Jak vy si tady vládnete…

13. ledna 2011, 16:25 - Miroslav Zámečník
13. ledna 2011, 16:25

Focus

„Pokud si srovnáte různé statistické ukazatele a průzkumy, tak z toho vyplývá, že váš HDP má možnosti Norska, jenže vyspělost vašich úřadů a politiky je na úrovni Senegalu, což možný růst vaší ekonomiky skutečně sráží,“ prohlásil jeden americký profesor. Pan profesor má výhodu těch, kteří si v letadle něco přečtou a po dosednutí vědí vše lépe než my, utrápení domorodci. Řeknou si to svoje a vrátí se zpátky do Kalifornie. Mezinárodní expertíza má velkou hodnotu, je-li dobře strukturovaná a podaná. Nadělována tímto způsobem je hrozně kontraproduktivní. Vyvolává to ve mně vzpomínky na Moldovu. Shodou okolností jsem byl tehdy v podobné pozici „radiče“. Ovšem v situaci, kdy Moldova po letech čerpání úvěrů a rad od mezinárodních finančních institucí a jejich velmi dobrého hodnocení jako reformního „postsovětského premianta“ vyhlásila insolvenci. Byla papírovým HDP na obyvatele pod úrovní Senegalu. Reálně to vypadalo samozřejmě lépe, ale mizérie byla hluboká a zahořklost veliká. Českou „radičskou“ výhodou je, že s trochou zdravého rozumu a empatie nevykládáte nikomu podobné kraviny. Nepotřebujeme jitřit srdce nevhodnými příměry, potřebujeme odhodlání ke změně, jejíž potřebu již dlouho vnímáme. Nějaké praktické návody a úspěšné příklady se jistě hodí.
Nikdy, ani kdybychom se na hlavu postavili, nebudeme jako Norsko. Jsou jiné, relevantnější příklady. Nikdy nebudeme jako Senegal, vyspělost naší politiky a našich úřadů je úplně jinde. Velmi nevhodný příměr, který ignoruje famózně skeptický český náhled na fungování našich institucí, jež vnímáme s kolosálním despektem bez ohledu na reálnou výkonnost.
Nedůvěřovat institucím je velká česká přednost. Kdykoli je opomenuta, kdykoli národ ztratil na chvíli svoji skeptickou bdělost, dopustil se omylu, někdy s dosti fatálními důsledky.
Ve skutečnosti víme, co nás trápí a co ten profesorský nešťastník pravděpodobně chtěl sdělit. Že máme na víc, než předvádíme, a že bychom to měli vyžadovat i po našich institucích a politice. Neboť současný český výkon není senegalský, ale to ani náhodou neznamená, že není hanebný. Je nepřijatelný. Nic na tom nemění skutečnost, že o „ patetické“ politické korupci psal do Londýna depeše velvyslanec Spojeného království v tehdejším Masarykově Československu někdy ve 20. letech minulého století. A že již tehdy se nahoře i dole hovořilo o tom, že „rakouský orel kloval, ale ten český lev, ten žere“.
Když už jsme u té Afriky, moje známá, která v jedné mezinárodní instituci měla čtyři roky na starost Rwandu, mi říkala, že se tam ve vládě nekrade. A kdo to zkusil, toho tamější vládce Paul Kagame potrestal přímo exemplárně. Kompetentní samozřejmě jejich úřady v mezinárodním srovnání nejsou, demokracie to není. Ale na africké poměry velmi „čistá“ a bezpečná tato země prý opravdu je. Mezinárodní rating se jí zlepšil natolik, že nás předběhla v žebříčku „Doing Business“ Světové banky.
Jsou tady i příběhy, které se nás týkají mnohem víc. Můj známý Rakušan, opět z mezinárodní instituce, mi vyprávěl o Estonsku a bývalém náměstkovi ministra zdravotnictví. Toho na hodinu vyrazili za to, že neoznámil, že je společníkem v nějakém vydavatelství zdravotnické literatury. Ne proto, že by všude z titulu funkce „tlačil“ všechny doktory k nákupu jeho knížek, to nedělal. Vyhodili ho na hodinu proto, že to měl oznámit.
Estonsko žilo pod sovětskou rukou déle než Češi, navíc „napřímo“ a nesrovnatelně tvrději. Vymlouvat se na komunistickou minulost proto nelze ani náhodou. Oni si nejen podle mezinárodních přehledů vládnou mnohem čistěji než Češi. Až příliš často slýcháme: „Jste chytří a šikovní jak opice, průmyslovou tradici máte jak Němci, tohle byla jediná země, na kterou bychom z Východu vsadili. Ale jak vy si tady, kluci a děvčata, vládnete, to nemá obdoby.“ Docela to bolí, a už dlouho.
Ani s Norskem, ani se Senegalem to nemá nic společného. S námi hodně, a je na čase to změnit. Nemusí a nesmí nám být souzeno nechat ovládnout politické strany, státní správu a orgány činné v trestním řízení oněmi hrabavými krocany ve vysoké politice. Chtějme, žádejme, ale hlavně udělejme změnu, aby tahle země byla opravdu „pro market, ne pro byznys“. Už dávno jsme to měli udělat.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče