Jen žádné změny

27. prosince 2007, 10:39 - Jan Schneider
27. prosince 2007, 10:39

Výroční zpráva BIS za rok 2006 vyšla opět se zpožděním a se stejnými nedostatky

Předloni týdeník EURO (46/2006) napsal: „Bezpečnostní informační služba (BIS) zveřejnila svou Výroční zprávu za rok 2005 až na podzim 2006, ačkoli jí nic nebránilo tak učinit hned v lednu 2006. Nebo službě trvají všechny výstupy tak dlouho? A kdyby se už nakrásně s vládou domluvila, že zprávu bude publikovat až těsně před schvalováním rozpočtu, aby se poslancům připomněla, pak by měla reportovat o období fiskálního, nikoli kalendářního roku. Zatuchlost zprávy je službě ke škodě: veřejnost má raději čerstvější stravu, o poslaneckých jazýčcích nemluvě. Mnohé se již změnilo a loňská činnost BIS z takového odstupu už zdaleka nemusí vyznít optimálně. Výroční zpráva by ve své veřejné části měla obsahovat především přiměřeně stručné vyhodnocení bezpečnostních rizik, aktuální kritické jevy, vývojové trendy, porovnání se stavem v zahraničí a nástin učiněných a navrhovaných opatření. Detailnější analytický elaborát, doložený operativně získanými poznatky, by pak měl být obsahem utajené zprávy pro Parlament.“

A loni.

Vše při starém: opět až před koncem roku 2007 vydala BIS „čerstvou“ Výroční zprávu za rok 2006. Dodržela nejen předloňský časový rámec, ale i nedostatečnou a kritizovanou strukturu. To nevadí, za rok to klidně napíši znova. Někdo má rád opakování: BIS uvádí ve své výroční zprávě jeden odstaveček v identickém znění dvakrát. V části Komunita osob pocházejících ze zemí Blízkého východu a severní Afriky v ČR se totiž dvakrát tvrdí: „Z hlediska islámského radikalismu a terorismu mohou představovat hrozbu spíše ty osoby, které přicestují do ČR ze zahraničí s cílem podpory, organizace nebo realizace teroristického činu.“ Ředitel BIS Jiří Lang by si měl zprávu přečíst, než ji podepíše.

Terorismus.

Podle ověřené metody začíná výroční zpráva něčím „kromobyčejným“. Terorismus hýbe celým světem! Hýbal tedy i Prahou. Při bližším pohledu však není jasné proč. BIS ve výroční zprávě přiznává, že iniciovala masivní spektakulární „protiteroristická opatření“ v Praze, aniž dostala od „zahraničních partnerů“ jakékoli konkrétní údaje. Co k tomu říct? Dokonce i ona protiteroristická jasnovidka měla konkrétnější údaje - viděla všechno, jen nevěděla, který rok se to stane. Přijatá protiteroristická opatření typu „s kyjem na komára“ byla rádoby populistická - ovšem pouze pro ty s dvouciferným IQ. A drahá byla, z hlediska optimálního hospodaření s lidskými zdroji naprosto nezodpovědná.
Nelze se proto ubránit silnému dojmu, že šlo o zcela primitivní způsob, jak Českou republiku zatáhnout do „protiteroristické aliance“, aby se snadněji prosazovala následná „protiteroristická opatření“. Třeba proti íránským raketám - o nichž si ale nechávají zdát i v Íránu. O nepodloženosti těchto záměrů přitom svědčí těžko vyvratitelný fakt, že nikoli Írán, ale Pákistán je nejkritičtější zemí regionu. V jeho příhraničních oblastech se údajně nachází al-Káida - a je-li to pravda, pak je v tomto destabilizovaném státě nejblíže jaderným zbraním za celou svou historii! Toto bezpečnostní riziko však Západ nepřimělo k horečnatým protiopatřením.

Muslimové v Česku.

S uznáním nutno kvitovat, že in puncto muslimské komunity u nás volí BIS přiměřeně věcný a umírněný tón. Reakce českých a v Česku dlících muslimů na „dánské události“ (Mohamedovy karikatury) jsou vyhodnoceny jako „poklidné“. Určité nebezpečí je přiznáno možným vlivům zvenčí, což jest tvrzení logické, ale velmi obecné.

Kaddáfí není Husajn.

Ve výčtu zemí podporujících terorismus není Libye. Čím se však způsoby Muammara Kaddáfího liší od teroristických? Svým chováním naplnil podstatné znaky terorismu, neboť si de facto vynucoval koncese od některých států, přičemž působil silou a hrozbami na zahraniční zdravotnický personál uvězněný v Libyi, který nemohl splnění či nesplnění jeho požadavků vůbec ovlivnit. Začíná být stále více zřejmé, že uplatňování problematiky „terorismu“ stejně jako „šíření (proliferace) zbraní hromadného ničení“ slouží jaderným velmocím jako klacek a bič pro dosažení politických i ekonomických cílů. Severní Korea má možná také jadernou zbraň, ale jedná se s ní jako s partnerem. Velkohubý Saddám Husajn začal blafovat, jaký arzenál zbraní má doma - a skončil. Kdyby však neseděl na ropě, možná by se s ním také jednalo - nestal-li by se z něj přímo kamarád Západu jako z Kaddáfího.
A je-li řeč o „zemích podporujících terorismus“: Při loňské izraelské vojenské operaci v jižním Libanonu, vedené v odpověď na kampaň Hizballáhu, bylo zjištěno, že teroristé disponovali přístroji na noční vidění britské provenience.

Ekonomika.

Hned prvním odstavcem zřejmě agenti BIS zkoušejí naši pozornost. Píší, že „shromažďovali a vyhodnocovali informace o aktivitách, které negativně ovlivňovaly správu státního majetku“. Proti dikci zákona č. 153/1994 Sb. (§5/1d: BIS zabezpečuje informace „o činnostech, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy České republiky“) však jde o dost sporné přeformulování zužující působnost BIS. Chyba je to však spíše formální, protože dále se ve výroční zprávě píše i o problematice energetické bezpečnosti, což je velmi aktuální a potřebná a prudce se rozvíjející disciplína. V této souvislosti se BIS zajímá i o vlastnické vztahy v energetice. Do budoucna si lze jen přát větší asertivitu ředitele BIS vůči vládě - když už tam nese nějaké poznatky, aby to vše k něčemu bylo! Je totiž hezké, o co všechno se BIS v rámci ochrany ekonomiky stará - otázkou však je, jestli to vůbec někoho zajímá. A jestli ano, pak proč? Chce chránit stát, nebo se jen dozvědět, co BIS ví a jaké kroky chystá na ochranu státních zájmů?

Špioni mezi námi!

Kdyby Rusů nebylo, museli bychom si je vymyslet. O čem by jinak BIS nejraději a nejvášnivěji psala? Trošku jí ale ujel vlak, protože svět se změnil. Už není takový, jaký býval před dvaceti lety, ale není ani přesně zrcadlově obrácený: všechno je jinak. Jen ti ruští špioni jako by se nezměnili. A tak se ve výroční zprávě objevil následující klenot: „Ruský zpravodajský důstojník, i když odejde z aktivní služby, nepřerušuje kontakt s prostředím ZS RF (zpravodajské služby Ruské federace - pozn. red.) a v případě potřeby je vždy těmto službám k dispozici.“ Studenoválečnické harašení (ovšem naruby) jako z příručky z padesátých let. Hrozná věta! Navíc je to medvědí služba pro všechny, kteří z BIS a podobných služeb odešli do civilu (nejde-li přímo o „mydlení schodů“). Tím totiž pomáhají navodit a udržují dojem, že všichni bývalí zpravodajští důstojníci jsou stále v kontaktu s prostředím zpravodajských služeb a v případě potřeby jsou vždy těmto službám k dispozici. Nastává tím situace, že četba špatných knih a poslech bájivých vyprávění mohou mít reálný negativní vliv na osud bývalých zpravodajských důstojníků, jimž velmi ztěžují civilní uplatnění. Tím se obecně zvyšuje bezpečnostní riziko, neboť to může některé bývalé zpravodajce vést z existenčních důvodů k myšlence, že si půjdou hledat práci právě k těm, na nichž předtím dělali (obdobně jako v případě policejních exdůstojníků a podnikatele Tomáše Pitra).

Rizikový obchod?

V rámci strašení obyvatelstva ještě BIS uvádí, že by na české občany mohla čekat „bezpečnostní rizika“ v podobě „nějakých komor či sdružení se zaměřením na problematiku obchodních či kulturních vztahů se zeměmi či národy bývalého SSSR“. Informace zcela nesmyslná a neužitečná, protože absolutně nekonkrétní. Ba co hůř! Zastrašování českých subjektů od vstupu na východní trhy je pouze a jenom v zájmu konkurenčních subjektů. Kterých? Zadarmo?

Extremismus.

BIS se podařilo - a snad nejen zdánlivě - u sebe samé „odstranit žábu z pramene“. Konečně se totiž začala adekvátně zabývat ultrapravicovým extremismem, ať již neonacistickým nebo nacionalistickým. Ten je označen za prvotního hybatele, charakterizovaného zájmem o takzvaný „revizionismus“ (popírání holocaustu, ale i pokusy vyviňovat nacismus). Levicovým militantům BIS přiznává, že jejich hnutí sílí v reakci na rozmáhající se pravicový extrém. Extrémní levicové postoje identifikuje pouze u pár jednotlivců a hodnotí je jako stále méně významné. Něco ve zprávě však chybí. Kvůli stále agresivnějším neonacistům je v některých českých městech zřetelně ohrožena osobní bezpečnost mladých lidí. To je nutí buď k jistému sebeorganizování, nebo musejí zásadně změnit své denní návyky, vyhýbat se určitým místům, a když se něco začne dít, spoléhat na funkční mobilní telefony a rychle reagující policejní hlídky. V této oblasti má BIS velké manko, protože se předlouho zaměřovala na vyhledávání „politického“ (rozuměj, levicového) extremismu, a v jisté době přímo odmítala spolupracovat s policií na rozpracování extremismu, vyznačujícího se používáním násilí.

Proliferace.

Velmi důležitá činnost, zabraňování nekontrolovanému šíření zbraní hromadného ničení jakož i všemožných součástek a technologií takzvaného „dvojího (civilního i vojenského) užití“. Podle BIS je třeba urychleně dořešit právní rámec této problematiky, aby nevznikala podezření, že některé obchodní transakce byly již za mezí korektnosti. A ještě poznámku: v této oblasti je preventivní činnost (například přítomnost zpravodajců při úředních procedurách) mnohem důležitější a efektivnější než odhalování nastalých „proliferačních kauz“ (to bývá už dost pozdě). Proto nelze při vyhodnocování efektivity zpravodajské činnosti uplatňovat statistiky a procenta.

Organizovaný zločin.

BIS bohužel zcela ignoruje očekávání veřejnosti, že nestranně a odborně posoudí takzvanou Kubicovu zprávu. Tuto konfrontaci by však poslanci neměli řediteli Langovi prominout! Už třeba jen proto, že BIS podobně jako Jan Kubice konstatuje sílící tlak skupin organizovaného zločinu na struktury státní správy a naznačuje, že některé pokusy byly úspěšné. Na druhé straně je pravda, že s tím nechodí čtyři dny před volbami do Parlamentu. Není ani důvod: ze zprávy BIS totiž nelze vytušit ani náznak tvrzení, že by se tento problém měl týkat pouze jedné politické strany. Navíc nečiní rozdílu mezi dobou před- a povolební. Zřejmě se tedy toho výměnou vládní garnitury moc nezměnilo; jen Kubice toho řekl polovinu.

Budoucí vývoj.

Podle BIS organizovaný zločin v penetraci státní správy pokročil do druhé fáze, v níž se již finančně zabezpečení zločinci pouštějí čím dál více do legálního podnikání. S tímto zakuklením souvisí intenzívní propírání výnosů z trestné činnosti - a kdo ty mechanismy nezná, a zajímá ho, co bude asi následovat, ať si přečte třeba o historii dynastie Kennedyů. Ale nejpozději v příští výroční zprávě by se měla BIS vyjádřit k vyslovenému podezření, zda oddalování přijetí eura je způsobeno pomalým propíráním nelegálně získaných finančních prostředků, které jsou však v korunách.
Skupiny organizovaného zločinu tedy budou podle BIS nebezpečné, ale již ani ne tak brutalitou jako rafinovaností - a snaží se pronikat do justice. Ačkoli o tom BIS psala již loni, leckdo má již mnohem delší dobu neodbytný pocit, že se jim to někde už podařilo. Na druhé straně - není žádnou ostudou něco přiznat. Zásadou zpravodajské práce je cosi potvrdit či vyvrátit: obojí je kvalifikovaný výsledek. A kupodivu BIS skutečně letos uvádí, že se nepotvrdilo původní podezření, že existuje „širší nelegální struktura“, která profituje na řízených konkurzech a usiluje o cílený průnik do státní správy a justice. Kritický jev tím dostává kontury: jde o separované snahy různých skupin organizovaného zločinu.

Migrace.

V této kapitolce, konstatující víceméně setrvalý stav a postavení ČR jako tranzitní země, stojí za povšimnutí výčet zemí, z nichž pochází největší počty nelegálních migrantů: Ukrajina, Čína, Rusko, Moldavsko, Vietnam, Irák Mongolsko, Indie. A v této souvislosti dlužno ocitovat, že „zvýšený nárůst migrace osob původem z Iráku v posledním čtvrtletí roku 2006 byl pravděpodobně důsledkem přetrvávající špatné bezpečnostní, ekonomické a sociální situace v Iráku“. Vida, v jakých souvislostech se lze dočíst čísly podloženou zprávu o tom, jak to v Iráku reálně vypadá.

Utajované informace.

Ve výroční zprávě (byť za rok 2006) bylo možné očekávat nějakou reakci na masivní únik informací ze služby. Asi to chce velkou smělost psát kapitoly o Negativních jevech v informačních a komunikačních systémech, Ochraně utajovaných informací a Vnitřní bezpečnosti - a nehnout přitom brvou, zachovat tvář hráče pokeru - a nenapsat o tom vůbec nic. Je pravda, že skandál vypukl až loni. Ale současně je pravda, že původní únik informací služba datovala několik let dozadu - a v roce 2006 měla tedy pilně zacelovat díry po úniku a veřejnost by se o tom chtěla něco dozvědět. Času na zpracování této záležitosti do výroční zprávy měla služba dost. Možná se jen vedení BIS ještě nerozhodlo, jaká legenda na přikrytí dávných událostí bude optimální. Možná vsadili na „mluviti stříbro, mlčeti zlato“ - a zatím jim to vychází a službě ještě navýšili rozpočet. Dost dobré! Asi na někoho dost vědí, že nemůže říct ne!

Uniklé informace.

Je docela možné, že jakési poučení z krizového vývoje obsahuje utajená část výroční zprávy, určená pro exekutivu a Parlament. Snad tam služba nebude opakovat tvrzení, že se podařilo získat uniknuvší informace zpět pod kontrolu netknuté, i když byly několik let mimo ni - a že se tedy vlastně nic nestalo. Lze to snad přirovnat pouze k situaci, kdy by člověk právě vycházející po několika letech z hampejzu o sobě tvrdil, že je stále panic. V obojím případě by mohla být vysvětlením pouze impotence, kterážto by u několik let shromažďovaných informací byla velmi na pováženou! Proto by se měli zodpovědní činitelé zevrubně zajímat o opatření, jež služba učinila, činí a bude činit k ochraně (i bývalých) příslušníků BIS, kteří se podíleli na produkci informací, jež pak léta bloudily světem. Samozřejmě kromě detailní analýzy, jak vůbec mohl tak masivní únik nastat.

Spolupráce.

Číselné vyjádření spolupráce BIS s Národním bezpečnostním úřadem ve věci prováděných úkonů v rámci bezpečnostního řízení, kdy je ve všech ukazatelích větší počet ukončených šetření, než bylo přijatých žádostí, nasvědčuje tomu, že služba likviduje nějaké manko ve spolupráci. Asi tam „viselo“ mnoho nedodělků. Nikdo se však z těchto čísel nedozví, jak velký eventuální „převis“ ještě zůstává.
Poznámku nakonec je nutné učinit k obrovskému počtu informací, dodaných prezidentovi republiky a členům vlády. Celkem 800 kusů. Zhruba odhadnuto, každý člen vlády dostal jednou za týden informaci - a to mluvíme pouze o produkci BIS. Rok je poměrně dlouhá doba, proto tato statistika o něčem vypovídá. Možná by bylo dobře tuto informační tříšť transformovat do vydatnějších, analyticky zpracovaných bloků. Nebo se stále ještě hraje na „čárky“ i v případě zpravodajské služby?

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče