Jan Hnízdil: Uzdravený pacient znamená pro zdravotnický byznys ztrátu

17. ledna 2014, 07:30 - Jaroslav Matějka
17. ledna 2014, 07:30

Lékař Jan Hnízdil se věnuje komplexní, psychosomatické medicíně již 15 let. Se systémem současného českého zdravotnictví nebojuje, ale snaží se jít vlastní cestou. V rozhovoru pro E15 říká: „Abych mohl léčit pacienta, musím znát jeho život.“

E15: Nepřipadáte si jako Don Quijote? Už dlouho kritizujete stav českého zdravotnictví, nabízíte řešení a stále žádná odezva.

Nepřipadám. Se stávajícím systémem zdravotnictví nebojuji. Jen říkám, že medicínsko-farmaceutický komplex, to znamená propojení farmaceutických firem, zdravotnických institucí, zdravotních pojišťoven a medicínských špiček, je tak obludný a provázaný zájmy různých podnikatelských skupin, že se reformovat vůbec nedá. Je ve stadiu klinické smrti. Bylo by ztrátou času s ním bojovat.

E15: Reformami zdravotnictví se přitom zaštiťuje každý nový ministr…

Už jsme jich měli asi dvacet. Každý nastupoval s obrovským elánem, jak provede systémovou reformu. Nikdo neprovedl nic. Jen ministr Julínek zavedl regulační poplatky, a ty se teď zase ruší.

E15: Nerozuměli tomu?

To není tím, že by byli hloupí nebo neschopní. Oni ale chtějí reformovat jen zdravotnictví, změnit formu. Vycházejí z předpokladu, že medicína je v pořádku. My vidíme největší problém právě v medicíně. V tom, jak se v praxi provádí, v tom, že obrovská spousta vyšetření a léků se ordinuje úplně zbytečně. Nabízíme nový obsah.

E15: O co jde?

Říká se tomu komplexní, psychosomatická medicína. Je postavená na vyváženém posuzování objektivních tělesných nálezů, subjektivních stavů duše a životní situace pacienta. Jedině v těchto souvislostech je možné pochopit, proč právě tento člověk právě teď onemocněl. Komplexní medicína vyvolává velkou pozornost. Lidé chtějí svým nemocem rozumět. Napsal jsem o tom knihu Mým marodům, dosud se jí prodalo 30 tisíc výtisků. Přicházejí desítky pozvání k besedám, ordinace praská ve švech. Společenská poptávka je obrovská, společenská podpora mizivá. Bez ní už ale zájem nemůžeme uspokojit.

E15: Tohle u nás dříve nikoho nenapadlo?

Komplexní medicína není nový objev. Je to návrat k tradici a zkušenostem starých praktických, rodinných doktorů. Takový doktor znal sourozence, dědečka, babičku. Věděl, jak to v rodině funguje. A když k němu přišel pacient, rychle dokázal jeho zdravotní problém zasadit do souvislostí jeho života. Obešel se bez drahých vyšetření a léků.

E15: Proč se to přetrhlo?

Ze zdravotnictví se stal byznys. Akcie farmaceutických firem se obchodují na burze, majitel oceláren zakládá vlastní nemocnici, zdravotní pojišťovnu, síť ambulancí. Jde o zisk. Ten ale závisí na tom, jak často jsou lidé vyšetřováni a léčeni. Každý uzdravený pacient představuje pro zdravotnický byznys ekonomickou ztrátu. Pokud pacientovi během krátké konzultace vysvětlím, jakou informaci mu tělo nemocí sděluje, on nemoc pochopí, změní svoje chování a uzdraví se bez léků, tak se ve výkonově nastaveném systému neuživím.

Mým snem je model ze staré Číny. Tam panovník platil svému doktorovi, jen když byl zdravý. Když onemocněl, platit přestal a doktor se musel snažit, aby panovníka rychle uzdravil

E15: Má být zdravotnictví pojímáno jako obchod?

Zdravotnictví nemůže a nesmí být obchod. Jednoduše proto, že zdraví není zboží, lékaři nejsou prodavači a pacienti nejsou zákazníci. Respektive by být neměli. Zdravotnictví musí být ekonomicky ošetřeno tak, aby se uživilo. Aby si na sebe lékaři a personál vydělali. Při zavádění drahých technologií je potřeba reflektovat možnosti státní pokladny. Zdravotnictví ale není odvětví, které by mělo generovat zisk.

E15: Ovšem když to nebude obchod, farmaceutické společnosti ztratí důvod vynalézat nové léky.

Problém je, že za posledních třicet čtyřicet let žádný úplně nový lék vynalezen nebyl. Většinou jde o inovace léků původních, v šetrnějším provedení, s prodlouženou dobou účinnosti. Je obecně známo, že mnohem větší částky investují farmaceutické firmy do propagace inovovaných léků než do vývoje nových. Hlavně se ale soustřeďují na movitou klientelu, vymýšlejí pro ni nové choroby.

E15: Jaké?

Třeba hypercholesterolemie. S vyšším cholesterolem lidé donedávna spokojeně žili. Najednou se „objevila“ nová nemoc. Udělají vám odběr a řeknou: Člověče, vždyť vy máte vyšší cholesterol. To je nebezpečné! Berte tyhle prášky a stavte se na kontrolu. Člověk se vyděsí, začne léky užívat, ty mu začnou svými nežádoucími účinky vyvolávat různé potíže, s těmi jde k dalším doktorům a ti mu předepíšou další léky. Z člověka, který byl v podstatě úplně zdravý, cítil se dobře, je rázem pacient.

E15: To je hodně chmurné…

Chmurné, ale běžné. Říká se tomu medikalizace,vymýšlení chorob z problémů každodenního života, které nemocemi nejsou. Oproti tomu na vývoj léků proti nemocem, které ohrožují obrovské populace rozvojových zemí, jako je třeba malárie, farmaceutické firmy v podstatě rezignovaly. Jejich výzkum financuje z větší části Nadace Billa Gatese.

E15: Kdysi jste pracoval ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Jakou jste získal zkušenost tam?

Pracoval jsem ve velké továrně, továrním způsobem. Lidé ke mně přicházeli s tělesnými obtížemi, já je posílal na vyšetření a předepisoval léky. Jako na běžícím pásu. Pak jsem si všiml, že sice hodně léčím, ale málo uzdravuji. Řada pacientů se mi vracela, jejich stonání jsem nerozuměl. Naštěstí jsem objevil psychosomatickou medicínu, začal hledat příčiny nemocí v jejich životě. Naučil se jim nemoc tlumočit tak, aby jí rozuměli. To byl obrovský zlom. Lidé se začali uzdravovat. Na jedné straně velká radost, na druhé velký problém. Můj bodový výnos totiž rychle klesl na polovinu.

Říká se tomu medikalizace,vymýšlení chorob z problémů každodenního života, které nemocemi nejsou. Oproti tomu na vývoj léků proti nemocem, které ohrožují obrovské populace rozvojových zemí, jako je třeba malárie, farmaceutické firmy v podstatě rezignovaly.

E15: Stal jste se neplničem.

Přesně. Body jsou pro ambulantního specialistu a pro nemocnici peníze. Jejich množství závisí na tom, kolik pacientů „protočíte“, kolik je obsazených lůžek. Jakmile si nemocnice koupí drahé cétéčko, tak musí jet na plný výkon, aby se zaplatilo. Systém nestojí na uzdravování lidí, ale na léčení chorob. To se pochopitelně netýká urgentní, život zachraňující medicíny. Tu mám ve velké úctě. Jakmile jsem přestal plnit bodový plán, bylo mi sděleno, že je to sice záslužné, jak se pacientům věnuji a prosazuji úspornou medicínu, od toho že tam ale nejsem. Moje místo bylo z úsporných důvodů zrušeno.

E15: Jak to na vás zapůsobilo?

Byl jsem dva roky bez práce, obcházel nemocnice, ministerstvo, pojišťovny a nabízel projekt psychosomatické medicíny. Zareagovala jen ministryně Emmerová. Odepsala mi, že je jí psychosomatika nesmírně blízká a hodlá ji podporovat ihned, jakmile vyřeší finanční krizi. Ta dobrá žena nepochopila, že nedostatek peněz není příčinou krize zdravotnictví, ale naopak důsledkem toho, jakým způsobem se medicína v praxi dělá. Nakonec mne zaměstnali v Centru komplexní péče v Dobřichovicích, kde jsem působil sedm let. Nápor pacientů i pozvání k besedám ale narostl takovým způsobem, že už jsem to jako řadový zaměstnanec nezvládal. Loni v listopadu jsem dal výpověď. S kolegy nyní budujeme nezávislé, léčebně vzdělávací zařízení komplexní medicíny. Nazvali jsme ho Hnízdo zdraví.

E15: Odkud bývají pacienti, hlavně z Prahy?

Odevšad. Nejdále zatím byla pacientka z Anchorage na Aljašce. Na internetu si přečetla kus mé knížky, zaujala ji, chtěla porozumět vlastní nemoci, tak přiletěla. Léta ji vyšetřovali pro hučení v uších, tinitus. Nic na ní nenašli. Léky jí nepomáhaly. Rychle se ukázalo, že to má z manžela. „Já jsem si to myslela. Tak děkuju,“ odpověděla a letěla domů.

E15: Takhle je to jednoduché?

Lidé nevěří, že vysvětlení jejich nemoci může být tak jednoduché. Hledají v ní „vědecko-technický“ problém. Největším oceněním pro mne je, když mi pacient po skončení vyšetření řekne: „Pane doktore, to jsem k vám ani nemusel jezdit. Tohle jsem vlastně věděl. Jen jsem nevěděl, že to vím.“

E15: Jak to tedy u vás v ordinaci probíhá?

První moje otázka zní: „Chcete se uzdravit, nebo se chcete léčit?“ Pacient se zarazí, co to je za hloupost, jasně, že se chci uzdravit. „Dobrá, tak mi povězte, jaké máte zdravotní potíže a jaké máte životní starosti. Já vám vysvětlím, jak to spolu souvisí.“ Od toho se pak odvozují další vyšetření a léčebný plán. Jeho úspěšnost záleží na ochotě pacienta spolupracovat. Základem léčby je pohybová relaxace, fyzioterapie a psychoterapie. Pokud se objeví výraznější objektivní nález, je do týmu přizván specialista. Cílem je podpořit samoúzdravné schopnosti. Jestliže vlastní síly pacienta na zvládnutí nemoci nestačí, předepíšu mu léky. Pokud možno dočasně, aby se odrazil ode dna a byl schopen udělat životní změnu, po které tělo nemocí volá.

E15: Stávající medicína tedy takhle komplexní není?

Školní medicína vychází z předpokladu, že každá nemoc má nějakou objektivní příčinu, kterou dokáže pomocí super špičkových vyšetření objektivně odhalit a následně léky léčit. To je zásadní omyl. Velká studie provedená ve Velké Británii potvrdila, že u mnoha tělesných potíží, jako jsou bolesti hlavy, zažívací potíže, bolesti zad, závratě, hučení v uších, bušení srdce, dechová tíseň, objektivní nález zpočátku chybí. Pacienti absolvují kolotoč vyšetření a nikde nic. Jim je ale skutečně zle. Ze studie vyplynulo, že tyto potíže jsou somatizací neboli ztělesňováním složité životní situace člověka. Ten člověk má nějaké životní starosti, neví si rady, je ve stresu. A to, co není schopen změnit vědomě ve svém životě, tak začne tělo dělat za něj. Na nevědomé úrovni. Nemocí. Začne ho bolet hlava – má toho plnou hlavu, žaludek – nemůže to strávit, záda – naložil si víc, než unese. Pokud by medicína fungovala komplexně, odpadly by obrovské náklady na zbytečná vyšetření a léky. Uspořené peníze by pak bylo možné použít na drahou léčbu těch nejtěžších pacientů.

E15: Pokud by ale k takovému ideálnímu stavu, o který usilujete, došlo, tak byste byl brzy bez práce.

To, obávám se, nehrozí. Medicínsko-farmaceutický komplex se bude ještě nějaký čas rozpadat. U jeho konce nechci asistovat. Mým snem je model ze staré Číny. Tam panovník platil svému doktorovi, jen když byl zdravý. Když onemocněl, platit přestal a doktor se musel snažit, aby panovníka rychle uzdravil. Náš současný systém je z hlediska motivace opačný. Ale přece jen se něco mění. Dokud jsem pracoval ve velké nemocnici, přicházeli za mnou pacienti se zakázkou: Jsem nemocný, uzdravte mne, já si počkám. A divili se, když jsem jim hned nenapsal recept. Dneska přicházejí se zakázkou opačnou: Už nechci brát léky, poraďte mi, co mohu udělat pro to, abych se uzdravil. Jsou ochotni převzít za svoje zdraví odpovědnost. V tom, že jim ukážeme cestu, vidím hlavní smysl psychosomatické medicíny.

Jan Hnízdil (55)
Atestovaný internista a rehabilitační lékař. Medicínu vystudoval na Karlově univerzitě. Věnuje se komplexní, psychosomatické medicíně. Autor knih Jak léčit nemoc šílené medicíny, Mým marodům a dalších. Zakladatel První Pražské Psychosomatické – Hnízda zdraví.

Čtěte také:

Co se změnilo ve zdravotnictví? Domácí porody jen s asistentkou a preventivní prohlídky

Češi by státu nejraději půjčili na zdravotnictví

Zakleté elektronické zdravotnictví

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče