Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá…

06. ledna 2011, 11:57 - Miroslav Zámečník
06. ledna 2011, 11:57

Ochrana nosorožců

Pravidelní čtenáři se mohou spolehnout, že je autor neopomene zásobovat aktualitami z říše zvířat – jistěže s ekonomickým kontextem, jak se na týdeník EURO sluší a patří. Mikroekonomicky nejfajnovějším rébusem je to, jak omezit poptávku po rozích nosorožců, které jsou v tradiční čínské medicíně považovány doslova za všelék, byť obvykle nejsou předepisovány jako afrodiziakum.

První vlna zabíjení

Řada studií prokázala, že medicínský efekt je zhruba stejný, jako kdyby si pacient ohryzával vlastní nehty – obojí je z keratinu. Již vlna pytláctví, která se převalila přes subsaharskou Afriku v 70. a 80. letech minulého století, zasadila dvěma druhům – nosorožci dvourohému (černému) a nosorožci tuponosému (bílému) téměř fatální ránu. V Ugandě byli vyhubeni dočista, stejně tak v Kongu, Čadu, Kamerunu, Středoafrické republice, Zambii, Angole, Mozambiku… V Tanzanii jich zůstala hrstka, v Keni zbylo černých nosorožců pár stovek. Kdysi výborná ochrana zvěře v Zimbabwe se v podstatě zhroutila a tisíce nosorožců prořídly na stovky, a to přesto, že pytláky tu stříleli bez výstrahy na potkání.
Zoufalí ochránci dokonce zkoušeli nosorožcům preventivně rohy uřezávat (po imobilizaci narkotizační střelou). Ani to nepomohlo – pytláci je zastřelili stejně, aby nemuseli podruhé stopovat celé dny nosorožce, který je „bezcenný“. Nakonec nosorožci přežili jen na oplocených a přísně hlídaných pozemcích uvnitř národních parků nebo soukromých rezervací. Vypadalo to, že tenhle model funguje, obzvlášť v Jihoafrické republice a v Namibii, kde je na soukromých rančích povolen lov – a existuje tedy i silný ekonomický motiv k ochraně nosorožce. Ten má přitom menší nároky než kráva, ale v případě odstřelu vynese tak padesátkrát víc.

Zájem roste

S tím, jak asijské země prudce zbohatly, stoupla bez ohledu na vědecké studie o medicínské neúčinnosti preparátů z nosorožčích rohů i poptávka.V posledních letech vyšponovala ceny rohů na černém trhu v jihovýchodní Asii do závratných výšin.
Silným poptávkovým impulzem se ukázaly být kupříkladu zprávy na vietnamských serverech, že jeden místní vysoce postavený činovník si údajně přípravky s obsahem rohu vyléčil leukemii. A tak se turisté z donedávna chudičkého Vietnamu stali pravidelnými zájemci o odstřel trofejních nosorožců na jihoafrických rančích, kde je lov za přísně limitovaných podmínek a za desítky tisíc dolarů za kus povolen. Číňani na to šli od lesa a stali se největšími dovozci bílých nosorožců „na chov“. Kupovali hromadně a opět za prémiové peníze na jihoafrických aukcích. Co s těmi nosorožci v Číně udělají? Neposlouží náhodou jako dodavatelé suroviny pro výrobu „léků“ o dost dražších než zlato? Tohle podezření vrtalo jihoafrickým úřadům v hlavě dost intenzivně na to, aby podmínky pro legální vývoz živých nosorožců nebo jejich trofejí významně zpřísnily. Plným právem, neboť v roce 2008 jeden pekingský výzkumný ústav publikoval zprávu, která doporučovala cílený chov nosorožců na ostrově Chaj-nan. Co se nestalo? I v Jihoafrické republice, která má asi nejlepší management populací divoce žijících zvířat na celém světě, se začali nosorožci pytlačit ve velkém. Mnozí pozorovatelé to kladou do souvislosti s rostoucí čínskou ekonomickou, ale i fyzickou přítomností v zemi.

Pomůže jed?

Chovná kráva nosorožce bílého běžně stojí v přepočtu přes milion korun. Kdo by si nechal jen tak líbit pytláctví na vlastním pozemku, a to ještě u nejcennějšího zvířete na celém ranči? Kosa musela padnout na kámen. Už nějakou dobu se proslýchalo, že rančeři potají vstřikují do rohů svých nosorožců toxické látky. Pochopitelně, že se tím oficiálně nikdo nechlubí. Samotným nosorožcům jedem napuštěné rohy nijak nevadí, do jejich organismu se látka nedostane. Kontaminované rohy se tak přes pytlácké a pašerácké sítě dostávají do lékáren v jihovýchodní Asii. Loni v létě zemřel v Bangkoku první člověk na následky požití preparátu vyrobeného z otráveného rohu. Nadějí pro nosorožce je vznik hysterie mezi spotřebiteli, kteří si budou hledat náhražky a nosorožce nechají raději být. Podle autorit na tradiční čínskou medicínu mohou zrovna tak použít přípravky z rohů domácího vodního buvola, a to se stejně mizivým léčebným účinkem. Nebo to také dopadne úplně špatně. Jsou-li pašerácké mafie opravdu dobře organizované, nebude pro ně těžké zjistit, z kterých rančů kontaminované rohy pocházejí. Když něco stojí 60 000 dolarů za kilo, platí jen jedno: „There will be blood.“ A nepoteče jenom krev Ceratotherium simum simum nebo Diceros bicornis minor, ale i Homo sapiens.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče