Jaký dům si postavíme?

25. dubna 2005, 00:00 - KAREL MURTINGER
25. dubna 2005, 00:00

SPOTŘEBA ENERGIE Nezajímejte se pouze o to, kolik stojí postavení nového domu, ale také o to, kolik bude stát jeho provoz. Zvláštní pozornost věnujte spotřebě energie. Nejvíce jí použijeme na vytápění. Náklady na pořízení vlastního domu představují asi ten největší výdaj, který průměrná rodina ve svém životě vynaloží.

SPOTŘEBA ENERGIE Nezajímejte se pouze o to, kolik stojí postavení nového domu, ale také o to, kolik bude stát jeho provoz. Zvláštní pozornost věnujte spotřebě energie. Nejvíce jí použijeme na vytápění. Náklady na pořízení vlastního domu představují asi ten největší výdaj, který průměrná rodina ve svém životě vynaloží. Nelze se tedy divit, že se většina lidí snaží dům pořídit co nejlevněji. Ale existuje určitá hranice, pod kterou se slušný dům pořídit nedá. Přesto je zajímavé, že se většinou úvahy o ceně domu nedostanou za okamžik jeho dokončení. Tím však naše výdaje nekončí, bydlení v domě nás také něco stojí. Musíme platit domovní daň, odebíráme elektřinu, vodu, plyn, občas něco opravíme či natřeme. DESETITISÍCE ROČNĚ Dům stavíme proto, abychom v něm dalších padesát nebo více let bydleli, pak jej odkážeme našim dětem, které tam budou bydlet dalších padesát let. Dům se staví skoro „na věky“, tedy alespoň ve srovnání s ostatními věcmi, které si do něj pořizujeme. Bylo by tedy logické zajímat se nejen o to, kolik stojí jeho postavení, ale také o to, kolik bude stát jeho provoz. V tomto článku se zaměříme jen na jednu část provozních nákladů domu - na spotřebu energie. Pokud si uděláme v domácnosti malý energetický audit, zjistíme, že nejvíce energie (a peněz) spotřebujeme na vytápění, pak následuje ohřev vody a elektřina spotřebovaná na provoz domácích spotřebičů. Zjistíme také, že roční výdaje za energii tvoří nezanedbatelnou částku, tj. jsou někde mezi 10 000-30 000 korunami ročně. Pokud do toho započteme i spotřebu energie na denní dojíždění autem do zaměstnání, může to být i podstatně více. Paradoxně tedy dům nejlevněji postavený nemusí být (a zpravidla není) tou nejlepší investicí, pokud na to nahlížíme z dlouhodobé perspektivy svého života. Když investujeme o nějakých 10 nebo 20 procent více, než je ono minimum, můžeme si dovolit např. nadstandardní tepelné izolace, lepší okna a efektivnější způsob vytápění. Nejde zde jen o peníze, ale i o vliv na životní prostředí. Budovy spotřebují přibližně 40 procent veškeré vyprodukované energie ve vyspělých zemích, jsou zodpovědné za 30 procent emisí CO2 a produkují až 40 procent všech odpadů. Přitom vlastně neexistuje nějaký fyzikální nebo technický limit pro spodní hranici provozních nákladů na vytápění; s dnešními technologiemi se dá postavit dům s nulovou spotřebou energie (tím myslím nakupovanou energii) - dům, který vystačí jen s energií slunečního záření, která na něj dopadá. Je třeba říci, že to je určitý extrém. Přídavné investiční náklady na snížení spotřeby energie až na nulu nejsou v podmínkách střední Evropy a při současných cenách energie ekonomicky zdůvodnitelné. Pokud se ale spokojíme se snížením spotřeby energie jen na polovinu nebo třetinu oproti standardnímu domu a zaměříme se především na snížení spotřeby energie na vytápění, pak se nám zvýšené investiční náklady vrátí a celkové náklady za dobu životnosti domu budou znatelně nižší než u standardního a „levného“ domu. Za nízkoenergetický se obvykle považuje dům, který má roční spotřebu tepla na jeden metr čtvereční vytápěné podlahové plochy menší než 50 kWh. Dalším stupněm je takzvaný pasivní dům se spotřebou pod 15 kWh/m2, který spoléhá na tepelné zisky ze slunce (viz například www.cepheus.de). TŘINÁCT RAD

Co je tedy důležité udělat, pokud chceme stavět dům s malými nároky na spotřebu energie?

1. Do celkové spotřeby energie patří i spotřeba na dopravu. Pokud musíme denně dojíždět za prací, pak může roční spotřeba energie na dopravu být několikrát větší než úspory dosažené nízkoenergetickým návrhem. Záleží tedy na tom, kde dům postavíme a kde budeme pracovat, případně kam chceme jezdit za nákupem a kulturou. Z hlediska čistě energetického je ideální dopravní prostředek jízdní kolo nebo vlak.

2. Dům by neměl být větší, než je třeba, a měl by mít kompaktní tvar. K bydlení využíváme vnitřní objem domu, ale teplo nám uniká jeho obalem. Čím je poměr plochy a objemu menší, tím lépe. Z tohoto hlediska jsou výhodné například řadové domky nebo ještě lépe klasické třípatrové činžáky postavené v řadě v ulici.

3. Sluneční energie představuje pro vhodně navržený dům významný energetický zisk. Je tedy výhodné vybrat si parcelu, kde lze orientovat dům delší stranou s většinou oken k jihu.

4. Pro nízkoenergetický dům jsou okna velmi důležitá. Tepelná ztráta okny je sice vždy větší než ztráta stejně velkou plochou stěny, ale jižně orientovaná okna současně v době slunečního svitu energii pro dům získávají. Pokud snížíme noční tepelné ztráty (rolety, okenice), pak tepelnou bilanci oken zlepšíme.

5. Pokud chceme maximalizovat tepelné zisky ze slunečního záření, je třeba, aby měl dům velkou využitelnou tepelnou kapacitu. V době, kdy slunce svítí, totiž můžeme okny přijímat více tepla, než je momentální tepelná ztráta domu. Toto teplo ale musíme někam akumulovat, jinak by nám rychle vzrostla teplota v domě a museli bychom okna zastínit, nebo teplo odvětrat. Výhodné jsou proto sendvičové stěny, které mají masivní zdivo nebo beton zevnitř a dobrou tepelnou izolaci zvenku. Takto hmotné by pochopitelně měly být i stěny vnitřní.

6. Tepelná izolace musí samozřejmě splňovat požadavky normy. Tyto požadavky jsou ale vlastně jen jakési minimum a je téměř jisté, že za několik let se budou dnešní požadavky jevit jako nedostatečné. Je proto dobré použít raději vyšší úroveň tepelné izolace.

7. Je důležité vyvarovat se takzvaných „tepelných mostů“, jako jsou např. železobetonové nosníky balkonu, neizolovaná podezdívka nebo okolí oken. Čím je tepelná izolace lepší, tím se takovéto mosty projevují více.

8. Je důležité snížit tepelnou ztrátu větráním. Dosahuje se toho použitím nuceného větrání s tepelným výměníkem (rekuperační jednotka). Pro dosažení ještě většího efektu je možno větrací vzduch přisávat skrz trubku uloženou v zemi (zemní výměník), kde se v mrazech znatelně předehřeje a v létě naopak příjemně ochladí. Také lze do rekuperační jednotky zařadit tepelné čerpadlo vzduch-vzduch.

9. Pokud dům nemá výše zmíněnou „nulovou spotřebu energie“, pak je nutné jej nějak vytápět. Velkou výhodou je, když jsou tepelné ztráty tak malé, že není třeba instalovat zvláštní vytápěcí systém a lze se spokojit jen s přidáním topného tělesa do větracího zařízení (to je obvyklé v pasivních domech). Další možností, jak snížit spotřebu energie z fosilních paliv (a snížit finanční náklady na vytápění), je topení dřevem. Je však nutné použít kotel nebo kamna s dobrou účinností, nejlépe s takzvaným pyrolýzním spalováním. V nízkoenergetickém domě je potřeba tepla tak malá, že je třeba ke kotli instalovat akumulační nádrž, která uloží přebytek tepla z doby, kdy kotel hoří a vytápí s ním pak dům po zbytek dne. V některých případech je výhodné použití tepelného čerpadla, které sice používá relativně drahou elektřinu, ale ke každé spotřebované kilowatthodině elektrické energie nám zdarma přidá 2 až 3 kWh tepla získaného ze země nebo z venkovního vzduchu či vody.

10. Množství energie spotřebované na ohřev teplé vody závisí především na její spotřebě; sprchování je méně energeticky náročné než koupel ve vaně, zvláště pokud použijeme moderní úsporné sprchové hlavice. Významné jsou i ztráty v rozvodu teplé vody a případně spotřeba energie na pohon čerpadla pro cirkulaci teplé vody. Rozvody by proto měly být co nejkratší. Solární kolektory mohou dodat zhruba polovinu roční potřeby teplé vody. Další, poněkud netradiční, možností je využití odpadního tepla chladničky či mrazničky. Na trhu se již objevily chladničky, které odpadním teplem ohřívají, respektive předehřívají zásobník vody pro kuchyňský dřez.

11. Elektrické spotřebiče, které něco ohřívají (pračka, sušička prádla, myčka nádobí, gril apod.), mají velkou spotřebu elektřiny a jejich dobrým výběrem a rozumným používáním se dá ušetřit.

12. Je zvláštním paradoxem, že když jsou konečně k dispozici velmi dokonalé světelné zdroje a svítidla, tak díky tomu, že trávíme většinu času před obrazovkou počítače nebo televizoru, se naše požadavky na charakter a intenzitu osvětlení změnily a vysoká intenzita osvětlení je po většinu času spíše nežádoucí. Při osvětlování je proto dobré používat centrální svítidlo pro osvětlení celé místnosti (s možností regulace intenzity) a pak lokální svítidla pro přisvětlení na stole, v křesle apod. K osvětlení se dnes dají dobře použít moderní lineární zářivky s třípásmovým luminoforem a elektronickým předřadníkem, které jsou účinnější než populární kompaktní zářivky, mají velmi dobré podání barev, neblikají a intenzita jejich světla (a spotřeba elektřiny) se dá plynule regulovat. Pro lokální osvětlení lze použít nízkonapěťové halogenové žárovky nebo malé kompaktní zářivky.

13. Vybavení domácností elektronikou určenou k zábavě stoupá a většina těchto zařízení se nevypíná, ale zůstává v takzvaném pohotovostním stavu (stand-by mode). Výhodné je proto přesvědčit se při nákupu, jakou spotřebu zařízení v klidovém stavu má. Je vhodné používat LCD monitory a televizory, jejichž spotřeba je oproti klasickým vakuovým obrazovkám znatelně menší.

DOPORUČENÁ LITERATURA:

* Humm O.: Nízkoenergetické domy. Grada 1999

* Nagy E.: Nízkoenergetický ekologický dům. Jaga group 2002

* Janouš A., Kučera P., Řehánek J., Šafránek J.: Tepelnětechnické a energetické vlastnosti budov, Grada 2003

* Srdečný K., Macholda F.: Úspory energie v domě, Grada 2003

* Murtinger K.: Co bychom měli vědět, než začneme stavět dům. HEL 2004 

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče