Jak VAVI porazila čínskou konkurenci vlastní sítí obchodů s košilemi

02. listopadu 2010, 02:02 - Josef Koukolíček
02. listopadu 2010, 02:02

Příběh začíná v obývacím pokoji jednoho rodinného domku ve Vimperku na začátku 90. let. Tam se ředitelka státního podniku Šumavan Věra Vávrová rozhodla, že v čele fabriky končí a začne podnikat na vlastní triko. Tedy spíše na vlastní košili. Tento druh oděvu se totiž brzy stane jejím hlavním obchodním artiklem.

Foto: VAVI

V Šumavanu, který patřil pod OP Prostějov, jsem začínala v 18 letech u šicího stroje jako normální krejčová. Pak jsem se postupně stala mistrovou dílny, později vedoucí úseku. Nakonec jsem dělala ředitelku odboru kontroly jakosti celého podniku a zároveň i jednoho jeho závodu. Pak ale přišla revoluce a já se hned v roce 1990 rozhodla, že všechny své zkušenosti zkusím zúročit v soukromém podnikání, a otevřela jsem si doma v podkroví vlastní krejčovství,“ vzpomíná Věra Vávrová. Její manžel pak nové firmě vymyslel název VAVI – zkratka slov Vávrovi Vimperk.

Švadlenky z garáže

Zkušená krejčová, která dokáže ušít téměř jakékoliv šaty třeba jen podle malého obrázku ze západoevropského katalogu, rozhodně nemá o práci nouzi. „První léta byla skutečně hodně divoká. Spala jsem třeba jen dvě hodiny denně. Po dvou letech jsem už práci sama nestíhala a vzala jsem si k sobě další švadlenu,“ rekapituluje nelehké začátky Vávrová.

Skutečný zlom pro firmu VAVI ale přišel v roce 1994. Do Vimperku přijela zástupkyně jedné velké telekomunikační firmy z Prahy a u krejčové, o jejímž mistrovství si povídala celá republika, objednala 200 modrých pánských košil. „Dnes je 200 košil produkce naší firmy za den a půl. Tehdy se nám ale zdál termín dodání takového množství do třech týdnů jako šibeniční. Abychom to stihli, museli jsme najmout další dvě krejčové a přesunout se z místnosti v podkroví do naší garáže, kde bylo více místa,“ říká Jiří Vávra, syn majitelky VAVI a také obchodní a finanční ředitel společnosti. „Jenže ani přesun do garáže situaci nezlepšil na moc dlouho. Takže se táta rozhodl, že musíme na zahradě u našeho domu postavit pro VAVI úplně novou dílnu. Takže během prázdnin jsme já se svým otcem a strejdou vystavěli hned novou budovu, ve které VAVI působí dodnes.“

Téma: Ženy v byznysu

Jenže jen co se vyřešil problém s nedostatečnými prostory, objevily se nové problémy. A sice s levnou konkurencí z Číny. „My jsme si v průběhu 90. let vytvořili síť maloobchodních odběratelů, kteří od nás brali košile. Všechny ty obchody jsme osobně obešli s našimi produkty a většinou se s nimi domluvili na tom, že budou naše výrobky odebírat. Jenže v letech 1998 až 2000 bylo Česko zaplaveno levnými výrobky z Číny, kterým se cenově nedalo konkurovat. Celá síť odběratelů tak byla najednou v troskách,“ popisuje Vávra nelehkou situaci na trhu na konci 90. let. „Naše košile tehdy stály mezi dvěma až třemi stovkami korun. Číňané je sem dodávali za poloviční cenu. Nikoho tehdy nezajímalo, že všechny naše výrobky jsou na rozdíl od těch čínských ručně šité a že u našich košil po měsíci nošení rozhodně neupadne třeba celý rukáv. Kvalitu tehdy nikdo neřešil, trh byl nenasycený a jediné, co se řešilo a co rozhodovalo, byla cena,“ rekapituluje obchodní ředitel VAVI.

Na vlastní adrese

Krejčovská firma z Vimperku se tehdy rozhodla kritickou situaci na trhu vyřešit velmi odvážným a rázným krokem. „Když obchody nechtěly brát naše výrobky kvůli těm čínským, rozhodli jsme se vybudovat si síť vlastních obchodů,“ říká Vávra. První obchod VAVI se otevřel v roce 2002 na adrese Dejvická 36 v Praze. „Tam sídlí dodnes, i když teď plánujeme stěhování o jeden dům vedle do čísla 34, kde se nám naskytly lepší prostory. Další firemní obchod máme v Galérii Fénix ve Vysočanech a jeden je ještě v nákupním centru v Českých Budějovicích. Pracujeme ale na tom, abychom počet rozšířili, ale zatím nechci prozrazovat podrobnosti,“ tvrdí Vávra.

VAVI ve svých třech prodejnách prodá zhruba 30 procent své roční produkce. Zbylých 70 procent tvoří výroba košil a halenek pro jiné velké oděvnické firmy. „My jsme vlastně v takových případech jenom jejich továrna. Šijeme pro ně, z jejich látek a podle jejich střihů. Takto pracujeme pro největší české oděvnické firmy, ale konkrétní jména společností prozrazovat nechci. Přišlo by mi to nekolegiální,“ vysvětluje. Celková roční produkce VAVI nyní dosahuje několik desítek tisíc košil ročně. „Nyní máme celkem 27 zaměstnanců a věřím, že ještě porosteme. Obrat nám roste každým rokem, jen poslední rok jsme kvůli krizi trochu stagnovali. Ale teď už se trh vzpamatoval a zase jde zájem výrazně nahoru. Na začátku roku byla ale poptávka opravdu dost dole. Na konci roku očekáváme celkový obrat v řádech několika desítek milionů korun,“ poodhaluje účetnictví své firmy Vávra.

Aby VAVI na trhu uspělo, muselo několikrát prokázat schopnost rychle zareagovat na změny, které se na trhu odehrály. „Posledních pět let musíme výrazně investovat do reklamy. Na trhu je větší boj a lidé už přesně vědí, co chtějí. Nestačí jim vyndat košile na pult a oni si je automaticky koupí. To platilo možná v 90. letech, ale teď už dlouho ne. Je to dáno tím, že národ bohatne. Třeba manažeři si mohou v pohodě dovolit koupit košili za dva a půl tisíce. Už to není takový problém jako před 10 nebo 15 lety. Navíc tehdy si kupovali jednu až dvě košile, teď si jich koupí klidně 10 až 15, aby je měli na celý rok,“ říká Vávra. Právě košile šité na míru s vyšitým monogramem jsou nejdražším sortimentem, který VAVI nabízí.

Ročně jich ve Vimperku vyrobí několik tisíc. „Košile ušitá na míru s monogramem přijde bez 10 korun na 2 400 korun. Ceny konfekčních košil se pak pohybují od 890 korun za košili ze směsového materiálu do 1 490 korun za výrobek ze stoprocentní bavlny. Přitom práce na výrobku, který se dělá přímo podle konkrétních měr klienta, je zhruba tří až čtyřnásobná oproti konfekčnímu výrobku,“ představuje aktuální cenovou politiku své firmy Vávra.

Pro prezidenta i lyžaře

A jaké jsou současné módní trendy v segmentu košil? „Pro skupinu do 40 let jsou teď hitem košile s menšími límečky a více na tělo – takzvaně slim fit. Lidé nad 40 mají rádi své pohodlí, raději preferují volnější střihy a límce větších střihů. Dalším trendem poslední doby je návrat manžetových knoflíků, které jsou oproti minulosti širší,“ říká ředitel VAVI. Sám prý má ve svém šatníku na 100 košil. „Nosím výhradně košile naší značky. Osobně jsem si nikdy jinou košili nekoupil, ale kamarádi mi pravidelně dávají jako vtipný dárek košile jiných značek. Vezmu si je na sebe, ale jen ten večer,“ směje se Vávra a věří, že mu úsměv na rtech vydrží i v příštích letech. „Naše firma před pár týdny oslavila 20. výročí své existence, a to dokonce za účasti první dámy, paní Livie Klausové. Ta má k naší společnosti už v podstatě přátelský vztah, který trvá několik let. Tehdy nás totiž její asistentka Eva Blašková oslovila, že pan prezident rád nosí věci od českých firem a jestli jsme ochotní pro něj šít košile. Byla to pro nás velká čest a věřím, že od té doby je spokojenost na obou stranách,“ pyšně poznamenává Vávra.

Prezident Klaus není však zdaleka jediným hvězdným zákazníkem VAVI. Mezi tváře firmy patří třeba čeští lyžaři Lukáš Bauer a Martin Jakš. „Vybíráme si lidi, kteří jsou sympatičtí a pro svůj úspěch musí tvrdě makat. Takoví lidé patří k našim výrobkům,“ uzavírá Vávra.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče