Jak chutná azurová Itálie

05. května 2003, 00:00 - Připravil Tomáš Dominec, místopředseda České asociace dovozců vín
05. května 2003, 00:00

aneb nejen obyčejné Barolo ale i dokonalá SassicaiaV dobách reálného socializmu jsme Itálii znali především jako zemi mafiánských praktik a zkorumpovaných státních úředníků. Od těch dob se situace hodně změnila a dnes je u nás hlavním italským vyslancem gastronomie.Ve slávě a rozšíření po světě si nezadá s francouzskou.

aneb nejen obyčejné Barolo ale i dokonalá Sassicaia

V dobách reálného socializmu jsme Itálii znali především jako zemi mafiánských praktik a zkorumpovaných státních úředníků. Od těch dob se situace hodně změnila a dnes je u nás hlavním italským vyslancem gastronomie.

Ve slávě a rozšíření po světě si nezadá s francouzskou. Ale jestliže francouzská gastronomie je rafinovaně aristokratická, italská má přeci jen o něco lidovější charakter. Díky tomu se i v našich krajích jako houby po dešti rozšířily pizzerie a rychlá občerstvení s těstovinami. Slovo „pasta“ se dostává do našeho jazyka stejně úspěšně jako kdysi italské „basta!“, neboli - „a dost !“.

Od „cihel“ po Chianti

Kvalita českých „italských“ restaurací je ale různorodá - od těch, které si nezadají s pravou neapolskou pizzerií až po ty, kde by Ital nad nabízenými produkty jenom s úžasem vrtěl hlavou. Což ostatně činí často i při pohledu na to, co je v našich barech a kavárnách nabízeno jako káva espresso, a téměř pokaždé nad minerálkou Mattoni. To už bez přispění našich číšníků. Diví se jenom, proč se česká minerální voda italsky nazývá „cihly“. Především díky desítkám pizzerií se k nám dostala i relativně široká škála italských vín. Není na tom nic divného. Objemem svojí produkce je Itálie světovou vinařskou velmocí číslo jedna. Ve srovnání s tuzemskou výrobou vína to představuje téměř stonásobek (na jednu vyrobenou láhev moravského vína připadá sto italských!). Představme si tu obrovskou různorodost produkce, zahrnující na stovku různých odrůd a tisíce výrobců v nejrozmanitějších geografických podmínkách. Od Alp až po Sicílii. Velkou část výroby představují ale obyčejná, nekomplikovaná červená i bílá vína. Jsou určena k běžné konzumaci a byť nikterak nenadchnou, tak rovněž vkus zákazníka neurazí.

Co nám nabídnou naše restaurace?

Většinou vína té základní, nejlevnější kategorie. Například Bardolino z vinic u kouzelného jezera Lago di Garda. Je to jakási obdoba francouzského Beaujolais - lehké, jednoduché a příjemné víno. Stejně rozšířená Valpolicella má pověst už horší. I když tvrzení Toma Stephensona, autora Světové encyklopedie vín, že se jedná o „průmyslový odpad“, je přeci jen příliš drsné. Skvělé víno Amarone della Valpolicella nemá pak nic společného ani s vínem výše uvedeným, ani s pověstnými amarouny. Obvykle jen průměrný zůstává Merlot a další odrůdy z oblasti V eneto, blízké Benátkám. Vyšší kvalitou se honosí Chianti, slavný reprezentant Toskánska. Ze všech italských vín se u nás těší asi největší popularitě. Je jen škoda, že italský systém nedbá dostatečně na kvalitu a vedle skvělého Chianti tak můžete narazit i na podprůměrné, průmyslově vyráběné víno se stejným označením. Částečnou pomocí může být volba vína s přídomkem „Classico“, které náleží vínům z tradičních vinic.

Vrcholem je Solaia a Sassicaia

Téměř vždy najdete v pizzerii na vinném lístku Lambrusco. To je levné, mírně perlivé červené víno. Záležitost pro nás trochu neobvyklá, ale v celé Itálii dosti populární. Pije se vychlazené a může být jak suché, tak nasládlé - což je naštěstí vyznačeno na etiketě. U nás nejhojnější bílá vína pocházejí ze střední Itálie a nesou jména míst svého vzniku: Soave, Frascati, Orvieto. Zejména to poslední, na skále postavené město uprostřed Umbrie je zdrojem zajímavých, levných a docela svěžích vín. Kupodivu si k nám našla cestu i vína ze Sardínie a Sicílie. Je možná překvapivé, že podstatně zajímavější jsou zdejší bílá a růžová vína než červená. Na samé špičce stojí vína z horského Piemontu - Barolo a Barbaresco, k nimž je nutno do síně slávy ještě přiřadit především toskánské Brunello di Montalcino. A vůbec nejdražší, legendami opředená vína nesou na své etiketě jména Solaia a Sassicaia. Ta patří k nejlepším (a zároveň nejdražším) vínům světa a přesvědčí i toho největšího pochybovače o tom, že Itálie neznamená jen levný průměr, ale nabízí milovníkům vína i skutečné skvosty. A basta!

Velkou část výroby představují obyčejná, nekomplikovaná červená i bílá vína, ale kromě levnějšího průměru, nabízí Itálie i skutečné skvosty.

ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče