Jak se vyvarovat chyb

13. září 2010, 19:27 - Benjamin Kuras
13. září 2010, 19:27

Nevěřte, že víte vše, co k rozhodování potřebujete vědět

Proč chybujeme a co dělat, abychom se chyb vystříhali? Tyto dvě otázky si klade laureát Pulitzerovy ceny, bývalý komentátor listu The Wall Sreet Journal a harvardský profesor Joseph T. Hallinan už v podtitulu knihy Erroronomics: Why we make mistakes and what we can do to avoid them (Ekonomie chyb. Proč chybujeme a co dělat, abychom se chyb vystříhali). A hned v jejím mottu si na ně prozatímně odpovídá citátem z jiného laureáta Pullitzerovy ceny Richarda Forda: „Obvykle se v důležitých věcech rozhodujeme příliš brzy a s chabými informacemi.“ Jako první příklad absurdnějších, ač běžných omylů uvádí značně medializovanou zprávu, jak rozhořčení waleští venkované zdemolovali ordinaci dětské lékařky, protože si popletli slova pediatr a pedofil.

Biasy

Chyb a omylů se dopouštíme, protože máme myšlení nastavené na určitý „bias“, začíná Hallinan svůj argument v úvodu knihy. Slovo „bias“ se nejčastěji překládá jako zaujatost, předsudek, předpojatost, neobjektivnost nebo zkreslený pohled – čili jako něco negativního či nezáhodného. Je to však slovo neutrální. A znamená předem danou dispozici či náklonnost k určité preferenci neboli zúženému pohledu na věc, událost, situaci, čin či člověka.
Ta je mnohdy dána aspekty, nad nimiž nemáme kontrolu, protože jsou natolik dokonale součástí našeho mentálního nastavení, že nedokážeme myslet jinak. Aspoň do té doby, než si svůj bias uvědomíme, začneme si všímat, jak funguje, a jakých chyb se dopouští. A pak k němu přibírat jiné pohledy na tutéž věc či událost, které by nás chyb mohly uchránit. To znamená vnímat a zpracovávat informace, které ušly naší pozornosti. Příkladem takového zakotveného a nevědomého biasu třeba je, že při vstupu do budovy praváci většinou napoprvé hledají recepci po pravé straně a leváci po levé.

Odnaučování

Ještě horší je, že často trváme na názoru nebo pohledu, který jsme si vytvořili jako první, a nejsme ochotní jej postupně přijímáním nových informací měnit. Lidově řečeno, rozhodujeme se zbrkle a nenecháme si to vymluvit. Neradi přiznáváme porážku a raději bráníme svou chybu, omyl, nedostatek inteligence nebo informovanosti. Přitom psychologické experimenty se změnami prvotních názorů statisticky prokázaly, že změna pohledu (s přidáním dodatečných informací) vede téměř pokaždé k lepšímu rozhodování, tedy reálnějšímu a kompletnějšímu.
Stejných chyb ze stejných příčin se dopouštějí například investoři a makléři. U nich bylo statisticky propočítáno, že jejich první rozhodnutí bývá přibližně ze 70 procent chybné. A že nejúspěšnějšími investory jsou ti, kteří na své první rozhodnutí nereagují a hledají dodatečné informace, jež by jim pohled rozšířily, bias korigovaly a vedly k rozhodnutí druhému, správnějšímu. U politiků a vojáků může mít nekorigovaný bias katastrofické následky.
Různé formy biasu se v nás hromadí od narození prostřednictvím výchovy a vzdělání a u každého mohou být trochu odlišné, tudíž potenciálně konfliktní a vždy nekompletní.
Proto, navrhuje Hallinan, by se naše praktické vzdělávání mělo soustředit v první řadě na odnaučování chybných pohledů, které nás vedou k chybnému rozhodování a chybným výsledkům. To je však těžší a pracnější než učení nových informací. Je to však o to důležitější, že nastaveným biasem si filtrujeme každou novou informaci, kterou přijímáme. Proto nám hrozí nejen chybný výklad věcí, ale i chybné vnímání. Starodávně biblicky řečeno, díváme se, ale nevidíme, posloucháme, ale neslyšíme. Či ještě přesněji, vidíme, co chceme vidět, a slyšíme, co chceme slyšet. Nebo co nám náš bias diktuje, že bychom vidět či slyšet měli či neměli. Do svého vizuálního či zvukového mentálního záznamu si to pak promítáme a doplňujeme. A každý trochu jinak.

Příčiny

Hallinan uvádí několik příčin chybného rozhodování. Jednou je mentální vyčerpání z nedostatku spánku, kdy máme sklon ke zbrklému riskování. Druhou jsou negativní emoce, jako jsou pocity neštěstí, zoufalství nebo beznaděje. Naopak pocit štěstí napomáhá dobře organizovanému myšlení. Může se však naopak přehnat do přílišného optimismu a nadměrného sebevědomí. Ty patří mezi nejčastější příčiny chyb, protože nám „zamlžují“ různá úskalí, nebezpečí a překážky.
Vrtkavá je i paměť na vybavování minulých událostí nebo informací. Muži si vybavují z událostí odlišné aspekty než ženy, praváci jiné než leváci. Lidé jednoho druhu vzdělání si vybavují odlišné aspekty než druzí. Často nevnímáme věci, které nejsou v daném prostředí běžné nebo jsou přesunuty jinam, než obvykle bývají. Hallinan cituje motto jednoho svého kolegy z Harvardovy univerzity, profesora oftalmologie: „Co nevidíme často, často nevidíme.“

Psychologické experimenty

Psychologické experimenty potvrdily, že si člověk také nejlépe vybavuje, je-li ve stejném kontextu, lokalitě nebo stavu, v němž událost vnímal nebo se informaci naučil. To prý platí dokonce v takové humorné míře, že to, co jsme se naučili v podnapilosti, si v ní i nejpřesněji vybavíme. A dle toho, jak ta či ona událost dopadla, si vybavujeme i její průběh. Při dobrém výsledku se nám vybaví víc aspektů pozitivních, při špatném negativních.
Při sledování událostí většinou hledáme nějaký celkový smysl a unikne nám spousta detailů, která je pro námi nalezený (někdy i vymyšlený) smysl nerelevantní. Nebo něco nevnímáme, když pátráme po něčem jiném. Jedna lékařská studie například zjistila, že lékaři přehlédli 90 procent testovaných rakovinových nádorů, třebaže se dodatečně zjistilo, že byly jasně viditelné na rentgenových snímcích. Při identifikacích zločinců mnozí svědkové volí spíše neatraktivně vypadající osoby, které se zločinem neměly nic společného, než atraktivně vypadajícího skutečného pachatele. Mají totiž někde v mysli zakotvenou víru, že atraktivní lidé nepáchají zločiny. Podobně – na základě spíše zdánlivě spolehlivější nebo odhodlanější tváře než posouzení skutečných schopností a názorů – volíme politiky, často z prvního krátkého dojmu. Přinejmenším tak volí Američané. Hallinan to ukazuje na experimentech s fotografiemi dvou neznámých senátorů, z nichž jeden se většině lidí jevil na první pohled spolehlivější než druhý.
Další bias, kterému mnozí podléhají, je víra, že cena musí odrážet kvalitu. To zase ukázal experiment, v němž totéž víno bylo podáváno v několika láhvích s uvedenými cenami. Většina testovaných neodborníků na víno uvedla, že jim to z drahé láhve chutná víc. Elektronické neurologické mozkové záznamy přitom dokonce odhalovaly silnější požitek z dražších vín.

Neblahé následky

Velkou roli v našem chybném rozhodování hraje i to, že cítíme větší odpovědnost včetně lítosti, pocitu viny a špatného svědomí za své činy než za své nečiny, přestože mají stejně mocné následky jako činy. Proto ze strachu z chybného činu často odmítáme něco konat, i když třeba v hloubi duše víme, že naše nečinnost by mohla být nebezpečnější. Chlácholí nás pocit, že za následky neneseme odpovědnost. Věříme lidovému úsloví – samozřejmě chybnému – že kdo nic nedělá, nic nepokazí.
Neblahé následky na naše rozhodování a jeho výsledky může mít i snaha dělat několik věcí zároveň. Neurologické studie ukazují, že se lidský mozek dokáže plně zaměřovat v dané době jen na jednu činnost. A když jich děláme několik najednou, naše soustředění kmitá mezi nimi. A nezbytně mu ze všech činností unikne spousta detailů – až 40 procent. Proto všechny činnosti provádí s nebezpečně nedostatečnými informacemi. A dřív nebo později jedna činnost zaujme naši pozornost na úkor druhé, na niž na chvíli úplně zapomeneme. Hallinan jako extrémní případ uvádí leteckou havárii, již způsobilo to, že se oba piloti natolik soustředili na hledání chyby na navigačním zařízení, až zapomněli řídit letadlo. Dalším příkladem je rušivý účinek silničních reklam, který vyvolává nepozornost řidičů.

Zásadní rady

Některé obchodní domy a supermarkety vědí, jakou hudbu hrát, aby v zákaznících povzbuzovali chuť nakupovat. Jak silně nás hudba dokáže ovlivnit, ukázala studie, kterou provedli psychologové v jednom britském obchodě s vínem. Hrála-li se německá hudba, nakupovalo se více německé víno, když francouzská, pak francouzské.
Na takové a další desítky biasů, jež působí naše chyby, má Hallinan několik zásadních rad. Sledujte svoje biasy a jejich výsledky průběžně korigujte. Úkolujte se raději skromněji a jednodušeji než přehnaně a komplexně. Nadměrnou sebedůvěru mírněte opatrností. Neprovádějte první zbrklé rozhodnutí a buďte ochotní je měnit přijímáním nových informací. Buďte neustále otevření zpětné vazbě. Nepodléhejte iluzi, že máte vše pod kontrolou. Nevěřte, že víte vše, co k rozhodování potřebujete vědět. A buďte šťastní. Bude vám to jasněji myslet.

Box:
ERRORONOMICS: WHY WE MAKE MISTAKES AND WHAT WE CAN DO TO AVOID THEM (Ekonomie chyb. Proč chybujeme a co dělat, abychom se chyb vystříhali)
AUTOR
Joseph T. Hallinan
VYDAL
Ebury Press Londýn 2009
ROZSAH
280 stran

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče