Je ČR vhodná pro evropské společnosti?

05. října 2007, 21:47 - Zenon Folwarczny
05. října 2007, 21:47

Daňové rezidentství

Již několik let evropská legislativa umožňuje zakládat takzvanou evropskou společnost (ES). Mezi často zmiňované výhody patří možnost změnit registrované sídlo v rámci států EU. Je však přesun sídla skutečně tak převratnou novinkou a Česká republika vhodným přístavem pro ES, popřípadě jiné společnosti?

Přesun.

Právnická osoba, která chce být považována za daňového rezidenta České republiky (a zdaňovat zde své celosvětové příjmy), musí mít sídlo nebo místo svého skutečného vedení v ČR. V případě, že má registrované sídlo v jednom státě, ale místo skutečného vedení v jiné zemi, pak takzvaná smlouva o zamezení dvojímu zdanění považuje za rozhodující kritérium druhou možnost. „Daňový“ přesun rezidentství tedy může být podstatně komplikovanější než „právní“ přesun sídla ES, neboť pro daňové účely je nutné přesunout i místo skutečného vedení společnosti. „Daňový“ přesun sídla však neznamená, že se veškeré příjmy přesunuté firmy budou zdaňovat pouze dle zákonů nového „hostitelského“ státu. V případě výrobních podniků budou například zisky z výroby v ČR nadále zdaňovány dle českých předpisů. Pouze zisky, které neplynou z ČR, mohou být zdaněny jen dle pravidel nového hostitelského státu.

Mobilní aktivity.

Které aktivity jsou dostatečné mobilní na to, aby si je společnost při přesunu sídla „vzala s sebou“? Jak obtížný je takový „daňový“ přesun sídla?
Mezi „mobilní“ aktivity se může zařadit například poskytování služeb z nového hostitelského státu. V případě „přesunu“ financování, garancí, práv duševního vlastnictví či držby podílu v dceřiných společnostech je „mobilita“ o něco menší, protože je nutné přesun těchto aktivit do nové země dokumentovat, a především dlouhodobě aplikovat.

Klíčový problém.

Klíčovým problémem tudíž je nejen faktický přesun místa skutečného vedení společnosti, ale především jeho následné udržení v hostitelské zemi. Vodítkem pro běžnou praxi, soudní spory, finanční úřady a podobně může být vymezení skutečného místa vedení v dokumentech Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), které však nejsou právně závazné. Většina zemí tyto požadavky kodifikovány nemá. Může proto být složité „trefit se“ rozsahem aktivit skutečného vedení do očekávání daňové správy státu, ze kterého se společnost „odstěhovala“.

Nejčastější předmět sporů.

Místo skutečného vedení je tam, kde se fakticky provádějí klíčová řídicí a obchodní rozhodnutí, která nemohou být na nižších úrovních řízení změněna. Toto místo má mít přiměřené věcné a personální vybavení pro tuto činnost - a právě to bývá nejčastějším předmětem sporů. Správce daně se totiž mnohdy snaží prokázat, že personální a věcné vybavení v hostitelském státě je nedostatečné, čímž se snaží „stáhnout“ daňové rezidentství do „svého“ státu. V těchto sporech se zkoumají například složení, schopnosti, zkušenosti představenstva, práva členů představenstva a podobně; zda vrcholné vedení společnosti odsouhlasilo klíčová rozhodnutí na místě nebo na dálku z jiného státu; obsah, rozsah a dokumentace přípravy k rozhodnutím a ta učiněná vedením, v nichž se přihlíží ke složitosti projednávaných otázek (finanční úřad totiž může argumentovat tím, že vedení k nim dospělo ještě ve své domovské zemi a do hostitelské je přijelo pouze formálně potvrdit); dokumentace příjezdu vedení a jeho pobytu v hostitelské zemi (kopie letenek či jízdenek, účtů z hotelů a restauraci placených platební kartou a tak dále).
Vzniká tedy otázka, zda mezinárodní podnikatelské skupiny mohou vnímat ČR jako vhodný „hostitelský“ stát. Existují oblasti podnikání, pro něž má ČR velice dobré podmínky, ale které mohou být zatíženy omezenou možností přesunu. Na druhé straně pro aktivity, jež lze snadno přesunout, podmínky až tak příznivé být nemusejí.

Příklad.

Příkladem může být česká holdingová společnost. Pozměňovací návrhy k novele zákona o daních z příjmu umožní od roku 2008 osvobozovat příjmy z kapitálových zisků z prodeje dceřiných společností v ČR, EU, Švýcarsku a zemích, s nimiž Česká republika uzavřela smlouvu o zamezení dvojímu zdanění. Osvobození platí i pro dividendy z těchto dceřiných společností. Na druhé straně holdingová společnost může být daňově omezena tím, že se za prvé její osvobození od výplaty dividend na všechna uvedená teritoria nevztahuje. Za druhé dividendy přijaté holdingovou společností mohou být až do pěti procent příjmu z nich zdaněny standardní sazbou daně. Za třetí časový test držby podílů v dceřiných společnostech, který podmiňuje osvobození příjmů jak z dividend, tak z prodeje podílu, se v případě fúze takových firem počítá znovu. A za čtvrté novela velice ztížila financování holdingu zavedením striktních omezení daňové uznatelnosti úroků z úvěrů a půjček nejen od spřízněných, ale i nespřízněných osob, a to restrikcí absolutní výše úroků a podobně.

Možné negativní důsledky.

Daňový přesun sídla tedy může přivodit četné komplikace a nemusí být pro firmu efektivním řešením. Navíc proklamace o přesunu sídla za účelem změny daňového rezidentství společností mohou být zavádějící, neboť v konečném důsledku nemusejí vést ke snížení či eliminaci daňového zatížení v ČR. Proto je třeba důkladně zvážit účel daňového přesunu sídla, způsoby, jak ho docílit, a očekávané výsledky.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče