Jedna rukavice ne tleská

02. dubna 2007, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
02. dubna 2007, 00:00

HUGO ALBRECHT Svitavská továrna na rukavice a koženou konfekci patřila za první republiky k největším v Československu. Jejím zakladatelem byl českoněmecký podnikatel Roman Albrecht, nejvíce ji ale proslavil teprve jeho syn Hugo, který podnik výrazně rozšířil a zmodernizoval.

HUGO ALBRECHT Svitavská továrna na rukavice a koženou konfekci patřila za první republiky k největším v Československu. Jejím zakladatelem byl českoněmecký podnikatel Roman Albrecht, nejvíce ji ale proslavil teprve jeho syn Hugo, který podnik výrazně rozšířil a zmodernizoval.

Svitavsko, zahrnující oblast mezi městy Moravskou Třebovou, Svitavami, Litomyšlí a Poličkou, patřilo v minulosti mezi středně významné průmyslové regiony.Počátek rozvoje řemesel a živností se zde datuje do 16. století, přičemž charakteristickým se pro oblast brzy stalo soukenictví. Změna přišla až po třicetileté válce v polovině 17. století, kdy se drobné hospodaření dostalo do krize a vzrostl význam měst. Soukenictví se soustředilo hlavně v Poličce a Litomyšli, zatímco ve Svitavách a Moravské Třebové se začalo rozvíjet tkalcovství.

Koncem 18. století vešla v platnost nová nařízení, vedoucí k hospodářskému růstu. Došlo k napojení na železniční dráhu, Svitavy se staly významným dopravním uzlem a v regionu vyrostly první průmyslové podniky.

SÁZKA NA JEMNOST

Příznivého podnikatelského prostředí ve Svitavách využil i českoněmecký podnikatel Roman Albrecht. Vyučil se jirchářem (zpracovatelem kůží) a kolem roku 1830 si ve městě otevřel vlastní jirchářskou dílnu.

Začátky nebyly vůbec snadné, protože Albrecht neměl s podnikáním žádné zkušenosti. Po několika letech se ale začal specializovat na vydělávání kůží pro jemné rukavičky „glazé“. Používal především hlazené usně z jehněčiny a kůzlečiny, se kterými slavil velký úspěch.

Dílničku tak mohl již kolem roku 1849 rozšířit na menší továrnu, která se stala základem pozdější velké manufaktury na výrobu kožené konfekce, dámských klobouků, rukavic a kožených doplňků. Roman Albrecht se na jejím řízení podílel až do roku 1887, kdy celý podnik předal synu Hugovi.

NĚMECKÝ „HŘEBEC“

Hugo Albrecht patřil k nejvýznamnějším osobnostem německých Svitav. V roce 1887, kdy přebíral otcův podnik, založil ve městě také místní organizaci Severomoravského spolku a působil ve funkci předsedy školské sekce německého Hřebečska (jazykového sdružení, působícího na hranicích Čech a Moravy). V roce 1896 byl zvolen do svitavské obecní rady a proslavil se zejména jako sociální a zdravotní zákonodárce. Kromě toho byl ale také neúprosným obhájcem práv Němců v českých zemích a často zastával razantní protičeské postoje.

Podnikatelsky se mu dařilo velmi dobře. Otcův podnik, který nyní nesl název Roman Albrecht und Sohn (zkráceně Ralson), dokázal postupně zmodernizovat a výrazně rozšířit. Specializoval se přitom hlavně na výrobu kvalitní leštěné kůže, jejíž produkci neustále zvyšoval. Roku 1896 instaloval do továrny také první parní stroj, čímž došlo k přechodu na moderní velkovýrobu.

RALSON MÍŘÍ DO SVĚTA

Po otcově smrti v roce 1900 se stal jediným majitelem podniku, který byl již tehdy známý po celé rakousko-uherské monarchii. V továrně pracovalo více než sto dělníků a jejich počet nadále rostl.

Neustálou modernizací se výroba dále zlepšovala a ještě do první světové války se závod rozšířil také o vlastní výrobu konfekce. Provozy byly plně mechanizovány a k osvětlení se brzy začal používat elektrický proud.

Hugo Albrecht mohl být se svou prací právem spokojen. Kožené zboží značky Ralson postupně pronikalo i na zahraniční trhy a na počátku 20. století se úspěšně vyváželo do Velké Británie, Spojených států, Švédska či Švýcarska.

BRUNO ZAHUBITEL Po Hugově smrti v roce 1920 převzal podnik jeho syn Bruno, který úspěšně pokračoval v otcově podnikání. Roku 1928 pracovalo v továrně již 360 lidí - 160 dělníků v jirchárně a 200 pracovníků v konfekci. Jehněčí a skopová kůže se přitom nově dovážela také z Balkánu, Turecka, Řecka, Bulharska či Ruska.

Po bouřlivé konjunktuře přišla roku 1929 celosvětová hospodářská krize, která do Česka sice dorazila o něco později, avšak s ještě větší razancí. Průvodní krizové jevy -nízké platy a vysoká nezaměstnanost -se nevyhnuly ani Svitavám a Bruno Albrecht byl roku 1930 nucen vyhlásit úpadek.

Zlí jazykové přitom tvrdili, že značný podíl na bankrotu má také neukázněný a rozmařilý život Bruna a jeho ženy. Zřejmě nebyli daleko od pravdy, protože Bruno se hned roku 1930 s manželkou rozvedl a odcestoval do Mexika.

Brunova bývalá žena Pavla se sice zkrachovalý podnik pokoušela ještě oživit, pronájem Otto Beutlerovi z Prahy ale kýžený efekt nepřinesl. Továrna poté připadla svitavské spořitelně, která část budov pronajímala k různým účelům.

NEPODAŘENÁ OBNOVA

O obnovení původní výroby se sice snažilo hned několik zájemců, podařilo se to ale teprve roku 1939 karlovarskému podnikateli B. Zenkrovi. Kožené zboží vyráběl v omezené míře do konce druhé světové války, již roku 1945 ale do továrny vstoupila Rudá armáda a vedení podniku se ujalo město.

Provoz byl ve značně zuboženém stavu, chyběly suroviny i stroje a výroba se rozbíhala jen velmi pomalu. Roku 1947 se začalo plánovat přičlenění jirchárny k Československým závodům gumárenským a kožedělným. K převodu ale nakonec nedošlo a výroba rukavic ve Svitavách roku 1950 definitivně skončila.

Budovu bývalé jirchárny získal roku 1954 národní podnik TOS Svitavy, který sem přesunul část své výroby strojů. Těsně před revolucí v roce 1989 však budovy přestaly podniku vyhovovat a plánovala se jejich rozsáhlá modernizace. K té nakonec z pochopitelných důvodů nedošlo a roku 1997 se někdejší výrobní haly firmy Ralson změnily v autosalon a nové nákupní středisko.

 HUGO ALBRECHT (1862-1920) Českoněmecký podnikatel Hugo Albrecht se narodil 28. března 1862 ve Svitavách (tehdy nazývaných Zwittau). Po ukončení měšťanské školy absolvoval obchodní akademii a jakmile splnil povinnou vojenskou službu, nastoupil roku 1887 do otcovy firmy. Původní malou továrnu na výrobu koženého zboží postupně rozšířil a zmodernizoval. Roku 1896 nainstaloval do podniku první parní stroj a přešel na velkovýrobu. Do továrny zavedl elektrický proud a závod obohatil také o vlastní výrobu konfekce. Kromě podnikání se věnoval i řadě společenských a politických aktivit. Byl členem obecního zastupitelstva města Svitavy, předsedou okresní nemocenské pokladny, místopředsedou Německo-moravského pěveckého spolku a poslancem zemského sněmu. Horlivě obhajoval německá práva a roku 1918 byl předsedou německé národní rady ve Svitavách, která usilovala o připojení oblasti k Německu. Zemřel 7. srpna 1920 ve věku padesáti osmi let.

Prameny: Historie a současnost podnikání na Svitavsku, Historická encyklopedie podnikatelů, město Svitavy

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Nová občanka rychle a bez problémů
Kdy máte v práci nárok na placené volno?
Volby 2017: vše, co potřebujete vědět
Jak se rychle a snadno zorientovat v německých volbách
Co se v roce 2018 změní se zvýšením zdravotního pojištění pro OBZP?
Auta
Vyberte nejlepší auta roku 2018 a vyhrajte ceny za 300 000…
Socialistická auta, která byla (aspoň v něčem) lepší než ta „západní“
Land Rover míří také na silnice. Road Rover bude luxusní elektromobil
Test: Mazda CX-5 2.0 Skyactiv-G160 AWD
Retro: Lada Niva, Škoda Trekka a další socialistické off-roady
Technologie
Opera se dotýká virtuální reality. Přehraje 360° video v Oculus Riftu a dalších zařízeních
Pirátství prodejům neubližuje, ukazuje studie EU, kterou neměl nikdo vidět
Paměti DDR5 by se mohly objevovat už od roku 2019. Takt až 6,4 GHz, VRM na modulech?
Takhle bude vypadat retro ThinkPad. Lenovo jej nabídne k 25. výročí
Nové ZenFony 4 pro evropský trh jsou tu. Přinášíme podrobné srovnání
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít