Jak se bude krájet irácký koláč?

14. dubna 2003, 00:00 - Petr Bým
14. dubna 2003, 00:00

Mezinárodní konference o poválečné obnově Iráku se už připravuje. Jednací agendu, natož pak výsledky, lze samozřejmě pouze odhadovat. Kdo už má svou účast jistou, jsou USA, Velká Británie, Austrálie a Polsko.

Šance českých firem při obnově země je třeba hodnotit střízlivě

„Byl by to pro nás historický úspěch,“ komentoval jednání s Američany šéf polské petrochemické společnosti Rafineria Gdaňska. Řeč údajně byla nejen o podílu na rekonstrukci iráckého ropného průmyslu, ale i o těžebních právech k nalezištím v Iráku. Za americkou stranu jednání vedli manažeři firmy Kellog, která už příslušné kontrakty má v kapse. I to naznačuje, kdo má největší šance odkrojit z iráckého koláče podstatnější díl.

Výměna stráží v irácké ekonomice

Úvahy na téma, kdo a kolik získá v Iráku a jeho ekonomice, jsou tak sice nanejvýš aktuální, ale co do šíře možností poměrně omezené. Nejen politicky a vojensky, ale i ekonomicky vše mluví pro americko-britské duo. Je takřka jisté, že s nástupem civilní vlády v Bagdádu se prostor pro jiné - hlavně mohutné firmy, které budou moci garantovat velké investiční akce i finančně - rozšíří. Svého druhu výměna stráží v irácké ekonomice, kde francouzsko-ruský vliv bude postupně nahrazen americko-britským, bude nicméně otázkou velmi krátké doby. Zkušenosti z Kuvajtu, kde bylo odstraňování válečných škod téměř výhradně záležitostí amerických firem, budou v tomto směru určující.

Češi oťukávají terén

Co se českých šancí týče, na místě bude pravděpodobně aktivní skepse. Tedy konat, ale mnoho si neslibovat. Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban plánuje na květen spolu se zástupci českých podnikatelů cestu do Spojených států. Jednat má hlavně s představiteli amerických firem. Řeč bude o případných subdodávkách pro irácké kontrakty - a to je zřejmě maximum, které lze dosáhnout. Ministerstvo také posílá do Iráku dva specialisty, kteří mají zjišťovat možnosti zapojení českých firem do poválečné obnovy země. K vyslání zástupců do týmu, který bude zajišťovat správu Iráku, vyzvala Česko již dříve americká strana.

Co se bude krájet

Irácká ekonomika je ve předovýchodním regionu výjimečná. Jednak není - zejména v regionálním měřítku - nijak zaostalá: HDP na obyvatele je odhadován na zhruba 2000 USD (HDP na obyvatele v ČR je zhruba 4x vyšší).

A za druhé - na rozdíl od jiných ekonomik na Středním východě - nejde o ropnou ekonomickou monokulturu. Irák má díky příznivým podmínkám rozvinuté zemědělství, které zaměstnává zhruba třetinu Iráčanů a mj. svého času stačilo pokrýt 80 % světové spotřeby datlí. Slušné příjmy z exportu ropy umožnily v sedmdesátých letech velkoryse, i když ne vždy racionálně koncipovanou výstavbu infrastruktury a proces industrializace, který měl omezit závislost země na dovozu takřka veškerých průmyslových výrobků. Ropa a petrochemický průmysl samozřejmě i nadále zůstávaly základem ekonomiky. Před první válkou v Zálivu měly 50% podíl na tvorbě HDP a export ropných produktů byl pro zemi zdrojem 95 % exportních příjmů. Embargo, které zničilo zbytek průmyslu, tato čísla ještě zvýšilo.

Konec nadějím

Program modernizace ale vzal za své už počátkem osmdesátých let. Víceméně se stal obětí Saddámových velmocenských ambicí - vojenský útok na Írán byl podložen chybným vojenským kalkulem a po osmi letech bojů, které obě země lidsky i ekonomicky velmi vyčerpaly, válka skončila, aniž by se sporné hranice mezi oběma státy změnily. Enormní vojenské výdaje a válečné ztráty byly z ekonomického hlediska katastrofou, z níž se irácké hospodářství už nevzpamatovalo. Tím spíš, že zanedlouho se Bagdád pustil do dalšího vojenského dobrodružství v Kuvajtu, jehož závěr byl pro zemi ještě ničivější než vleklý konflikt s Íránem. Přímé ztráty a obchodní embargo iráckou ekonomiku víceméně zbavily schopnosti plnit základní funkce. Přesných statistických údajů je k dispozici velmi málo, ale odhaduje se, že po roce 1991 klesla HDP o 75-85 %, tedy na úroveň roku 1940. V jistém slova smyslu lze tedy počítat s tím, že Irák má pro poválečnou obnovu i vlastní zdroje. Na druhou stranu se záhy jistě přihlásí věřitelé. Podle jednoho z posledních odhadů, který provedla britská společnost Exotix, je Bagdád v zahraničí dlužen 100-130 mld. USD (naše pohledávky byly vyčísleny částkou 1,6 mld. USD), a ani to ještě nejspíš není konečná suma. Kuvajt stále nárokuje nemalé reparace, řada arabských zemí pak miliardové sumy, které ovšem saddámovský režim prohlašoval za „nevratnou pomoc“.

Hlavní a vedlejší kuchaři

Bez ohledu na poslední politické peripetie je zřejmé, že hlavním architektem poválečné rekonstrukce bude - jak ostatně střízlivější pozorovatelé usuzovali už na počátku konfliktu - Washington, jemuž bude sekundovat Londýn a pak ještě ti, které Bushova vláda označí za „koaliční spojence“. Zatím se zdá, že to nebude seznam dlouhý a zatím v něm viditelně figurují jen Austrálie a Polsko. Jedná se tedy o ty státy, které se na osvobozování Iráku podílely přímou vojenskou účastí. Američané budou hrát prim i z dalšího důvodu: hospodářskou obnovu země bude zejména v počátečních obdobích zapotřebí i financovat, jakkoli jistě tlaky na iráckou „spoluúčast“ budou značné. Americký Kongres už na válečné náklady vyčlenil částku 80 mld. USD s dodatkem, že z tohoto fondu v žádném případě nemohou čerpat firmy německé, francouzské, ruské a syrské. Jistě nikoli shodou okolností jsou to státy, které v Iráku mají nemalé hospodářské zájmy. Podle dostupných údajů byla Francie největším dodavatelem zboží do Iráku. Její podíl na iráckém dovozu činil v roce 2001 takřka 23 %, čínský a ruský dosahoval asi 6 %. Trochu překvapivě se na druhém místě žebříčků importérů ocitla Austrálie. Neméně překvapivý je ovšem primát USA na seznamu odběratelů iráckého zboží, čímž se rozumí ropa.

Sprcha pro Rusy a Francouze

Rusové a Francouzi přitom s dnes už bývalým režimem spolupracovali nejen v obchodní sféře. Na období po ukončení obchodních sankcí byly sjednány dohody pro oblast petrochemie, ať už jde přímo o koncese na těžbu, nebo dohody o pomoci při opravách poničených těžebních a zpracovatelských kapacit mj. v nich figurovali Lukoil a TotalFinaElf. Pravda, podobně se v Iráku angažovala britsko-nizozemský Royal Dutch/Shell - tomu se ovšem právě nyní perspektivy ještě více rozjasňují. Na ruské a francouzské ropaře naopak čekají problémy. Jejich kontrakty budou po válce bezpochyby přehodnoceny, byť je otázkou, kam až transatlantická aliance bude chtít hnát roztržku s kontinentální Evropou. Už se na to i chystají - představitelé Lukoilu oznámili, že svá práva v Iráku hodlají bránit soudní cestou, u mezinárodní arbitráže v Ženevě. V počátečních etapách a zřejmě i později bude rekonstrukce financována z amerického rozpočtu.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Víte, kdo vlastní vaši banky? Ital, Rus, Rakušan, nebo Čech?
Jak napsat správně CV, aby vás pozvali na pohovor
Jak přijímat a posílat balíky do zahraničí aneb kdy se platí DPH a clo?
Která 3 slova zachránila před pěti lety euro?
Zdraží v roce 2018 energie? A je dobré si cenu elektřiny nebo plynu fixovat?
Auta
Sháníte dvanáctiválcové kombi? Aston Martin vám ho prodá,…
Galerie na středu: Nejlevnější rychlá kombi s výkonem od 200 koní na českém trhu
Honda Civic dostane naftový motor 1.6 i-DTEC. Koupíte ho ale až na jaře 2018
Řidičské průkazy: Skupiny, podskupiny, druhy vozidel a minimální věk pro udělení
BMW zveřejnilo první fotku nové Z4. Oficiálně se představí zítra
Technologie
Nokia 8 je tady. Znovuzrozená značka konečně představila špičkový telefon
GeForce na bázi Volty letos nebudou. Masová výroba na 12nm procesu začne koncem roku
Elektromobilů a hybridů u nás přibývá. Je jich přes jedno procento
Synology uvádí základní čtyřdiskový NAS. Je rychlejší a úspornější
Samsung za týden uvede Gear Fit 2 Pro, svůj nejlepší sportovní náramek
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít