Jak se staví jatka

19. května 2011, 04:44 - Robert Šimek
19. května 2011, 04:44

Podnikatel, politik, starosta Smíchova i poslanec sněmu Království českého – tím vším byl český stavitel Alois Elhenický. Podílel se na stavbě Hlavního nádraží, jeho nejznámější realizací je ale areál bývalých jatek v Praze-Holešovicích.

Foto: Kniha o Praze 7, Rozhledy 2010

Ve druhé polovině 19. století se Praha začala výrazně rozrůstat. Vznikala nová předměstí a v centru vyrostlo mnoho moderních budov. Výrazným zásahem do podoby města se stala také asanace židovské čtvrti Josefov, která probíhala počátkem 20. století. Ačkoliv měly tyto změny řadu odpůrců, nové budovy původní zástavbu většinou obohatily a vylepšily. Příkladem může být výstavba Nádraží císaře Františka Josefa (dnešní Hlavní nádraží), Hypoteční banky na Senovážném náměstí či areálu městských jatek v Praze-Holešovicích. Na všech těchto projektech se přitom podílel tentýž člověk – stavitel Alois Elhenický.

Elhenický ze Lhenic

Je vzácné, když se člověk jmenuje po místě, ze kterého skutečně pochází. Rodina Elhenických se ale přesně tímhle mohla pochlubit. Žila v jihočeské obci Lhenice, která se kdysi nazývala Elhenice. Alois Elhenický se zde narodil 7. června 1844 v rodině truhláře Kašpara Elhenického. Podle místní kroniky byl ještě tentýž den pokřtěn a rodiče se těšili, že otcovo řemeslo bude mít jednou kdo převzít.

Mladý Alois ale k truhlařině příliš netíhl. Zajímala ho architektura a stavitelství, proto se po dokončení základní a vyšší školy přihlásil ke studiu na pražské technice. Stavebním inženýrem se stal v létě 1869 a ještě tentýž rok nastoupil do firmy Musika a spol., ve které působil dalších sedm let. Zkušenosti získal například při stavbě Buštěhradské dráhy a koncem 70. let 19. století se rozhodl osamostatnit. Roku 1879 se přestěhoval na pražský Smíchov, kde si založil vlastní stavební firmu.

Jatka pro Prahu

Koncem 19. století vznikl v Praze plán na vybudování ústředních jatek. Hlavním důvodem bylo postupné rušení soukromých porážek, které již neodpovídaly zpřísněným hygienickým normám. Diskuze se táhly od poloviny 80. let až do roku 1892, kdy bylo konečně rozhodnuto o výstavbě nového podniku v Praze-Holešovicích. Architektem se stal Josef Srdínko, který navrhl například budovu vyšší dívčí školy na rohu Vodičkovy a školské ulice v Praze. Jedinou otázkou zůstávalo, kdo celý areál postaví. Do výběrového řízení se přihlásil také Alois Elhenický, a protože jeho nabídka byla nejvýhodnější, zakázku získal právě on.

Stavební práce začaly v březnu 1893 a trvaly pouhé dva roky. Areál o rozloze 112 tisíc metrů čtverečních byl přitom velkolepý. Jateční část měla několik porážek, výsek, tržnici, masné komory, chladírny, stanoviště povozů, strojovnu, sklad kůží, kotelnu, skladiště uhlí, střevárnu, dršťkárnu, kaliště, laboratoř i vlastní vodárenskou věž. Slavnostní otevření proběhlo 1. července 1895 a podnik se stal na dlouhá léta hlavním dodavatelem masa pro celou Prahu.

Alois Elhenický (1844—1915)

Narodil se 7. června 1844 ve Lhenicích u Prachatic. Od mládí se zajímal o stavitelství, po absolvování základní a vyšší školy proto vystudoval stavební inženýrství na pražské technice a praxi získal u firmy Musika. Roku 1879 se osamostatnil a na pražském Smíchově založil vlastní stavební firmu. V následujících 30 letech postavil desítky staveb, z nichž nejvýznamnější jsou areál ústředních jatek v Praze-Holešovicích a budova bývalé Hypoteční banky na Senovážném náměstí. Zemřel 23. října 1915.

Hypoteční skvost

Pro Aloise Elhenického byla ale výstavba ústředních jatek jen jedním z mnoha projektů. Podílel se na stavbě Nádraží císaře Františka Josefa, vojenských kasáren ve Vršovicích či ústavu pro slepce a hluchoněmé na Smíchově. Zřejmě nejvýznamnější zakázku přitom dostal roku 1891, kdy měl postavit novou budovu Hypoteční banky Království českého na Senovážném náměstí.

Hypoteční banka fungovala v Čechách již od roku 1865 a jejím původním sídlem byl dům U Slovanské lípy ve Spálené ulici. Neustále se zvyšující prestiž podniku si ale po více než 20 letech vyžádala stavbu nové budovy. Jejím projektantem byl významný rakouský architekt Achille Wolf, který se účastnil i stavby Národního divadla. Třípatrová volně stojící budova banky se stala nejlepší ukázkou Elhenického stavitelských schopností. Do tří let vyrostla v místech někdejších novoměstských kasáren a ihned se stala chloubou celé Prahy. Byla postavena v tehdy moderním novorenezančním stylu a obdiv sklidila u laické i odborné veřejnosti.

Hotel v bance

Po Elhenického smrti roku 1915 stavební firma zanikla, vybudované objekty ale zůstaly nadále funkční. Areál ústředních jatek se za první republiky změnil jen minimálně. Po vytvoření Velké Prahy ve 20. letech zde byla vystavěna pouze nová etážová chladírna a rozšířily se chlévy. Podnik byl napojen na novou vlečku a zpracovával půl milionu jatečních zvířat ročně. Také Hypoteční banka fungovala po celou dobu první republiky téměř beze změn. Zlom přišel teprve v období socialismu. Do budovy na Senovážném náměstí se nastěhovala pošta a bylo zde také nechvalně známé ústředí komunistické cenzury. Jatka v Holešovicích byla koncem 70. let minulého století zrušena poté, co na okraji Prahy vyrostly nové masokombináty v Čakovicích a Písnici.

Elhenického stavby ale nakonec přece jen v zapomnění neupadly. Z bývalých jatek vznikla již v 80. letech nejznámější pražská tržnice a objekty se postupně dočkaly rekonstrukce. Budovu někdejší Hypoteční banky zase po revoluci získala italská společnost Boscolo a do roku 2003 ji citlivě upravila na luxusní hotel Carlo IV.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče