Jak hokejisté žijí olympijský sen

26. listopadu 2011, 07:00 - Tomáš Nohejl
26. listopadu 2011, 07:00

Sáhněte do portmonek a přispějte na sbírku. Nestaví se Národní divadlo, tentokrát hledá pomoc možná jediný týmový sport v českých barvách pro olympiádu v Londýně 2012.

Foto: 92064magazine.com

Hokejisté shánějí peníze na účast v dubnové kvalifikaci v Japonsku, odkud vede velmi reálná cesta na hry do Anglie. Ano, hokejisté. Ti se zahnutou holí, co v jedenácti honí míček po velké (umělé) trávě. Tedy ne ti zimní, obecně ve světě označováni Ice hockey nebo Eishockey. Případně rusko-severská verze bandy. Ne ti na kolečkových bruslích, ať už se hlásí k jakékoliv federaci. A už vůbec ne děti ze školních tělocvičen, florbalisté…

Vzpomínka na stříbrné ženy

„Dosáhli jsme největšího úspěchu v dějinách,“ prohlásil trenér Michal Toms. Český tým vyhrál po dramatickém finále s Polskem nedávno na Ukrajině B-skupinu mistrovství Evropy a poprvé postupuje do elitního světového šampionátu. Na západem bojkotované olympiádě v Moskvě 1980 sice získaly ženy stříbro a občas se urodí úspěch v zimní halové sezoně, teď se ale píše historie – historie v tuzemských poměrech stále maličkého sportu. Svaz čítá okolo tří tisíc členů, má tři zaměstnance. Hraje se jen v Praze (úřadujícím mistrem žen i mužů je Slavia) a okolí (Rakovník, Mnichovice), Plzni, Brně, Hradci Králové, Olomouci a Českých Budějovicích. „Rádi bychom i tady doma ukázali, jak velký sport hokej ve světě je a co se kolem děje,“ říká Filip Neusser, gólman a jeden z manažerů národního týmu.

Český hokej má roční rozpočet okolo šesti milionů, z toho loni 1,8 milionu utratil na reprezentační akce všech družstev. Teď japonskou misi odhaduje na 1,5 milionu. „Osmnáct hráčů a šest členů realizačního týmu na asi 15 dní, záleží ještě na ceně letenek,“ vypočítává Neusser. Chtějí odjet za každou cenu. I kdyby měli vyčerpat veškeré zdroje a pak splácet. Český olympijský výbor také nabízí jednu variantu. „Hledáme cesty, nenecháme je ve štychu. Jednou z možností je bezúročná půjčka,“ vysvětluje mluvčí ČOV Alexandr Kliment. Sondují se i možnosti podpůrného grantu od světové federace.

Svět na trávě vs. český florbal

V zemích Britského společenství, Beneluxu, Německu, Argentině i jinde patří hokej k velmi respektovaným sportům. Běžný ligový hráč vydělá až k 15 tisícům eur měsíčně, k tomu má reklamní kontrakty. V Česku se tenhle sport nedokáže ubránit ani nástupu módního florbalu. „Ten není náročný na vybavení, fyzičku ani na sportovní dovednosti a válcuje nás. Bohužel jsme ve stínu,“ uznává Neusser. Přitom i z prostředí hokeje vzešla řada úspěšných manažerů, jenže nikdo z nich nedokáže pro svůj sport zajistit finance a marketing. Sponzory jsou jen menší spřízněné firmy.

Pokud rádi čtete příběhy fotbalových reprezentantů San Marina nebo Andorry, jak si brali v práci dovolenou, aby mohli obléci národní dres, pak stačí oslovit české hokejisty. Většina z nich jsou „amatéři“ nebo studenti. David Vacek dělá v auditorské firmě Ernst & Young, Aleš Peřinka manažera v reklamní agentuře Ogilvy, Tomáš Bureš má tiskárnu, Marek Trávník podniká v gastronomii, Ondřej Blažek dělá barmana, Tomáš Procházka se živí jako trenér mládeže v Mannheimu, kde také hraje. Šest z nich působí v Německu, Itálii nebo Nizozemsku. „Nechci za ně mluvit, ale vydělají tolik, aby se mohli věnovat sportu, který je baví,“ říká Neusser, který se věnuje sportovnímu marketingu. A vzápětí dodává, jak obtížně lze organizovat a financovat tréninkový kemp reprezentace. I oba trenéři pracují na plný úvazek, jinde samozřejmě. Jako asistent vypomáhá Němec Christ Faust z Mannheimer HC.

Teď tedy všichni společně shánějí finance na výlet do Japonska. Hraje se v Kakamigahaře. Tam se utkají s Rakouskem, Kubou, Čínou, Japonskem a Španělskem nebo Jižní Afrikou (záleží, kdo z nich dvou bude přímo nasazen na OH). Každý s každým a pak dva nejlepší finále, jeden zápas o postup. „Máme nejhratelnější skupinu, naděje je velmi reálná. Máme také dost času na přípravu. Žijeme si svůj malý sen,“ těší se asistent trenéra Petr Troníček. Další dvě kvalifikační skupiny se hrají v indickém New Delhi a irském Dublinu, tedy blíž, zato s těžší konkurencí.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče