Jak zabránit globálnímu oteplování

21. července 2010, 12:22 - Luděk Bednář
21. července 2010, 12:22

Ve světě se začíná diskutovat o nápadech vědců zabývajících se geoinženýrstvím

Již téměř 30 let se snaží vědci z celého světa, kteří se věnují životnímu prostředí a energetickým procesům, vyřešit problém, jak zastavit či zpomalit globální oteplování. Jedním z přístupů, jak toho docílit a jenž v poslední době získává na popularitě, je geoinženýrství. Jeho základ tvoří představa, dle níž lze na Zemi instalovat technologie, které sníží globální oteplování. Dle definice Britské královské společnosti jde o „vědomý zásah velkého rozsahu do klimatického systému Země, aby se zmírnilo globální oteplování“.

V hlavní roli Edward Teller Představa, dle níž lze prostřednictvím geoinženýrství zabránit globálnímu oteplování, je sporná a její součástí je i mnoho vědeckých a etických problémů. V knize How to Cool the Planet: Geoengineering and the Audacious Quest to Fix Earth’s Climate (Jak ochladit Zemi. Geoinženýrství a troufalé úsilí o nápravu zemského klimatu) se redaktor amerického čtrnáctideníku Rolling Stone Jeff Goodell pokouší vysvětlit, proč je třeba být opatrný, pokud jde o změnu zemského klimatu. Současně však uvádí důvody, proč je třeba se jí vážně zabývat. Termín geoinženýrství vznikl za studené války, kdy pokrok ve vývoji počítačů a vynálezy, jako je atomová bomba, umožnily vědcům zabývat se přizpůsobením zemského povrchu potřebám lidí. Teoretický fyzik a kmotr americké vodíkové bomby Edward Teller (1908–2003), který se narodil v Maďarsku v židovské rodině a do USA přišel v roce 1935, chtěl použít atomovou bombu k přesunu pohoří a založení přístavu na Aljašce. Goodell uvádí, že věk současného geoinženýrství začal 6. července 1962. Tehdy pod Tellerovým vedením vybuchla v Nevadské poušti v rámci projektu Sedan zhruba dvě stě metrů pod zemským povrchem 104kilotunová atomová bomba. Účelem pokusu bylo zjistit, jak hluboký kráter bomba vyhloubí a mohlo-li by se toho využít k přesunu pohoří či k přesměrování toku řek. Teller byl také za vlády amerického prezidenta Ronalda Reagana (1911–2004) v letech 1981 až 1989 strůjcem projektu Strategické obranné iniciativy (SDI). Protiraketové obrany, která měla zabránit dopadu sovětských jaderných raket na území USA a jejíž součástí mělo být pozdější umístění radaru v Česku. Teller posloužil také jako jeden ze vzorů pro postavu doktora Divnolásky ve stejnojmenném filmu z roku 1963 o studené válce režiséra Stanleyho Kubricka.

Přivolávači deště Dle Goodella lidé snili o změně počasí od chvíle, kdy začali pozorovat mraky. Během 19. století se na americkém Západě objevilo několik přivolávačů deště, kteří se jej snažili vyvolat různými pochybnými metodami – od explozí na nebi až po výrobu speciálních chemických sloučenin, jež měly způsobit vznik mraků. Žádná z nich však nefungovala. Goodell jako příklad přivolávače deště zmiňuje Charlese M. Hatfielda, který se na přelomu 19. a 20. století snažil ovlivnit sucha v Kalifornii. V roce 1904 se mu údajně podařilo s pomocí vypařování chemických sloučenin přivolat déšť v oblasti San Diega, za což obdržel odměnu tisíc dolarů. V roce 1916 však měl jeho experiment způsobit ve stejné oblasti takové záplavy, že slíbenou odměnu ve výši deseti tisíc dolarů neobdržel. Dnes se domníváme, píše Goodell, že tento obrovský příval srážek vyvolal jev, který nazýváme El Niño. Goodell považuje za zakladatele klimatické vědy švédského fyzika Swanteho Arrheniuse. Ten v devadesátých letech 19. století jako první pochopil roli, již hraje oxid uhličitý v oteplování na Zemi. Arrhenius spočítal, že zdvojnásobení množství oxidu uhličitého v atmosféře by mohlo zvýšit teplotu na Zemi o 1,1 stupně Celsia. Na rozdíl od současných snah snížit objem oxidu uhličitého jej však chtěl naopak zvýšit. V roce 1906 navrhoval spálit veškeré zásoby tehdejšího hlavního fosilní paliva uhlí, aby se oteplily studené oblasti Země. Dle něho by se díky tomuto teplejšímu klimatu zvýšila produkce potravin.

Dvě metody Dle Goodella je geoinženýrství nástrojem, jímž by se mohl vyřešit současný skutečný problém – usmažení Země v důsledku milionů tun skleníkových plynů, které se dostanou do atmosféry. Existují dvě metody, jak Zemi ochladit. Rychlejší, ale nebezpečnější je odrazit část slunečních paprsků dopadajících na Zemi. Vše, co by se muselo učinit, aby se vyrovnalo oteplování způsobené zdvojnásobením znečišťujících skleníkových plynů, je snížit množství slunečního svitu dopadajícího na Zemi o jedno až dvě procenta. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je napodobit činnost sopky a dostat do stratosféry malé množství prachu podobného sopečnému. Částice tohoto prachu by pak fungovaly jako zrcadélka, jež by odrážela sluneční svit, a tím by se Země ochlazovala. Za příklad může posloužit výbuch filipínské sopky Pinatubo v roce 1991, který na více než rok snížil teplotu na Zemi o jeden stupeň Celsia. Další možností, jak odrážet sluneční paprsky, je zbělet mraky nad oceány. Druhou metodou k ochlazení Země, která by sice zabrala víc času, ale z dlouhodobého hlediska by byla mnohem bezpečnější, je vývoj nových postupů, jež by z atmosféry „vysávaly“ oxid uhličitý. Jednou z možností, jak to učinit, je ponořit do oceánů železný kal. To by v nich zvýšilo množství planktonu, který by vstřebával oxid uhličitý. Druhým způsobem by mohlo být sestrojení technologií, které by z atmosféry oxid uhličitý odstraňovaly. To by sice nebylo laciné, ale takové přístroje je možné sestrojit.

Od modelů k realitě K předním vědcům, kteří se zabývají ochlazováním Země, patří kanadský fyzik David Keith. Ten založil společnost, jež zamýšlí navrhnout a sestrojit zařízení, které by odstraňovalo oxid uhličitý z atmosféry. Další významnou postavou, již Goodell představuje, je skotský inženýr Stephen Salter. Navrhl lodě, které by rozprašovaly miliardy kapiček mořské vody do mraků, čímž by je zbělovaly, aby víc odrážely sluneční svit dopadající na Zemi. Goodell věnuje velkou pozornost i žákovi a chráněnci Edwarda Tellera Lowellovi Woodovi. Ten na jedné straně ztělesňuje posun vědy špatným směrem, na druhé je však chytrý a podnikavý a často zpochybňuje předpoklady týkající se geoinženýrství. Největší problém současné diskuse o geoinženýrství dle Goodella spočívá v tom, že se v podstatě hovoří pouze o počítačových modelech. Až do současnosti jsme se totiž nikdy nepokusili Zemi ochladit, a proto nevíme, zda budou technologie, o nichž se diskutuje, fungovat. A pokud budou, jaký dopad to bude mít na reálný svět. Víme například, že sopky vypustí miliony tun částic do stratosféry, které odrážejí sluneční svit a ochlazují Zemi. Goodell se však ptá: Lze vybudovat umělé sopky, které fungují podobně? A pokud ano, jak to ovlivní množství dešťových srážek například v Amazonii? Počítačové modely o tom sice mohou vypovědět mnohé, ale abychom se dozvěděli, jak umělé sopky fungují a jaká rizika představují, je třeba vypustit určité množství částic do atmosféry a zjistit, co se stane.

Zásadní problémy Pokud jde o kontrolu geoinženýrství v globálním měřítku, zásadní roli hrají dle Goodella dva problémy. První spočívá v tom, jak zabránit zlovolným státům, popřípadě lidem, aby sami začali na Zemi provádět geoinženýrské pokusy. V tomto ohledu existuje analogie s kontrolou jaderných zbraní – jediný účastník může teoreticky instalovat technologické zařízení, jež zásadně ovlivní celou planetu. Co se však týká geoinženýrství, dobré úmysly mohou být nebezpečnější než špatné. Bohatý národ nebo člověk, kteří se pokusí napravit zemské klima, je mohou „zpackat“ stejně jako ti s méně ušlechtilými záměry. Druhým problémem je, kdo bude regulovat teplotu Země. Pokud se lidé žijící na totožné planetě rozhodnou vážně zabývat zemským klimatem, pokusí se, aby bylo optimální pro obyvatele amerického státu Kansas i Keni? Uskuteční-li se někdy v budoucnu geoinženýrské snahy o nápravu zemského klimatu, je evidentní, že je provede některý z bohatých a technologicky vyspělých států, jakou jsou USA. Goodell se však ptá: Dostanou například bangladéšští farmáři možnost se k nim vyjádřit? Je odpovědí na tuto otázku založení Světové geoinženýrské rady v rámci OSN? Či nějaká úplně nová agentura? A odpovídá, že zatím nikdo nedokáže na tyto otázky odpovědět.

Rozumné ovlivňování V dokonalém světě, pokračuje Goodell, bychom o něčem podobném, jako je geoinženýrství vůbec neuvažovali, protože jde o bláznivý nápad. V takovém světě však nežijeme. Je snadné zaujmout zásadní morální postoj a říct, že bychom o geoinženýrství neměli vůbec přemýšlet. Současně však může být pravda, že pokud se naučíme rozumně ovlivňovat zemské klima, mohli bychom zachránit životy lidí a snížit jejich strádání. Tímto dilematem Goodell končí, aniž by se přikláněl k jednomu z obou názorů.

Box:
HOW TO COOL THE PLANET: GEOENGINEERING AND THE AUDACIOUS QUEST TO FIX EARTH’S CLIMATE
(Jak ochladit Zemi. Geoinženýrství a troufalé úsilí o nápravu zemského klimatu)
AUTOR
Jeff Goodell
VYDAL
Houghton Mifflin Harcourt New York 2010
ROZSAH
262 stran

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče