Jeden den v zimním ráji

02. března 2010, 13:00 - Libuše Frantová
02. března 2010, 13:00

Skiareál v Rokytnici nad Jizerou se může pochlubit několika zajímavostmi. Lyžaři si mohou sjet z vrcholu Lysé hory po jedné z nejdelších sjezdovek a navíc v nejvyšší nadmořské výšce, studenti tu mohou dostat omluvenku za zameškané hodiny.

Autor: Jakub Stadler

I když téměř celý leden byl na sníh na horách skoupý, mnohem víc padal v nížinách a víc než na horách jej bylo i v Praze, v únoru se konečně i krajina českých hor změnila v ráj pro milovníky zimy. V době naší cesty už i v Krkonoších čtvrtý den konečně mohutně sněží, což dokládá poměrně silná vrstva rozježděného sněhu na silnicích, který silničáři nezvládají odklízet. A tak nejen na sjezdovkách, kde provozovatelé lanovek a vleků zachraňovali zimní sezonu technickým sněhem, ale i všude kolem leží hromady čerstvého prašanu. Romanticky zasněžené jsou i stromy v lesích kolem zimního střediska Rokytnice nad Jizerou, kam přijíždíme spolu se stovkami dalších nadšených lyžařů.

Kdo nebyl v Rokytnici pár let, určitě by ji dnes ani nepoznal. „Před rokem 1989 jsme byli známí jako zemědělsko-průmyslové město, kde je možné také lyžovat,“ vysvětluje Petr Ceé, ředitel akciové společnosti Spartak Rokytnice nad Jizerou. Dnes je Rokytnice se sedmnácti rozlehlými sjezdovkami v celkové délce 14,4 kilometru a desítkami kilometrů běžeckých tratí rájem pro zimní sporty a patří mezi největší a nejznámější zimní střediska v Česku.

Akciová společnost Spartak Rokytnice, která vznikla v roce 2006, se zabývá sportovní činností, především provozováním přepravy na lanových drahách a lyžařských vlecích. Zajišťuje provoz dvou skiareálů, Horní Domky a Studenov, sportovní haly, tenisových kurtů, volejbalových kurtů a kuželny s dvoudráhou. Ročně dosahuje tržeb kolem sta milionů korun, ale provozní náklady jsou vysoké, splátky leasingu a úvěru spolknou za rok 80 milionů.

Lanovka má propojit Rokytnici s Harrachovem Lyžařský areál Studenov je kousek od centra města v nadmořské výšce 620 až 933 metrů, takže vyhovuje hlavně lyžařům začátečníkům a rodinám s dětmi. Jeho dlouhé, široké a táhlé svahy si oblíbili také snowboardisté. Slabinou Studenova je závislost na přírodním sněhu, protože tu chybí možnost technického zasněžování. „Proto je Studenov v provozu teprve od minulého týdne,“ dodává Ceé. Problémem je nedostatek vody. Společnost chce vybudovat přivaděč na vodu z Jizery, který má být dlouhý osm kilometrů. „Je to drahá investice, ale musíme to udělat,“ dodává Ceé. Technický sníh zimní sezonu prodlouží. I když hodina umělého zasněžování stojí tři až čtyři tisíce korun, provozovatelům se v době nedostatku přírodního sněhu vyplatí. „Říká se, že zima trvá sto dnů, ale letos bude kratší,“ konstatuje Ceé. Investice do přivaděče vody nebude zdaleka jediná. Dalším velkým projektem má být vybudování lanovky spojující Studenov s nedalekým zimním střediskem Harrachov. Sjezdovky v Harrachově jsou přetížené, a tak si od propojení s Rokytnicí slibují, že se zátěž lyžařů poněkud rozloží. „Dvoukilometrová lanová dráha a další investice si vyžádají přes 200 milionů korun,“ říká Ceé. Na finančně náročný projekt chtějí získat peníze z evropských fondů. Od města finanční pomoc očekávat nemohou. Rokytnice nad Jizerou se před lety zadlužila natolik, že většina jejího majetku, hlavně pozemky a bytové domy, byla prodána v nedobrovolné dražbě. S jednou jízdenkou na všechny sjezdovky Míjíme odbočku na Studenov a míříme ke skiareálu Horní Domky, kde se naopak v minulých týdnech mohutně zasněžovalo. Ale teď už technický sníh překrývá vrstva sněhu přírodního. Je pátek dopoledne, takže není tak velký problém jako o víkendu najít volné místo na jednom z několika místních parkovišť. S radostí zjišťujeme, že kromě jednoho jsou všechna neplacená. Pohodlnější řidiči zaplatí na parkovišti přímo pod lanovkou přes stovku za den. Ze dvou níže položených parkovišť je to sice k lanovce Horní Domky ještě pár stovek metrů, ale zadarmo nás k ní i s lyžemi vyveze skibus, který pravidelně – v krátkých intervalech – pendluje mezi Rokytnicí a skiareálem. Zajezdit si mohou i ti, kdo nemají vlastní sportovní vybavení. Půjčovna vedle penzionu Kamínek je dobře vybavena a za tři sta korun si odnášíte kvalitní lyže s botami na celý den. Půjčovnu lyží, servis, ale i občerstvení, úschovnu a toalety nabízí spodní stanice lanovky Horní Domky. Celý areál byl v roce 2006, kdy akciová společnost Spartak Rokytnice vznikla, modernizován, vyrostla nejen nová lanová dráha se vstupní halou, ale i administrativní budova, dílny, garáže a restaurace. Potěšilo nás, že jsme v těžkých přeskáčích a s lyžemi na rameni nemuseli k nástupišti šplhat po schodech. Až k místu, kde nastupujeme na čtyřsedačkovou lanovku, které místní říkají přibližovák, nás vyvezou eskalátory. Teď už zbývá jen koupit si celodenní permanentku za necelých šest stovek korun, která platí na všechny místní lanovky i vleky. A kdo si pořídí vícedenní nebo bodové jízdenky, může si ­zalyžovat i v Harrachově, Pasekách nad Jizerou, Rejdicích nebo Pří­chovicích. Sdružení provozovatelů ­lanovek a vleků vytvořilo Ski­re­gion.cz na podporu cestovního ruchu. Výhodou je právě společná jízdenka, kterou je možné koupit u kohokoli z provozovatelů. „Jsme také ve Sdružení pro cestovní ruch s dalšími rokytnickými podnikateli a společně financujeme provoz panoramatické kamery, skibusu a parkoviště,“ dodává Ceé. Středisko má vlastní kabelový kanál, který informuje návštěvníky o počasí, stavu sněhu i provozu lanovek. Naladit si jej mohou ve zdejších hotelích a penzionech. Konečně obouváme lyže, procházíme turniketem, usedáme na lanovku a už se můžeme kochat krásným výhledem nad sněhem pocukrovanými vrcholy smrků na jižních svazích Lysé hory. Lanová dráha Horní Domky přibližuje v zimě lyžaře a v létě turisty a cyklisty k hlavním turistickým trasám a cyklostezkám západních Krkonoš. Přímo pod trasou lanovky byl vybudován bikepark se sjezdovou a překážkovou tratí. Dnes toho seshora z překážek moc nevidíme, protože jsou ukryty pod sněhem. Z lanovky sestupujeme u chaty Lovčenka. A tady se lyžaři rozdělí. Začátečníci a rodiče s dětmi sjíždějí po mírnějším svahu k vlekům Kaprun, lepší lyžaři k další čtyřsedadlové lanovce, která je vyveze téměř až na vrchol Lysé hory do nadmořské výšky 1315 metrů. A pak si mohou vychutnat jízdu po nejdelší – modré turistické sjezdovce v délce téměř tří kilometrů. Pro zdatnější lyžaře jsou tu i náročnější sjezdovky – červená a černá. Vrchol Lysé hory je v první zóně Krkonošského národního parku a jeho správa jej považuje z hlediska ochrany přírody za velmi cennou lokalitu. Lyžování na Lysé hoře tak podléhá přísným podmínkám. Aby mohli lyžaři nebo snowboardisté sjíždět až téměř z vrcholu hory, musí být dostatek sněhu, aby ochránil vzácné rostliny. Na to, aby se nepohybovali mimo sjezdovku, dohlížejí nejen ochranáři, ale i skipatroly. „Koho patrola chytí, když vyjede ze značené trati, zablokuje mu jízdenku,“ říká Cée. A to je opravdu nejúčinnější ochrana proti provinilcům. Ale v létě lanovka na Lysou horu, která byla zkolaudována už v roce 1997, kvůli ochraně přírody nejezdí. Rokytničtí o celoroční provoz již deset let – zatím marně – usilují. Ochránci přírody o tom však nechtějí ani slyšet, protože se bojí masivního náporu turistů. Křehké, miliony let vznikající mrazové půdy, které v zimě chrání sníh, by v létě mohli turisté poškodit. I kvůli tomu v létě turistická nabídka okolních krkonošských středisek tu rokytnickou převyšuje. Krásy našich hor Češi znovu objevují Za slunečného počasí je z Lysé hory vidět i Ještěd. Jenže my nedohlédneme dál než na pár metrů. Nad námi visí těžké mraky, z nichž už od rána padá vločka za vločkou. Dlouhá jízda po upravených svazích uprostřed lesů nám všechno vynahradí. Sjezdovka začíná pozvolným, ale úzkým přejezdem. Tady není příliš bezpečné zastavovat, nebo dokonce upadnout, protože další lyžař nemá moc prostoru na vyhýbání. Ale naštěstí pro nás se tu zrovna nikdo ve sněhu neválí, takže rizikovější úsek šťastně překonáváme. Pak se sjezdovka rozšiřuje a získává i na spádu. Větší pozor musíme dát jen v místě, kde svah protíná běžecká trasa z Ručiček na Dvoračky. Prostor na lyžování se výrazně rozšiřuje v bodě, kde se setkává s ostatními sjezdovkami, ať už je to přibližovák, Kaprun I. a II. nebo Padák. U vstupů k lanovkám a vlekům není velká fronta, přece jen je všední den, nečekáme tedy dlouho a lyžování si můžeme z plna hrdla užít. Vedle češtiny se na sjezdovce ozývá hlavně polština. Provozovatelé lanovek a vleků se netají tím, že v době krize jsou to právě Poláci, kteří jim zachraňují tržby. Přijíždějí i Holanďané a Němci a přibývá opět i Čechů, kteří už nemají peníze na pobyt v rakouských a italských Alpách a znovu objevili krásu českých hor. Proč také ne? I náročnější lyžaři si v českých horách přijdou na své. Přichází doba oběda a nám kručení v žaludku připomíná, že jsme od rána nejedli. Naštěstí se nemusíme vracet zpátky do města, protože dobře poobědvat se dá hned u lanové dráhy na Lysou horou, blízko dětského parku Milka, kde profesionální instruktoři učí děti základům lyžování. Kolem restaurace Kokrháč, kde je samoobslužná jídelna, jsou už před polednem ve sněhu napíchány desítky lyží a hůlek. Přidáme k nim svoje a vcházíme do zaplněné restaurace. Málem se okamžitě ocitneme na zemi. Mokrá podlaha od sněhu z lyžáků je neskutečně kluzká, takže na ní v těžkých přezkáčích s tácem s jídlem a pitím manévrujeme opravdu jen obtížně. Raději jsem opatrná, nelezu po schodech do volnějších prostor v patře a zasunu se ke dlouhému stolu mezi polské rodiny s dětmi. Kdo by mi uvěřil, že jsem si zlomila nohu při obědě v hospodě a nikoliv na horském svahu? Po lyžařích nastupují rolby

Odpoledne už na sjezdovce padá mnohem víc lyžařů než po ránu, takže musíme být ve střehu. Na svahu lyžaři a snowboardisté vytvořili na mnoha místech z čerstvě napadaného sněhu boule, a kdo do nich vjede větší rychlostí, hora sněhu ho zbrzdí a krkolomnému pádu už jen těžko zabrání. Ale poslední hodiny zimního sportu si chtějí všichni ještě užít, lanovka končí už ve čtyři hodiny odpoledne. „Večerní lyžování v Rokytnici nepovolili kvůli světelné tmě,“ vysvětluje důvody ředitel střediska Petr Cée.

Ani po čtvrté odpoledne horské svahy neosiří, protože v půl páté na sjezdovky vyjedou rolby. „Až do půlnoci upravují svahy a ve čtyři ráno začnou znovu,“ říká vedoucí provozu areálu Horní Domky a Studenov Jaroslav Benc. Kromě čtrnácti kilometrů na sedmnácti rozlehlých sjezdovkách upravují i desítky kilometrů běžeckých tratí, navazujících na Krkonošskou běžeckou magistrálu. Proto v zimě skiareál zaměstnává kolem devadesáti lidí, v létě pouhou třetinu.

Komplikace rolbařům působí lyžaři, kteří zůstanou sedět u nějakého drinku v horských chatách podél sjezdovek až do večerních hodin. „Když se deset lidí v noci vrací z hospody, udělají na sjezdovce paseku a kluci musejí vyjet znovu,“ postěžuje si Benc. Když totiž vyjetá stopa na svahu do rána zamrzne, už s tím prý ani rolba nic neudělá.

Největší letošní novinkou v Rokytnici jsou omluvenky za zameškané hodiny pro školáky a studenty. „Zájem o ně je. Zatím ale nevíme, jestli je školy uznávají,“ podotýká Renata Žalská ze Spartaku Rokytnice.

Jen neradi opouštíme zimní ráj v Rokytnici nad Jizerou a závidíme těm, kteří se vracejí s lyžemi do místních hotelů a penzionů, protože na rozdíl od nás vyjedou na sjezdovky v Rokytnici druhý den znovu.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče