Jeffrey Frankel: Je povrchní dávat čínské problémy za vinu vládním intervencím

26. září 2015, 09:25 - Jeffrey Frankel
26. září 2015, 09:25

Na současné ekonomické těžkosti Číny se pohlíží jedinou optikou: jako na neschopnost vlády nechat působit trh. Tato perspektiva ale zahraniční pozorovatele přivádí k chybné interpretaci nejdůležitějších letošních událostí na devizových a akciových trzích.

Jistěže, čínské úřady různými způsoby silně intervenují. V letech 2004 až 2013 Čínská lidová banka (ČLB) nashromáždila devizové rezervy v hodnotě bilionů dolarů, čímž zabránila tomu, aby se jüan zhodnocoval tak silně, jako kdyby volně plul. V poslední době úřady nasadily veškerou dostupnou politickou munici v marné snaze zmírnit letní propad cen akcií.

Pozvolný ponor

Některé významné události, jež cizinci pranýřují jako důsledek vládních intervencí, jsou však ve skutečnosti opakem. Hlavním předmětem doličným je devalvace čínské měny vůči dolaru, k níž došlo 11. srpna – posun, který americkým politikům připomněl staré moudro: „Rozmysli si dobře, co si přeješ – mohlo by se ti to vyplnit.“

Devalvací – o pouhá tři procenta, nutno poznamenat – se projevila změna v politice ČLB, jejímž cílem je dát trhu větší vliv na směnný kurz. Dříve ČLB dovolovala hodnotě renminbi (čínský výraz pro „lidovou měnu“) kolísat každý den ve dvouprocentním pásmu, ale zpravidla neumožňovala, aby se výchylky ze dne na den sčítaly. Teď závěrečný kurz každého dne ovlivní kurz dne příštího, což přináší korekce směrem k tržním hladinám.

Čínské orgány by letos v létě pravděpodobně nekonaly, nebýt sílícího tržního tlaku na devalvaci, která by mohla pomoci působit proti ochabování hospodářského růstu. Podpora růstu vlastně mohla být prvořadou motivací pro politické lídry země, zatímco ČLB zůstala zaměřená na dlouhodobější cíl, a to posílení úlohy trhu při určování směnného kurzu.

Tyto dvě motivace jsou ovšem ve shodě: tržní síly by renminbi netlačily dolů, kdyby k tomu čínské ekonomické fundamenty nedávaly důvody. Američtí politici, kteří požadovali, aby Čína nechala svou měnu volně plovat, možná očekávali jiný výsledek – poněkud nedomyšleně, jelikož směr tržních sil se obrátil v půli roku 2014 –, ale stěží člověk může Číňanům vyčítat, že je vzali za slovo.

Jistěže Čína má stále daleko k zavedení volně plovoucí měny, natož měny plně směnitelné, což by vyžadovalo další liberalizaci regulace přeshraničních finančních toků. Pro stanovení, zda Mezinárodní měnový fond zahrne jüan do koše měn určujících hodnotu svého rezervního aktiva (práv zvláštního čerpání), je důležitější sjednocení pevninských a ostrovních trhů. Řada komentářů k tématu podceňuje význam požadavku na „volnou použitelnost“ měny.

Strach z měnového domina

Mnohé trápí, že čínská úprava kurzu vyvolala „měnovou válku“, v níž budou devalvovat i další rozvíjející se ekonomiky. Jenže víc než rok poté, co se ekonomické fundamenty vychýlily proti rozvíjejícím se trhům (zejména odklonem od komodit) a ve prospěch Spojených států, byla taková korekce namístě. Čínský krok sice zřejmě ovlivnil načasování, ale k dalším devalvacím by došlo nevyhnutelně. Varování před konkurenčními devalvacemi jsou zavádějící.

Druhým předmětem doličným v kauze vlivu vládních intervencí na finanční dění v Číně je bublina na akciovém trhu, která kulminovala v červnu. Podle všeobecného mínění úřady vytrvale intervenovaly nejen ve snaze povzbudit trh po zhroucení, ale i během ročního náběhu problémů, kdy se kompozitní index Šanghajské akciové burzy více než zdvojnásobil. Toto smýšlení míří k výtce tvůrcům čínských politik, především regulačnímu orgánu akciového trhu, že vinu za bublinu mohou připsat jedině sami sobě.


Přečtětě si: Neuvolňujte obchod s Čínou, ztratíte tři miliony míst, varuje zpráva EU


V takto vyprávěném příběhu je nepochybně kus pravdy. Zdá se zřejmé, že mimořádné zvýšení cen akcií rozproudil vzestup maržového financování nákupů akcií, jež bylo v letech 2010 až 2011 povoleno zákonem a od minulého listopadu podněcováno měnovým uvolněním ČLB. Značnou podporu dostal býčí trh také například od zpravodajských médií financovaných vládou.

Mnozí komentátoři však přehlížejí to, že během posledních šesti měsíců před propuknutím problémů podnikaly čínské regulační orgány kroky usilující o zchlazení cen. V lednu zpřísnily maržové požadavky, což zopakovaly v dubnu, kdy rovněž usnadnily prodej nakrátko, neboť rozšířily počet způsobilých akcií. Událostí, která zřejmě nakonec propíchla bublinu, bylo oznámení Čínské komise pro regulaci cenných papírů ze dne 12. června o plánovaném omezení výše půjček, jež makléřské firmy mohou poskytovat k obchodování s akciemi.

Snaha byla

To je přesně onen druh proticyklické makroprudenční politiky, jakou ekonomové často doporučují. Avšak zatímco vyspělé ekonomiky této rady zřídkakdy uposlechnou, Čína a mnohé další rozvojové země proticyklicky upravují regulaci včetně povinných bankovních rezerv a stropů pro půjčky na nákup bydlení.

Čínský regulační úřad lze kritizovat za to, že účinek jeho kroků na zvýšení maržových požadavků netrval dlouho, anebo za to, že jeho kroky zapříčinily nedávný krach. Buď jak buď, záměrem těchto opatření bylo zastavit vzestup tržních cen, ne k němu přispět.

To není nepodstatná věc. Stejně jako skutečnost, že intervence ČLB na devizovém trhu v uplynulém roce usilovaly o zmírnění devalvace jüanu, nikoli o jeho posílení. Vzhledem k tomu je povrchní dávat čínské problémy za vinu vládním intervencím.

Autor je profesor tvorby kapitálu a růstu na Harvardově univerzitě

Z angličtiny přeložil David Daduč


Čtěte také:

OECD: Čína a Brazílie zpomalí světový hospodářský růst

Devizové rezervy Číny se rekordně smrskly. Skoro o 95 miliard dolarů

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče