Jak si poradit s daní z příjmů fyzických osob, II. část

04. listopadu 2004, 00:00 - Ing. Miloą Hovorka, daňový poradce
04. listopadu 2004, 00:00

Praktický a kompletní návod – II. část

Druhá část seriálu „jak si poradit s daní příjmů fyzických osob“ se věnuje problematice minimálního základu daně a daňovým poloľkám, Které nesniľují minimální základ daně.

(zdp = zákon o daních z příjmů)

Příklad:

Poplatník vydělával za rok 2004 ve svém zaměstnání měsíčně 7000 Kč a po sraľení pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojiątění je jeho dílčí základ daně u příjmů ze zaměstnání za rok 2004 ve výąi 73 500 Kč.

Poplatník vedle zaměstnání po celý rok 2004 podnikal, nepatřil mezi výjimky, kterým minimální základ daně stanoven není, a proto musí jeho celkový základ daně být minimálně na úrovni minimálního základu daně pro rok 2004, tj. 101 000 Kč, coľ splněno díky vyąąímu dílčímu základu daně u příjmů ze zaměstnání není.

U příjmů za podnikání činí dílčí základ daně poplatníka 20 000 Kč a jeho celkový základ daně za rok 2004 tak činí 93 500 Kč (73 500 + 20 000). Tato hodnota vąak v daňovém přiznání za rok 2004 uvedena nebude, protoľe poplatník v něm musí uvést hodnotu celkového základu daně na úrovni jeho minimální výąe, tj. 101 000 Kč.

Podle Čl. II bod 6. Přechodných ustanovení zákona č. 438/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějąích předpisů, a některé daląí zákony, platí, ľe ustanovení § 7c ]ákona č. 586/1992 Sb., ve znění tohoto zákona, se pouľije poprvé za zdaňovací období 2004, s tím, ľe se bude postupovat podle vąeobecného vyměřovacího základu a přepočítacího koeficientu stanoveného nařízením vlády pro účely důchodového pojiątění do 30. září 2003.

Nařízení vlády č. 338/2003 Sb. ze dne 22. 9. 2003 stanoví měsíční výąi vąeobecného vyměřovacího základu pro důchodové pojiątění 15 711 Kč a přepočítací koeficient činí 1,0717.

Pokud bude poplatník provozovat podnikatelskou činnost [příjmy podle § 7 odst. 1 písm. a), b) nebo c) ZDP] po celý kalendářní rok, tak bude u něj pro rok 2004 činit minimální základ daně po zaokrouhlení 101 000 Kč [(12 x 15 711 x G,0717) = 202 049,74; po zaokrouhlení na stokoruny dolů to je 202 000 a z toho 50 % činí 101 000 Kč].

Jiným slovy: při stanovení minimálního základu daně pro rok 2004 se vychází z poloviny průměrné mzdy za rok 2002 upravené koeficientem podle vývoje mezd v polovině roku 2003 a násobené počtem kalendářních měsíců, v jejichľ průběhu poplatník provozoval podnikatelskou činnost podle § 7 odst. 1 písm. a), b) nebo c) ZDP.

Určitým problémem je, ľe v ZDP není definováno, co se rozumí „provozováním“ podnikatelské činnosti, coľ má samozřejmě vliv na to, jaká bude u poplatníka hodnota minimálního základu daně.

Podle mého názoru pokud poplatník ve zdaňovacím období nepřeruąil podnikatelskou činnost, tak se má za to, ľe ji po celé zdaňovací období provozuje. A je jedno, ľe má např. příjmy z podnikatelské činnosti jenom po část zdaňovacího období.

 

O jaké poloľky nelze minimální základ daně sníľit

Minimální základ daně se nesniľuje o poloľky odečitatelné od základu daně podle § 34 ZDP (např. o daňovou ztrátu a tzv. investiční odpočet).

Pokud je vąak základ daně poplatníka vyąąí neľ minimální základ daně, tak si poplatník odečitatelné poloľky podle § 34 od základu daně odečíst můľe, avąak tak, aby minimální základ daně o ně sníľen nebyl.

Příklad:

Podnikatel podnikal po celý rok 2004, nepatřil mezi výjimky, kterým minimální základ daně stanoven není, a proto bude mít pro tento rok stanoven minimální základ daně ve výąi 101 000 Kč.

Podnikatel vąak vykázal celkový základ daně ve výąi 200 000 Kč, a protoľe v roce 2003 měl daňovou ztrátu ve výąi 100 000 Kč, tak si můľe od 200 000 Kč odečíst daňovou ztrátu ve výąi 99 000 Kč a jeho celkový základ daně se potom bude rovnat minimálnímu základu daně,

tj. 101 000 Kč (200 000 - 99 000).

Tento minimální základ daně si poplatník můľe dále sníľit o odečitatelné poloľky podle

§ 15 ZDP (viz dále).

Pokud poplatník dosáhne daňovou ztrátu ve zdaňovacím období, ve kterém mu je stanoven minimální základ daně, tak je stanoveno, ľe o ni nepřijde a bude ji moci uplatnit v /ásledujících nejdéle 5 zdaňovacích obdobích, a to za předpokladu, ľe základ daně poplatníka bude pro odpočet daňové ztráty dostatečně vysoký (jak je výąe uvedeno, poplatník si daňovou ztrátu od základu daně odečíst můľe, avąak tak, aby minimální základ daně o ni sníľen nebyl).

Příklad:

Podnikatel podnikal po celý rok 2004, nepatřil mezi výjimky, kterým minimální základ daně stanoven není, a proto bude mít pro tento rok stanoven minimální základ daně ve výąi

101 000 Kč, a to přesto, ľe za rok 2004 vykázal daňovou ztrátu ve výąi 50 000 Kč.

Za rok 2005 podnikatel vykázal základ daně ve výąi 200 000 Kč a proto si můľe od něj výąe uvedenou ztrátu odečíst. Základ daně poplatníka tak po odečtení daňové ztráty činí

150 000 Kč (coľ je více neľ stanovená hodnota minimálního základu daně pro rok 2005 – předpokládá se cca mírně přes 101 000 Kč) a podnikatel si jej můľe sníľit o daląí poloľky podle § 15 ZDP.

Poplatník si nemůľe sníľit minimální základ daně o poloľky odečitatelné od základu daně podle § 34 ZDP, o poloľky odečitatelné od základu daně podle § 15 vąak ano.

 

Příklad:

Pokud bude poplatník podnikat po celé zdaňovací období a nebude patřit mezi výjimky, kterým minimální základ daně stanoven není, tak má pro rok 2004 stanoven minimální základ daně na úrovni 101 000 Kč.

Pokud si sníľí tento minimální základ daně:

– o poloľku na poplatníka (38 040 Kč), tak bude muset zaplatit daň z příjmů ve výąi 9435 Kč,

– o poloľku na poplatníka a o poloľku na jedno vyľivované dítě ľijící s ním v domácnosti

(25 560 Kč), tak bude muset zaplatit daň ve výąi 5610 Kč,

– o poloľku na poplatníka a o poloľky na dvě vyľivované děti ľijící s ním v domácnosti, tak bude muset zaplatit daň ve výąi 1770 Kč,

– o poloľku na poplatníka, o poloľky na dvě vyľivované děti ľijící s ním v domácnosti a na manľelku ľijící s ním v domácnosti nemající vlastní příjmy přesahující za zdaňovací období 38 040 Kč (odpočet 21 720 Kč), tak bude muset zaplatit daň ve výąi 0 Kč.

 

Na koho se minimální základ daně nevztahuje

Minimální základ daně se nevztahuje na poplatníka ve zdaňovacím období:

a) ve kterém zahájil nebo ukončil podnikatelskou činnost,

b) bezprostředně následujícím po zdaňovacím období, ve kterém zahájil podnikatelskou činnost.

Minimální základ daně se nevztahuje dále na poplatníka:

a) kterému byla stanovena daň pauąální částkou podle § 7a,

b) kterému náleľel rodičovský příspěvek podle zvláątního právního předpisu, a to i po část zdaňovacího období,

c) kterému náleľel příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu podle zvláątního právního předpisu, a to i po část zdaňovacího období,

d) který je poľivatelem starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu

e) který na počátku zdaňovacího období nedovrąil věk 26 let a který se v souladu se zvláątním předpisem soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem,

f) který ve zdaňovacím období podá daňové přiznání podle § 38gb a který do konce téhoľ zdaňovacího období neukončil podnikatelskou činnost,

g) který má ve zdaňovacím období nárok na slevu na dani podle § 35, 35a a 35b.

Důleľité:

Jak je z výąe uvedeného patrné, tak se minimální základ daně nevztahuje také na poplatníka, kterému byla stanovena daň pauąální částkou podle § 7a ZDP.

O podání ľádosti o stanovení daně pauąální částkou by měl poplatník uvaľovat tehdy, pokud by pro něj ustanovení o 9inimálním základu daně znamenalo značnou finanční újmu.

U daně stanovené pauąální částkou je minimum stanovené na 600 Kč, a to uľ je pro drobného ľivnostníka rozdíl. Podle kalkulace předpokládaných příjmů, daňových výdajů a daląích poloľek tak nakonec můľe poplatník platit daň výrazně niľąí, neľ kdyby mu byl stanoven minimální základ daně.

Na stanovení daně pauąální částkou sice není právní nárok, ale osobně si myslím, ľe nelze zneuľívat ustanovení o minimálním základu daně k tomu, aby poplatníkům ľádosti o stanovení daně pauąální částkou byly automaticky zamítány.

Termín pro stanovení daně pauąální částkou pro rok 2005 je 31. ledna, a proto je třeba jej nezmeąkat.

Jaké podmínky musí poplatník splňovat pro to, aby mu mohla být stanovena daň pauąální částkou vyplývá z § 7a odst. 1 ZDP, kde je uvedeno, ľe:

„Poplatníkovi, kterému kromě příjmů od daně osvobozených a příjmů zdanitelných zvláątní sazbou daně plynou příjmy podle § 7 odst. 1 písm. a) aľ c) včetně úroků z vkladů na běľném účtu, který je podle podmínek banky určen k podnikání poplatníka (§ 8 odst. 1 písm. g), pokud provozuje podnikatelskou činnost bez zaměstnanců nebo spolupracujících osob, u něhoľ roční výąe těchto příjmů v bezprostředně předcházejících 3 zdaňovacích obdobích nepřesáhla 1 000 000 Kč, není účastníkem sdruľení, které není právnickou osobou, ani není plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláątního právního předpisu, můľe správce daně stanovit na ľádost poplatníka podanou nejpozději do 31. ledna běľného zdaňovacího období daň pauąální částkou. V ľádosti poplatník uvede předpokládané příjmy podle § 7 odst. 1 písm. a) aľ c) (dále jen „předpokládané příjmy“) a předpokládané výdaje k těmto příjmům (dále jen „předpokládané výdaje“) a daląí skutečnosti rozhodné pro stanovení daně pauąální částkou uvedené v odstavcích 2 aľ 5.“

Příklad jednoduché ľádosti o stanovení daně pauąální částkou

®ádost o stanovení daně pauąální částkou by potom mohla vypadat následovně:

Finančnímu úřadu v ………………….

V …………………. dne ………………….

Věc: ľádost o stanovení daně pauąální částkou na zdaňovací období 2005

®ádám Vás tímto, v souladu s § 7a zákona o daních z příjmů, o stanovení daně pauąální částkou na zdaňovací období 2005.

K ľádosti uvádím následující:

1. Splňuji vąechny podmínky pro podání ľádosti stanovené v § 7a odst. 1.

2. V roce 2005 předpokládám:

– příjmy ze ľivnosti ve výąi …………………. Kč,

– výdaje k těmto příjmům ve výąi …………………. Kč,

– předpokládám, ľe za rok 2005 budu uplatňovat pouze tyto odečitatelné poloľky na poplatníka podle § 15 zákona o daních z příjmů …………………. .

Za vyřízení ľádosti děkuji

Jméno a příjmení …………………. adresa …………………., DIČ ………………….

7. Které výdaje se za daňové neuznají

Kdyľ se poplatník s příjmy z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti napoprvé podívá na text § 25, tak můľe usoudit, ľe se ve srovnání s jinými paragrafy ZDP (např. § 23 a 24) nejedná o nijak rozsáhlé ustanovení.

V § 25 je totiľ pouze stanoveno, co zejména nelze poplatníkovi uznat za daňový výdaj (náklad), a tento výčet není nijak rozsáhlý (i kdyľ hodnotově bývá významný).

Věta:

„Za výdaje (náklady) vynaloľené k dosaľení, zajiątění a udrľení příjmů pro daňové účely nelze uznat zejména“

neznamená, ľe existuje seznam nějakých daląích daňově neuznatelných výdajů, se kterým se můľe proti poplatníkovi vytasit jeho správce daně.

Tato věta znamená, ľe v úvahu můľe připadat neuznání i jiných výdajů (nákladů), neľ jsou uvedeny v § 25, avąak jiľ podle jiných ustanovení ZDP.

Nejčastěji tomu bude v souvislosti s § 24, a to ze dvou důvodů:

a) poplatníkovi nebude daňový výdaj (náklad) uznán proto, ľe poplatník nesplnil některou z podmínek stanovených pro jeho uznání v § 24 (příkladem je nesplnění podmínek stanovených v odst. 4 pro uznání nájemného u finančního pronájmu),

b) poplatník při eventuální daňové kontrole nebude schopen správci daně prokázat, ľe jím vynaloľený výdaj (náklad) byl vynaloľen na dosaľení, zajiątění a udrľení příjmů (příkladem mohou být podnikatelem uplatněné výdaje na zahraniční cesty, u kterých nebyl schopen správci daně uvedené výąe prokázat).

Důleľité:

Poplatníky je třeba upozornit na § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků, podle něhoľ je poplatník povinen prokázat vąechny skutečnosti, které je povinen uvádět

v přiznání, hláąení a vyúčtování nebo k jejichľ průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván.

Jednoduąe řečeno: pokud poplatník uplatní ve svém daňovém přiznání, v rámci zde celkově uváděných daňových výdajů jako daňový výdaj cestovní výdaje na Havajské ostrovy, tak musí jít o výdaj vynaloľený na dosaľení, zajiątění a udrľení jeho příjmů, a při případné daňové kontrole toto bude muset být schopen správci daně i prokázat.

Pokud toto poplatník neprokáľe, tak mu takový výdaj nebude správcem daně uznán.

K tomu je jeątě třeba podotknout, ľe výdaje na zahraniční cesty na Havajské ostrovy a ani do jiných exotických lokalit nejsou samozřejmě z principu v § 25 ani ľádném jiném ustanovení ZDP z daňových výdajů vylučovány.

Obecně totiľ i v jejich případě k dosaľení, zajiątění a udrľení příjmů poplatníka vynaloľeny být mohou (příkladem mohou být např. zahraniční pracovní cesty profesionálních fotografů, pracovníků nebo majitelů cestovních kanceláří a agentur, a daląí).

V praxi je moľné se setkat s mnohými nepříjemnými daňovými důsledky neprokázání oprávněnosti daňových výdajů zejména u zahraničních cest podnikatelů z řad fyzických osob.

Ne, ľe by nebyly tyto cesty jako pracovní vynaloľeny! Tyto cesty byly často za účelem dosaľení, zajiątění a udrľení příjmů podnikatele vynaloľeny, ale kdyľ mělo dojít k prokázání této skutečnosti konkrétně u té či oné zahraniční cesty, tak toto nebyl podnikatel schopen správci daně prokázat.

Na vině je větąinou nedůslednost spojená s nedostatečně průkazně veden
ou evidencí zahraničních pracovních cest, kdy účel této cesty není dostatečně zdokumentován (k tomu více v komentáři k § 24 odst. 1).

Výdaje na pořízení hmotného majetku a nehmotného majetku

Za výdaje (náklady) vynaloľené k dosaľení, zajiątění a udrľení příjmů nelze uznat výdaje (náklady) na pořízení hmotného majetku a nehmotného majetku, s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2.

Příklad:

 

U poplatníků s příjmy podle § 7 nebo 9, kteří nevedou účetnictví, jsou výdaje na pořízení nehmotného majetku uznány, a to podle § 24 odst. 2 písm. zn) (patří tak mezi ony výąe zmiňované výjimky).

I po rozsáhlé novele ZDP zákonem č. 438/2003 Sb. mají poplatníci vedoucí účetnictví i nadále vycházet z obsahového vymezení hmotného a nehmotného majetku podle účetních předpisů, ale v § 25 odst. 1 písm. zg) je nové ustanovení o tom, ľe se daňově neuzná hodnota majetku nebo její část zaúčtovaná na vrub nákladů, který není dlouhodobým majetkem podle účetních předpisů, ale zároveň je hmotným majetkem nebo nehmotným majetkem podle § 26 aľ 33.

Příklad:

 

Poplatník účtující podle vyhláąky č. 500/2002 Sb., ve znění pozdějąích předpisů, si v souladu s ní (§ 7) ve svém vnitřním předpisu pro rok 2004 stanovil, ľe bude povaľovat za dlouhodobý hmotný majetek samostatné movité věci s dobou pouľitelnosti deląí neľ jeden rok a pořizovací cenou vyąąí neľ 80 000 Kč.

Pořízení samostatných movitých věcí v pořizovací ceně do 80 000 Kč tak bude moci v souladu s vyhláąkou zaúčtovat na přísluąný účet nákladů (při pořízení věcí větąího rozsahu by měl provést časové rozliąení nákladů na pořízení).

Podle § 26 ZDP jsou vąak samostatné movité věci povaľovány za hmotný majetek jiľ v případě, ľe je jejich pořizovací cena vyąąí neľ 40 000 Kč.

Pokud si např. poplatník pořídí přístroj za 60 000 Kč, tak musí postupovat tak, ľe jeho pořízení zaúčtuje na analytický účet daňově neuznatelných nákladů. Stroj si zaeviduje jako hmotný majetek podle ZDP a jako daňový výdaj si uplatní daňové odpisy podle pravidel stanovených ZDP.

Příklad:

 

Výąe uvedený poplatník si v souladu se zmíněnou vyhláąkou (§ 6) ve svém vnitřním předpisu stanovil, ľe bude povaľovat za dlouhodobý nehmotný majetek nakoupený software s dobou pouľitelnosti deląí neľ jeden rok a pořizovací cenou vyąąí neľ 100 000 Kč.

Pořízení software v pořizovací ceně do 100 000 Kč tak bude moci v souladu s ‡yhláąkou za_čtovat na přísluąný účet nákladů (při pořízení věcí větąího rozsahu by měl provést časové rozliąení nákladů na pořízení).

Podle § 32a ZDP je vąak software nehmotným majetkem jiľ v případě, ľe pořizovací cena je vyąąí neľ 60 000 Kč.

Pokud si např. poplatník pořídí software za 80 000 Kč, tak musí postupovat tak, ľe jeho pořízení zaúčtuje na analytický účet daňově neuznatelných nákladů.

Software si zaeviduje jako nehmotný majetek podle ZDP a jako daňový výdaj si uplatní daňové odpisy podle pravidel stanovených ZDP.

U poplatníků vedoucích daňovou evidenci výąe uvedené problémy nevznikají, protoľe

z § 7b gyplývá, ľe budou posuzovat, jestli je ten nebo onen majetek hmotným majetkem pouze podle § 26-33 ZDP.

Výdaje na pořízení nehmotného majetku mohou uplatnit jako daňové v plné výąi při jejich zaplacení 1).

V § 29 ZDP je stanoveno, co se rozumí vstupní cenou hmotného majetku a toto ustanovení se podle § 32a pouľije obdobně i pro stanovení vstupní ceny u nehmotného majetku.

V přísluąných účetních předpisech, na které je v § 29 odkazováno, je dále stanoveno, co se např. rozumí pořizovací cenou a co je její součástí a nemůľe tak být uplatněno v daňových výdajích (nákladech) přímo, nýbrľ nepřímo prostřednictvím odpisů ze vstupní ceny hmotného nebo nehmotného majetku.

Je třeba zdůraznit, ľe jde o poměrně ąirokou ąkálu různých poloľek a poplatníky by nemělo mást to, ľe v ustanovení § 25 odst. 1 písm. a) ZDP jsou v této souvislosti výslovně zmíněny pouze splátky a úroky z úvěrů a půjček spojených s pořízením hmotného a nehmotného majetku, jsou-li součásti jejich ocenění podle účetních předpisů.

Pokud je hmotný nebo nehmotný majetek pořízen úplatně, tak se jeho vstupní cenou rozumí pořizovací cena definovaná § 25 odst. 4 zákona o účetnictví jako cena, za kterou byl majetek pořízen a náklady s jeho pořízením související.

Od 1. 1. 2003 je účinná vyhláąka č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějąích předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví.

Tato vyhláąka v § 47 vymezuje náklady související s pořízením dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a její ustanovení se obdobně uplatňují i pro poplatníky vedoucí daňovou evidenci.

Příklad:

Obchodní společnost si pořídila ke své výrobě stroj za cenu 500 000 Kč bez DPH. Náklady na dopravné činily 5000 Kč a náklady na montáľ stroje 10 000 Kč. Daląí náklady související s pořízením stroje nebyly.

Pořizovací cena stroje tak činí 515 000 Kč (500 000 + 5 000 + 10 0000).

Za výdaje (náklady) vynaloľené k dosaľení, zajiątění a udrľení příjmů nelze uznat výdaje nad limity stanovené zákonem o daních z příjmů.

 

Výdaje nad limity

Příklad:

ZDP stanovuje v řadě případů pro uznání daňových výdajů (nákladů) limit. V § 24 odst. 2 je tak tomu např.:

– u zůstatkové ceny hmotného majetku vyřazeného v důsledku ąkody (s výjimkou ąkody vzniklé v důsledku ľivelních pohrom nebo ąkody způsobené podle potvrzení policie neznámým pachatelem anebo jako zvýąené výdaje v důsledku opatření stanovených zvláątními předpisy), která je uznána jako daňový výdaj (náklad) jen do výąe náhrad (§ 24 odst. 2 písm. c) ZDP),

– u pojistného na sociální a zdravotní pojiątění, kde se uznává jen výąe pojistného vypočteného sazbou bez jejího zvýąení z maximálního základu pro toto pojistné (§ 24 odst. 2 písm. f) ZDP),

– u příspěvků na závodní stravování zajiąované prostřednictvím jiných subjektů, které se uznávají jen do výąe 55 % ceny jednoho hlavního jídla v průběhu jedné pracovní směny, maximálně vąak do výąe 70 % stravného při trvání pracovní cesty 5 aľ 12 hodin podle zákona o cestovních náhradách (§ 24 odst. 2 písm. j) bod 4. ZDP),

– u prodeje podílu na společnosti s ručením omezeným nebo na komanditní společnosti anebo na druľstvu, kdy se za daňový výdaj (náklad) uznává nabývací cena podílu, a to jen do výąe příjmů z prodeje tohoto podílu (§ 24 odst. 2 písm. w) ZDP),

– u úhrnu výdajů (nákladů) na deriváty, kdy se tento uznává jen do výąe úhrnu příjmů (výnosů) z derivátů (§ 24 odst. 2 písm. zg) ZDP),

– u příspěvků zaměstnavatele zaměstnanci na penzijní připojiątění se státním příspěvkem, které se uznávají maximálně do výąe 3% úhrnu vyměřovacích základů zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstn
anosti za zdaňovací období nebo jeho část ( § 24 odst. 2 písm. zj) ZDP),

– u pojistného hrazeného zaměstnavatelem za zaměstnance na soukromé ľivotní pojiątění, které se uznává maximálně do výąe 8000 Kč za zdaňovací období nebo jeho část (§ 24 odst. 2 písm. zo) ZDP).

Limity pro uznávání daňových výdajů (nákladů) jsou stanoveny i v daląích případech jako např. při prodeji pozemku (§ 24 odst. 2 písm. t) ZDP).

Za daňové se neuznávají také výdaje (náklady) nad limity stanovené zvláątními předpisy např. zákonem o cestovních náhradách.

 

Manka a ąkody přesahující náhrady

Komentář:

Za výdaje (náklady) vynaloľené k dosaľení, zajiątění a udrľení příjmů nelze uznat manka a ąkody přesahující náhrady (s výjimkou uvedenou v § 24 ZDP).

Posuzovat manka a ąkody s náhradami podle tohoto ustanovení bude poplatník pouze u mank a ąkod definovaných v § 25 odst. 2 ZDP (viz dále). V mnoha případech totiľ vůbec o manko nebo ąkodu podle této definice jít nemusí, a potom se podle ustanovení

§ 25 odst. 1 písm. n) postupovat nebude.

Příklad:

 

Finanční ředitel obchodní společnosti vlastní vinou havaroval se sluľebním automobilem ve vlastnictví společnosti, přičemľ tento automobil nebyl havarijně pojiątěn. I kdyľ ąkoda na vozidle je velká, tak vozidlo se dá opravit a dále pouľívat.

Nedoąlo tak k naplnění definice ąkody podle § 25 odst. 2 ZDP, podle níľ „ąkodou podle odstavce 1 písm. n) se rozumí fyzické znehodnocení (poąkození nebo zničení) majetku ve vlastnictví poplatníka, a to z objektivních i subjektivních příčin, pokud je majetek v důsledku ąkody vyřazen.“

V naąem případě totiľ sice doąlo k poąkození automobilu společnosti, ale tento nebude vyřazen, nýbrľ opraven a pouľíván i nadále.

©koda vzniklá v tomto případě není ąkodou podle výąe uvedené definice a nespadá tak pod daňový reľim § 25 odst. 1 písmene n). Náklady na opravu automobilu proto budou daňovým výdajem (nákladem) prostřednictvím vedeného účetnictví a ZDP je z daňových výdajů

(nákladů) nevylučuje.

Komentář:

Pokud vąak o manka a ąkody podle definice v § 25 odst. 2 půjde, tak je poplatník musí porovnávat s náhradami a manka a ąkody přesahující tyto náhrady nemůľe povaľovat za daňový výdaj (náklad).

Poplatník vedoucí účetnictví bude porovnávat manka a ąkody s výąi náhrad zaúčtovanou podle přísluąných účetních předpisů.

Neuznaným daňovým nákladem při vedení účetnictví tak bude kladný rozdíl mezi výąí manka nebo ąkody a zaúčtovanou náhradou.

Poplatníci nevedoucí účetnictví budou porovnávat manka a ąkody s výąí ve zdaňovacím období skutečně přijatých náhrad.

Neuznaným daňovým výdajem tak bude kladný rozdíl mezi výąí manka nebo ąkody a skutečně přijatou náhradou.

Postupovat podle tohoto § 25 odst. 1 písm. n) se nebude u mank a ąkod odpovídajících definici podle § 25 odst. 2 ZDP, které mají daňový reľim vymezen v § 24 ZDP a jsou tak oněmi výjimkami, o kterých ustanovení § 25 odst. 1 písm. n) pojednává.

Příklad:

 

Např. podle § 24 odst. 2 písm. l) platí, ľe za výdaj (náklad) vynaloľený na dosaľení, zajiątění a udrľení zdanitelných příjmů se povaľují ąkody vzniklé v důsledku ľivelních pohrom nebo ąkody způsobené podle potvrzení policie neznámým pachatelem.

Za ľivelní pohromu se podle § 24 odst. 10 povaľují nezaviněný poľár a výbuch, blesk, vichřice s rychlostí větru nad 75 km/h, povodeň, záplava, krupobití, sesouvání půdy, sesuny půdy a skalní zřícení, pokud k nim nedoąlo v souvislosti s průmyslovým nebo stavebním provozem, sesouvání nebo zřícení lavin a zemětřesení dosahující alespoň 4. stupně mezinárodní stupnice udávající makroseismické účinky zemětřesení.

Výąe ąkody musí být doloľena posudkem pojiąovny, a to i v případě, ľe poplatník není pojiątěn, nebo posudkem soudního znalce.

Pokud tedy dojde např. v důsledku povodní k zničení zásob zboľí, které jsou v důsledku této ąkody vyřazeny, tak tato ąkoda bude v souladu s § 24 odst. 2 písm. l) uznána za výdaj (náklad) vynaloľený na dosaľení, zajiątění a udrľení zdanitelných příjmů.

 

Technické zhodnocení

Za výdaje (náklady) vynaloľené k dosaľení, zajiątění a udrľení příjmů nelze uznat technické zhodnocení definované v § 33 ZDP.

Technickým zhodnocením jsou vľdy výdaje na dokončené:

– nástavby. To jsou změny dokončených staveb, jimiľ se stavby zvyąují (§ 139b odst. 3 písm. a) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákona), ve znění pozdějąích předpisů),

– přístavby. To jsou změny dokončených staveb, jimiľ se stavby půdorysně roząiřují a které jsou vzájemně provozně propojené s dosavadní stavbou [(§ 139b odst. 3 písm. b) stavebního zákona]. Pokud by nebyla splněna podmínka provozního propojení, tak by nový stavební objekt byl samostatnou stavbou,

– stavební úpravy. To jsou změny dokončených staveb, při nichľ se zachovává vnějąí půdorysné i výąkové ohraničení stavby [(§ 139b odst. 3 písm. c) stavebního zákona. Jde např. o přestavby, vestavby, změny vzhledu stavby nebo změny vybavení, které je součástí stavby jako např. obkladů stěn a stropů, vestavěného nábytku apod.],

– rekonstrukce majetku,

– a modernizace majetku, pokud převýąily u jednotlivého majetku v chrnu ve zdaňovacím období stanovenou částku – počínaje zdaňovacím obdobím 1998 částku 40 000 Kč.

Důleľité:

Výdaje na technické zhodnocení nelze rozdělit do jednotlivých zdaňovacích období a ovaľovat je za daňový výdaj.

Příklad:

®ivnostník vynaloľil na přístavbu své dílny v roce 2004 částku 39 000 Kč a v roce 2005, kdy byla přístavba dokončena a uvedena do stavu způsobilého obvyklému uľívání, také 39 000 Kč. Dokončená přístavba je povaľována za technické zhodnocení dílny, protoľe výdaje na ni činí celkem 78 000 Kč.

Protoľe ľivnostník odpisuje dílnu rovnoměrným způsobem, tak technické zhodnocení ve výąi 78 000 Kč zvyąuje v roce 2004 vstupní cenu dílny a ľivnostník bude v tomto roce a daląích letech provádět rovnoměrné odpisování ze zvýąené vstupní ceny dílny.

Ani v roce 2004 a ani v roce 2005 si tak nemůľe částku ve výąi 39 000 Kč uplatnit jako daňový výdaj.

Rekonstrukcí se pro účely ZDP rozumí zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů.

Jedním typem rekonstrukce jsou tak zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu. Nejčastěji dochází k tomuto typu u staveb. Proto je důleľité znát, co je původním účelem stavby, aby poplatník mohl posoudit, jestli ke změně účelu dojde, nebo ne.

Účel uľívání stavby vyplývá z § 85 stavebního zákona, kde je uvedeno:

 

„Stavbu lze uľívat jen k účelu určenému v kolaudačním rozhodnutí, popřípadě ve stavebním povolení. Změny ve způsobu uľívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu nebo podstatném roząíření výroby, popřípadě činnosti, která by mohla ohrozit zdraví a ľivot nebo ľivotní prostřed

1) § 24 odst. 2 písm. zn

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče