Jak Schumpeter zase vyhrál

19. listopadu 2014, 12:54 - Pavel Parál
19. listopadu 2014, 12:54

Japonsko se chystá na volby a slavná Abenomics je v troskách. Ekonomika se propadla druhý kvartál za sebou. Premiéru Šinzó Abemu se tak jeho oslavovanou ekonomickou politikou podařilo jen navýšit už tak astronomický státní dluh – a to je tak asi všechno.

Možná volby opět vyhraje a bude pokračovat zarputile ve své krajně keynesiánské politice v naději, že nakonec to vyjde. Ale už dnes je jasné, že v zemi vycházejícího slunce tak jako obvykle vyhrál Josef Adolf Schumpeter nad lordem Johnem Maynardem Kyenesem vysoko na body.

Možná by to naši evropští bojovníci s recesí mohli také alespoň zaregistrovat, když už nejsou ochotni se poučit.
Abe zpolitizoval centrální banku a donutil ji k masivnímu kvanitativnímu uvolňování, dvojnásobně silnému oproti mnohem většímu a silnějšímu Fedu. BOJ natiskla jeny v hodnotě 1,4 bilionu dolarů.

Dvouletý experiment bez výsledku

Pak se rozjela fiskální stimulace v rozsahu 120 miliard dolarů převážně do infrastruktury. Spolu s reformami na trhu práce to mělo přinést nová pracovní místa a nastartovat privátní investice.

Jenže ani po dvou letech tohoto experimentu prováděného na obrovském národě to privátní investice nenastartovalo. Právě propad kapitálových investic a investic do bytové výstavby je důkazem, že Abenomics nefunguje a dva kvartální propady nemají příčinu jen v reakci veřejnosti na navýšení daně z obratu, jak se snaží tvrdit japonská vláda a její keynesiánští obdivovatelé.

A opět od nich uslyšíme nikoli přiznání vlastní pomýlenosti, ale přesvědčování, že jen ten impuls byl příliš slabý a trval krátkou dobu. K tomu lze dodat jen to, že když se Abemu podaří volby vyhrát a keynesiánský impuls dostatečně prodlouží, dokáže rozhodně spíše přivést zemi k defaultu než k nějakému udržitelnému vzestupu.

Italské uvolněníčko

Nás může těšit, že Mario Draghi také plánuje kvantitativní uvolnění, ale bude to spíš jen takové uvolněníčko, protože mu strach a němečtí politici Abeho velkorysost nedovolí. A až přinese předseda Evropské komise a hlava lucemburských daňových optimalizátorů Jean Claude Juncker svůj plán na nové investice EU do infrastruktury v rozsahu 300 miliard eur, bude se ho jedna protivná Angela ptát, kdože by to měl zaplatit.

Čímž zase z těch plánů sejde. Takže můžeme s poměrně velkou nadějí doufat, že z „Junckeronomics“ nic nebude. Žel k pochopení, kde je v Evropě zakopán pes, mají evropské politické elity pořád ještě daleko.


Čtěte další pravidelné komentáře:

Pražané, (ne)měl jsem vás rád

Vaječná internacionála

Prachařovo utržené ucho

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče