Je výroba aut pro ČR spásou, nebo prokletím?

23. června 2010, 14:32 - Martin Janíčko
23. června 2010, 14:32

Protikrizová opatření odhalují mez daňových a dalších pobídek zahraničním investorům

Dle údajů Evropského sdružení výrobců automobilů (ACEA) byla v roce 2009 Česká republika největším producentem automobilů v Evropě na jednoho obyvatele. Z hlediska absolutního údaje celkového počtu vyrobených aut je pak na pátém místě. Šlo by vznést mnoho metodologických námitek ohledně podobných výpočtů, podstatná je však otázka, zda to lze označit za dobré, či špatné. A pro koho, respektive pro které skupiny obyvatel.

Důsledky šrotovného Jedna věc je jasná. Výrazná závislost na jakémkoli cyklickém odvětví přináší typické cyklické prvky. V období konjunktury přispívá k ekonomickému růstu. Za recese naopak k ekonomickému propadu. Pro Českou republiku to však platilo v roce 2009 pouze částečně. V první polovině roku 2009 byl český automobilový průmysl značně zasažen. Oslabená soukromá spotřeba domácností a negativní externí podmínky se zásadně odrazily v produkci největších „českých“ automobilek. V důsledku „šrotovného“ v ostatních, zejména evropských zemích však nastal významný obrat. I v tomto případě se mimo jiné projevil efekt poptávkové stimulace u otevřených ekonomik. Díky tomu se Česká republika v podstatě stala evropskou automobilovou velmocí.

Stoper-Samuelsonův teorém Na tuto situaci lze uplatnit uznávaný Stoper-Samuelsonův teorém, který paradoxně vychází z méně uznávaného Heckscher-Ohlinova modelu mezinárodního obchodu. Dle tohoto teorému se v zemi, která se zapojí do mezinárodního obchodu, zvýší výroba statků, jež jsou náročné na tamější relativně hojný výrobní faktor. Následně proto nastane čistý vývoz těchto statků. A naopak se sníží výroba statků, jež jsou náročné na relativně vzácné – lépe řečeno „méně hojné“ – výrobní faktory, u nichž poté nastane čistý dovoz. Poptávka po hojném výrobním faktoru se poté v této zemi zvýší, čímž vzroste jeho cena. Naopak poptávka po relativně méně hojných výrobních faktorech se sníží, čímž jejich cena – za stejných okolností – klesne.

Reálný předpoklad V důsledku změny cen těchto výrobních faktorů se změní příjmy jejich vlastníků. Vlastníci hojných výrobních faktorů se obohatí. Vlastníci vzácných výrobních faktorů však relativně zchudnou. Pouze v případě zásadnějších strukturálních změn či cyklických výkyvů však půjde o zchudnutí absolutní. Z tohoto hlediska je situace v ČR typická. Výrazný příklon k automobilovému průmyslu obohatil zejména manuální profese – například automechaniky, automobilové dělníky, manažery v automobilovém průmyslu či strojní inženýry. Průměrná reálná mzda dělnických profesí v automobilovém průmyslu se za posledních deset let zvýšila o 51,2 a kvalifikovaných dokonce o 56,7 procenta. Přitom v tomto období průměrná mzda v České republice vzrostla přibližně o 45 procent. Pokud bychom se zabývali výrobními faktory v rámci práce a rozdělili ji na různé druhy, je evidentní, že pracovní výrobní faktory v automobilovém průmyslu na vyšším relativním zastoupení tohoto odvětví v české ekonomice značně vydělávají. Tento fakt navíc zvýrazňuje běžná pravostranná asymetrie distribuce mezd v ekonomice. Ta činí jejich průměr méně vypovídajícím. To podmiňuje předpoklad, že rozdělení pracovníků v automobilovém průmyslu je homogennější – medián je bližší střední hodnotě. Tedy předpoklad reálný.

Negativní budoucí vývoj V souvislosti s protikrizovými opatřeními se nyní ukazuje určitá mez využití daňových a jiných pobídek zahraničním investorům. Ty jednak vytvářejí nerovnost v konkurenčních vztazích na trhu a jednak redukují příjmy státního rozpočtu. Vedle těchto jednoznačných a dnes již nikým příliš nezpochybňovaných nevýhod je třeba uvést obecnější problém struktury ekonomiky, jež závisí na takových pobídkách a která je poměrně „labilní“ během hospodářského cyklu. Současný stav českého automobilového průmyslu na tomto problému v podstatě nic nemění. Krátkodobě sice platí, že je v dobré kondici, ale umožňuje ji vývoj zahraniční poptávky, a zejména „šrotovné“. Vzhledem k současné snaze členských států Evropské unie stahovat tento druh distorzních opatření rychle z trhu je pravděpodobný budoucí vývoj českého automobilového průmyslu spíše negativní – nejen z jeho hlediska, ale i celé ekonomiky. Proto je legitimní otázka: Nebylo by lepší podporovat příště rovnoměrněji i odvětví, jež jsou víc založená na domácích zdrojích – ať již ve formě surovin nebo technických inovací? Lze se tím aspoň do určité míry vyhnout vysoké amplitudě cyklického vývoje a vysokým ekonomickým nákladům, jež jsou s ní spojené. Z hlediska Stoper-Samuelsonova teorému by navíc relativní rozdíly v odměňování výrobních faktorů – v našem případě v rámci lidské práce – měly tento vývoj respektovat. Automobilový průmysl by sice přestal být pro Českou republiku krátkodobou spásou, ale ani by nebyl jejím dlouhodobým prokletím.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče