Jak šel Honza do světa

14. února 2005, 00:00 - RADAN DOLEJŠ, JIŘÍ PINKA
14. února 2005, 00:00

PODNIKÁNÍ V CIZINĚJe to výhodnější. Snažíme se posílit postavení na trhu. Už se bez toho neobejdeme. To jsou hlavní důvody, proč české firmy často odcházejí podnikat do zahraničí. A vyrábějí tam software, koberečky do koupelny anebo třeba zděné domy.

 

PODNIKÁNÍ V CIZINĚ Je to výhodnější. Snažíme se posílit postavení na trhu. Už se bez toho neobejdeme. To jsou hlavní důvody, proč české firmy často odcházejí podnikat do zahraničí. A vyrábějí tam software, koberečky do koupelny anebo třeba zděné domy. Vystopovat mezi českými investory v cizině menší podnikatele je jako hledat jehlu v kupce sena. Většinou totiž do zahraničí vyrážejí obří kolosy jako Škoda Holding nebo ČEZ. Drobné firmy, natož jednotlivci, nejsou ani ve statistikách. Navíc se sami nijak výrazně nepropagují. Při podrobnějším zkoumání se ovšem dá objevit několik zajímavých společností, které se v zahraničí úspěšně prosadily. Tak třeba sázková kancelář Fortuna, prodejce kancelářského vybavení Papirius nebo výrobce koupelnového textilu Grund. K dalším patří firmy, jež dílem podnikají v tuzemsku a dílem v zahraničí, jako například technologická společnost Adastra. Ta má kromě domácí adresy ještě nezávislou pobočku v Kanadě. VYRÁŽÍME DO EVROPY „Z Prahy je blízko kamkoli. Rozdíl mezi pracovní cestou do Ostravy a Londýna je téměř nulový, do Ostravy to trvá možná i déle,“ vysvětluje přirozené pohnutky k expanzi do zahraničí ředitel konzultační a technologické společnosti Logos Pavel Šťovíček. Z Česka tak za zákazníky vyrážejí malé týmy specialistů Logosu a pomáhají zahraničním firmám nasazovat specializované programy do provozu. Češi pracují na zahraničních projektech formou outsourcingu - k zákazníkovi se prakticky nastěhují a pracují pro něj, platí je ovšem Logos. Nejprve udělají na místě analýzu a nezbytné konzultace, vývoj samotného softwaru i jeho zvláštností pak probíhá v kancelářích Logosu v České republice. Závěrečná fáze - nasazení a otestování programů - se poté zase děje přímo v sídle klienta. Po instalaci produktu setrvá pracovní tým ještě určitou dobu u zákazníka a pomáhá jeho zaměstnancům s ovládáním nových programů. „Britské firmě vyjde až o desítky procent levněji najmout si naše specialisty než zaměstnat místní pracovní sílu,“ říká Šťovíček. Právě v Británii budoval Logos internetový nákupní portál pro známý obchodní dům Harrods. Velmi ho tam překvapily některé zvyky, kdy obchodní procesy jako fakturace trvají mnohem déle, než je obvyklé u nás. „Firmy s tím musí počítat, ale rozhodně to neznamená, že by v Británii byla horší platební morálka,“ upozorňuje Štovíček. Kromě Británie se Logos prosazuje především na Slovensku, ale i v Německu nebo Spojených státech. „Aktivně v USA vyhledáváme příležitosti. Tamní firmy hodně spoléhají na outsourcing,“ říká Pavel Šťovíček. Podnikání v outsourcingu má podle něho výhodu zejména v tom, že je hned ziskové. Navíc se nyní ve Spojených státech zvedá zájem o mobilní aplikace a Logos patří k české špičce vývojářů na mobilní software. UNIE NÁM POMOHLA Právě počítačové firmy hodně vydělaly na otevření pracovního trhu vstupem do Evropské unie. Nabízejí tak outsourcingové služby po celé Evropě za konkurenčních podmínek. „Díky společným evropským pravidlům mohou vyslaní zaměstnanci zůstat sociálně a zdravotně pojištěni pouze v České republice, pokud doba jejich pobytu v zahraničí nepřesáhne 12 měsíců. Je třeba však pamatovat na potřebné formuláře, kterými své pojištění v Česku ve vztahu k zahraničním orgánům doloží. Jen tak se lze plně spolehnout na bezplatné poskytnutí veškeré nezbytné zdravotní péče a garanci sociálních dávek,“ vysvětluje Kateřina Jandová z advokátní kanceláře Gleiss Lutz. Na druhou stranu to pro firmy znamená, že zaměstnancům dočasně pobývajícím v zahraničí musí nabízet stejné výhody, jako mají tamní podniky. Český zaměstnanec tak může těžit z kratšího pracovního týdne či delší dovolené naprosto stejně, jako zaměstnanec německý či francouzský. „Dá se očekávat, že případné porušení těchto pracovních podmínek by zachytila bedlivá zahraniční konkurence. České firmy to tudíž nemohou podceňovat,“ shrnuje Kateřina Jandová z Gleiss Lutz. To však nic nemění na tom, že otevřený trh skýtá šikovným tuzemským IT společnostem dobrou příležitost. „Stále více zákazníků za námi chodí se zadáním, abychom jim dali globální řešení pro celou Evropu,“ říká generální ředitel softwarové firmy LCS Jan Přerovský. Moderní podnikový software je totiž extrémně nákladnou záležitostí a není efektivní ho vyvíjet jen pro jeden omezený trh. Ročně tak LCS investuje do zahraničních poboček na Slovensku a v Německu přes milion eur, ta první již přináší do firmy zisk. Navíc se chystá proniknout i na další trhy. PŘÍŠTÍ STANICE SLOVENSKO Jakousi „testovací“ destinací, kde si tuzemské společnosti osahají první kroky v zahraničí, je právě Slovensko. Podle statistiky České národní banky zamířilo za východními sousedy přes 600 milionů českých korun ve formě přímé zahraniční investice. To je absolutně nejvíc ze všech ostatních zemí. Drží se ještě Polsko, kam se nainvestovalo 500 milionů, a do třetí země v žebříčku -Spojených států - už jen 262 milionů korun. Slovensko zvolila jako první „stanici“ před čtyřmi lety společnost Kofola. „Chceme se postupně stát největším výrobcem nealkoholických nápojů ve střední Evropě,“ tvrdí předseda představenstva Jannis Samaras. Na Slovensko a poté do Polska nejprve expandovala prostřednictvím obchodního zastoupení, dnes už staví v obou zemích výrobní závody. Investice se pohybuje v řádech sta milionů korun a ukončené projekty už Kofole přinášejí zisk. „Za poslední léta Slováci hodně pokročili, jsou nadějí regionu. Reformy jsou protržní a odvážné, i když dopady jsou zatím těžké pro sociálně slabší nepodnikající vrstvy,“ domnívá se bývalý majitel sázkové kanceláře Fortuna Michal Horáček. Fortuna má na Slovensku hned několik poboček. Z konkrétních výhod, které reforma na Slovensku přinesla podnikatelům, vypichuje ředitel Ekonomických staveb David Mencl rovnou daň, nižší daňovou zátěž pro právnické osoby a výraznou reformu důchodového a sociálního systému. CHCEME ZÚROČIT ZKUŠENOSTI David Mencl ví, o čem mluví. Ekonomické stavby podnikají na Slovensku od roku 2001 a připravují se k podnikání i v Polsku. Ve střednědobém horizontu pak uvažují o Francii a Slovinsku. Expanze na Slovensko je přišla na devět milionů korun a jejich dceřiná firma už je zisková. Ročně jí roste obrat o 40 procent. Stěžejním bodem podnikání je výstavba rodinných domů spojená se souvisejícími službami (financování, projektová a stavební příprava). V Česku jsou dnes Ekonomické stavby největším výrobcem typizovaných zděných rodinných domů. Za úspěchem zahraničního podnikání vidí Mencl především schopnost nabízet stejné služby jako doma. Tedy kompletní finanční servis, v němž s podporou místních bank nabízejí Ekonomické stavby společné hypoteční i krátkodobé překlenovací úvěry. „Expanzí do zahraničí chceme zúročit naše zkušenosti a zopakovat náš úspěch,“ představuje nemalé cíle ředitel. Slovenští klienti jsou prý trochu jiní než čeští. Podle Mencla jsou při jednání přímější, současně ale také náročnější na poskytované služby a při hledání vhodného řešení dávají častěji přednost praktické stránce věci. David Mencl si nebere servítky při hodnocení podnikatelské atmosféry. Jak Česko, tak Slovensko jsou podle něj stále velmi byrokratickým a těžkopádným prostředím. Na podnikání u nás mu vadí, že chybí vládní koncepce reforem a různí ministři prezentují zcela protichůdné názory, takže není možné zde vytvořit rozumnou dlouhodobou vizi. Jako slovenský příklad uvádí zápis vznikající společnosti do rejstříku, který trval sedm měsíců. „V Polsku, kde dokončujeme přípravy na zahájení podnikání, je to oproti tomu od počátku přívětivější,“ srovnává Mencl. Nicméně i on míní, že reformy na Slovensku jsou transparentní a umožňují vytvářet koncepty na několik let dopředu. Slovenská vláda prý lépe zvládla například novelu zákona o DPH. „Pokud se na Slovensku a v Polsku zadaří, bude na pořadu podnikání na Slovinsku a ve Francii,“ dodává David Mencl. NENÍ TO ČERNOBÍLÉ I přes chválu tamních reforem padají na téma Slovensko negativní slova. Čeští podnikatelé si v dotazníku Profitu stěžovali zejména „kamarádíčkovství“. „Hodně byznysu tam funguje hlavně na systému známostí a korupce. A to nemusí být korupce jen ve smyslu peněz, ale právě ve smyslu těch známostí: Hele, Franto, tak mu to dovol, nebo zakaž. Zejména na té komunální úrovni je to tristní,“ tvrdí podnikatel, který si kvůli případným potížím nepřál být jmenován. S podnikáním na Slovensku nemá příliš dobré zkušenosti ani majitel firmy Rosana Vladimír David, který se zabývá prodejem balené vody pro aquabary. Neměl zde příliš šťastnou ruku při výběru vedoucího pobočky, jenž začal odčerpávat peníze z podniku a sledoval přitom své vlastní cíle. Slovenské úřady reagovaly tak, že podle obchodního rejstříku je majitelem slovenský občan. Po svolání valné hromady byl odvolán, ale trvalo jeden a půl roku, než přepsaly v rejstříku jeho jméno. Z účtu se mezitím ztratila spousta peněz. Vladimír David říká, že má potíže rovněž s objednávkami od slovenských firem. V poslední době se mu několikrát stalo, že si objednaly značné množství zboží, ale už dopředu věděly, že nezaplatí. „Prostě to zkouší,“ říká David. A pokud jde o zaměstnance, často se setkal s přehnanými nároky typu: „Dejte nám třicet tisíc a auto, a my pak něco začneme dělat.“ Slovensko je na druhou stranu Česku dost podobné a podnikatelé toho využívají. „Legislativní řád je na Slovensku velmi příbuzný českému, což nám umožnilo hladkou aplikaci našich zažitých postupů,“ říká spolumajitelka agentury Ewing Public Relations Pavlína Rieselová. Odlišnosti v oboru podle ní spočívají v tom, že slovenská média přijímají PR s mnohem větší otevřeností než česká, zatímco slovenské firmy mají o PR menší povědomí než čeští konkurenti. NA ZÁPAD PŘES OCEÁN Nikoli Evropa, ale Amerika je zemí neomezených možností. Alespoň tak se to o ní traduje. V oblasti počítačového softwaru to jistě funguje. Pokud je totiž v angličtině, tak program prakticky nezná hranice. Cesta do Ameriky by byla tudíž pro řadu nejen českých počítačových firem zcela logickým krokem. Mohlo by se zdát, že je to i cesta otevřená, ale není tomu tak. Prosadit se není nic snadného, naopak je to možná ještě obtížnější než úspěch třeba v Německu. Dotázané firmy vidí hlavně problém v obrovské domácí konkurenci a také v tom, že Českou republiku zná málokdo. Nejlepším lékem je tak prý přestěhování kanceláře rovnou za moře. V Kanadě podnikají Jan Červinka a Petr Mrazek. Jsou spoluvlastníci firmy Adastra, která například dodává software do velikých bank. Původně česká společnost založila na americkém kontinentě pobočku, protože se zde lépe podniká se zaoceánským sídlem. V rozjezdu jim pomohl Čechokanaďan Petr Mrazek, který dobře zná místní trh. „Nesmírně pomohl, neskočili jsme do neznámé vody,“ vzpomíná ředitel a spolumajitel Adastry Jan Červinka. Zpočátku jezdili čeští odborníci pomáhat Kanaďanům a sami se také od nich učit - Červinka seděl každých 14 dní v letadle do Kanady nebo zpět. Teď už létá za moře jen jednou za čtvrt roku na strategické porady. Provozní záležitosti řeší s Kanadou mailem nebo telefonicky. Obě pobočky už jsou na sobě prakticky nezávislé a žijí si vlastní život. O něco jižněji - do Spojených států - přesunula své sídlo i společnost Keiro Technologies. „Sídlo v USA je pro počítačové firmy nezbytností,“ soudí dokonce obchodní manažer Tomáš Vávra. Firma, která je jedním z hlavních výrobců bezpečnostního internetového softwaru pro malé a střední sítě, má kromě amerického sídla ještě pobočky ve Velké Británii. Původně přitom bylo sídlo firmy v Česku. „S adresou v USA je pak úspěch snadnější, i když prodáváme produkty především přes internet,“ vysvětluje Vávra. I tak však byl první rok ve Státech velice složitý. Jedním z důležitých kritérií, podle kterého firmu hodnotí partneři a zákazníci, je, jak dlouho již podniká v Americe. „Pokud nejste alespoň rok na místním IT trhu, nejste dostatečné důvěryhodní. Důležité je získat několik spokojených zákazníků, kteří jsou schopni dát pozitivní referenci,“ nastiňuje Vávra. Ne všichni, kdo „vtrhli“ do Spojených států, tam však zůstávají. Třeba již zmíněná společnost LCS se odtud stáhla kvůli vstupu České republiky do Evropské unie a založení pobočky vNěmecku. „Rozhodli jsme se netříštit síly a zaměřit se převážně na evropský region,“ říká šéf Jan Přerovský. Legislativa v rámci Unie se neustále harmonizuje, a proto firma vidí zaměření na Evropu jako správný krok. Jak tvrdí - není dobré chytat příliš mnoho zajíců najednou. VYVÁŽÍME HLAVNĚ PRÁCI Miliarda a šest set devět milionů. Přesně tolik korun investovaly české podniky v zahraničí za prvních devět měsíců loňského roku. Do Česka naopak přiteklo více než padesát miliard. Je tedy zřejmé, že se do země kapitál spíše přiváží než naopak. Při pohledu na české „zahraniční“ podnikatele se nelze ubránit pocitu, že z české kotliny vyvážíme jen práci. Jedno už jestli ve formě dělníků pracujících na stavbě, nebo v podobě koupelnové předložky. Vyvážet duševní hodnotu umí jen málo firem, většinou jsou to softwarové společnosti. I ty se však prosazují především kvůli levnější pracovní síle. * SYNOT: Z ŽIVNOSTNÍKŮ HOLDINGEM Stamiliony v zahraničí investoval také holding Synot, který založil Ivo Valenta společně s otcem a bratrem. Původně šlo o malé živnostníky, kteří za několik let vybudovali obří firmu s miliardovým obratem. Hlavní činnost holdingu spočívá v oblasti zábavního průmyslu - spadá sem sázková kancelář, loterijní činnost i výherní automaty. Za podpory venture kapitálu vstoupil Synot od roku 1993 do dalších osmi zemí, například Lotyšska, Litvy, Polska, Maďarska, i na Slovensko. Mimo Evropskou unii třeba také na Ukrajinu. Při podnikání v zahraničí upozorňuje mluvčí holdingu Vlaďka Pavlíčková na nutnost porozumění tamní mentalitě a říká, že Synot preferuje budování dceřiných společností. „V zahraničí mohou uspět dobré, finančně zajištěné a rychle realizovatelné nápady. Navíc je nezbytná podpora místní klientely. A to vyžaduje naše přímé zastoupení v jednotlivých regionech.“

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče