Jahn chce zmírnit ekologické normy

PODNIKÁNÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Současná ekologická legislativa je podle mnoha firem příliš přísná. Vicepremiér Martin Jahn proto chce posoudit jednotlivé zákony z hlediska dopadů na podnikatelské prostředí a ty nejtvrdší z nich alespoň částečně zmírnit.

PODNIKÁNÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Současná ekologická legislativa je podle mnoha firem příliš přísná. Vicepremiér Martin Jahn proto chce posoudit jednotlivé zákony z hlediska dopadů na podnikatelské prostředí a ty nejtvrdší z nich alespoň částečně zmírnit. Dlouholeté zanedbávání životního prostředí před listopadem 1989 společně s požadavky Evropské unie znamenaly pro české podniky vynucené investice ve výši několika set miliard korun. Mnoho firem si proto stěžuje, že investice do ekologických opatření velmi zatěžují jejich podnikání. Podle nich nejsou české subjekty -ani s pomocí domácích či evropských dotací - schopny dodržovat požadované ekologické parametry bez ztráty konkurenceschopnosti. Odstranit údajně zbytečnou přísnost je cílem takzvaného ekologického auditu, který připravil odcházející vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn. Konkrétně jde o úpravu současných zákonů, nařízení a vyhlášek tak, aby sice zůstaly šetrné k životnímu prostředí, ale zároveň příliš nezatěžovaly ani podnikatelské subjekty. Dokument je kompromisem mezi stanovisky ministerstva průmyslu a obchodu a ministerstva životního prostředí. Vláda Jahnův materiál schválila. K uskutečnění jednotlivých navrhovaných opatření má dojít v horizontu čtyř měsíců až čtyř let (podle hlediska náročnosti zavádění do praxe). PODNIKATELŮM VADÍ NEPŘESNOSTI V ZÁKONECH Častým terčem kritiky ze strany podnikatelů jsou hlavně nepřesnosti v zákoně. „Kvůli nejasným definicím například v zákoně o vodách neexistují množstevní limity závadných látek, při jejichž dosažení je nutné zpracovat havarijní plán. Tím pro většinu podnikatelů vzniká při zpracovávání tohoto povinného plánu zbytečná administrativní zátěž. Je totiž velmi složité definovat závadné látky vzhledem k jejich značnému počtu, rovněž nelze zobecnit vliv látek s odlišnými vlastnostmi v různém množství. Přitom lépe na tom není ani právo Evropských společenství - k vymezení definice závadných látek má v Unii dojít až koncem letošního roku,“ říká například Marcel Pok, podnikající v oblasti ekologie. Příliš jasno není rovněž ohledně definice termínu „dobrý stav vody“, kterou zákon o vodách používá. Objem nutných ekologických investic rovněž zvýšily některá ustanovení zákonů, která jsou daleko přísnější než v řadě jiných států Evropské unie. Kritici těchto norem upozorňují, že tak přísná pravidla po nás žádné evropské předpisy nepožadují. Typickým příkladem je například zařazení všech vodních toků, respektive povrchových vod, do kategorie citlivých oblastí. V Česku tak existují přísnější požadavky na čištění městských odpadních vod v aglomeracích s více než 100 tisíci obyvateli. Zajištění odpovídajícího stupně čištění odpadních vod pak klade vysoké investiční nároky na obce a soukromý sektor. Požadavky na čistotu povrchových vod měly být splněny do roku 2010, což se nyní jeví jako značně napjatý termín. Nereálné jsou prý i některé parametry pro zařazování toků mezi takzvané rybné vody. „Celých 37 procent toků bylo zařazeno mezi kaprové a lososové vody. Takže všechny znečišťující podniky se musí přizpůsobit požadované kvalitě takových vod. A to i přesto, že tam často nejsou pro život a reprodukci ryb vhodné podmínky,“ konstatuje se v Jahnově ekologickém auditu. MRHÁNÍ KAPITÁLEM

Přísnější než samotné zákony jsou často takzvané podzákonné právní normy, například vyhlášky a nařízení vlády. Příkladem je kategorizace zdrojů v zákoně na ochranu ovzduší. Prováděcí předpis, který stanoví zařazování stacionárních zdrojů znečišťování do jednotlivých kategorií, zařazuje všechny zdroje do kategorie „velmi velké“. Pro tyto zdroje se pak nepřímo zpřísňují emisní limity. Podnikatelé proto musí platit zbytečně velké investice na snížení limitů, přestože by se na ně zákon vztahovat neměl. Navíc stát kvůli tomu vynakládá vyšší náklady na monitorování.

Podobně paradoxní je podle Poka třeba i ustanovení pro emisní limity pachových látek, konkrétně u „přípustné míry obtěžování zápachem“ a způsobu měření. „Problematika regulace těchto látek není předpisy Evropské unie upravena. Tuzemská vyhláška přitom v současnosti stanoví takové požadavky na regulaci pachových látek, jaké jsou technicky nesplnitelné,“ uvádí k tomu Jahnův ekologický audit. Dokument dokonce bourá i některá doposud zažívaná tabu, jako je například dosavadní upřednostňování energetického využití likvidovaného materiálu před jeho pouhým materiálním zpracováním. V budoucnu by se podle Jahna mělo zohledňovat, zda energetická náročnost recyklace v některých případech nakonec nepřeváží nad obyčejným spálením odpadu ve spalovnách.

PROTI EKOLOGISTŮM

Zákon o ochraně přírody a krajiny umožňuje různým občanským sdružením účast ve všech správních řízeních probíhajících v souvislosti s povolováním staveb. „V některých případech dochází ke zneužívání jejich práv a následně k prodlužování doby nezbytné pro přípravu investic. To představuje značné finanční ztráty pro podnikatelskou sféru i veřejnou správu,“ píše se v Jahnově materiálu. Příkladem byl třeba léta se táhnoucí spor o dálniční obchvat Plzně, který nakonec musela vyřešit sněmovna přijetím speciálního zákona. I na tyto situace, při nichž záměrně dochází ke zneužívání procesních pravidel s cílem obstrukce konečného rozhodnutí, Jahnův návrh pamatuje.

S tím souvisí již zmíněné nejasné definice. Například zákon o ochraně přírody a krajiny používá termín „krajinný ráz“, ale bez bližšího upřesnění. Jahn proto požaduje přesnější vymezení některých pojmů a stanovení preciznějších termínů.

CO NA TO PODNIKATELÉ? Podle prvních reakcí jsou běžní podnikatelé s Jahnovými návrhy spokojeni. Například podle Svazu průmyslu a dopravy představuje ekologický audit ucelený materiál, identifikující skutečně problémové oblasti současné legislativy. Některé normy totiž omezují konkurenceschopnost ekonomiky, aniž by to bylo nutné v zájmu ochrany životního prostředí. Mluvčí Svazu Anna Veverková připomíná, že zatím alespoň teoreticky došlo k naplnění dlouholetého požadavku podnikatelů na eliminaci zbytečných překážek rozvoje ekonomiky. „Zpracovaná analýza je přitom plně v souladu i se současnými trendy v Evropské unii,“ dodává. KTERÝCH ZÁKONŮ SE MAJÍ ZMĚNY TÝKAT

Zákon o vodách

+ nařízení vlády o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod

+ nařízení vlády o stanovení povrchových vod vhodných pro život

+ vyhláška o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových

Zákon o ochraně ovzduší

+ nařízení vlády o Národním programu snižování emisí tuhých znečišťujících látek

+ nařízení vlády, kterým se stanoví emisní limity

+ vyhláška, kterou se stanoví emisní limity

Zákon o odpadech Zákon o obalech Zákon o integrované prevenci a omezování znečištění + nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování

Zákon o ochraně přírody a krajiny Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí