Jak se rodí paskvily

20. února 2006, 00:00 - PETR KUČERA, KRISTÝNA DUŠKOVÁ, DUŠAN ŠRÁMEK
20. února 2006, 00:00

LEGISLATIVNÍ PROCES Složitost pravidel legislativního procesu by měla zabránit tomu, aby nedocházelo k nesmyslům. Jenže v praxi často nejsou tyto zásady dodržovány. Mnoho z důležitých změn zákonů je pak ukryto pod úplně jiným názvem, takže ani pečlivý podnikatel nemá šanci je objevit.

LEGISLATIVNÍ PROCES Složitost pravidel legislativního procesu by měla zabránit tomu, aby nedocházelo k nesmyslům. Jenže v praxi často nejsou tyto zásady dodržovány. Mnoho z důležitých změn zákonů je pak ukryto pod úplně jiným názvem, takže ani pečlivý podnikatel nemá šanci je objevit.

Zákony vznikají nejčastěji na základě legislativního záměru vlády. Ten vychází z vládního prohlášení. Rozpracování normy mají na starosti jednotlivá rezortní ministerstva. Postupně jsou připraveny takzvaný věcný záměr, zásady a nakonec paragrafované znění návrhu.

Z ministerstva je odeslán do vnitřního připomínkového řízení, tedy jakéhosi „kolečka“ po ostatních ministerstvech. Poté je předložen legislativní radě vlády, která by měla posoudit kompatibilitu s právním řádem. Následně jde návrh do vlády jako celku. Ta jej může zamítnout, vrátit k dopracování, nebo schválit a poslat k projednání do Poslanecké sněmovny.

V průběhu legislativního procesu na úrovni exekutivy probíhá i vnější připomínkové řízení. Účastníky jsou jak různé státní či veřejnoprávní instituce, jichž se zákon dotýká, tak i například tripartita či hospodářská rada vlády.

TŘI ČTENÍ

Podat návrh zákona v Poslanecké sněmovně mají vedle vlády také jakýkoliv poslanec nebo skupina poslanců či senátorů a jako celek pak i jednotlivá krajská zastupitelstva.

Ve sněmovně se pak konají tři takzvaná čtení. V prvním se buďto návrh zamítá, vrací k dopracování, nebo posílá do druhého čtení. V posledním zmiňovaném případě putuje do sněmovních výborů (podle jednotlivých oborů) k projednání.

Ve druhém čtení se pak „načítají“ pozměňovací návrhy jednotlivých poslanců či výborů. Může zde opět zaznít návrh na zamítnutí. Ve třetím čtení se schvalují pozměňovací návrhy a poté celý zákon nebo novela jako celek.

SENÁT A PREZIDENT Po schválení putuje návrh do Senátu, který má třicet dní na to, aby zákon buď schválil, nebo jej s pozměňovacími návrhy (nebo i bez nich) vrátil sněmovně. Pokud se Senát do 30 dnů vůbec zákonem nezabývá, předpokládá se, že s ním souhlasí. Sněmovna pak může přijmout pozměňovací návrhy Senátu, na což ji stačí prostá většina poslanců. Rozhodne-li se ale návrhy Senátu neschválit a znovu tedy přijmout svou původní verzi, musí s tím souhlasit takzvaná absolutní většina, tedy 101 z 200 poslanců. Schválený zákon nakonec dostane k podpisu prezident republiky. Pokud se jej rozhodne vetovat, rozhoduje o návrhu znovu sněmovna. Také na přehlasování prezidentova veta je potřeba nejméně 101 poslanců. POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY Největší problémy vznikají právě ve sněmovně. Někteří poslanci si z návrhu zákona přečtou jen název. Prakticky nic však neomezuje jejich tvořivost při „vylepšování“ původního návrhu. I kdyby tedy rezortní ministerstvo připravilo návrh, který dlouze prošel připomínkovým řízením a tvoří logický celek, poslanci do něj mohou jakkoliv zasahovat. Velkým nešvarem jsou takzvané komplexní pozměňovací návrhy. „Původní návrh je často změněn natolik, že se ztrácí jeho záměr a filozofie,“ stěžuje si prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl. Rozšířené jsou i takzvané přílepky neboli jezdci. „Tím se obchází celý legislativní proces. Není zaručena věcná a ani právní kvalita návrhu,“ upozorňuje šéf Hospodářské komory Jaromír Drábek. „Ministry k tomuto pokoutnímu prosazování svých záměrů vedou v podstatě tři důvody. Buď se jim nepodařilo záměr prosadit do vládní verze, nebo na něco zapomněli, anebo došlo v průběhu projednávání ke změně politické vůle,“ vypočítává důvody poslanec ústavněprávního výboru za ODS Marek Benda. „Takto tvořené zákony se pak snadno stávají kořistí pro různé lobbisty, kteří z nich udělají neskutečný guláš,“ dodává. SCHOVANÍ JEZDCI Mnoho z důležitých změn je nakonec ukryto pod názvem úplně jiného zákona. Takovým paskvilům se říká přílepky nebo také jezdci. „Problém je v tom, že i kdyby se podnikatel každý den díval na nadpisy nových zákonů, ani v nejmenším nemůže tušit, že třeba v loňském zákoně o finančních konglomerátech se ukrývala poměrně zásadní novela zákona o DPH,“ říká právník Jaroslav Novotný. „V zákoně o surových diamantech byla poměrně rozsáhlá novela zákona o veřejných zakázkách. V zákoně o správních poplatcích máme zase novelu týkající se DPH. A v zákoně o provozu na pozemních komunikacích je novela o vinařství a vinohradnictví,“ uvádí senátorka Soňa Paukrtová. V Profitu jsme vloni podrobně sledovali zmatky kolem povinnosti vydávat účtenky ke všem nákupům nad 50 korun. Důležitá novela živnostenského zákona se schovala do zákona o registračních pokladnách, zrušení této povinnosti pak pro změnu obsahoval zákon o úvěru pro České dráhy. Poslanci tyto nelogické slepence tvoří z nejrůznějších důvodů, nejčastěji kvůli údajné časové tísni. Mnohdy také spoléhají, že jejich kolegové takový přílepek v množství pozměňovacích návrhů přehlédnou, nebo kvůli „drobnosti“ nebudou chtít blokovat přijetí zákona jako celku. „Pokud je například ve druhém čtení přilepen nějaký pozměňující návrh k nesouvisejícímu zákonu, úspěšně lze obejít celý dlouhý legislativní proces. Neprochází již připomínkovým řízením, ani se k němu nevyjadřuje vláda,“ vysvětluje stínový ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. POMŮŽE EDITAČNÍ POVINNOST?**

Mnoho zákonů je nesrozumitelných nejen pro laiky, ale i odborníky. Kvůli nejasnostem, vzniklým ze zbrklého přijetí důležitých zákonů, pak některá ministerstva vydávají metodické pokyny - jakési instrukce pro své úředníky, jak mají při uplatňování zákona postupovat. Po jednotném výkladu zákonů (takzvané editační povinnosti) volají hlavně podnikatelé. Editační povinnost podporují mimo jiné i Hospodářská komora a Svaz průmyslu. Problémy jsou hlavně u daňových předpisů. Dokonce i v rámci jednoho úřadu ve stejném městě se mohou zásadně lišit názory jednotlivých úředníků na aplikaci shodného zákona. Záleží pak na tom, s kým se podnikatel zrovna setká. Zatímco jeden z úředníků mu doporučí určitý postup při účetnictví, jeho kolega pak při kontrole tento postup vůbec neuzná. 

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče