Jak se jí poTMĚ

02. srpna 2010, 14:01 - Martin Šnýdr
02. srpna 2010, 14:01

České restaurace nabízejí svým hostům různé zážitky. Jednou si při obědě můžete zaplavat, jindy zdřímnout a třeba ještě stihnete krátkou meditaci. Nyní můžete jíst i v absolutní tmě. Zkuste se najíst se zavázanýma očima. Skvělý zážitek.

Autor: Jakub Stadler

Když jsem se do restaurace Pod křídlem noci chystal, myslel jsem si, že je to jen další levný reklamní trik. Nemůžu přece jíst potmě, to nejde. Chyba. Jde. „Hosty restaurace skutečně čeká absolutní tma, do které je personál uvede přes přechodovou komoru. Celý večer tráví v tmavé části restaurace, kde se o ně stará osobní číšník,“ vysvětluje provozní manažer restaurace Pavel Vrána. A ani po několika hodinách tmu ,,nerozkoukáte“. Proto je třeba, více než kdy jindy, zapojit ostatní smysly.

Menu i s programem

Restauraci najdete v Praze na Národní třídě. Při příchodu nás s úsměvem vítá číšník a nabízí něco k pití. Interiér světlé části restaurace je velmi moderní. Podle slov Pavla Vrány se podnik snaží jít s dobou. „Svět designu se neustále vyvíjí, hostům nabízíme nejnovější trendy v oblasti restauratérských interiérů. Chceme, aby se u nás lidé cítili příjemně.“ Příjemné posezení to opravdu je, ale pouze do chvíle, kdy si vybíráme menu. Na výběr jsou pouze čtyři možnosti. Každá z nich se skladá ze tří chodů a nápoje. Vybírám si menu inspirované domácí kuchyní za 790 korun. Později se od obsluhy dozvídám, že je v ceně zahrnut

i doprovodný program. Budiž.

„Závaznou rezervací host uzavírá smlouvu o tom, že bude plně respektovat daná pravidla chování. Například před vstupem do tmavé části odevzdá obsluze všechny věci, které jsou zdrojem světla, a mohly by tak narušit chod provozu. Jde především o hodinky, telefony apod.,“ upozorňuje Pavel Vrána a dodává: „O předměty se nemusíte bát, uschovají se do speciální přenosné schránky.“

Vedle našeho stolu sedí mladý pár. Očividně ho mé vystrašené pohledy baví. „Vy už jste tu asi byli, že?“ ptám se. „Ano, jsme tu už potřetí. Je tu kouzelné prostředí a hlavně vynikající jídlo,“ odpovídá dívka. Její přítel se na mě podívá. „Přítelkyni hlavně fascinuje, jak mohou nevidomí lidé zvládat tak náročnou práci. Opravdu před nimi smekáme.“ Pak náš rozhovor utne muž, který si přichází pro první várku. Čtyři lidé, včetně našich sousedů, mizí ve tmě. Za chvíli si přijde i pro nás. Jsem z toho celý nesvůj.

Po chvíli odcházím k přechodové komoře i já. Trochu se mi třese hlas, když se personálu ptám, kdo nás vlastně bude obsluhovat. „Pracují zde nevidomí nebo slabozrací lidé z Pobytového rehabilitačního a rekvalifikačního střediska pro nevidomé Dědina a také absolventi Gymnázia a Střední odborné školy pro zrakově postižené v Praze Nových Butovicích,“ vysvětluje mi průvodce večerem a vede nás do zadní části restaurace. Nyní už stojíme v prostoru, který dělí světlou a tmavou část. Jakmile se zavřou dveře, vstupujeme do místnosti, kde je absolutní tma. Tam nám sdělí číslo stolu a jméno číšníka. „Tyto náležitosti je třeba si pečlivě zapamatovat, protože se budete pohybovat zásadně v doprovodu svého číšníka. Oslovujte ho, prosím, jménem a plně respektujte jeho pokyny,“ radí nám náš průvodce. Po otevření dveří do tmavé části restaurace cítím příjemný chládek a čísi ruku. „Pěkný večer, jmenuji se Jana a budu vás dnes večer obsluhovat.“

Jana nás vede ke stolu a v krátkosti popisuje, jak bude dnešní večer probíhat. Jednu důležitou věc ale zapomene zdůraznit: celý večerní program trvá dlouhé tři hodiny. V prvních minutách objevíte na stole po hmatu příbory, také ošatku s pečivem a když se natáhnete více dopředu, narazíte i na skleničky. Po půl hodině vás objevování začne nudit. To už Jana naštěstí přináší polévku. Je úsměvné, když se netrefíte lžící do pusy. Když se ale od sousedního stolu ozve: „Něco se v tý polívce pohlo,“ váháte, jestli ji dojíst nebo ne.

Temné erotično**

Po dvou chodech, které byly výborné a chutné, nás čeká kulturní vložka. „V dnešní uspěchané době každý člověk ocení chvíli klidu a relaxace. Snažíme se hostům nabídnout program, který sestavují odborníci a který uspokojí vytříbený vkus hostů,“ říká provozní manažer Pavel Vrána a doplňuje: „Nabídka je široká. Jednou je na programu zvuková inscenace, jindy třeba relaxační a esoterická hudba.“ Já zrelaxoval u erotického čtení – Lechtivé povídky aneb Pod peřinou bez baterky.

Když z reproduktorů dozní poslední erotický příběh, servíruje nám Jana závěrečný chod, tradiční jablečný závin s vanilkovou omáčkou. To už jsem přesně věděl, kam sáhnout pro vidličku, kam pro lžičku a kde leží ubrousek. Tři hodiny ve tmě vás naučí mnoho.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče