Jak je to s cenou luxusu

15. prosince 2010, 18:04 - Lenka Vejvalková
15. prosince 2010, 18:04

Fashion byznys musí svou nabídkou uspokojit ty nejnáročnější klienty

V Hyde parku o serveru Fashion Days (EURO 46/2010) se dá mezi řádky vyčíst, že prodejci v Pařížské ulici v Praze nemohou mít rozum a svou klientelu dřou z kůže. Autor zmiňuje, že rozdíly mezi cenami, za něž se některé ze známých značek dají pořídit v zahraničí, činí až desítky procent. Připomíná, že nakupování online umožňuje všem, aby byli oblečeni v luxusních značkách bez zruinování konta.

Jedna značka, více linií

Server Fashion Days si schvalováním členství, které můžete získat jen na pozvánku, buduje image nedostupnosti, tudíž vyvolává stejný dojem jako luxusní značky samy: je jen pro vyvolené. Stát se členem klubu, který se tváří exkluzivně, je ovšem až nebývale snadné. Logicky: i Fashion Days potřebují klientelu, ač jako jeden z důvodů, proč mohou mít podobné servery nízké ceny, uvádí, že neplatí vysoké nájemné. Až potud by byl obchod i jeho marketing vlastně v pořádku – pokud by ovšem prodával slibovaný levný luxus i na svých stránkách. Ač rozesílané newslettery obsahují například nabídku Dolce & Gabbana, ve skutečnosti nabízejí produkty D&G. Jaký je v tom rozdíl? Každá ze slovutných značek má totiž kromě svých klasických linií také linii pro mladší zákazníky, která není z tak kvalitních materiálů, a je proto nepoměrně levnější. U Dolce & Gabbana je to již zmíněná řada D&G, u Calvina Kleina linie CK, u Armaniho zase Armani Exchange. Svou řadu ale má i legendární italský krejčí Ermenegildo Zegna – přičemž každý průměrně informovaný zákazník ví, že v Zegna Sport nedostane na míru šitý oblek z prvotřídní ručně zpracované vlny, ale řadu pro volný čas. Je to podobné jako s auty. Můžete jezdit v ojetém áčku, nebo mít řadu S. V obou případech ovšem můžete říci, že máte vůz Mercedes. Jeden je ale dostupný široké veřejnosti, zatímco druhý je logicky prestižní volbou pro klienty, kteří hledají jedinečnou limuzínu.

Levně nejen přes internet

Obdobně fungují outletové servery. Nenabízejí aktuální kolekci, ale loňské a hlavně starší modely levnějších linií jednotlivých značek. Za podobné ceny ale nakoupíte oblečení i v oficiálních outletech: na konci sezon se do nich dostává zboží, které je většinou zlevněno o 50 procent. Když se v outletu na konci prodejního období dělá výprodej, oblečení se ještě dále zlevňuje. Celková sleva z původní ceny tak může činit až 80 procent, a to se ve všech případech jedná o zboží, které je striktně z původních autorizovaných obchodů. Pokud si například na Fashion Days kupujete brýle D&G, těžko poznáte, zda jsou staré rok, nebo tři. Totéž platí i pro značku Diesel: za 20 procent původní ceny je koupíte například na Hatích v outletu, který spadá přímo pod dovozce.

Smlouvy zavazují

Dalším faktem je cena v jednotlivých zemích. Pokud se vám už podaří získat výhradní zastoupení podobně prestižní značky, rozhodně si nemůžete na trhu dělat, co vás napadne, a to se netýká pouze ceny, ale i prezentace produktů či interiéru obchodů. Za to, že značka pustí své jméno na místní trh, vyžaduje záruku, že klient tu nakoupí úplně stejně jako kdekoli jinde na světě. Ceny se v rámci Evropy nijak významně neliší. Například kabelka Salvatore Ferragamo se v Německu prodává za 725 eur, což je zhruba 18125 korun, v USA vyjde na 1090 USD, což je dokonce 20165 korun. V Praze je v nabídce za 17900 korun. Vyšší cena na americkém trhu je logická: stejně jako jsou v Evropě dražší americké značky, je tomu tak i opačně a nezpůsobuje to pouze pohyb kurzu, ale i náklady spojené s prodejem evropského zboží mimo Evropskou unii. Tím definitivně padá ono snové „letět si nakoupit levně do New Yorku.“ Samozřejmě je logické, že i servery jako Fashion Days mají a vždy budou mít svou klientelu. Zákazníky, kteří nakupují na těchto serverech ale primárně nezajímá kvalita, použitý materiál, místo výroby ani aktuálnost kolekce. Nekupují si svůj standard a je jim jedno, že se hrdě oblékají do několik let starých modelů. Kupují si pouze dobrý pocit z levně nabyté příslušnosti k onomu klubu vyvolených. Ač si samu značku ve skutečnosti nepořizují, je existence této části klientely, stejně jako existence podobné nabídky z hlediska fashion byznysu zcela v pořádku.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče