Jedna měna ano, ale ne euro

23. března 2011, 11:27 - Josef Šíma
23. března 2011, 11:27

Zlato

Kriticky nahlížet na společnou evropskou měnu bylo donedávna proti „duchu evropanství“ a „silám pokroku“. Po posledních událostech vedoucích k dluhovým krizím řady států se debata o udržitelnosti eura dostala do popředí zájmu veřejnosti. Je však typicky vedena tak, že dobrou myšlenku společné měny ohrožuje marnotratnost některých vlád v čele s Řeckem a že některé státy na takto kvalitní měnu nejsou připraveny a jejich ekonomiky ke svému udržitelnému chodu vyžadují měny slabší. Problém je však v „měkkém“, nikoli „tvrdém“ euru!
Když se před lety diskutovaly alternativy k politikám nevyzpytatelného měnového nacionalismu, jenž byl definiční vlastností nového světa papírových peněz po rozpadu Bretton-woodského systému v 70. letech 20. století, mnozí před eurem varovali. Například nositel Nobelovy ceny za ekonomii Gary Becker oproti jedné, politicky stvořené evropské papírové měně obhajoval uvolnění zákazů používání různých existujících měn v jednotlivých zemích. Evropskou měnu či měny by mohli vybírat všichni Evropané svými každodenními nákupy, nikoli hrstka politiků, pro které nejsou otázky kvalitní měny tou skutečnou prioritou. V mnoha ohledech by samozřejmě bylo ideální, kdyby člověk mohl platit kdekoli v Evropě jedněmi penězi. Peníze mají být tím, co nám usnadňuje směnu a univerzální peníze jsou ideálem a konečnou stanicí vývoje ekonomik na cestě od nepeněžní, barterové směny. Je tedy žádoucí mít jedny peníze, ovšem klíčové je mít jedny dobré (!) peníze. Naopak noční můrou pro každého z nás je svět, kdy peníze jsou sice jedny, zato však špatné, inflační, politicky zneužívané. Jak si tedy stojíme?
Současné bezprecedentní „záchranné“ operace centrálních bank, v jejichž rámci se pumpují do ekonomik miliardy ve snaze „roztočit kola ekonomik“, jsou zdrojem nesmírných obav o budoucnost. Obdobnými procesy vyvolaná inflace totiž již mnohokrát v historii rozvrátila hospodářství řady zemí. Jak slavně poznamenal Friedrich August von Hayek, historie je dlouhým příběhem inflací, a to obvykle inflací řízených vládami a ve prospěch vlád, které se znovu a znovu pokoušejí ospravedlnit inflaci tvrzením, že umožňuje dlouhá období rychlého ekonomického rozvoje.
Uvidíme za pár let, jestli jsou obavy akademiků, ale třeba i zástupců Bundesbanky v ECB, kteří se vyjadřují kriticky vůči současné podobě evropské měnové politiky, oprávněné. Zrušení kandidatury Axela Webera, kritika proinflační měnové politiky, na pozici šéfa Evropské centrální banky z „osobních důvodů“ jen prohlubuje obavy z budoucího vývoje. Nevěnujme se však spekulacím o budoucnosti, ale podívejme se zpět na první dekádu existence eura. Jak vidíme v grafu, euro během této krátké doby již ztratilo pětinu své kupní síly. Měli by političtí propagátoři eura odvahu prezentovat tuto jeho vlastnost během debat o jeho vzniku či o přijetí dalšími zeměmi? Či jinak, kdyby euro soutěžilo s jinými měnami, byli by lidé ochotni jej dobrovolně užívat jako společnou měnu? Je známo, že dnes téměř 60 procent Němců, kteří jsou z historických důvodů na rizika znehodnocení měny velmi citliví, by chtělo zpět svou marku (která i tak, měřeno historickými standardy, byla inflační měnou a za dobu své existence ztratila tři čtvrtiny své hodnoty!).
Málokdo si uvědomuje, že Evropa – a dokonce většina světa – již společnou měnu měla. Tou měnou bylo zlato (a stříbro), jež se na místo měnového kovu dostalo opačným procesem než euro. Bylo v podstatě obyvateli do této pozice vyzdviženo, nikoli pro ně politicky naplánováno. Bylo tržními, nikoli politickými penězi. Žádné „cílování inflace“ nebo „kvantitativní uvolňování“ nepřipadalo v úvahu a každá inflační bublina byla rychle rozpoznatelná. Politici měli v otázkách tvorby peněz svázané ruce a to je ideál pro spotřebitele i dlouhodobé investory. Tato „neflexibilita“ zlatých peněz však byla trnem v oku politiků a společná měna se v důsledku jejich snah rozdrobila na stovky „národních měn“. Mnozí teoretici – od Miltona Friedmana po Johna Maynarda Keynese – se s chutí připojili k demontáži zlatého standardu a předpovídali konec zájmu o zlato a pokles jeho ceny. To se pochopitelně nestalo. V rostoucí nejistotě zpolitizovaného, a tudíž nepredikovatelného světového měnového uspořádání, zlato od té doby naznačuje, proč si jej kdysi lidé za peníze vybrali. Zachovává hodnotu a zajišťuje úspory. O co méně by se lidé museli strachovat o své penze, kdyby měli k dispozici kvalitní peníze namísto dnešních pseudosolidárních a pseudoinvestičních penzijních systémů.

Mohlo by vás zajímat

Finance
Vyřizování dětského pasu nenechávejte na poslední chvíli. Rychlopas se prodraží.
Praktický návod: jak začít s bitcoinem – výběr vhodné peněženky
EU: Jak vysoké je zdanění práce u podprůměrných mezd?
Macron ve stopách Babiše
Velký dovolenkový speciál: jak nejlépe používat platební kartu na dovolené
Auta
Škoda vyrobila už šest milionů Octavií
Na prodej je krásná Škoda 130 RS. Její cena vás ale pravděpodobně nepotěší
Kia Optima Sportswagon Plug-in Hybrid jezdí za 1,4 litru na 100 km
Škoda Citigo má i po faceliftu pořád co nabídnout (první jízdní dojmy)
Seat Arona je přizvednutá Ibiza. Má být levnější než Juke
Technologie
Den D přišel. Evropská komise udělila Googlu rekordní pokutu 2,42 miliardy eur
Legendární John Romero prodává Dooma II. Na diskety se vám i podepíše
WhatsApp začíná podporovat posílání jakýchkoli typů souborů do velikosti až 128 MB
DVB-T2 ode dneška i v Plzni a Liberci. Síť je již dostupná pro 69 % populace
Windows Store přijde o mobilní edici Evernotu, ale přivítá grafický nástroj Paint.NET
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít