Jak mocná je proizraelská lobby

13. května 2008, 17:47 - Jan Růžička
13. května 2008, 17:47

Autoři John Mearsheimer a Stephen Walt se zamýšlejí nad tím, ...

Celý podtitul:
Autoři John Mearsheimer a Stephen Walt se zamýšlejí nad tím, jak se tvoří americká zahraniční politika vůči Izraeli

V polovině března přednesl Barack Obama vynikající řeč o rasových problémech Spojených států amerických. Neopomenul v ní však zmínit „oddané spojence jako Izrael“, což vzhledem k tématu znělo dost kuriózně. Jeho soupeřka o demokratickou nominaci v prezidentských volbách Hillary Clintonová pak v den primárek ve státě Pensylvánie prohlásila, že v případě íránského jaderného útoku na Izrael „bychom byli schopni Írán totálně zlikvidovat“. Více než Íránu byla tato slova určena americkým voličům. Oba výroky jsou ukázkou toho, co John Mearsheimer a Stephen Walt nazývají „mocí proizraelské lobby“. Potvrzují nejen jejich předpoklady o tom, jak se budou kandidáti na prezidenta vyjadřovat, ale i oprávněnost otázky, „co je vysvětlením takového chování“, kterou si autoři kladou na začátku knihy Proizraelská lobby a americká zahraniční politika (The Israel Lobby and U.S. Foreign Policy), kterou loni vydalo londýnské nakladatelství Penguin Books. Hledání odpovědi na tuto otázku je podle nich nezbytné, protože proizraelská lobby ovlivňuje kurz americké zahraniční politiky směrem, jenž není v národním zájmu ani USA, ani Izraele samého. Tím si ovšem rovnou odpovídají a zásadně tak knihu znehodnocují.

ŽÁDNÍ PISÁLKOVÉ, NATOŽ ANTISEMITI

Mearsheimer a Walt nejsou žádní bezvýznamní, senzacechtiví pisálkové a nejde ani o levicové či pravicové antisemity, kteří s oblibou svalují vinu za cokoli na Izrael a Židy. Oba autoři jsou uznávaní profesoři mezinárodních vztahů na předních amerických univerzitách. John Mearsheimer vystudoval vojenskou akademii West Point, sloužil v americkém letectvu a od začátku osmdesátých let učí na Chicagské univerzitě. Stephen Walt také vyučoval na Chicagské univerzitě, přičemž posledních deset let působí na Harvardově univerzitě. V rámci studia mezinárodních vztahů jsou oba považování za stoupence takzvaného realismu, jenž zdůrazňuje materiální podstatu vztahů mezi státy, jež nejvýznamněji určuje moc a prosazování vlastních národních zájmů. Kniha není náhlou snahou o poskytnutí odpovědi na otázku, co přivodilo krizi současné americké zahraniční politiky. Mearsheimer a Walt se jejím studiem zabývají dlouhodobě. Na podzim 2002 spolu napsali jeden z nejlepších článků, který zpochybňoval nutnost vojenského zásahu v Iráku. I tehdy tvrdili, že válka není v národním zájmu USA, poněvadž Saddáma Husajna lze zadržovat klasickou politikou odstrašování a invaze pouze znemožní účinný boj s terorismem. Walt vydal v roce 2005 knihu Krocení americké moci. Ač se v ní dotýká vlivu proizraelské lobby na zahraniční politiku USA, soustřeďuje se především na reakci jiných států na jejich moc a navrhuje, aby Spojené státy na světové scéně jednaly s větším porozuměním a především zdrženlivostí.

JAK JE TO S TOU LOBBY

Vlastní problematice proizraelské lobby se Mearsheimer a Walt začali věnovat na podzim 2002, kdy byli osloveni předním americkým měsíčníkem Atlantic Monthly, aby zhodnotili její vliv na americkou zahraniční politiku. Když byl článek začátkem roku 2005 hotov, včetně připomínek ze strany měsíčníku, rozhodl se jej časopis nezveřejnit. Teprve v březnu 2006 jej otiskl britský London Review of Books. O článku se rozpoutala vášnivá diskuse. Kniha Proizraelská lobby je jejím pokračováním.
Základní tvrzení autorů jsou následující: Proizraelská lobby prosazuje takovou politiku, „jako kdyby byl Izrael 51. státem Unie“. Spojené státy americké poskytují Izraeli rozsáhlou pomoc a nekritickou podporu bez jakýchkoli podmínek. Síla a vliv proizraelské lobby znemožňují řádnou diskusi o této politice. Ta je v rozporu s americkým národním zájmem, ohrožuje bezpečnost USA, zhoršuje jejich postavení ve světě, přičemž zároveň poškozuje také Izrael. Tato tvrzení se opírají o tři základní body tvořící první část knihy - detailní zmapování americké materiální a diplomatické pomoci Izraeli; odmítnutí strategických nebo morálních argumentů ospravedlňujících takovou pomoc; popis proizraelské lobby a jejích aktivit. Druhá část se poté soustřeďuje na vliv této lobby při formování americké politiky na Blízkém východě vůči Palestincům, Iráku, Sýrii, Íránu a Libanonu. Vzhledem k citlivosti tématu je celá kniha velmi jasně napsaná a podložená nepřeberným množstvím materiálu na více než sto stranách poznámek! Jednou z výtek směřujících k původnímu článku o lobby byla její poměrně vágní charakteristika. V knize jsou autoři opatrní a snaží se ukázat, že nejde o centralizovanou a jednotnou skupinu, kterou by tvořili pouze Židé. Naopak, mnozí Američané židovského původu s aktivitami lobby nesouhlasí. Vedle různých židovských organizací, z nichž nejvýznamnější je American Israel Public Affairs Committee (AIPAC), hrají v lobby silnou roli křesťanští sionisté nebo neokonzervativci. Mearsheimer a Walt důrazně odmítají úvahy o „židovském spiknutí“. Dle nich je proizraelská lobby normálním projevem prosazování skupinových zájmů, na kterém stojí demokratická politika.
Zůstává otázka, co činí proizraelskou lobby tak úspěšnou a mocnou. Jde o otázku zásadní, ale odpověď na ni je slabá: Lobby je účinná díky vlivu v Kongresu. Jde samozřejmě o odpověď typu, lobby je vlivná, protože je vlivná. Rozhodujícím činitelem je dle autorů schopnost poskytovat finanční příspěvky na volební kampaně a ovlivňovat tím šance na znovuzvolení. Ačkoli existují jasné finanční toky, volby nikdy neovlivňuje jen jeden faktor, jak sami autoři připouštějí. Podobně slabě vypadá tvrzení, že lobby je úspěšná v dosazování „vlastních lidí“ na důležitá vládní místa. Mearsheimer a Walt se dostávají na tenký led, protože místo argumentů nabízejí narážky a náznaky. Píší, že lobby vytrvale pracuje na vytváření příznivého obrazu Izraele tlakem na média, think tanky či univerzity. Avšak odmítají nařčení, že lobby kontroluje média, jako antisemitské. Přesto se mu, navzdory odkazům na skutečně nevybíravé způsoby zastrašování a umlčování kritiků Izraele, nebezpečně blíží. Nařčení z přímé kontroly médií se od nařčení z kontroly jejich obsahu v praxi liší velmi málo. Tím se dostáváme k hlavnímu problému knihy.

POLITIKA NENÍ JEN LOBBY

Odpověď na otázku, jaký je vliv proizraelské lobby, nutně směřuje k odpovědi, že proizraelské postoje jsou výsledkem jejích aktivit. Možnými alternativami se kniha nezabývá, protože od samého začátku tuto příčinu předpokládá. Taková chyba je u dvou renomovaných badatelů zarážející.
Druhým problémem je poukazování na nesoulad aktivit proizraelské lobby s národními zájmy USA. Objektivní pojetí toho, co jsou národní zájmy, pochopitelně neexistuje. Ty, které identifikují Mearsheimer a Walt v poslední kapitole, v níž píší o tom, jak změnit americkou zahraniční politiku a odstranit napáchané škody, nejsou o nic reálnější a pravdivější než zájmy prosazované proizraelskou lobby. Národní zájmy vznikají v rámci politické diskuse a jsou proměnlivé. Nelze proto hovořit o disproporčním vlivu lobby, poněvadž neexistuje měřítko proporčního vlivu. Drtivá většina členů proizraelské lobby je nepochybně přesvědčena, že podporou Izraele prosazují národní zájmy USA.
Pokud Mearsheimer a Walt považují, jak píší, aktivity proizrealské lobby za legitimní, měli by si tohoto problému být vědomi. Jejich knihu proto lze nejlépe číst jako vyjádření nesouhlasu s tím, jak byly národní zájmy USA definovány především v posledních letech. To, že tak činí sledováním jedné zájmové skupiny, je krajně nevhodný postup. Americkou zahraniční politiku totiž ovlivňuje mnoho dalších faktorů. K jejich analýze se kniha nijak nepřibližuje, což výrazně snižuje její hodnotu.

SOUVISLOSTI Základní tvrzení autorů - Proizraelská lobby prosazuje takovou politiku, „jako kdyby byl Izrael 51. státem Unie“. - Spojené státy poskytují Izraeli rozsáhlou pomoc a nekritickou podporu bez jakýchkoli podmínek. - Síla a vliv proizraelské lobby znemožňují řádnou diskusi o této politice. - Ta je v rozporu s americkým národním zájmem, ohrožuje bezpečnost USA, zhoršuje jejich postavení ve světě, přičemž zároveň poškozuje také Izrael.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče