Jíme hezky česky. Vepřové na antibiotikách

13. června 2012, 12:54 - Táňa Králová
13. června 2012, 12:54

Byznys má přednost před lidským zdravím. Chovatelé dopují selata a kuřata léčivy, aby přežila

První porci antibiotik dostávají selata během čtyřiadvaceti hodin po porodu. Preventivně proti infekcím. Další várkou léčiv přimíchaných do krmení se malí čuníci ládují po několika týdnech. Mají jim pomoci zvládnout stres, který jim působí časné odloučení od mámy. Podávání antibiotik zdravým zvířatům je mor rozšířený v továrnách na vepřové a drůbeží maso. Jde o natolik běžnou praxi, že zdejší chovatelé o ní naprosto otevřeně mluví do novin. Veterinární správa přitom ujišťuje, že antibiotiky se u nás drůbež ani prasata nekrmí.

Státní inspektoři se nastěhovali do Lidlů, Kauflandů, Penny a dalších marketů, aby veřejnost zásobovali zprávami o prošlých sýrech a salámech. O zneužívání antibiotik, jakým je jejich zkrmování zdravým selatům a kuřatům, se toho spotřebitelé od dozorových institucí moc nedozvědí. Je přitom zakázané. A nebezpečné. Byznys má ale stále navrch před ochranou lidského zdraví. Farmaceutický průmysl potřebuje prodávat antibiotika a průmyslové zemědělství se bez nich neobejde. Dobrovolně je ani jeden sektor neomezí a stát je k tomu důsledně netlačí. Takzvaná antibiotická politika, která má zajistit bezpečné užívání antibiotik u lidí a zvířat, je víc politikou než realitou.

Nadopovat nebo zemřít

V Česku se antibiotiky v chovech hospodářských zvířat zrovna nešetří. V roce 2003 se jich spotřebovalo necelých 49 tun. O sedm let později to bylo už více než sedmdesát tun. Loňský údaj dosud není k dispozici. Přes národní antibiotickou politiku stoupla spotřeba těchto léčiv v českých chovech od roku 2003 k roku 2010 o 44 procent. Stavy prasat přitom za tu dobu klesly o 43 procent a drůbeže o osm procent. Právě těmto zvířatům se antibiotika hromadně podávají k prevenci. Kuřata a selata je dostávají namíchaná v krmných směsích nebo ve vodě.
„Než aby zemědělci investovali do zlepšení zdraví a pohody zvířat, investují do léčiv. V podmínkách, ve kterých je chovají, ani nemají jinou možnost, jak je udržet ,naživu‘, než nadopovat léčivy,“ říká Jiří Holý z Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (ÚSKVBL). Poměry v tuzemských chovech dobře zná, jezdí do nich na inspekci. „Velké koncentrované chovy prasat a drůbeže s sebou nesou i velké riziko propuknutí infekcí. U skotu jsou častější malá stáda na rodinných hospodářstvích, kdy se zvířata pasou venku. Tam z pohledu antibiotik nemáme co kontrolovat,“ porovnává Holý.
Antibiotická berlička, kterou si ve formě hromadné medikace běžně vypomáhají tuzemské velkochovy, rozhodně není v pořádku. Buď je nelegální, protože zákon nedovoluje rutinní nasazení antibiotik ve stádech nebo hejnech, kde se přímo nevyskytuje bakteriální onemocnění. Nebo je opodstatněné, pak jsou ale chovy doslova promořené chorobami. V zemědělské akciovce na Pardubicku, odkud je zkušenost s podáváním antibiotik popsaná úvodem, by museli mít trvale nemocné všechny prasnice. To určitě nebudou, je-li reportáž zveřejněná v odborném tisku o „efektivní výrobě vepřového a drůbežího masa“.

Německo není vzor

Kuřecí maso prodávané v německých supermarketech obsahuje nebezpečné bakterie odolné vůči antibiotikům. S touto zprávou přišla letos v lednu tamní média. Obávanou rezistenci neodhalila veterinární kontrola, ale testy zadané ekologickou organizací BUND. Každý druhý vzorek byl kontaminován zárodky rezistentními vůči antibiotikům, představoval šéf organizace Hubert Weigner výsledky z dvaceti vzorků kuřecího nabízeného v různých městech. Na vině je podle něj rozšířené zneužívání antibiotik ve velkochovech.
Česká Státní veterinární správa (SVS) zásilky drůbežího z Německa prověřila. Odebrala celkem sedm vzorků a všechny byly v pořádku. Při té příležitosti zopakovala, že antibiotika se smějí používat pouze léčebně. Podobně uklidňovala české konzumenty německého vepřového poté, co se v moči prasat v sousedním Bavorsku našla rezidua chloramfenikolu. Po prověření osmi vzorků naši veterináři ohlásili, že německá prasata byla v pořádku.
Na skandální odhalení, o které se postarali němečtí ekologové, okamžitě reagovala tamní ministryně zemědělství Ilse Aignerová. Přišla s návrhem zákona zpřísňujícím podávání antibiotik na absolutně nutné minimum. Šéf českého agrárního resortu Petr Bendl nic podobného slibovat nemusí. > Státní dozor u nás nadměrné používání léčiv, jejich zbytky v mase nebo odolné bakterie téměř nenachází, přestože v tuzemských velkochovech jsou antibiotika trvale zabydlená.
Ministr Bendl propaguje české potraviny a pomáhá agrární a potravinářské lobby bojovat proti polskému dovozu. Před německým vepřovým ovšem jediným slovem nevaroval. Možná proto, že Německo je s přehledem největší dovozce vepřového do Česka, které je u nejvíce pojídaného druhu masa už jen zhruba z poloviny soběstačné. Vloni se sem přivezlo německého vepřového za téměř pět miliard korun. S velkým odstupem druhé Polsko k nám poslalo vepřové za 1,2 miliardy. Navíc Bendl těžko může Němcům předhazovat nálezy spojené s antibiotiky, které jsou podobně populární i mezi tuzemskými chovateli. Co by asi zjistila organizace BUND, kdyby nechala otestovat české vepřové…


České není úplně čisté

A na co přichází státní veterinární dozor? Ze 145 vzorků kuřecích brojlerů vyšetřovaných loni na přítomnost kampylobakterů bylo 92 pozitivních. U salmonely testované u skotu, prasat, kuřat a krůt bylo z 11 321 vzorků pozitivních 122. Ani české vepřové není úplně čisté, ukazují namátkové kontroly. Zpráva o monitoringu cizorodých látek za uplynulý rok uvádí několik případů, kdy v mase zůstaly stopy po léčivech. Veterináři prokázali u tří vzorků svaloviny prasnic rezidua inhibičních antimikrobiálních látek. Nadlimitní koncentraci těchto reziduí odhalili u sedmi vzorků ledvin prasnic, další nálezy byly u jater prasnic. „V mnoha případech se jednalo o nedodržení ochranných lhůt aplikovaných přípravků,“ vysvětluje SVS. „Zjištění reziduí léčiv v takovém počtu v orgánech prasnic je závažné, i když z celkového počtu vyšetřených prasnic představuje kolem tří procent,“ konstatuje zpráva.
Rezidua chloramfenikolu, který je pro potravinová zvířata zakázaný, našli veterináři ve svalovině vykrmeného kuřete. „Přestože byla provedena důkladná kontrola na místě, použití zakázaného léčiva nebylo prokázáno,“ přiznává SVS. Na jatkách je sice stálý veterinární dozor, nikdy ale nemůže prověřit veškeré maso, jestli neobsahuje škodliviny včetně reziduí antibiotik, chemoterapeutik a zakázaných farmakologicky účinných látek. „Rezidua těchto látek se vyšetřují zhruba u pěti tisíc vzorků. Na jatkách a na farmách se vzorky na cizorodé látky odebírají také od živých zvířat. V letošním roce je pro prasata plánovaný odběr 1777 vzorků a pro drůbež 858 vzorků,“ upřesňuje mluvčí SVS Josef Duben. Pro představu, jen od ledna do dubna skončilo na tuzemských porážkách přes devět set tisíc prasat.
Veterinární dohled nad zvířaty, která končí na našich stolech, se přitom „odbyrokratizoval“. Pro spotřebitele to ale není dobrá zpráva. „Dříve musel mít chovatel dodávající na jatka osvědčení, ve kterém veterinární lékař stvrzoval, že zvířata jsou zdravá. Také musel popsat použití léčiv. Dnes za to ručí chovatel, veterinář není zodpovědný,“ upozorňuje prezident Komory veterinárních lékařů Ondřej Rychlík. Výsledkem je, že při odhaleném průšvihu se obvykle nikdo k ničemu nehlásí, stejně jako se to přihodilo u zmíněného nálezu chloramfenikolu v kuřeti. Veterinární inspekce nikomu nic nedokázala.

Léčba na dálku

Soukromý veterinář z východních Čech předepisoval antibiotika, aniž by zvířata vyšetřil. Tento případ nyní řeší brněnský ústav pro kontrolu veterinárních léčiv spolu s Komorou veterinárních lékařů. „Bude podán návrh na nejpřísnější trest. Tím je vyloučení z komory,“ říká za brněnský ústav Holý. Kontroloři se touto nedovolenou praxí, která pravděpodobně nebude ojedinělá, začali zabývat na podnět zvenčí. Různí odborníci, státní a evropské autority varují před riziky nadužívání antibiotik, český Parlament přitom chovatelům paradoxně usnadnil manipulaci s léčivy. Před pěti lety si ji > při novele zákona o léčivech prosadila Agrární komora, která hájí také zájmy největšího českého výkrmce prasat, jímž je Babišův Agrofert. Zákonodárci tehdy těsnou většinou odsouhlasili novinku, že antibiotika si chovatelé na recept od veterinárního lékaře mohou kupovat přímo u distributorů. „Do té doby se nikdo jiný než veterinář nemohl k antibiotikům dostat legálně. To se rozvolnilo. Veterinární lékař sice předepíše léčivo na konkrétní skupinu zvířat, ale pokud ho chovatel použije někde jinde, zpravidla se na to nepřijde,“ upozorňuje Rychlík za komoru veterinářů, která se takové průlomové změně bránila.
„V České republice se veterinární lékař stal téměř monopolním prodejcem léků chovatelům hospodářských zvířat. Pravým důvodem jsou marže, které z toho veterináři mají. Nejde tedy o nic méně než o peníze, o které mohou částečně přijít,“ reagovala Agrární komora na námitky profesní komory veterinářů. Ujišťovala také, že se spotřeba léků sníží, když veterináři nebudou finančně zainteresováni na jejich prodeji. U antibiotik se to nepotvrdilo, jejich spotřeba z roku na rok kolísá.

Léky z internetu

Nasazení antibiotik kulminovalo v roce 2006, odkdy se nesmějí používat jako stimulátory růstu. Tehdy zvířata dostala v různé formě přes 88 tun antibiotik. Rok nato jejich použití spadlo na 72 tun. V roce 2008 se pozitivní trend opět zvrátil, antibiotik se meziročně spotřebovalo o osm tun víc. Naopak v roce 2009 spotřeba oproti předcházejícímu roku poklesla o dvanáct tun. Předloni už zase narostla a překročila sedmdesát tun. U prasat jako hlavních konzumentů antibiotik je vývoj jednoznačný, trvale jich ubývá. Z roku 2009 na rok 2010 se jejich stavy snížily o tři procenta, a drůbeže dokonce o dvojnásobek. Antibiotik, která pocházejí od domácích i zahraničních výrobců, se ale prodalo o 3,5 procenta víc. Tento údaj nabízí oficiální statistika. Brněnský ústav pro kontrolu veterinárních léčiv získává data o spotřebě antibiotik od jejich distributorů a výrobců medikovaných krmiv. Dohromady jich je asi 180. Zda výrobci krmných směsí obohacených o antibiotika dodržují vše, jak mají, ověřuje veterinární správa. „V minulém roce jsme zkontrolovali 38 provozů z celkových 62. Každá výroba medikovaných směsí musí být podložena předpisem veterinárního lékaře,“ zdůrazňuje mluvčí SVS Duben. Chovatelé přitom mimo záznam potvrzují, že bez problémů seženou medikované krmivo i bez receptu od veterináře. A takové prodeje se ve statistice nejspíše neobjeví.
Nakupovat antibiotika se dá i přes internet. Je to sice protizákonné, ale možné. K mání jsou léky z Ruska, Ukrajiny, Číny, Indie a dalších zemí. Kontroloři nemají moc šancí nelegální zásilky odhalit. „Je to problematické, když jde o dodávku ze třetích zemí. Na chovatele nemáme páku. Při namátkových kontrolách jsme ale na takový případ nenarazili,“ říká Holý z ÚSKVBL. Doplňuje, že občas se na tyto obchody zaměří Celní správa, ale frekvence kontrol u malých zásilek je relativně nízká. „Šetření a dokazování je velmi náročné. Vyžaduje obvykle úzkou spolupráci s Celní správou a policií. S výsledky nemůže být ústav zcela spokojen,“ konstatuje jeho ředitel profesor Alfred Hera k nákupům léčiv přes internet ve zprávě o činnosti ústavu za loňský rok.

Apel z Brna

Nikdo ani neví, jaké množství antibiotik dostala ta která skupina zvířat. Současný systém neumožňuje sledovat spotřebu u jednotlivých druhů. „Vyžadovalo by to velké finanční, expertní i časové investice všech zúčastněných subjektů. Prozatím nejsou k dispozici nejen v Česku, ale ani ve většině evropských zemí,“ poukazují odborníci z brněnského ústavu pro kontrolu veterinárních léčiv. Varují přitom, že neúměrné a neodůvodněné dávkování je závažným rizikem pro rezistenci na tyto látky, které může nejen komplikovat léčbu nemocných zvířat, ale mít i dalekosáhlé následky na lidské zdraví. Ředitel Hera upozorňuje, že nástroje, s nimiž se řeší odpovědnost v oblasti bezpečnosti potravin konkrétně při používání veterinárních léčiv, se ukazují jako nedostatečné. „Řešení problému antimikrobní rezistence musí zahrnovat odborný i politicko-ekonomický pohled. Neobejde se bez řízení shora a bude vyžadovat široký konsenzus. Pokroku v této oblasti totiž nelze dosáhnout zadarmo,“ uvádí Hera výroční zprávu kontrolního ústavu za loňský rok. Do státního rozpočtu tato instituce přispěje 284 tisíci korun, které loni uložila na pokutách. Třeba za to, že injekce píchali zvířatům zootechnici i ošetřovatelé.

Čuníci pod širým nebem

Když to jde v Dánsku, proč ne u nás? Také v této severské zemi jsou intenzivní velkochovy prasat, ani v minulosti ovšem nebyly tolik závislé na antibiotikách jako u nás. V poslední době navíc dokázali jejich užívání ještě výrazně utlumit. Během dvou let zredukovali dánští prasečkáři spolu s veterinárními lékaři antibiotika skoro o pětinu. Podle původního plánu se spotřeba měla snížit o desetinu během tří let.
„V dánských chovech jsou špičkové zoohygienické podmínky a rozvinuté vakcinační programy. K tomu je distribuce léků pod státní kontrolou,“ vysvětluje Rychlík. Jak doplňuje Lucie Pokludová z ÚSKVBL, dánský systém spočívá v důsledném sledování spotřeby a zveřejňování dat o citlivosti a rezistenci bakterií.

„Veterinář fakturuje úkony spojené s diagnostikou a ošetřením zvířat a současně zaznamenává předepsání přípravku. Díky propojenému systému tak podává i hlášení o spotřebě antibiotik. Kdo by předepisoval nadlimitní množství, dostane žlutou kartu,“ popisuje Pokludová.
Méně antibiotik než u nás používají farmáři také ve Velké Británii. Ekologický zemědělec Josef Sklenář ze Sasova u Jihlavy, který poznal některé tamní chovy, tuší proč. „Prasnice žijí se selaty ve venkovních boudách a rodí venku na pastvině. Angličtí farmáři dávají zvířatům volnost, a ta jsou pak přirozeně odolnější než skleníková prasata v intenzivních velkochovech,“ porovnává Sklenář. Ve svém chovu si bere antibiotika na pomoc jen výjimečně, když zvíře skutečně onemocní. Jako biofarmář je preventivně ani používat nemůže.
„Oproti běžným chovům máme také dvojnásobnou ochrannou lhůtu, tedy dobu, za kterou je možné po přeléčení antibiotiky poslat prasata na porážku,“ zdůrazňuje. Na farmě v Sasově žijí čuníci v takzvaných rodinkách, mohou kdykoli do venkovního výběhu a selata jsou u mámy až do devadesáti dnů. V konvenčních chovech se s ní musejí navždy rozloučit obvykle do třiceti dnů a selata pak drží při životě antibiotika. Časné odstavy jsou výsledkem tlaku na ekonomiku, spotřebitelé přece chtějí levné maso.
Nejzodpovědnější v podávání antibiotik zvířatům jsou severské státy, ukazuje mezinárodní srovnání v rámci programu ESVAC. Zapojilo se do něj devět zemí včetně České republiky. Z analýzy za poslední hodnocený rok 2009 vyšla hůř než Dánsko, Velká Británie, Finsko, Norsko, Švédsko a Švýcarsko. Ale lépe než Francie a Nizozemsko. Německo, které v poslední době pronásledují různé potravinové aféry, se programu neúčastnilo. Média ale informovala o tom, že v roce 2010 se v německých stájích a drůbežárnách zkrmilo tisíc tun antibiotik. O sto tun více než před zákazem používat je k podpoře růstu vykrmovaných zvířat.
Je libo řízek z českého, nebo německého prasete? Není moc na výběr.

Zdravý obchod

Zahraniční obchod s antibiotiky v posledních letech jen kvete, ukazují údaje Českého statistického úřadu. Jeho databáze nerozlišuje přípravky pro užití v humánní a veterinární medicíně. Zatímco v roce 2009 se do Česka přivezlo 81 tun antibiotik za 229 milionů korun, vloni to bylo více než dvojnásobek. Do země přicestovalo 172 tun antibiotik za 374 milionů. Mohutněl i export. Před třemi lety se vyvezlo 93 tun v hodnotě 447 milionů korun, v loňském roce již 134 tun za 937 milionů.
Rok 2011*Hodnota (mil. Kč)*Objem (t)
Vývoz *937*134
Dovoz* 374*172
Pramen: ČSÚ

Když lék nezabere

Nebudeme-li jednat dnes, nebudeme mít zítra čím léčit. Takto bije na poplach Světová zdravotnická organizace (WHO). V letáku, který vydala při příležitosti loňského Světového dne zdraví, se obrací na farmáře, veterinární lékaře a orgány činné v oblasti veterinární správy a potravinářské bezpečnosti s radami, čeho se mají vyvarovat, a co mají naopak zajistit. Zdvižený ukazováček s kapslí léčiva na letáku je výmluvný.
„V důsledku používání antibiotik mohou potraviny obsahovat bakterie rezistentní vůči antibiotikům a geny rezistence. To má významné dopady na zdraví, neboť rezistentní bakterie šířené potravou, které jsou původci onemocnění, i geny rezistence se mohou na člověka přenášet potravním řetězcem. Rezistence u bakterií Salmonella a Campylobacter je jasně spjata s používáním antibiotik u zvířat určených pro výživu člověka, přičemž onemocnění lidí přenášená potravou a způsobená takovýmito rezistentními bakteriemi jsou dobře doložená,“ oznamuje WHO. Tvrdí, že jen v EU, na Islandu a v Norsku každoročně umírá přes 25 tisíc lidí na infekce způsobené bakteriemi odolnými vůči antibiotikům.
Evropský úřad pro bezpečnost potravin a Evropské centrum pro prevenci a kontrolu onemocnění v loňské zprávě o rezistenci bakterií k hlavním antibiotikům uvádějí, že se zvýšila o šedesát procent. Evropský parlament po pár měsících přišel s výzvou, aby se zakázalo preventivní používání antibiotik v živočišné výrobě. Europoslanci také požadují, aby se maximálně oddělily účinné látky a funkční charakteristiky u humánních a veterinárních přípravků. To by mělo snížit riziko přenosu bakterií odolných vůči antibiotikům ze zvířat na lidi.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče