Je ve víně pravda, nebo lež?

21. července 2003, 00:00 - Tomáš Dominec, místopředseda České asociace dovozců vín
21. července 2003, 00:00

Šizení ve vinařství je staré jako obor sámPo několika deci vína kdekdo řekne i to, co normálně úzkostlivě tají. Na sebe i na druhé. Rozvázaný jazyk nesouvisí samozřejmě s vínem, nýbrž jen a jen s obsahem alkoholu. Je ale víno vždy tak upřímné o sobě?Šizení, pančování a zaměňování vína za jiné je staré jako jeho výroba sama.

Šizení ve vinařství je staré jako obor sám

Po několika deci vína kdekdo řekne i to, co normálně úzkostlivě tají. Na sebe i na druhé. Rozvázaný jazyk nesouvisí samozřejmě s vínem, nýbrž jen a jen s obsahem alkoholu. Je ale víno vždy tak upřímné o sobě?

Šizení, pančování a zaměňování vína za jiné je staré jako jeho výroba sama. U nás i ve světě. Ředění vína vodou bylo v našich krajích vždy hojným zlozvykem, dnes je tento jev naštěstí přeci jen na ústupu. I tak se s ním lze ještě setkat u některých prodejců sudových vín a občas při rozlévaných vínech v restauraci. Také míra poctivosti u lahvových vín a na nich uváděných informací se chvályhodně zvýšila. Jen se v některých případech vkrádá otázka, zda deklarovaný pozdní sběr není spíše kabinetem a kabinet spíše vínem jakostním. Zejména u průmyslově vyráběných vín od velkovýrobců se tato otázka vtírá na mysl skoro vždy, ale v těchto případech je na vině spíše nízká kvalita vína, než záměrný podvod při výrobě.

Podvody téměř legální

Naší národní specialitou bylo v minulých dobách přebarvování bílého vína na červené. Napřed za pomoci přírodních barviv, později umělých. Naopak nešvarem přežívajícím všechny epochy je míchání révového vína s různými ovocnými šťávami. Zejména na pultech venkovských potravinářských obchodů najdete takových „Sklepních tajemství“ vždy několik. Z hlediska zákona dokonce nelze nic namítat - kdesi na etiketě se údaj o složení produktu vyskytuje, byť obvykle miniaturním písmem a nejlépe černou barvou na černém podkladu. Je to celé stejně legální jako nakoupit na trhu pravé a původní tepláky s nápisem Adibas. Vše v pořádku. Nebo se přeci jen jedná o klamání spotřebitele? Ledové víno je drahou záležitostí. Než se mohou hrozny při -6 °C sbírat, musejí přečkat řadu rizik. O to více je pak takové víno na trhu žádáno a jeho cena dosahuje mnohdy i dvacetinásobku ceny běžných vín. Kde ho však vzít, když podmínky na jeho výrobu jsou tak specifické, že zdaleka ne každý rok výrobu „ledovky“ umožní? Česká hlava vyřeší i takový problém. Normálně dozrálé hrozny se jednoduše nechají zmrznout ve velkokapacitním mrazáku. Rychlé, levné a výnosné.

Falešné sudy

Máte rádi barikové víno? Pak vězte, že „barrique“ je dřevěný sud (původně používaný v Bordeaux) o obsahu 225 litrů. Víno totiž může zrát v jiných dřevěných sudech, třeba o kapacitě 5000 litrů. Chuťově pak bude představě barikového vína hodně vzdálen. Ale i v tomto případě se jedná o zcela korektní výrobní metodu na rozdíl od způsobů, kdy jsou do tanků s víny přidávány kusy dřeva nebo dokonce vkládány pytle s dřevěnými pilinami. Jak málo stačí ke vzniku „bariku“! Ale i tady pozor - například v Austrálii je tato praktika zcela standardně povolena a používána. Tím se dostáváme k malému pohledu do temných zákoutí zahraničních sklepů. Vzhledem k odlišným tradicím a zvyklostem mají zdejší vinařské nepravosti jinou povahu. Téměř s jistotou se například vždy po několika letech objevuje skandál v Burgundsku. Zdejší víno, vyráběné z odrůdy Pinot Noir, je poměrně světlé, a tak nepoctivce neustále láká možnost tajně přimísit trochu jižního moštu z Languedoku či dokonce z Alžírska, aby barva získala na síle. Ale zatímco ve Francii si jde hříšník za podobný čin sednout za mříže, v jiných zemích je taková praktika běžná a zcela beztrestná.

Zákony přitvrdily

Vinařská legislativa totiž ve světě není zdaleka jednotná a v mnoha zemích se od sebe dosti liší. Nikde však nedovolují vyrábět padělky vín. Kopie známých produktů známe z našich poměrů s případy fernetu či Bohemia sektu, poměrně nedávno však byly nalezeny vizuálně velmi dokonalé napodobeniny předních světových vín. Co je uvnitř, to ví jen autoři tohoto podvodu. Pokud jste se tedy právě chystali na aukci do New Yorku pro pár beden Ch. Petrus ročníku 1947, buďte ve střehu. Podvodníci a nepoctivci zkrátka byli, jsou a budou. Tak jako v jiných oblastech lidského konání mohou i ve vinařském světě jejich působení omezit jen dostatečně propracované a vymahatelné zákony. Je příjemné zjištění, že v tomto směru se před naším vstupem do EU vykonal opravdu velký kus práce.

ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče