Jak vypadá loňský štafetový kolík?

06. ledna 2003, 00:00 - Jan Patočka
06. ledna 2003, 00:00

Bilance prošlého roku v Česku není dobrá. Odkazuje nám bohužel řadu špatných scénářů, které mají naději, že budou pokračovat se stejnou pravidelností jako narůstání státního dluhu. Sebezničující způsob, kterým zahájila loňský rok Čtyřkoalice, vyžaduje notnou dávku politické dovednosti.

Na začátku Čtyřky byla zjevná snaha trumfnout opoziční smlouvu. Úpornost, se kterou byla provázena mediální kampaň při tmelení této koalice (Svatováclavská smlouva!), jen potvrzovala dojem, že iniciativa vzešla odněkud z útrob lánské vily Amálky. Nakonec se ukázalo, že ve spojení KDU-ČSL, ODA a US-DEU se nachází takové množství geniálních mozků pohromadě, že se jejich silové pole navzájem ruší. Když se všechno navíc odehrává na otevřené scéně (například nápad pana Žantovského se splácením dluhu ODA vlastní nadaci a následné vyštípání aliance lidovcem Svobodou), netřeba se divit, že voličů ubývalo řadou geometrickou. Řečeno s básníkem: „Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě.“ Varování do nového roku: Až bude někdo zase chtít nakrásně něco sjednocovat (třeba pravici), měl by si už konečně uvědomit, že sjednocovat to, co vzniklo štěpením, je věc pošetilá. Následná volební kampaň potvrdila starou pravdu, že demagogie byla, je a zůstane tou největší zbraní hromadného ničení voličské šedé kůry mozkové. Slibuj nesplnitelné a nabízej voliči v době celoevropské recese švédskou cestu - máš pak o vítězné první místo na stupínku vítězů postaráno. Špidlo-Škromachovo lákadlo bezpečně stále chytá své (zatím) věrné posluchače ČSSD. Málo platné, konkurenční ODS si bude muset také opatřit odpovídající styl na získávání voličské přízně a neslepovat volební tažení na poslední chvíli. Obměňovat, vynalézat, a už nenakládat všechnu tíži na hřbet Václava Klause. Neválčit jen v parlamentu. Úkol na další delší čas v opozici. Z loňského roku vzešlá vláda ČSSD + Koalice je příkladem spojení demagogie s fraškou. Slova paní Marvanové „Jsem ochotná ke všemu“, jsou výstižná. Marginálně důležité ministerské posty pro koaličního spojence (zahraniční Svoboda výjimkou) jsou pak jen spravedlivou odměnou pro pravicové rétory s levicovým programem. Jeden jejich úspěch je hoden zaznamenání: Uprostřed finanční tísně si zřídit ministerstvo počítačových her. A pak ovšem ještě hit s přímou volbou prezidenta, kterou, jak se zdá, se jim podařilo naočkovat do všech okolostojících stran. „Pane ministerský předsedo, víte, že Česká pojišťovna měří jinak podnikům se státní účastí a jinak soukromníkům?“ - „Neměří.“ - Novinář uvede příklady svědčící o rozdílném chování pojišťovny. Špidla ještě víc sevře rty a znovu řekne: „Neměří.“ Takhle vypadá arogance par excellence! Počítejme s její gradací v letošním roce. Je vůbec něco pozitivního ve Špidlově štafetovém kolíku vtisknutém novému roku 2003? Ano, je. Je to vize prezidentského kandidáta. Prezident-ideál musí být chytrý jako profesor Kohák, upřímný jako Halík s váhou Pitharta a legrace s ním musí být jako se Svěrákem. A měl by být ženského rodu jako Jiřina Šiklová. Zlomyslné jazyky ovšem říkají, že přesně takového člověka přejel už před léty Otakar Motejl.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče