Jak v životě, tak v plastu

10. června 2013, 12:00 - Blahoslav Hruška, Euro
10. června 2013, 12:00

Kde by byla věda, kdyby vědci alespoň tu a tam nebyli hračičkové. Jedním takovým je i Christoph Bartneck, který učí robotiku na novozélandské University of Canterbury. Pan docent jde tak trochu ve stopách Wichterleho a jeho udělátek z Merkuru, protože staví robůtky z Lega.

Plastové kostičky vědci evidentně tak učarovaly, že na nich založil svůj výzkum – společně s kolegou Mohammadem Obaidem a polskou badatelkou Karolinou Zawieskou analyzoval figurky dánské fabriky, které se vyráběly mezi lety 1975-2010. Statistický vzorek o šesti tisících kusech pak sestavil do klastrů a taxonomicky seřadil.

Výsledek? Bartneck odhalil zajímavou nepřímou úměru. Druhů figurek je čím dál více a čím dál tím méně se smějí. Až do roku 1989 si dánský výrobce vystačil s jedním či dvěma novými panáčky ročně (Slušelo by se genderově přidat i panenky, ale to už je dost jiná hračka). Šlo o klasické žluté soudkové hlavičky s obličejem ve tvaru černého smajlíku. Pak už vývoj nabral raketové tempo. Přišli piráti, Vikingové, kovbojové, Hvězdné války i Harry Potter. Zhruba v téže době se k základnímu úsměvu přidávají jiné dominantní emoce – zlost, smutek, strach nebo překvapení. „Děti, které vyrostou na dnešních figurkách Lega, už si nebudou pamatovat jen smajlíky, ale také strach a zlobu,“ píší autoři v závěru studie.

Klasickou otázku, zda mají hračky kopírovat módné trendy nebo také vychovávat, přenechme povolanějším. Na kauze figurek z Lega je z ekonomického pohledu zajímavá ještě jiná věc. Dánský výrobce věrně odráží vývoj na trhu práce. Figurky z Lega jsou čím dál méně univerzální. Ty tam jsou doby, kdy bylo možné vzít hlavu potápěče, tělo lékařky a nohy třeba od plastového krmiče v zoo a výsledek byla svébytná figurka. Zkuste si dnes smontovat Indiana Jonese s Avatarem. Asi to jde, ale výsledek je spatlanina.

Lego se specializovalo stejně jako zaměstnání. Kde jsou ty časy, kdy figurky v plastu ztvárňovaly to, co stálo i v školních učebnicích: povolání, to je zedník, kuchařka, učitelka, novinář. Dnešní děti mají čím dál větší problém říct, čím jsou jejich rodiče. Schválně: kolik slov vypotřebujete na to, abyste popsali třeba práci HR poradce, brand managera nebo aplikačního specialisty? Což teprve takový COO? A jak asi budou vypadat jejich legové podoby? Obávám se, že stačí jediný motiv – chlápek v saku, případně dáma v kostýmu. Tak to už snad raději dát Anakinu Skywalkerovi do ruky plastovou minisbíječku, aby v tom alespoň ve světě Lega udělal pořádek.


Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:

Nepotopitelní

Voliči jsou Zemanovi putna

Na klikací frontě klid


Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče