Jan Dienstl: Do vinařství jsem investoval 300 milionů korun

10. října 2014, 06:40 - Vladan Gallistl
10. října 2014, 06:40

Spolumajitel těžební firmy Severní energetická a severočeský patriot Jan Dienstl vydělal miliardy. Velké peníze nyní „pálí“ ve svém Zámeckém vinařství Třebívlice, které je jeho velkou vášní. „Všichni říkali, že jsem blázen mít vinice na severu Čech,“ uvádí s tím, že se za tři roky chce dostat do provozního zisku.

E15: Na jižní Moravě poškodily letošní úrodu hroznů deště. Jaká byla úroda ve vašem vinařství?

Asi to bude znít divně, ale jaká bude letošní úroda, nevím, protože všechny hrozny jsou ještě ve vinohradu. Žádnou odrůdu jsme nemuseli sklízet dříve a ani hrozny nehnily. Měli jsme obrovské štěstí, že počasí nás nezasáhlo tak brutálně jako třeba kolegy na Moravě.

E15: A letošní ročník vína?

Naštěstí jsou hrozny zdravé a cukr každým dnem stoupá, a tak myslím, že letošní ročník bude minimálně dobrý. Zatím nevidíme nic, co by mělo proces výroby vína zatěžovat.

E15: Proč jste vlastně investoval do vinařství a kdy?

Je to skoro dvanáct let. Když jsem začal pít víno, nepil jsem vína z našich oblastí, protože se dělala jinak než ve světě, když to řeknu slušně. A když jsem se bavil s vinaři z Moravy, řekli mi: Když jsi tak chytrý, vyzkoušej si to sám. A proto jsem si řekl, že to zkusím. Nejdřív se vysázely čtyři hektary vinic, pak osm. Dnes je to 38 hektarů, které spravujeme. Z toho je 28 hektarů nově vysazených a deset hektarů jsou vinice z roku 1970.

E15: Pro založení vinic a vinařství jste si vybral severočeské Třebívlice. Proč jste nešel třeba na jižní Moravu?

Bydlím tady, a tak mi přijde dobré, že je to zde. Nešel bych na Moravu, ale nekoupil bych si nic ani ve Španělsku nebo ve Francii. Přišlo mi zajímavé udělat to tady, přestože všichni říkali, že jsem blázen mít vinice na severu Čech. Historicky tady ovšem vinice byly již v 11. století. Od roku 1620, kdy je gregoriánský katastr, bylo v Třebívlicích 55 hektarů vinic, což je poměrně hodně.

E15: Jak se zde vínu daří?

Vína jsou výborná. První úroda, která je skvělá, je po deseti letech z roku 2012, kterou máme nalahvovanou a kterou jsme už začali prodávat.

E15: Začali jste před dvanácti lety a nyní máte první víno? To je poměrně zpoždění.

Nejde o žádné zpoždění. Víno jsme vyrobili již v předchozích ročnících, ale první víno, které se nám opravdu povedlo a jsem připraven ho prodávat, dávat přátelům a sám pít, je ročník 2012. Ta vína předtím byla – řekněme – vývoj.

E15: Deset let je dost dlouhý vývoj.

Vinohrady chvilku rostou, nebyly osazovány kontinuálně. Šlo tedy o sedmou úrodu. Navíc máte jen jeden pokus ročně. Musel jsem si zároveň najít dobrého sklepmistra. Dva jsem musel vyměnit, protože víno nedělali tak, jak bych si představoval a jak jsme se dohodli.

Francouzi mají hezké přísloví, že víno vzniká na vinici a čím lepší sklepmistr, tak tím méně ho zkazí. Takže se ho snažíme nekazit

E15: Čekal jste sedm let, až se víno povede podle vašich představ?

Víno jsme v těch letech vyrobili, ale nelahvovalo se. Buď se vypilo na velkých akcích, například na hipodromu, nebo se přepálilo na kořalku, nebo vylilo.

E15: Jaké si představujete víno, když jste vyměnil dva sklepmistry?

Zaprvé si představuji, že se udělá nejlíp, jak to zde udělat jde. Máme skvělé podmínky z pohledu vinic. Nejde však o soutěž s Burgundskem. A pak jde samozřejmě o zpracování. Francouzi mají hezké přísloví, že víno vzniká na vinici a čím lepší sklepmistr, tak tím méně ho zkazí. Takže se ho snažíme nekazit.

E15: Co je nejdůležitější?

Snažíme se nechat v tom víně všechno, co v něm je, nic mu nebrat, čistě ho zpracovat. Dělat kvalitní surovinu a tu ve sklepě nechat. Druhá věc, kterou viochutnávat. dím jako velmi důležitou, je nepospíchat. Bílá vína z roku 2012 byla lahvovaná v roce 2013 na podzim a dávají se do prodeje letos, což je na těch vínech znát.

E15: Kde vína prodáváte?

Naše vinařství bude zastupovat společnost Gourmet services jednak směrem k zákazníkům z profesionální sféry, jako jsou hotely a restaurace, jednak pro privátní klienty.

E15: Kolik vaše vína budou stát?

Budou stát hodně. Cena je 220 až 350 korun. Rozhodli jsme se, že bude jedna cena pro jeden druh vína. Když si řeknete Sylvánské zelené 2012, tak by měla lahev stát všude stejně. Cena se bude lišit pro různé druhy a ročníky. V restauraci bude stát pochopitelně násobek.

E15: Jak dlouho se zajímáte o víno?

Pití vína se věnuji dlouho. Od svých 24 nebo 25 let, do té doby jsem víno moc nepil, protože nebylo moc kvalitní. Od roku 2002, kdy jsme osadili první vinici, tak zkoušíme vyrábět vlastní víno.

E15: Říkal jste, že pijete víno. Jste rovněž sběratel?

Jasně. Začal jsem někdy v letech 1995 nebo 1996.

E15: Máte velkou sbírku?

Je to třeba deset dvanáct tisíc lahví. Kdysi dávno jsem totiž koupil sbírku vín hotelu Forum. Ta byla poměrně veliká, ale s řadou kolegů jsme mnoho lahví vypili.

E15: Celou sbírku? Jak se to stalo?

V roce 1995 nebo 1996 koupili Libyjci hotel Forum a žádný britský a americký turista tam nesměl chodit. V té době tam byla možná největší sbírka vín v Čechách. Chtěli tu restauraci zavřít a udělat tam nějaký čínský nebo arabský podnik, kde by nabízeli jen normální vína. V té době jsme přišli do hotelové restaurace, která byla prázdná. Ptali jsme se, co se děje, a personál, že se zavírá. Tak jsme se zeptali, zda by nám vína neprodali. A oni nám je prodali za neuvěřitelné ceny. Jedno z nejdražších vín bylo Chateau Margaux 1982, které stálo 800 korun. Nyní stojí 1500 eur úplně v pohodě. Byla to náhoda.

E15: Kolik jste koupil od hotelu lahví?

Tak 20 tisíc lahví. Byly to dvě avie.

E15: Šlo o zajímavou investici?

Už tehdy to byl velmi výhodný nákup. Ceny vín ještě dramaticky narostly po roce 2000. A byla tam třeba dvacetiletá řada Chateau Margaux. Ostatní lahve stály pět set šest set korun. V té době jsem získal nejen sbírku, kterou jsme koupili s kamarádem, ale zároveň i možnost vína Je rozdíl, když si koupíte víno za tisíc eur v restauraci, nebo ho máte za 500 korun.

E15: Budete sbírku prodávat?

Kupoval jsem to s tím, že ji prodám, ale neprodal jsem ani lahev. Když jsem začal ochutnávat, tak to prostě nešlo.

E15: Jaké víno vám chutná?

Ocením každé dobré víno. Mám rád, když jsou vína dobře udělaná, nemají chybu.

E15: Máte nějakou oblíbenou odrůdu?

Mám rád staré Bordeaux, kdo by neměl. Nebo staré Burgundské bílé, to jsou perly. Teď jsem byl v Ribera del Duero ve Španělsku, kde jsem poznal úžasná vína, o kterých jsem nikdy neslyšel. Teď piju nejvíc vlastní.

E15: A ze svého vinařství máte nějakého oblíbence?

Můj favorit je Sylvánské zelené 2012. To mě nadchlo.

E15: Kolik jste loni sklidili vína?

Máme 133 tisíc hlav a produkce by měla být okolo sto tisíc lahví z této plochy vinic.

E15: Jak jste navrhli etiketu?

Design lahve a etikety dělal pan Oldřich Kulhánek, který bohužel zemřel. Na etiketě je Ulrika von Levetzow, poslední láska Johanna Wolfganga Goetha. Jsou to vlastně původně její vinice. Jí bylo šestnáct let, když se v Mariánských Lázních poznala s Goethem, kterému bylo 76 let. Zde bylo její panství.

E15: Kolik jste investoval do vinařství?

Asi tři sta milionů korun.

E15: Co návratnost investice?

Nepočítám s odpisy, ale pokud to beru z pohledu provozního cash flow (peněžního toku – pozn. red.), tak to musí být jednoznačně v zisku. Při započítání odpisů by to bylo samozřejmě problematické.

E15: V posledních letech bylo vinařství v minusu.

A ještě mnoho let budu v minusu. A logicky, když jsme lahvovali první úrodu 2012 a začali jsme ji prodávat letos. V minusu ještě dva tři roky budeme určitě. Za tři roky se chci dostat do provozního zisku.

E15: Vinařství má spoustu úvěrů, ale nejsou bankovní. Předpokládám, že jste je poskytl vy.

Přesně tak. Půjčky budou kapitalizované, půjde to do základního jmění.

E15: Jaké máte plány s vinařstvím?

Velmi podstatné je, že víno je součástí projektu, který se bude týkat rovněž gastronomie a turismu. Část vín, a to výraznou, bychom chtěli prodat návštěvníkům, kteří sem přijedou. Vinařství je koncipované jako cesta vína. Chtěli bychom, aby si turisté po skupinách prošli celou cestu vína. Od vinohradu, aby viděli rozdíly mezi odrůdami, přes přebírání hroznů, lisovnu, odkalování, kvašení až po zrání. Aby ten člověk viděl, čím víno prošlo, a získal k tomu vztah.

E15: Na jaké turisty se chcete zaměřit?

Primárně na cizince, protože to má být atrakce, která přiláká turisty. Jen velký počet návštěvníků splní moji podmínku, aby vinařství zpracovávalo zemědělské produkty jako ovoce, zelenina, maso, ryby, které vznikají v tomto kraji. Když sem dostanu dva tři tisíce lidí, těch produktů moc nezpracuji. Když sem dostanu sto tisíc lidí, tak jich zpracuji daleko víc. Chtěl bych, aby nás navštívilo sto sto dvacet tisíc lidí ročně.

E15: To je docela dost.

Není to až tak moc. Dětenice navštíví 140 tisíc lidí ročně a jsou ještě o půl hodiny dál od Prahy. Máme skoro tři miliony lidí do hodiny autobusem, jakmile se dodělá nešťastná D8. Potenciál tam je a je jen na nás, zda to zvládneme, nebo ne, což nevím.

E15: Máte elektrárnu, důl, vinařství. Co vám je nejbližší?

Řeknu to takhle: představte si, že přijedete na poradu do dolů a tam máte grafy, řešíte investice a úvěry, nápady Evropské unie. Všechno zkoumáte a přemýšlíte o tom a pak přijedete do vinařství, kde máte naopak ochutnat víno, biftek, což je jistě příjemnější.

E15: Hodně lobbujete za prolomení limitů těžby uhlí. Vzdal byste se vinic, kdyby se pod nimi našlo uhlí? Obětoval byste je?

Já to řeknu obráceně: my nelobbujeme za prolomení limitů. Myslíme si, že Čechy to uhlí potřebují, ale musí se rozhodnout vláda. Upřímně řečeno, neříkám, že bych chtěl, aby mi někdo zboural vinařství. To nechce nikdo. Kdyby se však vláda rozhodla, že uhlí potřebuje tady, tak se prostě zbourá a tečka.

Jan Dienstl (44)
Narodil se v Ústí nad Labem. Vystudoval Strojní fakultu ČVUT v Praze. Vlastní třicet procent společnosti Severní energetická, která ovládá chvaletickou elektrárnu a hnědouhelný důl ČSA. Společně s finančníkem Pavlem Tykačem patřil k hlavním postavám dravé finanční skupiny Motoinvest. Následně řídil EC Group, která obchodovala s pohledávkami. Mezi jeho koníčky patří gastronomie. Sbírá kuchařky, má jich až 600.

Čtěte také:

Výroba vín kvůli hnilobě letos v Česku propadne až o 30 procent

Vinaři žádají výjimku z evropských norem. Chtějí víc doslazovat

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče