Ještě si trochu zavládnout

05. května 2011, 12:41 - Jaromír Bartůněk
05. května 2011, 12:41

Lidé vládě nevěří, koalice se ale bojí předčasných voleb. Koaliční vláda zmítaná aférami minulý týden bez problémů přežila pokus opozice o vyslovení nedůvěry. Jak ale záhy ukázaly hned dva různé průzkumy veřejného mínění, u občanů Nečasův tým propadl. Nevěří mu sedmdesát procent lidí.

Foto: Jan Zátorský/MF Dnes/Profimedia

Začněme otázkou, zda vůbec má smysl pokoušet se o svržení vlády ve chvíli, kdy je evidentní, že žádná z koaličních stran nehodlá své posty opustit. Duo Bohuslav Sobotka a Michal Hašek si uvědomuje nebezpečí „zparoubkovatění“, tedy opakovaných pokusů vyslovit kabinetu nedůvěru, aby to nakonec jakousi náhodou a k údivu samotné opozice vyšlo. Jenže jak by sociální demokraté vysvětlili voličům, že se o pád vlády ani nepokusili? Úterní sedmihodinové pranýřování koalice mělo z hlediska opozice minimálně jedno opodstatnění – v plné nahotě se ukázalo pokrytectví vládních politiků. Ti se totiž nezmohli než na opakování nutnosti reforem, případně jako ministr financí Miroslav Kalousek na připomínání starých hříchů ČSSD ještě z doby Grossovy vlády. Opozice si brala na mušku téměř výhradně Věci veřejné a údajný plán Víta Bárty na to, jak bezpečnostní agentura ABL ovládne politiku.

Zatímco poslanci ODS a TOP 09 museli náhle zapomenout na svatou válku proti „abelizaci“ politiky, aby neshodili křehkou dohodu o udržení vlády, Věci veřejné se nemohly ze stejného důvodu dostatečně bránit. Argumentovali jen poukazem na připravovaný puč v režii bývalé šéfky jejich poslanců Kristýny Kočí a jejího kolegy z ODS Petra Tluchoře.

Mír jen do června? Hned druhý den po klíčovém hlasování se přitom ukázalo, jak křehká je dohoda z Kramářovy vily, jejímž důsledkem byl Bártův odchod z dopravy a přesun Radka Johna z vnitra na trafiku – nic jiného to není – v podobě křesla vicepremiéra pro boj s korupcí. John striktně prohlásil, že si alespoň do této funkce vezme bývalého náměstka z vnitra Michala Moroze, jinak prý do nového křesla vůbec nenastoupí. Véčka současně dál trvají na presumpci viny a dokola opakují jména ministra obrany a místopředsedy ODS Alexandra Vondry i faktickou hlavu TOP 09, ministra financí Miroslava Kalouska. V případě druhého jmenovaného je zcela jasné, že jde o nereálný požadavek, chtějí-li Věci veřejné vládu zachovat. Premiér Petr Nečas si zase nemůže dovolit další oslabení odvoláním Vondry.

Aby toho nebylo málo, nemalá část ODS na svého předsedu tlačí, aby konečně ukázal svaly. Výsledkem je premiérovo ultimátum, podle něhož musí reformní ministři do června předložit nejvýznamnější zákony. V tomto ohledu se mluví například o tom, že by se Nečas mohl ukázat jako „chlap s gulami“ odvoláním ministra zdravotnictví Leoše Hegera. Ani přes jeho jméno však v TOP 09 nejede vlak. Zkrátka koalice nyní připomíná sud s prachem a čeká se na pověstnou jiskru. Jediné, co ODS, TOP 09 a Věci veřejné tedy spojuje, je obava, že v případě předčasných voleb by drtivě zvítězili sociální demokraté. Navíc by se do Poslanecké sněmovny mohli vrátit lidovci a nynější vládcové by zůstali v opozici.

Véčka na rozcestí Zřejmě nejzajímavější bude nyní sledovat, jak se rozhodnou véčka, jimž reálně hrozí návrat do politické bezvýznamnosti. Mají v zásadě dvě možnosti. Tou první je vydat se ve stopách někdejší Unie svobody-DEU a Strany zelených, které se rovněž svého času ocitly na palubě potápějící se vládní lodi a rozhodly se setrvat až do hořkého konce. Tato varianta má jednu nespornou výhodu – mohou maximálně využít vlivu, který skýtají vládní posty, a pak to prostě zabalit.

Věci veřejné však mají – poděkovat by měly hlavně Kristýně Kočí – ještě stále šanci prokázat, že Vít Bárta sice měl jako šéf ABL velkohubé plány, ale přes všechny své chyby dělal minimálně na ministerstvu dopravy pořádek. Jinými slovy šlápl na kuří oko kmotrům, zvyklým po léta těžit z lukrativních stavebních zakázek.

K politickému přežití i v dalších volebních obdobích se však pro VV zdá být nutností ukončení vládní účasti. Důvodem by přitom nemusely být osobní rozepře, ale program. Právě na reformách se má, jak Nečas neustále opakuje, ukázat, zda tato vláda má vůbec existovat. Pokusným balonkem bylo zjevně minulý týden Bártovo setkání s odboráři. Tedy těmi, kdo před tím práskli dveřmi na tripartitě, protože vláda podle nich jakoukoli diskuzi odmítá. Kamenem úrazu pro vládní účast VV by pak mohla být například penzijní reforma a spor o to, jak má vypadat vyvedení části peněz ze státem organizovaného systému do soukromých fondů.

Vláda pevné ruky Vzhledem k již zmíněné nechuti koaličních stran k předčasným volbám tedy lze jako jeden z možných scénářů označit menšinovou vládu ODS a TOP 09 s nějakou formou podpory véček. Ať už ale taktizování stran bude jakékoli, jedno je jisté – důvěra lidí v celou politiku byla v posledních týdnech mimořádně otřesena. Například podle Centra pro výzkum veřejného mínění vládě důvěřuje jen 21 procent lidí, čímž se dostala na své dno. S politikou je pak nespokojeno 72 procent. O nic optimističtěji nevyznívá ani výzkum SANEP. Podle něho kabinetu nevěří 70 procent občanů.

Před významnou výzvou – možná největší v polistopadové historii – tak stojí sociální demokracie. Pokud neposbírá hlasy rozzlobených voličů, můžeme se v příštích volbách dočkat úspěchu těch, kdo nabízejí vládu pevné ruky.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče