Jak se rejžuje na náplavce

01. června 2012, 17:33 - Pavla Kreuzigerová
01. června 2012, 17:33

Vysoké nájmy od podnikatelů na pražské náplavce a profit z veřejných zakázek vypsaných pro tuto lokalitu. Podnikání PMC Servisní, firmy s vazbami na Romana Janouška

Za měsíc skončí šestiletá vláda firmy PMC Servisní nad pražskou náplavkou. Dlážděné břehy po pravé straně Vltavy v oblasti od Vyšehradského tunelu po Štefánikův most (s výjimkou úseku Novotného lávka – Platnéřská) převezme magistrát. A podnikatelé, kteří zde působí, si snad konečně oddychnou.
Provozovatelé lodní dopravy či restaurací totiž měli problém domluvit se se správní firmou vlastněnou společností Prominecon, která je spojována s „pražským kmotrem“ Romanem Janouškem, na výši nájemného. Firma Parking Praha, později přejmenovaná na PMC Servisní, totiž nájmy záhy po převzetí náplavek od Technické správy komunikací (TSK) radikálně navýšila. V některých případech padesátinásobně, jindy třeba i více než stonásobně. > Předtím, než Praha prostřednictvím TSK náplavky PMC Servisní pronajala, investovala do jejich údržby a rekonstrukce takřka půl miliardy korun a částkou kolem 100 milionů přispěla i Evropská unie. Tím ale městské investice do této oblasti ani zdaleka neskončily, i po roce 2005 Praha oblast na své náklady neustále zvelebovala. Sama PMC Servisní nyní platí nájemné ve výši zhruba dvou milionů korun ročně, dříve to bylo asi o půl milionu méně. Dalších osm milionů korun ročně prý do náplavky investuje přímo, buď tím, že zde něco vybuduje, nebo poskytne služby. „Rozdíl výnosů a nákladů vynaložených na správu náplavek je asi 0,8 milionu korun za rok, což je přiměřená míra zisku generovaná z této činnosti,“ tvrdí Martin Lánský, mluvčí firmy Prominecon.

Neviditelné investice

Skutečnost je ale pravděpodobně trochu složitější. Těžko uvěřit už tomu, že PMC Servisní do náplavek skutečně investuje osm milionů korun ročně. „Přímé investice se týkají například oprav schodišť a osvětlení, opravy pacholat pro lodě, vybudování dětských hřišť, umístění odpadkových košů, laviček a mobilních truhlíků na květiny,“ vypočítává Tomáš Mrázek, mluvčí TSK. Mezi služby zase spadají sezonní práce, jako je shazování sněhu či některá protipovodňová opatření, zajištění odpadového hospodářství, bezpečnosti či vybudování dopravního systému.
Dětské hřiště je zde ale jediné a navíc miniaturní. Druhé bylo po stížnostech místních, že překáží v provozu, přestěhováno mimo náplavku. Laviček je tu nedostatek. Bezpečnostní firma podle nájemců fungovala jen několik prvních měsíců. „A shodli jsme se na jediném: cílem bylo spíše nás zastrašit než předcházet kriminalitě v této oblasti. O nijak nebezpečnou oblast tu koneckonců nikdy ani nešlo,“ tvrdí jeden z nájemců na náplavce.
Nutno ale dodat, že pražský magistrát, který dal PMC Servisní výpověď z nájmu letos v březnu, o žádných nesrovnalostech neví. „Kontrola fakturace proběhla při rozvázání smluvních vztahů se společností PMC Servisní a dle informací TSK, která tuto smlouvu před lety uzavírala, nedošlo k žádným nesrovnalostem v plnění smlouvy,“ řekl týdeníku Euro primátor Bohuslav Svoboda. Když se ale o faktury před třemi lety zajímali redaktoři pořadu Reportéři ČT, nedokázala jim je TSK poskytnout s poukazem na to, že vyžádat si je mají od PMC Servisní. Od té doby se mnoho nezměnilo. Svědčí o tom sporné investice i fakt, že na otázku ohledně jejich výše odpověděla firma velmi obecně. K tomu, zda eviduje faktury, se nevyjádřila vůbec. Překvapující je i to, jak blízko k sobě obě společnosti mají. Když totiž týdeník Euro oslovil firmu Prominecon s žádostí o vyjádření, dozvěděl se nejen, že o připravovaném článku už vědí od TSK, ale také, že s mluvčím této městské příspěvkovky odpovědi na otázky zaslané TSK konzultovali. Město se nezajímalo – a ani zajímat nemohlo – o výše nájmů, které správce požadoval. „Smluvní vztah mezi PMC Servisní a nájemci je plně v kompetenci této společnosti a město výši nájemného nezná,“ uvedla radní Aleksandra Udženija.

Legendární restaurace

Ač se většina původních nájemců se správcem nakonec dohodla, nejméně dva na jeho požadavky nepřistoupili. Dosud se proto s PMC Servisní soudí například Václav Švejda, provozovatel výletní lodi Slapy, která v této oblasti kotví. Správce náplavky po něm požadoval nájemné 480 tisíc korun ročně, což je více než čtyřicetinásobek částky, kterou požadoval dřívější správce, tedy TSK. „Soudíme se už tři roky, soud zatím k rozhodnutí nedospěl,“ sdělil týdeníku Euro Švejda. Jádro sporu se vede kolem toho, zda má správce právo požadovat takovou částku za loď, která beztak kotví ve vodě, která je veřejnou dopravní cestou a neplatí se za ni. „Zabírají mnoho metrů čtverečních, stojí-li loď na vodní hladině u náplavky, nic jiného už tam není možné dělat,“ oponuje mluvčí firmy Prominecon Martin Lánský.
Druhý soudní spor se týkal dřevěné Restaurace Vltava vybudované v roce 1945, která stojí přímo na náplavce poblíž Palackého mostu. Majitel se pozemek osmnáct let snažil od města odkoupit, to se ale nepodařilo. Za pronájem necelých 180 metrů čtverečních požadovala v roce 2006 PMC Servisní 1,42 milionu korun ročně bez DPH. Předchozí nájem přitom činil zhruba 30 tisíc ročně. Tato částka byla zdůvodněna tím, že jde o zátopovou oblast, což mimo jiné znamená, že budova je nepojistitelná. V roce 1995 se navíc stala kulturní památkou, takže všechny úpravy musejí schválit památkáři. Pojištěna byla naposledy v roce 2002, kdy ji zcela vyplavila stoletá voda. „Škoda dosáhla 2,5 milionu. Od pojišťovny jsme dostali jen milion, zbytek šel z našich kapes. Vzpamatovávali jsme se z toho řadu let,“ říká René Soukup, jeden ze spolumajitelů restaurace. Další specifika restaurace, ze kterých by měl správce při výpočtu nájemného vycházet, analyzoval pro týdeník Euro Filip Kolmer z realitněporadenské společnosti Jones Lang LaSalle. „Tyto prostory nemají vhodnou polohu, lze je využít de facto jen čtyři až šest měsíců v roce a jejich provoz je závislý na počasí. Tato oblast navíc nevyniká nijak vysokou návštěvností,“ odhaduje. PMC Servisní přesto na vysokém nájemném trvala. Otec současných majitelů restaurace Reného a Jana Soukupových, Jan Soukup starší, který koncem 40. let minulého století zažil znárodnění rodinného podniku, považoval za svou povinnost zabránit postupné likvidaci restaurace, ke které by kývnutí na vyšší nájem nezbytně vedlo. Poté, co ale Soukupovi odmítli platit požadované nájemné, přišlo jim strohé oznámení o výpovědi. Tehdy se Jana Soukupa staršího zastal bývalý prezident Václav Havel, který měl k Restauraci Vltava úzký vztah – v malebné rybí hospůdce, která v době normalizace nesla název Paroplavba, se domlouvala Charta 77 a bylo zde sepsáno i Několik vět. V záměrech firmy PMC Servisní Havel viděl snahu proměnit náplavku v ráj kasin a zároveň prosperující parkoviště (o tomto úmyslu svědčí i to, že správce, který se původně jmenoval Parking Praha, začal záhy po převzetí náplavky rýsovat parkovací místa). Adresoval proto dopis bývalému primátorovi Pavlu Bémovi (ODS), ve kterém jej žádal, aby se zkusil „…na tyto věci podívat, neboť dělají či hrozí dělat hanbu městu, jehož jste primátorem“. Bém dal ale Havlovi jasně najevo svůj postoj, když mu odepsal: „Na základě neúplných a zkreslených informací pan Soukup jde cestou vytváření tlaku na TSK za použití svých osobních styků a známostí. Tímto nestandardním způsobem však město ani jeho organizace postupovat nemohou.“ Spor mezi Soukupem a TSK nakonec putoval před soud, kde majitel restaurace v roce 2010 uspěl. Budova byla vyjmuta ze správy PMC Servisní a nájemné inkasuje přímo TSK. Restauratér ale uspěl jen díky tomu, že výpověď, kterou mu adresovala TSK v roce 2006, byla opatřena pouze razítkem, nikoli také podpisem konkrétní osoby.

Navrhneme i zrealizujeme

Kvůli tendru na pronájem náplavky podala Česká televize již v roce 2009 podnět na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. „Zabýváme se tím a nyní jsme si vyžádali další materiály,“ řekl o tři roky později týdeníku Euro mluvčí úřadu Kristián Chalupa. Na otázku proč až po takové době už ale neodpověděl.
Nejpozoruhodnější částí příběhu je ale skutečnost, jak se správce i TSK vypořádávali s požadovanými investicemi. Ve výběrovém řízení v roce 2006 dceřinka Promineconu nabídla částku 22,05 milionu korun za tříletý pronájem a správu náplavky, neúspěšný konkurent, kterým byla firma České přístavy, byla ochotna za stejné období zaplatit 18,85 milionu korun. Jak již ale bylo řečeno, TSK připustila, že od PMC Servisní ročně inkasuje zhruba dva miliony korun. Firma sice má část nájmu splatit investicemi do náplavky, ty jsou ovšem těžko dohledatelné. „Nájemní smlouva pro PMC Servisní měla tříměsíční výpovědní lhůtu, proto k investicím většího rozsahu nedocházelo,“ vysvětluje Lánský. „Pokud bylo třeba udělat nějakou trvalejší a nákladnější investici, navrhli jsme TSK projekt a ona pak jeho realizaci zadala ve výběrovém řízení,“ dodává bezelstně.
Ve zmíněných souvislostech už pak nepřekvapí, jak nápadně často v těchto výběrových řízeních vítězila firma Navatyp, což je dřívější název Promineconu. Na příklad za opravu zdi na nábřeží Edvarda Beneše inkasovala téměř osmnáct milionů korun, za vícepráce na této zakázce pak dalších téměř sedm milionů korun (o tuto částku se dělila s firmou Integra Liberec, se kterou vytvořila pro tento projekt společenství). Dalšími častými vítězi byly stavební firmy Integra Liberec, Betosan a DAP. Poslední zmiňovaná společnost například získala 15,3 milionu za skladování dlažebního materiálu, respektive za zajištění jeho příjmu, výdeje, vedení evidence a skladování a hlídání kamerovým systémem. Konečná částka, ke které se TSK za posledních šest let na náplavce „proinvestovala“, se blíží 140 milionům.

Co bude dál?

Výpověď z nájmu pro PMC Servisní – alespoň oficiálně – nebyla motivována podezřením, že tu dochází k čemukoli nekalému. Magistrát prý zkrátka nebyl spokojen se současným stavem náplavky. „Dostatečně nevyužívají atraktivitu řeky, a hlavně neposkytují Pražanům dostatek volnočasových aktivit. O náplavku se již budeme starat sami, a ne prostřednictvím servisní společnosti,“ říká primátor Svoboda. A není sám, kdo není spokojen.

„Chodím sem moc ráda. Žila jsme v Londýně a tam jsem si zvykla na příjemné a živé náplavky v okolí Temže. To, co je v Praze, se s tím nedá srovnat,“ říká Jana Palátová, která sem často chodí hlavně se svým malým synkem. „Zmizely odsud některé věci, které byly dobré – například přívozy, které provozovalo město. Pro děti tu už dnes není skoro nic,“ dodává.
Jako hlavní téma si náplavky zvolil i festival reSITE, který jej v mezinárodní soutěži Skanska Bridging Prague zadal architektům a urbanistům ke zpracování. „Problémem je v současnosti hlavně špatný přístup k nim a fakt, že se na náplavkách nedostává laviček, chybí stín, zeleň, naopak je tu nevkusná reklama. Správci se o náplavky zkrátka příliš nestarají,“ shrnuje hlavní nedostatky Milota Sidorová, koordinátora festivalu.
Praha tvrdí, že dalším krokem, ke kterému se chystá, je vyhlášení architektonické soutěže. Rozhodnout o tom, co dál s náplavkou, chtějí radní během několika příštích měsíců. „Pokud by bylo vypsáno nové výběrové řízení, opět se přihlásíme. Naši lidé se za těch šest let hodně naučili a mohli by pomoci. Nebo by přímo je mohl zaměstnat magistrát,“ říká mluvčí Promineconu. Nezbývá než doufat, že na tuto variantu nikdy nedojde.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče