Article, show

Jedna měna ano, ale ne euro

23. března 2011, 11:27 - Josef Šíma
23. března 2011, 11:27

Zlato

Kriticky nahlížet na společnou evropskou měnu bylo donedávna proti „duchu evropanství“ a „silám pokroku“. Po posledních událostech vedoucích k dluhovým krizím řady států se debata o udržitelnosti eura dostala do popředí zájmu veřejnosti. Je však typicky vedena tak, že dobrou myšlenku společné měny ohrožuje marnotratnost některých vlád v čele s Řeckem a že některé státy na takto kvalitní měnu nejsou připraveny a jejich ekonomiky ke svému udržitelnému chodu vyžadují měny slabší. Problém je však v „měkkém“, nikoli „tvrdém“ euru!
Když se před lety diskutovaly alternativy k politikám nevyzpytatelného měnového nacionalismu, jenž byl definiční vlastností nového světa papírových peněz po rozpadu Bretton-woodského systému v 70. letech 20. století, mnozí před eurem varovali. Například nositel Nobelovy ceny za ekonomii Gary Becker oproti jedné, politicky stvořené evropské papírové měně obhajoval uvolnění zákazů používání různých existujících měn v jednotlivých zemích. Evropskou měnu či měny by mohli vybírat všichni Evropané svými každodenními nákupy, nikoli hrstka politiků, pro které nejsou otázky kvalitní měny tou skutečnou prioritou. V mnoha ohledech by samozřejmě bylo ideální, kdyby člověk mohl platit kdekoli v Evropě jedněmi penězi. Peníze mají být tím, co nám usnadňuje směnu a univerzální peníze jsou ideálem a konečnou stanicí vývoje ekonomik na cestě od nepeněžní, barterové směny. Je tedy žádoucí mít jedny peníze, ovšem klíčové je mít jedny dobré (!) peníze. Naopak noční můrou pro každého z nás je svět, kdy peníze jsou sice jedny, zato však špatné, inflační, politicky zneužívané. Jak si tedy stojíme?
Současné bezprecedentní „záchranné“ operace centrálních bank, v jejichž rámci se pumpují do ekonomik miliardy ve snaze „roztočit kola ekonomik“, jsou zdrojem nesmírných obav o budoucnost. Obdobnými procesy vyvolaná inflace totiž již mnohokrát v historii rozvrátila hospodářství řady zemí. Jak slavně poznamenal Friedrich August von Hayek, historie je dlouhým příběhem inflací, a to obvykle inflací řízených vládami a ve prospěch vlád, které se znovu a znovu pokoušejí ospravedlnit inflaci tvrzením, že umožňuje dlouhá období rychlého ekonomického rozvoje.
Uvidíme za pár let, jestli jsou obavy akademiků, ale třeba i zástupců Bundesbanky v ECB, kteří se vyjadřují kriticky vůči současné podobě evropské měnové politiky, oprávněné. Zrušení kandidatury Axela Webera, kritika proinflační měnové politiky, na pozici šéfa Evropské centrální banky z „osobních důvodů“ jen prohlubuje obavy z budoucího vývoje. Nevěnujme se však spekulacím o budoucnosti, ale podívejme se zpět na první dekádu existence eura. Jak vidíme v grafu, euro během této krátké doby již ztratilo pětinu své kupní síly. Měli by političtí propagátoři eura odvahu prezentovat tuto jeho vlastnost během debat o jeho vzniku či o přijetí dalšími zeměmi? Či jinak, kdyby euro soutěžilo s jinými měnami, byli by lidé ochotni jej dobrovolně užívat jako společnou měnu? Je známo, že dnes téměř 60 procent Němců, kteří jsou z historických důvodů na rizika znehodnocení měny velmi citliví, by chtělo zpět svou marku (která i tak, měřeno historickými standardy, byla inflační měnou a za dobu své existence ztratila tři čtvrtiny své hodnoty!).
Málokdo si uvědomuje, že Evropa – a dokonce většina světa – již společnou měnu měla. Tou měnou bylo zlato (a stříbro), jež se na místo měnového kovu dostalo opačným procesem než euro. Bylo v podstatě obyvateli do této pozice vyzdviženo, nikoli pro ně politicky naplánováno. Bylo tržními, nikoli politickými penězi. Žádné „cílování inflace“ nebo „kvantitativní uvolňování“ nepřipadalo v úvahu a každá inflační bublina byla rychle rozpoznatelná. Politici měli v otázkách tvorby peněz svázané ruce a to je ideál pro spotřebitele i dlouhodobé investory. Tato „neflexibilita“ zlatých peněz však byla trnem v oku politiků a společná měna se v důsledku jejich snah rozdrobila na stovky „národních měn“. Mnozí teoretici – od Miltona Friedmana po Johna Maynarda Keynese – se s chutí připojili k demontáži zlatého standardu a předpovídali konec zájmu o zlato a pokles jeho ceny. To se pochopitelně nestalo. V rostoucí nejistotě zpolitizovaného, a tudíž nepredikovatelného světového měnového uspořádání, zlato od té doby naznačuje, proč si jej kdysi lidé za peníze vybrali. Zachovává hodnotu a zajišťuje úspory. O co méně by se lidé museli strachovat o své penze, kdyby měli k dispozici kvalitní peníze namísto dnešních pseudosolidárních a pseudoinvestičních penzijních systémů.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Konec vesnických prodejen? Vyřeší jejich ztrátovost dotace?
"Bude to dobrý rok," banky a stavební spořitelny počítají výsledky v polovině roku 2017
Papíry jsme jim nevytiskli aneb o reálném založení chovné stanice
Připojištění na dovolenou? Nutnost, nebo zbytečnost?
Poroste rychleji USA nebo eurozóna? MMF upravil předpovědi
Auta
Škoda odstartovala sériovou výrobu modelu Karoq. První…
První autonomní Kamaz bude nasazen během fotbalového mistrovství
Po Francii chce prodej aut se spalovacím motorem zakázat také Velká Británie
Galerie na středu: Na tyto tříválce vám nestačí ani půl milionu
Německo chce neupraveným autům z aféry Dieselgate odebrat registraci
Technologie
Podoba referenčního Radeonu RX Vega je venku. AMD ho chce stavět proti GTX 1080
Ransomware v posledních dvou letech vydělal přes 25 milionů dolarů
Chrome 60 lepí 40 děr a podporuje Touch Bar na nových Macboocích Pro
Core i7-8700K má prý turbo 4,7 GHz. I při zátěži šesti jader může běžet nad 4 GHz
Web si oddychne. Adobe plánuje ukončit vývoj a podporu a Flashe v roce 2020
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít