Jako vejce vejci

27. září 2007, 15:16 - Jiří Pšenička
27. září 2007, 15:16

Novináři mají právo zjišťovat vše o majetkových poměrech politiků

Už jsme si zvykli, že náš Parlament není schopen nalézt širší politickou shodu v čemkoli, co se zdá být zásadní pro další osud této země a jejího obyvatelstva. Ukázkovým příkladem je neustále odsouvaná penzijní reforma. Na druhé straně také nikoho nepřekvapuje, že poslanci dokážou být téměř homogenní názorovou skupinou v záležitostech týkajících se jejich vlastní imunity a osobních prebend. Národní fronta hadr. Kéž by tomu jednou bylo obráceně. S premiérem Mirkem Topolánkem a opozičním lídrem Jiřím Paroubkem se toho zřejmě nedočkáme. V minulých dnech totiž opět ukázali, jak málo (či naopak mnoho) toho mají společného. Když se novináři pídili po původu luxusního terénního vozu značky Volvo, používaného Topolánkem a jeho přítelkyní Lucií Talmanovou, předseda kabinetu utnul další otázky doporučením, ať podají trestní oznámení. Naprosto stejně zareagoval šéf ČSSD a expremiér Paroubek, když se ho týdeník EURO zeptal, zda si myslí, že by měl jeho předchůdce Stanislav Gross vysvětlit, kde vzal peníze na nákup třetinového podílu ve společnosti Moravia Energo a zda ho k tomu strana vyzve. „Pokud má týdeník EURO důkazy o porušení zákona Stanislavem Grossem, měli byste podat trestní oznámení. Pokud důkazy nemáte, jde jen o to skandalizovat ČSSD prostřednictvím jejího člena. O tom, že jde o předem připravenou kampaň, svědčí i to, že několik týdnů před skandálním odhalením byl Stanislav Gross zahrnut zájmem některých médií včetně lidí typu Jana Tuny a dalších exponentů ODS,“ uvedl minulé úterý Paroubek. Posléze poněkud otočil. Ano, i to je způsob, jak mohou média, zastupující širokou veřejnost, komunikovat se svými premiéry a expremiéry. Vynucovat si odpovědi cestou trestního práva, prostřednictvím policejních protokolů. Možná by stálo za to vyzkoušet to v praxi formou pilotního projektu (co se týká Grosse, už tak učinili jiní), otázkou však je, komu a čemu to prospěje. Nejde přece pokaždé o kriminalizaci. Topolánek by si měl už konečně uvědomit, že ve Strakově akademii není za Helax-Ostrava se baví, ale za stranu, která se hlásí ke konzervativním hodnotám. A Paroubek by měl zase připustit, že to byl on, kdo tak často mluvil o presumpci viny. Nebo si snad skutečně myslí, že veřejnost nemá právo se ptát, jak je možné, že si jeho přítel Standa, který si ještě nedávno půjčoval na byt od příbuzných, jako advokátní koncipient dokázal po pár měsících pořídit majetek s tržní hodnotou v řádu stamilionů korun? Až Paroubek a Topolánek politiku opustí, nestanou se ani oni ze dne na den soukromými osobami, do jejichž milionů nikomu nic není. Stigma někdejšího premiérství jim zůstane po zbytek života. Jako se žurnalisté zajímali a zajímají, kolik si Václav Klaus vydělal přednáškami, čím se zabývá Josef Tošovský ve Švýcarsku, jakou částku Miloš Zeman utržil za psaní knih nebo co dostane Vladimír Špidla za prodej domu v Jindřichově Hradci, tak podobné otázky čekají i všechny jejich následovníky. Samozřejmě že s odstupem času bude tento veřejný zájem slábnout, ale jde i o to, že i jakákoli budoucí obchodní transakce nám může ozřejmit některé otázky z minulosti.
Základní problém s Grossem spočívá v tom, že do nejvyšších státních funkcí neusedl na konci kariéry, ale paradoxně na samém jejím začátku jako mladý, ekonomicky nezajištěný člověk. V politickém důchodu se ocitl v pouhých 35 letech a curriculum vitae píše pozpátku. Místo, aby psal paměti, rozjíždí byznys, o němž si právem můžeme myslet, že souvisí s jeho někdejší vládní činností. Jedno je jisté, pokud Gross nepromluví, definitivně si uzavře cestu pro eventuální politický comeback a poškodí vlastní partaj.
Co je a co není bulvár? O co se novináři mají zajímat a o co už nikoli? Hranice se těžko hledá a lze připustit, že se v posledních letech poněkud posunula. Ale ti, kterých se to týká, si svou práci vybrali dobrovolně. Občané mají nepochybně právo vědět o všem, co souvisí s příjmy a výdaji vysokých státních činitelů a permanentně prověřovat, zda nejsou zkorumpovaní. Není důležité, zda jde o byt, auto, nápadně drahé hodinky, košile či o exotické dovolené. Novináři mají právo zjišťovat, kdo platil Paroubkovu narozeninovou oslavu, s kým a za čí peníze jezdí Topolánek lyžovat. Nejsou-li dotazované osoby schopné majetkový striptýz strpět, jde o jejich profesionální selhání a měly by si najít jiné povolání.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče