Jak je důležité mít Lucemburk

03. listopadu 2009, 11:32 - Květoslav Krejčí
03. listopadu 2009, 11:32

Případ jaderné elektrárny Temelín poukázal na výhody členstvím České republiky v unii

Když jsem dopisoval tento článek, Ústavní soud odročil napjatě očekávané rozhodnutí týkající se stížnosti ve věci Lisabonské smlouvy. Její odpůrci jí vytýkají, že omezuje svrchovanost České republiky a její postavení plnoprávného subjektu. Některým médiím však den před státním svátkem československé nezávislosti správně neuniklo, že jedna z nejvýznamnějších evropských institucí, Soudní dvůr Evropských společenství sídlící v Lucemburku, vydala zásadní soudní verdikt. Ten naopak suverenitu ČR a rozhodnutí jejích správních orgánů potvrzuje a upevňuje. Jaké je pozadí případu?

Před rakouským soudem

Již v roce 2001 podala skupina rakouských subjektů vedených spolkovou zemí Horní Rakousko žalobu u příslušného soudu v Linci. Domáhala se jí, aby společnost ČEZ přijala určitá opatření, která sníží pravděpodobnost budoucích imisí vyplývajících z provozu Jaderné elektrárny Temelín. Trvalo mnoho let a soudních stání u nejrůznějších instancí, než rakouské soudy nakonec dovodily ve vnitrostátním právu pravidlo, které formálně umožňovalo stanovit jejich příslušnost pro rozhodování ve věci české jaderné elektrárny. Tento závěr byl založen na skutečnosti, že žalobci vlastní nemovitosti, které by v případě její poruchy mohly být zasaženy imisemi. Délka rozhodování jen potvrdila, že s jižními sousedy sdílíme nejen řízky, zelené veltlínské a jablečný závin, ale i značnou dávku neuspěchanosti v soudních řízeních. Poté vyvstala zásadní otázka posuzování českého povolovacího procesu.
Rakouské právo totiž stanoví, že pokud je v sousedství zařízení, jež získalo řádné úřední povolení, může se vlastník sousední nemovitosti sice domáhat skutečné škody, která mu je případně prokazatelně způsobena, ale nemůže dopředu preventivně žádat, aby soud nařídil přijetí nějakých opatření do budoucna. Právní tým ČEZ argumentoval, že Jaderná elektrárna Temelín má dle českého zákonodárství všechna nezbytná povolení a posouzení jak z hlediska práva životního prostředí a práva stavebního, tak z hlediska jaderné bezpečnosti.

Nerovnocenná povolení?

V tu chvíli však rakouská strana přišla s názorem, že česká povolení z podstaty věci nemohou být rovnocenná rakouským, a proto k nim nebude přihlížet. Rovnocenná povolení jsou údajně jen ta vydaná v zahraničí ve státech, které mají podobnou ekonomickou a společenskou strukturu, například v Německu.
Naši jižní sousedé v neposlední řadě argumentovali tím, že v Rakousku žádná jaderná elektrárna není a dle rakouského atomového zákona ani nebude, a proto nemůže být o rovnocennosti českých povolení řeč. Rakouská strana svévolně jako argument neuznávala ani to, že ČR musela absolvovat několikaletá přístupová jednání během přijímání za člena Evropské unie, v jejichž rámci se detailně ověřovaly i otázky provozování jaderných elektráren na jejím území.

ESD v akci

Nezbývalo než se obrátit na Evropský soudní dvůr (ESD) v Lucemburku a požádat jej o rozhodnutí takzvané předběžné otázky týkající se výkladu unijního práva ve vztahu k rakouskému. Ten po dlouhém jednání za účasti obou stran sporu a vyslechnutí stanovisek české, francouzské a polské vlády i Evropské komise stanovil, že zásada zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti vyjádřená v článku 12 Smlouvy o založení Evropského společenství (ES) je obecná. A je třeba ji promítnout i do Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom).
Evropský soudní dvůr tudíž dospěl k závěru, že pokud rakouské soudy odmítají přiznat povolení, která vydaly orgány jiného členského státu ES (v tomto případě české), mající stejnou váhu jako povolení vydaná rakouskými orgány, jde o porušení zásady zákazu diskriminace a rovného zacházení. Žaloby na tomto základě přímo prohlásil za nepřípustné. Evropský soudní dvůr dále stanovil, že rakouské soudy musejí při výkladu zákona této země jednat tak, aby bylo možné použít v co největším rozsahu evropské právo. V případě potřeby se pak soudy musejí zdržet použití takového ustanovení rakouského práva, které by vedlo k výsledku, jenž by byl s evropským právem v rozporu.

Zelená pro rozšíření

Dopad tohoto rozhodnutí je výjimečný. Evropský soudní dvůr totiž jednoznačně potvrdil, že rozhodování českých správních orgánů je výrazem svrchovanosti ČR. V situaci, kdy tato rozhodnutí jsou v souladu s mezinárodněprávními závazky ČR, je jejich napadání a přezkoumávání výlučně otázkou řádného procesu dle českého práva před jejími správními orgány a soudy. A žádný jiný členský stát EU nemůže o těchto záležitostech rozhodovat. Tento krok má do budoucna zásadní význam i pro úvahy ČEZ o rozšíření Jaderné elektrárny Temelín, protože mezinárodněprávní dopady takového projektu hrají významnou roli. Bude působit i jako precedens do budoucna a má dobrou šanci ocitnout se v učebnicích evropského práva.

Rozhodujeme sami

S tím však souvisí i druhý aspekt, který je třeba mít na paměti. Kdyby ČR dnes nebyla členem EU, nemohly by se české subjekty u ESD bránit pokusům o rozhodování ve vnitrostátních záležitostech stejně účinně, jak to učinil ČEZ. A rakouské i jiné zahraniční soudy v členských státech EU by mohly dle vlastního vnitrostátního práva případně dovozovat svou příslušnost rozhodovat o věcech, které patří do suverénního rozhodování českých orgánů. Přestože by jejich rozsudkům patrně mohl být odepřen výkon rozhodnutí v ČR, mohly by být vykonávány proti majetkovým zájmům dotyčných českých subjektů v zahraničí.
Nelze sice generalizovat, ale v tomto konkrétním případě se jasně ukázaly výhody členství v EU a s tím související přístup k ESD v Lucemburku. Ten totiž tímto rozhodnutím svrchovanost ČR jako rovnoprávného členského státu EU nezpochybnitelně potvrdil. Nebyl to špatný dárek ke státnímu svátku.

Žaloba

V roce 2001 podala skupina rakouských subjektů vedených spolkovou zemí Horní Rakousko žalobu u příslušného soudu v Linci.
Domáhala se jí, aby ČEZ přijal opatření, která sníží pravděpodobnost budoucích imisí vyplývajících z provozu Jaderné elektrárny Temelín.
Rakouské soudy nakonec dovodily ve vnitrostátním právu pravidlo, které formálně umožňovalo stanovit jejich příslušnost pro rozhodování ve věci české jaderné elektrárny.
Tento závěr byl založen na skutečnosti, že žalobci vlastní nemovitosti, které by v případě její poruchy mohly být zasaženy imisemi.

Verdikt

Evropský soudní dvůr potvrdil, že rozhodování českých správních orgánů je výrazem svrchovanosti ČR.
Jsou-li tato rozhodnutí v souladu s mezinárodněprávními závazky ČR, je jejich napadání a přezkoumávání výlučně otázkou řádného procesu dle českého práva před jejími správními orgány a soudy.
A žádný jiný členský stát EU nemůže o těchto záležitostech rozhodovat.
Tento krok má do budoucna zásadní význam i pro úvahy ČEZ o rozšíření Jaderné elektrárny Temelín.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče