Jan Šťovíček: Rusko předvedlo největší skandál v historii sportu

11. prosince 2015, 06:36 - Milan Novotný
11. prosince 2015, 06:36

Sportem hýbe obří dopingová kauza. Rada Mezinárodní atletické federace pozastavila Rusku členství za systematický a státem podporovaný doping. Případ vyšetřovala komise Světové antidopingové agentury a doporučila vyloučit Rusko ze všech soutěží včetně olympijských her. Sportovní advokát Jan Šťovíček považuje tuto dopingovou aféru za největší v historii sportu. „Je potřeba všechno prošetřit a lidi usvědčené z podvodů potrestat,“ říká.

Veřejnost si vybaví skandály Bena Johnsona, dalších atletů včetně Marion Jonesové napojených na laboratoř BALCO, cyklisty Lance Armstronga. Kam řadíte tento případ?

Jedná se o nejzávažnější dopingový skandál všech dob. Poprvé se stalo, že se to týká národní federace. V minulosti šlo o jednotlivce, týmy nebo laboratoře, ale aby se jednalo o systematický projekt, který byl krytý vrcholnými funkcionáři Ruska i Mezinárodní atletické federace (IAAF), tak to tady ještě nebylo.

Bylo pro vás překvapením, že se informace dostaly k vyšetřovatelům díky novinářům?

Různé zprávy, že se v Rusku něco děje, prosakovaly ještě před odvysíláním dokumentu ARD. Důležité bylo, že se Světová antidopingová agentura (WADA) odhodlala sestavit komisi, že se členové agentury Dick Pound a Richard McLaren nebáli kauzu otevřít a nic nezatajovali. Samozřejmě pomohlo, že se případu chopila média. Ono totiž není snadné postavit se proti Rusku.

Když vyloučíte všechny ruské atlety, je to princip kolektivní viny. Všichni Rusové určitě nedopují, tak proč by do Ria nemohli jet? Druhý problém je, že jde o Rusko. A to už je politika

Jak se díváte na vyloučení Ruska ze všech soutěží?

Muselo to být strašně těžké rozhodnutí. Jedná se totiž o dva problematické body. Když se řekne vyloučit všechny ruské atlety, tak se jedná o princip kolektivní viny. Podobně jako kdyby se řeklo, že všichni Němci musejí pykat za rozpoutání druhé světové války. Z právního hlediska je to problém. Všichni Rusové určitě nedopují a mohou se hájit tím, že nikdy nebyli pozitivně testováni, tak proč by do Ria nemohli jet?

Druhý problém spočívá v tom, že se jedná o Rusko. To už je politická záležitost. Vladimir Putin patří mezi tři nejmocnější muže světového sportu a možná proto jsou v kauze zadní vrátka. Rusové mají členství v IAAF pozastavené. Vypadá to sice jako tvrdý trest, ale řekl bych, že se počítá s odpuštěním a návratem. Asi nestihnou halový šampionát v Portlandu, ale někdy na jaře dojde k jednání, aby mohli v Riu závodit.

Co říkáte zjištění, že se v moskevské laboratoři likvidovaly stovky pozitivních vzorků a že přistižené atlety za úplatu kryli funkcionáři včetně bývalého šéfa IAAF Lamine Diacka?

To jsou věci, o nichž by si málokdo pomyslel, že jsou dneska možné. Jen to ale ukazuje na skutečnost, že podvádět se dá zřejmě za všech okolností. V tomto kontextu se nabízí otázka, jestli by i mezinárodní federace neměly být víc kontrolovány. Proto vítám iniciativu, kterou na nedávném jednání Evropských olympijských výborů v Praze vyhlásil šéf Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach – právní reforma a posílení Mezinárodního arbitrážního soudu pro sport CAS jako jediného nezávislého orgánu pro boj proti dopingu.

Rusové se nejdřív bránili a tvrdili, že jde o spiknutí, nebo že to souvisí s ekonomickými sankcemi, ale nakonec trest s pokorou přijali. Jak si to vyložit?

Možná že vyloučení je diplomaticky vyjednaným kompromisem, takže jsou nakonec spokojení. Je to sice potrestání, ale mají jasně stanovené podmínky, co musejí udělat. Pokud je splní, IAAF a MOV řeknou fajn, vezmou je zpátky a nejspíš pojedou do Ria. Už nemají důvod protestovat.

Co si myslíte o tom, že část veřejnosti přestává věřit současným výkonům?

Pár lidí se mě ptalo: Hele, máme tomu Boltovi věřit, nebo se za půl roku přijde na to, že je to další obrovský podvod…? Boltova vlast Jamajka je také v podezření a možná na ni brzo dojde. Je dobře, že praskají dopingové průšvihy. Snad se podaří zlikvidovat podvodné systémy, ale pro pověst atletiky a celého sportu je to malér. Nelze se divit, že se stále víc fanoušků od vrcholného sportu odvrací. Nyní zřejmě přibude těch, kteří budou hlásat: Vždycky se v atletice sypalo a sype se dál…

Jak se stavíte k hlasům – povolte doping, ať si každý ničí zdraví podle libosti?

Myslím, že to nejsou správné názory a cesta do budoucnosti. Připadá mi to, jako kdyby bylo legalizováno užívání heroinu. Člověk si má při sportu zdraví chránit a ne si ho vědomě ničit. Já principu sportu bez podpůrných prostředků věřím. Jsem přesvědčený, že existuje celá řada závodníků, kteří si nikdy nezavdali, ale na druhé straně nejsem schopný odhadnout, v kolika procentech se díváme na podvodníky. Poctivé atlety musíme chránit, a proto doping není možné povolit. Naopak se musí potírat.

Bylo by možné, kdyby se proces očisty nějak pozdržel, aby Rusko startovalo v Riu bez atletů?

Upřímně – tohle je technicky, legislativně a organizačně těžko představitelné. Asi by muselo dojít k situaci, že by Rusové něco hrubě zanedbali. Podle mě ale na všechno přistoupí, protože jim nic jiného než si před světem posypat hlavu nezbývá.

Nepřipadá vám ale vyloučení z IAAF přece jen příliš tvrdé?

IAAF už musela něco udělat. Teď bude důležité, aby se začaly vyšetřovat jednotlivé případy. Měl by se zřídit nějaký dopingový tribunál, který to bude sekat. A na trestání není moc času, protože nejhorší by bylo, kdyby se na někoho zapomnělo a dotyčný závodil v Riu. Vyřešit to nebude nic snadného, ale podle mě to jinak nejde.

WADA vyšetřuje i Keňu. Je možné, aby podváděli zástupci země, která se prezentuje jako rodiště přírodních talentů a jejíž běžci těží z tréninku ve vysoké nadmořské výšce?

Keňa je sice běžecká velmoc, ale informace o ní jsou zahalené oparem mýtů nebo jsou kusé. Ta poslední hovoří o potrestání sedmi dopujících atletů. O Keňanech se vyprávějí báchorky. Jako děti prý běhají do školy, ale jak to tam opravdu funguje, se vlastně moc neví.

Jakou roli podle vás musí nyní sehrát nový prezident IAAF Sebastian Coe, který v létě převzal předsednictví od Diacka?

V první řadě musí zatočit s předchozím vedením a distancovat se od Diacka a jeho okolí. Je hlavně na něm, aby se udělala tlustá čára za minulostí. Pak by měl dohlédnout na to, aby byli rychle usvědčeni a potrestáni sportovci a trenéři, ať už jsou z Ruska, Keni, USA nebo Jamajky. Coe to nebude mít snadné. I proto, že byl za Diacka viceprezidentem. Těžko říct, jestli mohl o něčem vědět.

Po skandálu Lance Armstronga byla za „dopingové peklo“ považována silniční cyklistika. Proč se nyní v centru pozornosti ocitla atletika?

Poměry kolem Diacka byly asi neudržitelné. S jídlem totiž roste chuť a zkušenosti ukazují, že při opakovaných podvodech člověk ztrácí zábrany a už je ani nemaskuje. Důkazy proti Diackovi zřejmě přerostly hranici únosnosti a ututlatelnosti. Je mi ale atletů trochu líto, že to naplno odnesli jen oni – vždyť kdoví, jak je to v jiných sportech? Zdá se, že je možné všechno.

Zpráva WADA bude mít příští rok ještě pokračování, co se od ní dá očekávat?

Jsem zvědavý, co bude obsahovat. Zda zasáhne skutečně hvězdné atlety, nebo jestli se v příštích letech nesníží úroveň výkonů? To by něco signalizovalo. Odhaduji, že se tam objeví velké dopingové případy z dalších zemí. Možná, že je Rusko jen špičkou ledovce.

Poctivé atlety musíme chránit, a proto doping není možné povolit. Naopak se musí potírat. Neodhadnu ale, v kolika procentech se díváme na podvodníky

Dva roky jste obhajoval cyklistu Romana Kreuzigera, který čelil obvinění, aniž by se v jeho vzorcích našly zakázané látky. Co bylo na vítězství v této kauze nejsložitější?

Byl to hraniční případ a bylo strašně důležité, jak dopadne. Šlo o to, že křivky v jeho biologickém pasu nikdy nepřekročily mezní hodnoty. Kdyby Romana potrestali, tak by to znamenalo, že to mohou udělat znovu jakémukoli sportovci, který se třeba něčím znelíbí. Kdyby to na druhou stranu jasně vyhrál, tak by to zbouralo systém biologického pasu, a to by také nebylo dobře.

Snažili jsme se důkazy vršit jeden za druhým. Argumentovali jsme, že trpí hypotyreózou, tedy sníženou funkcí štítné žlázy, a že změny v jeho pasu vznikají i extrémní fyzickou zátěží jeho nemocného organismu. Asi tři týdny dní před jednáním soudu odstartovalo Giro d’Italia a Romana tam kontrolovali skoro každý den. Byl v pořádku a během závodu měla jeho křivka úplně stejný průběh jako v předchozích letech. Nakonec Mezinárodní cyklistická unie a WADA stáhly odvolání u Sportovního arbitrážního soudu v Lausanne a tím padla hrozba čtyřletého potrestání.

Myslíte, že někdy přijde doba, kdy se nebude dopovat?

Ve sportu je moc peněz a do dopingu se investují obrovské finanční částky. Bohužel ať děláme, co děláme, tak kontroly jsou pořád o krok pozadu. Jestli se jednou bude sportovat bez dopingu, tak to bude za dlouhou dobu.

Jan Šťovíček (43)
Sportovní právník, absolvoval PF UK v Praze a Université Paris I. Panthéon-Sorbonne. Pracuje jako advokát v Praze. Je členem Mezinárodního odvolacího soudu FIA (Mezinárodní automobilová federace), předsedou Antidopingové disciplinární komise FIA, členem Sboru soudců FIM (Mezinárodní motocyklová federace), členem Výkonného výboru a předsedou Legislativní rady Českého olympijského výboru a prvním viceprezidentem Autoklubu ČR.

Čtěte také:

Rusům hrozí vyloučení z atletické asociace, nemohli by ani na olympiádu

Ruští atleti nesmějí na olympiádu. Moskva chystá protiútok

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče