Jan Kanzelsberger: Kniha je zboží jako každé jiné

06. března 2006, 00:00 - PETR BÝM
06. března 2006, 00:00

„Nakladatelé ke své škodě zapomínají na propagaci,“ tvrdí Jan Kanzelsberger, zakladatel jednoho z mála knižních řetězců v Česku. Na jeho 37 prodejen dnes připadá deset procent celého knižního trhu.

* Nakladatelé si na knihkupce nezřídka stěžují. Obraťme to - jak knihkupec vidí nakladatele? |Většina vydavatelů má podle Jana Kanzelsbergera mylný dojem, že jejich knihy musejí být především levné. |
Celý knižní trh je u nás dosti konzervativní. A to platí i pro nakladatele.
* Co to v praxi znamená? Jsou trochu příliš zahleděni do své práce, tedy výběru titulů, grafické úpravy a tak. Zapomínají ale na to, že její součástí musí být i marketing. Stačí si vzpomenout jenom na potíže se zaváděním čárového kódu. Trvalo léta, než si na to nakladatelé zvykli a než jim došlo, že bez něj je kniha strašně diskvalifikovaná. Ale největším problémem nakladatelů je bezesporu nedostatečná propagace. Stále si nemohou zvyknout na to, že nestačí jenom knihu vydat - zákazník se o tom také musí dozvědět. * Nakladatelé tvrdí, že na ni nemají peníze. Ale proč? Většina z nich má pocit, že jejich knihy musí být především levné. To jistě platilo tak před deseti lety, dnes už je ale trh úplně jiný. Knihy jsou prostě zboží jako každé jiné a jako zboží se musí chovat. Když tohle Václav Klaus před několika lety řekl, rozhořčeně se mu to vyčítalo dlouhou dobu. Ale je to tak. Kniha je zboží a to znamená, že cena se tomu musí přizpůsobit. Jenže hodně nakladatelů tomu nechce rozumět. V rámci stlačování cen šetří právě na propagaci, ale to není to správné místo. Pravda je, že na výrobě ušetřit nemohou. * Na čem je podle vás založena efektivní propagace knižního oboru? Především musíte mít ucelenou koncepci. Na jejím základě pak uděláte mix plakátů, šerp, rámečků a displejů. A to v různých velikostech - knihkupectví může mít prodejní plochu několik set metrů nebo také dvacet. * Funguje to?

Velmi dobře. Chce to také samozřejmě jistou spolupráci knihkupce, třeba důslednost v doplňování titulů na pultech. Ze zkušenosti vím, že dobře udělaná kampaň jenom v naší

prodejní síti, a ta představuje pouze deset procent trhu, může zajistit prodej tři i pěti tisíc kusů. Nedávno jsme si sami vydali publikaci dnes tolik populárního sudoku -a prodali jsme patnáct tisíc výtisků. Nemůžeme ale v tomhle nahrazovat vydavatele, to je jejich práce. V každém okamžiku máme na pultech několik tisíc titulů. Samozřejmě -chce to peníze, ale řada nakladatelů je nepochybně má.

* Jejich příjmy jsou ovšem zcela závislé na vás - knihkupci prý ale platí s velkým zpožděním? To je bohužel pravda. Souvisí to především se značným podkapitalizovaním celého oboru. Jinak řečeno: nemáme peníze. Táhne se to už od počátků devadesátých let. Tehdy se knihy vydávaly v naprosto nereálných nákladech, v zásobách jsou dodnes ohromné peníze. Nedávno jsem kupoval konkurzní podstatu jednoho zbankrotovaného obchodu. Byly tam desítky nerozbalených palet knih z roku 1991 či 1992. Tehdy to ovšem někdo zaplatil a ty peníze tu prostě chybí. * Knihy nejspíš nejsou investičně příliš atraktivní obor. Asi je to tak. Vždycky říkám: na knihách nezbohatnete, ale lze z nich slušně žít. Ještě ale k těm pomalým platbám: velmi se na nich podepisuje výrazná sezonnost prodeje. * Máte na mysli pověstný předvánoční boom? Přesně tak. V posledním kvartálu každého roku je u nás obrat větší než za všechna tři předchozí čtvrtletí. A deset dní před svátky už nefungujeme jako prodejny, ale jako výdejny knih. Pak jsme ale až do září skoro bez příjmů. Zákonitě to dopadá i na naše dodavatele. * S jakým zpožděním vlastně nakladatelům platíte? To nelze nijak paušálně určit. Máme různé dohody s různými nakladateli. Samozřejmě jiné podmínky máme pro toho, kdo nám dodává tituly, kterých se prodá za týden dvě stě, tři sta kusů, jiné pro ty, jejichž knihu máme na pultech půl roku, měsíce na ní jenom utíráme prach, jeden výtisk nám k tomu někdo ukradne a nakonec prodáme dva. * Hodně se mluví o přesycenosti trhu - je to pravda? Ano, titulů je až příliš mnoho, všechno vychází v několika verzích. Chtějte třeba atlas světa - nabídnou jich vám šest. Nakladatelé by měli více přemýšlet, co vydávají, a ne pracovat metodou pokus-omyl. Všichni se v té záplavě přestáváme orientovat. Pravda, nejméně to platí pro zákazníka. Toho bych na knižním trhu označil za nejpoučenějšího - je zkrátka zvyklý pohybovat se v tržním prostředí, je zvyklý na reklamní ataky a umí si je interpretovat, rychle akceptuje novinky, jako třeba internet. Také už dávno nenakupuje naslepo - to dělá hlavně na základě osobního doporučení. * Nezní to nijak povzbudivě. Jak vlastně vidíte budoucnost knihy? Jsem velký optimista. Trh jde pozitivním směrem, i když kniha jako taková ustupuje ekonomicky i z hlediska zájmu. Stále se ale u nás vydávají krásné knihy a lidé je kupují. Skutečně kvalitní knihu lze dobře prodávat i za tisíc korun.  KANZELSBERGER VE ZKRATCE

Knihkupectví Kanzelsberger bylo jako rodinný podnik založeno v roce 1990, od roku 2002 firma funguje jako akciová společnost. Její zakladatel Jan Kanzelsberger tak podnikatelsky navázal na dlouhá léta, v nichž se zabýval prodejem knih v éře socialismu. Zpočátku firma knihy nejen prodávala, ale také vydávala, dnes ovšem tyto aktivity výrazně utlumila. V devadesátých letech začala budovat obchodní síť, která u nás v knižním oboru nemá obdoby. Počátkem této dekády začala firma expandovat do regionů. Dnes má například v Brně dvě prodejny, další v Mladé Boleslavi, Zlíně a Pardubicích - celkem jich má společnost 37 v 24 městech, z toho šest v Praze. Vlajkovou lodí sítě je pražský pětipatrový Dům knihy s 1500 metry čtverečními prodejní plochy. Společnost má permanentně v nabídce kolem osmi tisíců titulů (v Domě knihy ještě více), z toho zhruba tisícovku se slevou. Její roční obrat dosahuje 400 milionů korun, což podle odhadů představuje 10 procent trhu, ačkoli na celkovém počtu knižních obchodů se společnost Kanzelsberger podílí zhruba čtyřmi procenty.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče