Jak dlouho ještě

11. října 2004, 00:00 - MARTINA MARTINOVIČOVÁ
11. října 2004, 00:00

Quo usque tandem, tedy "Jak dlouho ještě". Tak začíná jeden z nejznámějších proslovů římského řečníka, filozofa a politika Cicera. Těmito slovy začínal v senátu svoji řeč o tom, že Cattilina příliš dlouho zkouší trpělivost senátorů, kteří již dávno odhalili přípravu spiknutí Cattiliny proti němu.

N etroufám si označovat posledních zhruba deset let, po kterých je vedena u nás diskuze mezi ekonomy a politiky o tom, že je nutné provést rozsáhlou důchodovou reformu, jinak důchodci budou bez peněz od státu, jako spiknutí politiků. Nicméně trpělivost už došla řadě odborníků, kteří byli na začátcích dlouholeté diskuze a upozorňovali na stovky miliard korun skrytého dluhu, který vzniká po celou dobu, kdy se problém reformy odsouvá a neřeší. A politici v rámci svých předvolebních bojů a následné politické kariéry slibovali, ale neviděli, neslyšeli a neplnili sliby. Paradoxně v době, kdy odborníkům pomalu začala docházet trpělivost, začala se diskuze do politiky přesouvat. Německý kancléř Gerhard Schröder v Praze jasně apeloval na premiéra Stanislava Grosse, že stávající drahý koncept sociálního státu je již neúnosný a je zapotřebí provádět reformy, byť budou nepopulární. Změnu stávající koncepce sociálního státu označil kancléř za klíčové téma evropské politiky, možná i světové. Faktem je, že Německo patří v Evropě mezi země, které jsou z hlediska přerozdělování peněz na sociální účely nejštědřejší. Spolu s Dánskem a Francií dávají na sociální účely celých třicet procent hrubého domácího produktu. ČR je v tomto srovnání pod průměrem EU, neboť na tyto účely dává dvacet procent HDP. Ovšem z druhé strany jde o celou polovinu našeho státního rozpočtu. Schröderova prosba vůči Grossovi o podporu reformy sociálního státu je pochopitelná. Ve své zemi jeho snahu lidé příliš nevítají, naopak proti ní stávkují. Potřebuje tedy pro realizaci této myšlenky získat co největší „kus“ Evropy. Gross sice podle tisku označil při společném obědě reformy sociálních systémů za klíčové body v kontaktech obou zemí, ovšem současně uvedl, že Česko není v situaci, kdy bude při řešení zadluženosti rozpočtu dělat nějaké „ostré zatáčky“. Schröder se ovšem idozvěděl, že podle Grossova názoru česká sociální demokracie vyhraje příští volby. Možná to byla i jedna z mála konkrétních věcí, co se dozvěděl. Potvrzují se tím obavy odborníků o to, kdy skutečně k zahájení potřebných reforem ekonomiky u nás dojde. Obavy o to, že stávající vláda nebude mít odvahu zahájit nepříjemné, byť navýsost potřebné změny dva roky před volbami. Obavy o to, že jí výrazně víc bude záležet na tom, aby si získala voliče, než aby řešila budoucnost. Nelze se nechat mýlit tím, že přechod na NDC systém, který někdy politici rádi označují za reformní, tím skutečně je. Problém s tím, že do budoucna nebudou peníze na důchody, se skrytým dluhem určitě neřeší. Tento systém pouze každého v konečném důsledku jen víc namíchne, protože to, že se každý bude moci podívat, kolik by měl mít na svém důchodovém účtu, nijak nebude odpovídat tomu, kolik v důchodu opravdu od státu dostane. Pokud si počkáme dlouho, tak téměř nic. Ostatně sociální demokracie se ani netajila tím, že až nová vláda bude reformovat. Hlavně že víme, že to bude opravdu znovu ta její.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče