Ještě jsme spolu neskončili!

22. srpna 2007, 15:14 - Hana Boříková
22. srpna 2007, 15:14

Na ministerstvu rozhodují stále stejní úřednici, říká šéf Eastern Sugar ČR

Štěpán Hodač (49) vystudoval Lékařskou fakultu UK. Medicínu praktikoval do roku 1993, specializoval se na cévní chirurgii. Nemocnice vyměnil za farmaceutické firmy a firmy zaměřené na prodej potravinových doplňků. Ředitelem a předsedou představenstva společnosti Eastern Sugar je od prosince roku 2003. Hovoří anglicky a rusky, je ženatý, má dvě děti.

Cukrovarníci z Eastern Sugar (ES) otevřeně bojují se státem. Nespokojili se s vyhranou arbitráží a újmu, kterou jim měli způsobit státní úřednicí diskriminačním rozdělením rezervní kvóty pro cukrovary, vyčíslili na dalších 991 milionů. Ty požadují po ministerstvu zemědělství (MZe); zároveň si stěžují ve Štrasburku. Další stamiliony budou chtít za to, že jim úřady nepovolily prodej tří cukrovarů, které opouštějí, takže je musejí zdemolovat.

EURO: Lidé z ES jsou nyní považováni za zlatokopy, kteří prodali kvóty za dvě miliardy, čímž Česko připravili o soběstačnost, a nyní ze státu ždímají další stamiliony. Jak se vám pracuje? HODAČ: Ano, ale řekne se jen A. Nemluví se tom, jak nám úředníci odebrali třicet procent kvóty bez řádného zdůvodnění. Nikde není rozsudek, že bychom se provinili proti jakýmkoliv pravidlům. A kdybychom byli zlatokopové, mezinárodní arbitráž by nám za pravdu nedala.

EURO: Byl jste celou dobu u arbitráže. Jak hodnotíte úroveň našeho zastoupení? HODAČ: Zatímco v půl desáté dopoledne, kdy začínalo finální jednání, sedělo po levici arbitrů dvanáct zástupců Eastern Sugar, druhou stranu reprezentovali dva tři zástupci pařížské kanceláře, jež kooperovala s českými právníky. Arbitrovi nezbylo než konstatovat, že delegace - ať už z ministerstva nebo vlastního právního zastoupení - prostě nedorazila a dostaví se až po obědě. Tím dala ČR hned na počátku signál, který se již nepodařilo vymazat. Sám jsem měl pochybnosti o umu právních zástupců ČR, ale vzhledem k tomu, že kopu za druhou stranu, bral jsem to s povděkem.

EURO: Koho přizvala obhajoba ČR jako svědka? HODAČ: Bývalého ministra Jaroslava Palase. Dále vypovídal exředitel SZIF Jan Höck a dlouholetý zaměstnanec MZe Daniel Froněk. Z mého pohledu tyto výpovědi nakonec svědčily spíše ve prospěch ES.

EURO: V českém tisku se psalo, že spolu s rozhodnutím arbitrážního tribunálu bylo vydáno nesouhlasné stanovisko arbitra Roberta Voltery jmenovaného Eastern Sugar. Jak to? HODAČ: Ne, ne, ne. On se nesouhlasně vyjádřil k definitivnímu verdiktu tribunálu, kterým Eastern Sugar B. V. neuspěl ve všech třech bodech obžaloby, ale pouze v jednom. Voltera uvedl celou řadu důvodů, proč vidí stejná pochybení, ať už přímo či nepřímo ve všech třech bodech obžaloby. A Česko, aniž by nechalo uplynout arbitrážní lhůtu, velice rychle deklarovalo, že se nebude odvolávat a zaplatí. Myslím, že při případném odvolání by šance ES B. V. na úspěch v dalších dvou zmiňovaných bodech byly vysoké, a tím pádem by konečný účet pro ČR přesáhl sto milionů eur.

EURO: Vysvětlete prosím, v čem dle verdiktu ČR pochybila a co se vám nepodařilo prokázat. HODAČ: Uspěli jsme v bodě rozdělení kvót v roce 2003. Už při vyjednávání podmínek v rámci přístupových jednání k EU a ve výhledové zprávě ministerstva zemědělství z roku 2000 se hovoří o tom, že stát použije principy obvyklé v EU, tedy rozdělí kvóty na základě předchozích dlouhodobých podílů jednotlivých společností na trhu. V roce 2003 ale došlo k něčemu úplně jinému, v důsledku čehož Eastern Sugar přišel o třetinu své kvóty. Malé cukrovary dobře věděly, že kvóty, které se v ČR rozdávaly zdarma, získají vstupem do unie obrovskou cenu, a že je potřeba je urvat. Oživila se tedy řada „mrtvol“, na něž bylo potřeba navěsit kvóty. Navíc v témže roce ministerstvo uměle vytvořilo rezervní kvótu. Ve finále přišel ES o 53 tisíc tun, zatímco některé jiné firmy narostly několikanásobně. Třetí bod se týkal roku 2001. Tehdy byly sice kvóty rozděleny spravedlivě podle systému EU, ale stát nevymáhal dodržování pravidel.

EURO: Proč jste se ale neodvolali v arbitráži a rozdělení rezervy žalujete ve Štrasburku a zároveň požadujete po MZe 991 milionů korun? HODAČ: Eastern Sugar ČR se stal účastníkem řízení o rozdělení rezervní kvóty, ve kterém vydal Nejvyšší správní soud rozsudek, že neodpovídalo tehdy platným předpisům. A ještě před rozhodnutím v arbitráži jsme věděli, že soud ve Štrasburku naši stížnost přijal. Protože u soudu došlo k určitým změnám v jednacím řádu, vyrukovali jsme s výzvou na ministerstvo zemědělství.

EURO: Arbitráž konstatovala, že Česko při rozdělení kvót v roce 2003 pochybilo. Byl hlavní postavou tehdejší ministr Palas? On vymyslel systém rezervy? HODAČ: Palas? Použil bych příklad současného ministra. Petr Gandalovič je top manažer, který se z regionální politiky dostal do pozice s obrovským záběrem řady komodit; cukr je jen jedna z okrajových. Já se mohu domnívat, že někdo, kdo problematiku cukru zpracovával od roku 1999 na ministerstvu a později na SZIF, ji dovede předložit ministrovi tak, jak to udělal v roce 2003 Palasovi. Jsou to stále stejní lidé.

EURO: Myslíte si, že ministr Palas nezaregistroval, že během jednoho roku přijde jedna společnost o třetinu kvóty a druhá si polepší o 680 procent… HODAČ: Palas se několikrát bránil tím, že se o rozdělení rezerv dozvěděl až z tisku.

EURO: Jak tedy mohl obhajovat systém u arbitráže? HODAČ: Exministr vystupoval jako svědek, jenž jednoznačně deklaroval, a je to v arbitrážním zápisu, „o rozdělení kvótové rezervy jsem se dozvěděl z médií“. Proto si netroufnu konkrétně říci: Byl to ministr Palas, Fencl nebo nyní Gandalovič.

EURO: Je tedy resort ovládán stejnými lobbistickými skupinami bez ohledu na změny ministrů? HODAČ: To jsem já neřekl. Ale obecně uředníci, kteří formovali všechny kroky už v přístupových vyjednáváních do unie, byli posléze na zemědělském fondu u aktu, jímž ES ČR přišla o třetinu kvóty; ti samí úřadníci byli aktivní v procesu arbitráže a ti samí jsou teď odpovědni za proces restrukturalizace. Nemohu se zbavit dojmu, že tito úředníci nemohou jednat objektivně.

EURO: Hovoříte o tom, že titíž úředníci jdou roky proti ES. Proč? Jde jim o osobní prospěch, jednají v zájmu konkurence? HODAČ: Pro takové nařčení nemám hmatatelné důkazy, nechci se pouštět na tento již probouraný led. Za prohranou arbitráž ČR zaplatila 760 milionů korun. Slyšel jsem, že na podobné částce skončila celá situace v roce 2003, když se kvóty rozdělovaly, ale částka samozřejmě není v žádném účetnictví. Zajímavé je, že premiér Topolánek po prohře v arbitráži řekl: Nebudeme diskutovat, nebudeme se odvolávat, zaplatíme, ale uložili jsme ministrovi zemědělství a financí i policii, aby zjistili, kdo je za věc odpovědný.

EURO: Mluvil jste i o SZIF a soukromých zájmech osob, jež jsou zainteresovány do procesu restrukturalizace cukrovarů ES. HODAČ: Člověk, který je zaměstnancem firmy zabývající se mimo jiné odkupem použité technologie ze stávajících nebo likvidovaných cukrovarů, stojí ve fondu od přelomu října a listopadu roku 2006 u všeho rozhodování, která technologie je či není při zpracování cukru nezbytně nutná. Domnívám se, že tu je minimálně kolize zájmů, protože tento člověk má tvořit nezávislé posudky, přitom se i přímo v našem cukrovaru podílí na demontážích.

EURO: Možná úředníky naježil spíše odchod ES, který dostal kvóty zadarmo a nyní je draze prodalHODAČ: Odcházíme ve vhodnou dobu pro naše politiky. Mohou jednoduše konstatovat: Podívejte se, Eastern Sugar je tak prohnaný, že republiku připravil o kvótu, o pěstování řepy. Vycházejte ale z toho, že počáteční vyjednávání o podmínkách reformy zase nebylo jen o reformě cukru, ale o handlování dalších komodit. Naši politici uváděli různé důvody, proč právě cukr nepatřil v rámci vyjednávání k prioritám. Rakousko si v rámci reformy dovedlo vymoci extra devět milionů eur na ošetření uměle vytvořených takzvaných sběrných míst na výkup cukrové řepy od zemědělců. Ani to naši vyjednavači nedohodli. Zato byli u toho, když se vyjednávaly podmínky, které nakonec vykrystalizovaly v „reformu cukerního pořádku“. A jedním z meziproduktů těchto rozhovorů byla možnost restrukturalizace a my jsme ji využili.

EURO: V západoevropských cukrovarech mívají podíly zemědělci, kteří by kvóty neprodali. Mluví se o tom, že rozhodnutí vašeho akcionáře (společný podnik britské Tate & Lyle a francouzské Saint Louis Sucre) je politickou hrou či výměnným obchodem v EU, o němž my ani netušíme… HODAČ: Eastern Sugar po omezení, k němuž došlo roku 2003, využívá kapacitu na 60 procent. A pokud do roku 2009 nedojde v rámci restrukturalizace ke snížení produkce, bude následovat plošné snížení kvót všem. Když si náš akcionář spočítal, že z těch 60 procent by musel jít s produkcí o dalších deset až třicet procent dolů, stál před možností udělat ze tří cukrovarů jeden, nebo využít evropského programu.

EURO: Také mohl prodat kvótu tuzemským producentům, kteří by za ni zaplatili stejné peníze jako kompenzace z restrukturalizačního fondu, a cukr by se v Česku dělal dál. HODAČ: Z podnikatelského hlediska jsou fondy v EU, které jsou tvořeny z poplatků cukrovarníků, stoprocentní a jednoznačně dosažitelné. Při prodeji na zdejším trhu by se bohužel díky naší pozici po arbitráži mohlo stát ledacos a nakonec by to mohlo dopadnout tak, že by firma neměla kvótu ani peníze…

EURO: Kvótu by vám už přece nikdo nemohl sebrat… HODAČ: To jsme si v roce 2003 také mysleli.

EURO: Byla podle vás evropská reforma cukerního pořádku, na níž už ČR doplatila, opravdu nutná? HODAČ: Reforma je kromě jiného odrazem toho, že Austrálie, Thajsko a Brazílie jako největší producenti podaly ve WTO stížnost na nepřímé podpory exportu cukru z EU. Takzvaný cukr C, který přestal existovat začátkem reformy 1. července 2006, byl z jejich pohledu dotován vysokou cenou na interním trhu, na němž se jako by rozpustily náklady a přebytkový cukr C byl stále se ziskem exportován do třetích zemí.

EURO: Tyto země jsou ale schopny vyrábět cukr mnohem levněji než státy EU. HODAČ: Vycházejme z toho, že se dosahují dvě úrody cukrové třtiny; obsah cukru ve třtině je diametrálně vyšší než v cukrovce a za třetí je to jiný proces, jak se dostává cukr ze třtiny. Cukrovka se musí semlít a v difuzích provařit, aby se cukr extrahoval. Třtina se rozdrtí, rozemele a lisuje se z ní cukerná šťáva a bagasa, která vznikne vylisováním, se usuší a následně použije jako otop do výrobního procesu, takže už jen získávání energie je daleko levnější.

EURO: Opravdu byste stáhli všechny žaloby v případě, že by ministr vyhověl úpravě restrukturalizačního plánu, a tedy prodeji tří cukrovarů? HODAČ: S touto nabídkou jsem přišel za ministrem Gandalovičem 23. dubna. Odpověděl zamítavě. Raději se prý setká u soudu, protože nejde tyto věci směšovat. Podobně jsem nabídl ministerstvu zemědělství i financí mimosoudní vyrovnání před arbitráží. Vysmáli se nám. Stále se nemůžu zbavit dojmu, že konečný účet, který republika zaplatí za rozdělení kvót v roce 2003 a za to, že poškodila ES kroky volenými v procesu restrukturalizace, bude daleko převyšovat dopady toho, že budeme nutně demolovat.

EURO: Ministr ale nabízí, abyste podali novou žádost, která by odpovídala pravidlům nařízení… HODAČ: To říkáte vy jako třetí osoba. Já jsem to přímo od nikoho neslyšel, nemáme žádný oficiální dokument, který by nás k tomuto kroku opravňoval. Z právního hlediska nám stanovisko MZe nedává žádný prostor.

EURO: Už jste začali s demontážemi a demolicemi? HODAČ: S demontáží jsme začali letos v březnu tak, abychom zařízení mohli demontovat do konce letošního listopadu. V nejbližší době padne rozhodnutí, která z českých firem bude provádět kompletní demoliční práce, jak byly specifikovány v původním plánu restrukturalizace.

EURO: Kolik budou demolice stát? HODAČ: Použiji slov pana ministra, který vyslovil částku zhruba půl miliardy korun. Ta částka může být různá a opět se domnívám, že se tu může neblaze projevit požadavek státní správy vyždímat za každou cenu z ES peníze za arbitráž, třeba prostřednictvím správních řízení, která souvisejí s vydáním demoličních výměrů.

EURO: Na druhé straně někteří zemědělci považují váš plánovaný prodej firmě Onivon za „boudu“, neboť nikdo z ní se jich nepoptával. A kdyby chtěla firma vyrábět bioplyn, potřebuje vypěstovat surovinu. I ministr mohl mít obavu, že ES skončí a Česku zůstane zátěž nevyužívaných cukrovarů… HODAČ: Prodávali jsme řadu cukrovarů a pan ministr nemůže sáhnout do minulosti pro příměr, že po nás někde zůstala ekologická zátěž. Součástí žádosti o změnu restrukturalizačního plánu byl podnikatelský záměr Onivonu, který nabídl i záruky za to, že tu nezůstane žádná ekozátěž. Ani v rozhodnutí SZIF nebyly takové pochybnosti uvedeny.

EURO: Řekl si vám někdy někdo o úplatek? HODAČ: V souvislosti s celým procesem mi byly podobné prostředky nabízeny…

EURO: Tomu nerozumím. HODAČ: Situace kolem restrukturalizace je skutečně složitá. Když jsem to počítal, došel jsem k číslu sto milionů korun. Na půdě britské ambasády 14. června jsem řekl přímo ministrovi - když se zmínil o tom, že v rámci dalšího vyjednávání za mnou vyšle některého z tajemníků nebo pracovníků ministerstva a padlo jeho jméno -, že se s touto osobou setkávám za svou necelou čtyřletou „cukrovou“ kariéru potřetí a v předchozích dvou případech vždy tato osoba jednala na základě jistého finančního požadavku. Takže jsem položil otázku, jak to bude nyní. Ministr na to reagoval udiveným pohledem. A to byla vlastně jediná Gandalovičova zmínka, že mě vyzve k jednání.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče