Jak zaměstnat důchodce

01. dubna 2010, 14:00 - Richard W. Fetter
01. dubna 2010, 14:00

Změna právní úpravy sjednávání pracovněprávních poměrů se starobními důchodci přinesla řadu nejasností. V odpovědích na otázku, odkdy je třeba počítat maximálně přípustnou dobu dvou let prodloužení pracovního poměru na dobu určitou, se neshodli ani odborníci.

Autor: Artklee

Spolehlivou odpověď přineslo až rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky.

Pracovní poměry se starobními důchodci dosud mohly být sjednávány a opakovaně prodlužovány i na velmi krátkou dobu určitou. Bylo u nich přípustné takzvané řetězení. Poživatelé starobních důchodů však mohou mít nově sjednán pracovněprávní vztah i na dobu neurčitou. Na výdělečně činné poživatele starobního důchodu se již v současné době nevztahují žádná speciální pravidla. Tak tomu bylo dosud. Nyní se na ně vztahují obecná pravidla o sjednávání pracovního poměru na dobu určitou.

Trvání pracovního poměru mezi týmiž účastníky, tedy tímtéž zaměstnavatelem a tímtéž zaměstnancem, je podle zákoníku práce obecně možné sjednat celkem na dobu nejvýše dvou let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru. To platí i pro každý další pracovní poměr na dobu určitou sjednaný v uvedené době mezi týmiž účastníky. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň šesti měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky se nepřihlíží.

Další sjednání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky je tedy (po vyčerpání povolené doby dvou let trvání pracovního poměru) dovoleno až po uplynutí doby šesti měsíců od skončení předchozího pracovního poměru. V praxi přitom panují významné pochybnosti a rozdíly v názorech na to, jak aktuálně sjednávat nebo prodlužovat stávající pracovní poměry s výdělečně činnými poživateli starobních důchodů. (Na to jsme upozornili už v Profitu č. 47/2009 v článku Konec diskriminace důchodců.)

Nové zaměstnání bez problémů

Obtíže nevznikají v situaci, kdy zaměst­navatel v roce 2010 teprve ­hodlá starobního důchodce nově zaměstnat, tedy přijmout ho do pracovního poměru a uzavřít s ním pracovní smlouvu na dobu určitou. Problematická není ani situace, kdy zaměstnanec teprve letos nabývá nároku na starobní důchod, přičemž dosud byl činný v pracovním poměru na dobu neurčitou. V prvém případě bude o době trvání pracovního poměru zaměstnavatel vyjednávat se starobním důchodcem jako s kterýmkoliv jiným zaměstnancem.

Pokud se shodnou na omezení doby trvání pracovního poměru, musí být respektována jeho zákonná hranice. To znamená, že to může být nejdéle na dobu dvou let (za předpokladu, že nebude možné uplatnit žádnou ze zákonných ­vý­jimek – například zástup za zaměst­nance na dobu trvání překážky v práci). Ve druhém případě, tedy tehdy, kdy již zaměstnanec pro za­měst­navatele pracuje, není vyloučeno, aby jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec přišli s návrhem na změnu doby trvání pracovního poměru z doby neurčité na dobu určitou.

Potom se také od účinnosti takové změny bude počítat limitní doba dvou let. Spíše však lze předpokládat, že starobní důchodce bude mít zájem zůstat v režimu pracovního poměru na dobu neurčitou. V souběžném pobírání starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti mu již totiž nebude nic bránit.

Předpokládejme, že zaměstnavatel se svým zaměstnancem – poživatelem starobního důchodu – sjedná nový pracovní poměr na dobu dvou let od 1. července 2010 do 30. června 2012. Pak může být další pracovní poměr na dobu určitou mezi tímtéž zaměstnavatelem a tímtéž zaměstnancem sjednán až od 1. ledna 2013, a to znovu na dobu až dvou let – čili do 31. prosince 2014. V mezidobí (respektive v jakési přestávce) od 1. července do 31. prosince 2012 může zaměstnanec sjednat pracovněprávní vztah na dobu určitou s jiným zaměstnavatelem. Rovněž by mohl se svým dosavadním zaměstnavatelem sjednat dohodu o pracovní činnosti. Maximálně však na poloviční pracovní úvazek – tedy v průměru nejvýše na 20 hodin týdně. Další možností je dohoda o provedení práce. Zaměstnavatel a zaměstnanec mají také možnost přejít od 1. července 2012 do režimu pracovního poměru na dobu neurčitou.

Soudní řešení

Výkladový problém se týká zaměst­nanců, kteří již v souběhu se starobním důchodem pobírají příjem z výdělečné činnosti. Mají tedy uzavřen pracovní poměr na dobu určitou (na základě pracovní smlouvy z roku 2009) v délce maximálně jednoho roku, přičemž tato doba uplyne v roce 2010, a zaměstnavatel nadále počítá s jejich zaměstnáváním. Dosud nebylo jasné, odkdy je v těchto případech třeba počítat maximálně přípustnou dobu dvou let prodloužení pracovního poměru.

Řešení problému naznačil ve svém nedávném rozhodnutí až Nejvyšší soud České republiky. Rozhodnutí spisové značky 21 Cdo 69/2008 ze dne 22. října 2009 může být vodítkem právě i při řešení problémů vznikajících v souvislosti s prodlužováním pracovních poměrů sjednaných na dobu určitou s poživateli starobních důchodů. Ačkoliv tento judikát řešil otázku, která vznikla v souvislosti s předchozí právní úpravou, odpovídá i na nejasnosti související s tou aktuální.

Jak tedy může zaměstnavatel postupovat, jedná-li se o pracovní poměr uzavřený (respektive prodloužený) s poživatelem starobního důchodu přede dnem 1. ledna 2010 na dobu určitou? (Ten bylo možné v souladu s dříve platnou právní úpravou sjednat maximálně na jeden rok.) Má-li zaměstnavatel zájem na pokračování pracovně
právního poměru v dosavadním režimu, může jej prodloužit nebo opakovaně sjednat vždy pouze nejvýše na dobu dvou let počítanou ode dne 1. ledna 2010. Dosavadní pracovní poměry sjednané na dobu určitou před 1. lednem 2010 je tedy možné prodloužit nejdéle do 31. prosince 2011.

Pro lepší pochopení si vše vysvětleme na příkladu. Zaměstnavatel sjednal se zaměstnancem, poživatelem starobního důchodu, pracovní poměr na dobu určitou od 1. září 2009 do 31. srpna 2010. Na konci tohoto období zájem ­zaměstnavatele na dalším zaměstnávání pracovníka v režimu na dobu ­určitou trvá. Od 1. září 2010 tedy zaměstnavatel se zaměstnancem sjedná novou pracovní smlouvu nebo dodatek k dosavadní pracovní smlouvě o prodloužení stávajícího pracovního poměru. (Tedy pracovního poměru původně sjednaného na dobu od 1. září 2009 do 31. srpna 2010.) Smlouvu nebo dodatek je třeba sjednat tak, aby délka pracovního poměru činila v součtu nejvýše dva roky. Do těch dvou let se přitom započítává jen doba od 1. ledna 2010. Pracovní poměr tedy může být prodloužen maximálně ještě na dobu šest­nácti měsíců – to znamená od 1. září 2010 do 31. prosince 2011.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče