Jen blázni chtějí byznys plán

11. června 2012, 17:44 - Blahoslav Hruška
11. června 2012, 17:44

Ceny našich výrobků nikdy nestoupaly tak rychle jako v případě jiných potravin. A lidé na to slyší

Šéf izraelského potravinářského gigantu Osem Dan Propper je patriarchou rodu, který zbohatl na nudlích. A ne ledajakých. Rodinný recept do Izraele přicestoval z Teplic, kde Propperové od konce 19. století žili. Z původně české rodinné firmy na těstoviny se stal koncern s obratem dvacet miliard korun, jenž ovládá izraelský zemědělský trh a výrobu potravin. Dvaasedmdesátník vlastnící pět procent Osemu na penzi zatím nepomýšlí. Naopak. Před pár měsíci se vrátil do představenstva Teva Pharmaceutical, největšího výrobce generik na světě, stále předsedá také dozorčí radě Izraelské národní banky. Jako kmotr, který tahá za nitky izraelské ekonomiky, se ale rozhodně necítí a nechá si ode všech říkat familiárně Dan. „Na své české kořeny jsem hrdý. A troufám si tvrdit, že zatímco přistěhovalci z Itálie přivezli do Izraele pastu a pizzu, my jsme naučili jíst Izraelce polévkové nudle,“ říká šéf Osemu.

Vaše rodina pochází z Česka. Kam sahají její kořeny? Rodina mé matky původně pocházela z Nemochovic na jižní Moravě. Když jsem to říkal Petru Nečasovi, byl překvapen, protože Uherské Hradiště, odkud pochází on, je nedaleko. Otec mé matky po první světové válce vyslyšel výzvu prezidenta Masaryka a odešel farmařit do Sudet. Usadil se v Holenicích, což je vesnice, kterou dnes na mapě nenajdete, protože zmizela v hnědouhelné pánvi.

Byl jste se tam někdy podívat? Ano, s matkou jsem byl v Čechách v roce 1989. Našli jsme cestu do Holenic, která končila na výsypkách. Ptali jsme se takového starého pána na kole, kudy se do vesnice jde, ale on nám řekl, že už ji kvůli těžbě srovnali se zemí.
Teplice uhlí naštěstí obešlo obloukem. Můj dědeček z otcovy strany, Eduard Propper, tu ve čtvrti Trnovany v roce 1892 založil továrnu na těstoviny – Erste Teplitzer Teigwarenfabrik.

Proč začal podnikat zrovna v těstovinách? To přesně nevím. Znám jenom původní plány, které počítaly s třípodlažní budovou, z níž nakonec zůstala jen dvě patra. Každopádně můj tatínek Eugen Propper pro firmu pracoval ještě jako mladík, za což dostával od otce pětiprocentní provizi z prodeje. Záhy začal zastupovat firmu při jednáních Potravinářské komory. Ve dvaceti letech se po smrti mého děda ujal řízení. Někdy v té době se také setkal s mou maminkou a v roce 1935 se vzali.

V té době se do Národního shromáždění dostala Sudetoněmecká strana. Jaký byl vztah vašich rodičů k Němcům? Maminka doma mluvila česky, otec uměl taky, i když se silným akcentem. Když nechtěli, abych něčemu rozuměl, tak si povídali německy. Což od nich nebylo chytré, protože si mysleli, že jako chlapec narozený v Izraeli už němčinu neovládám. Já ale německy uměl, což jsem mamince řekl až před několika lety. S Němci ale nechtěli mít nic společného, protože lidé v Teplicích byli velcí antisemité a můj otec byl předsedou Ligy za pracující izraelský lid, přední sionistické organizace. Rodiče nakonec emigrovali. Odjeli z Československa v březnu 1939 jedním z posledních vlaků před vpádem hitlerovských vojsk. Usadili se v Palestině, kde v telavivské čtvrti Bnej Brak v roce 1942 založili Osem.

Firmu založilo sedm společníků a proslýchá se, že název vznikl z české číslovky 8… Bylo by to hezké, ale není to tak. Osem je výraz z liturgické hebrejštiny, konkrétně z modlitby na Jom Kipur, kdy se přeje hojnost a bohatství.
Vy sám jste na spletitou rodinnou tradici navázal tím, že jste v roce 2007 v Krupce u Teplic otevřel fabriku firmy Tivall, které spadá do impéria Osemu. Bral jste to jako splátku dluhu?
Zpočátku jsem ani neuvažoval, že chci investovat jen pár kilometrů od místa, kde stávala továrna mého otce. Tivall zabývající se výrobou sójových produktů, ale tehdy vyvážel už polovinu produkce do západní Evropy, a tak jsme hledali novou produkční základnu. Z logistických důvodů jsme vytipovali celkem 18 lokalit v Česku, Polsku a na Slovensku. Do užšího výběru šly tři a já si je nechal ukázat na mapě. A úplně jsem zkoprněl, když jsem viděl, kde Krupka vlastně leží.
Okamžitě jsem si to místo oblíbil, a když se továrna se vší slávou před pěti lety otevírala, vypravil jsem z Izraele Boeing 757 s početnou delegací, které jsem chtěl ukázat, kde leží kořeny rodiny Propperů.

Produkce Tivallu v Krupce jde výhradně na export. Nevyšlo by vás levněji investovat někam dál na východ, kde by se soja nemusela dovážet a pracovní síla by vyšla levněji? Investice jsem nikdy nelitoval, protože jsme u vás dostali skvělé podmínky. Já nedám dopustit na CzechInvest, s nímž se nám skvěle spolupracovalo. Dostali jsme daňovou slevu a i ostatní pobídky se nám zamlouvali – zejména v zaměstnanecké politice. Zdaleka nejdůležitější ale byl tzv. one-stop-shop. Dostali jsme k ruce jednu dámu, která nám se vším pomáhala. Kdykoli jsme jí mohli zavolat a zeptat se na radu. Fakt, že nemusíte sám obíhat úřady, nesmírně pomůže.
Kromě toho si velmi cením i činu starosty Teplic, který nechal část průmyslové zóny, kde továrna Tivallu leží, pojmenovat po mém dědečkovi – na ulici Eduarda Proppera.

Většinovým vlastníkem Osemu je od roku 2002 koncern Nestlé, který dnes vlastní 58,76 procent firmy. Proč jste se rozhodli prodat společnost vybudovanou z nuly švýcarskému potravinářskému gigantovi? Skupina Nestlé vstoupila minoritně do Osemu již v roce 1995 a nesmírně nám pomohla na světových trzích, zejména v oblastech výběru dodavatelů, controllingu a nabírání nových pracovních sil. V polovině 90. let panovala pro investice do Izraele příznivá doba – bylo podepsáno příměří s Jordánskem a zahájeny mírové rozhovory s Palestinci.
Osem byla lokální firma, a pokud chcete uspět na globálním trhu, nemůžete soutěžit s nadnárodními korporacemi, které mají dost peněz na výzkum a rozvoj. Nestlé dává na R&D dvě miliardy dolarů ročně. To je suma, s níž nikdo nemůže soupeřit. Jejich know-how je neuvěřitelně pestré. Stali jsme se součástí globální vesnice v tom dobrém slova smyslu, což se týká nejen výměny informací, ale třeba i receptů.
Jinak jsme ale ve skupině Nestlé výjimkou, protože devadesát procent naší produkce míří na domácí, izraelský trh. K tomu se váže i jedno privilegium. Na rozdíl od dceřiných firem Nestlé po světě, které se původního názvu vzdaly, můžeme nadále používat zavedenou značku Osem. > Náš vztah s Nestlé bych nazval opravdu šťastným manželstvím.

V Izraeli se hodně mluví o nových technologiích, vzniká tu spousta startupů zabývajících se biomedicínou, softwarem a IT. Jak je možné, že tak staromódní byznys jako potravinářství, je stále na špici? Trh s potravinami je v Izraeli pořád hodně lokální. Souvisí to s tím, že potraviny musí být čerstvé, hodně se dbá na tradici. Především musí být potravinářské zboží košer, takže jde o dost uzavřený byznys, do něhož se obtížně vstupuje.

Vyrábíte zboží pouze s rabínským certifikátem? Ano, protože kdybychom to nedělali, dostaneme se tak do dvou, tří malých řetězců, které prodávají i jiné jídlo. Když chcete být úspěšní a mít hodně zákazníků, musí od vás zboží brát supermarkety. A ty prodávají v Izraeli jen košer potraviny.

Je výroba košer produktu dražší než obdobného výrobku, který nemá obdobný certifikát?

Košer výroba je dražší, protože si musíme hlídat, odkud suroviny bereme a bedlivě dbát na jejich kvalitu. Zaměstnáváme armádu kontrolorů. A na rozdíl od „nekošer“ konkurence nemůžeme pracovat v sobotu.

S prací o šabatu měl problémy Intel, když nechtěl přerušit výrobu ve svých jeruzalémských dílnách… Jistě, ale oni žádné košer čipy nepotřebují, tam šlo jen o tradici.

Mimo jiné jste také jedním z ředitelů společnosti Check Point Software Technologies, která je kotovaná na newyorské burze a vydělává na bezpečnosti internetového připojení. Co vás od potravin vedlo do mladé, dynamické IT firmy? Vždy jsem byl fanda do nových technologií a nadšeně zkouším nové věci. Navíc můj pracovní život nikdy nebyl jen Osem. Kromě Check Pointu sedím v představenstvu farmaceutické společnosti Teva, jsem také členem správní rady Izraelské národní banky. Tam samozřejmě nedělám žádná ekonomická rozhodnutí. Jsem tam jako byznysmen, který dohlíží na management a stará se o komunikaci s parlamentem a vládou.

Před dvěma lety začal Osem vyrábět i sušené mléko pro kojence, na americkém trhu jste se dobře uchytili s humusem. Kolik takových skrytých investičních příležitostí v potravinářské branži ještě čeká? V hebrejštině na to máme pěkné přísloví: proroctví je dobré jen pro blázny. Takže po mně žádné proroctví ohledně našeho byznysu ani nechtějte. Jisté je to, že budeme dělat vše pro to, aby grafy hospodářských výsledků vypadaly stejně dobře jako teď. Osem má za sebou neuvěřitelných 43 čtvrtletí růstu a doufám, že nejméně stejně jich máme ještě před sebou. Osem zůstane silným hráčem – to je jediné proroctví, kterého se dopustím.

Hospodářská krize, která zasáhla Evropu a USA, se vás nedotkla? Téměř vůbec. Může za to nejen naše silná pozice na domácím trhu, ale i sociální politika, kterou uplatňujeme vůči konzumentům i zaměstnancům. Ceny našich výrobků nikdy nestoupaly tak rychle jako ceny jiných potravin. Když loni vypukly sociální bouře, rozhodli jsme se vyslyšet špatnou náladu ve společnosti a zvýšené ceny vstupů, jako je voda, energie a lokální daně, jsme nepromítli do cen. Následně jsme se zasadili o to, aby se v obchodech snížili ceny základních potravin
Pro letošní rok jsme zmrazili benefity manažerům Osemu a ušetřené peníze jsme rozdělili mezi zaměstnance s nižšími než průměrnými příjmy. I ten poslední dělník v továrně dostal odměny. Chováme se jako sociálně odpovědná firma nejen na papíře, ale i v praxi. A myslím, že lidé na to slyší.

Máte čtyři děti. Už jste si mezi nimi vybral, kdo po vás převezme řízení firmy? Ne, protože se řídím pravidlem, které není lehké pro mě ani pro ně. Mé děti mají zakázáno v Osemu pracovat. Mohou sem přijít na návštěvu, ale nikdo je tu nezaměstná. Myslím, že dvě generace Propperů v čele Osemu v Izraeli jsou tak akorát. Kdyby to šlo tímhle tempem dál, tak za dvacet let obsadíme celé patro.

**Dan Propper (72)**

- Vystudoval potravinářství a chemické inženýrství na Izraelském technologickém institutu (Technion), ze stejné školy má i čestný doktorát.
- Je předsedou představenstva potravinářského koncernu Osem, plných 25 let byl do roku 2006 i jeho CEO.
- Předsedal Federaci ekonomických organizací v Izraeli, je četným prezidentem Izraelsko-české obchodní a průmyslové komory.
- Od roku 2006 je nevýkonným ředitelem společnosti Check Point Software Technologies, letos na jaře se po roční přestávce vrátil do představenstva farmaceutického gigantu Teva, který je největším výrobcem generik na světě.
- V roce 2011 byl zvolen předsedou dozorčí rady Izraelské národní banky, zasedá také v radách Technionu, Ben Gurionovy univerzity a Weizmannova ústavu.
- Je ženatý, má čtyři děti.
- Má vlastní jachtu, nejraději se plaví v Chorvatsku.

===== **Příběh podnikatele** ===== **Izraelský Babiš**

„Jdete za Danem?“ ptá se ve vrátnici sídla Osemu v Moďinu mladík za přepážkou. Pohled na ochrankáře oblečeného do plandavé teplákové soupravy, z níž vykukují modlitební řemínky, dává tušit, že v sídle Osemu se na přehnanou etiketu nehraje. Velký šéf sídlící v úplně nenápadné úřednické kanceláři je evidentně v dobré náladě a vítá návštěvu z Prahy zvučnou češtinou. „Dáte si kafíčko?“ ptá se Dan Propper. Sám se sice narodil již v Izraeli, ale pár frází stačil pochytit. Jeho exulantská čeština je o to zajímavější, že je plná zdrobnělin. Během rozhovoru přijde řeč ještě na knedlíčky a nudličky, do kávy samozřejmě šéf Osemu nabízí mléčko.
Jinak má ovšem vlídný Dan pověst tvrdého obchodníka, kterému se v Izraeli podařilo vybudovat impérium ne nepodobné tomu, co v Česku vytvořil podnikatel Andrej Babiš. Osem má pod sebou síť pekáren (kromě toustů a krekrů Propperovo impérium objevilo pro Izrael bagety), vyrábí omáčky, zmrzliny, saláty, sójové maso, dominuje trhu s balenými olivami v plechu a dětskou výživou. Mezi značkami Osemu je i jídlo pro psy a kočky Purina. Zdaleka nejznámějším brandem je ale arašídová tyčinka Bamba, kterou pravidelně kupuje 90 procent všech izraelských domácností.
Impérium Osemu ovšem nevzniklo přes noc. Vyrůstalo půl století a jeho historie je dokonce o pár let starší než dějiny izraelského státu. Loni Osem vykázal obrat 3,96 miliard šekelů (20 miliard korun), před zdaněním byl zisk koncernu, pod nějž spadá na tři desítky firem, 468 milionů šekelů (2,3 miliardy korun). Sám Dan Propper si přišel na platu a bonusech v přepočtu na 15 milionů korun. Firma vždy stavěla na kontinuitě a málokdy své fabriky zavírala. Koneckonců první „nudlárna“ v ultraortodoxní čtvrti Bnej Brak fungovala až do roku 2002. Poněkud paradoxně se Dan Propper s chasidskými Židy příliš v lásce nemá, i když v jejich čtvrti Osem kdysi začínal. Když minulé léto v Izraeli mladí lidé vyšli do ulic, aby protestovali proti sociální tíži, opřel se Dan Propper do ultraortodoxů s tím, že „nepracují, neslouží v armádě a někteří z nich mají nárok na státem dotované bydlení“. Okamžitě byl obviněn z antisemitismu. Jízlivou – a navíc pravdivou – poznámku si ale mohl šéf Osemu dovolit. Produkty, které dodává do většiny supermarketů, totiž jako jedny z mála mají i pečeť čistoty chasidských náboženských autorit, a bez Osemu by tak ortodoxní domácnosti musely v kuchyni oželet spoustu surovin. Propper zkrátka ví, jak dělat byznys.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče