Ivo Žídek: Češi jsou ve spotřebě volně prodejných léků druzí v Evropě

14. ledna 2013, 12:05 - Adéla Čabanová
14. ledna 2013, 12:05

Domácí trh s léčivy už několik let stagnuje nebo klesá, český farmaceutický lídr Sanofi očekává totéž i v příštích letech. „Pamatuji doby, kdy byl růst deset procent, ale to je dávno,“ říká Ivo Žídek, generální ředitel české i slovenské pobočky Sanofi.

E15: Jak se ekonomicky daří firmě Sanofi v Česku?

Daří se nám v rámci možností dobře. Česko i Slovensko patří z hlediska trhu s léky mezi běžné evropské země. Ne proto, že bychom si to přáli nebo se tak cítili, ale hlavně proto, že ceny českých léků se stanovují podle cen v Evropské unii, ne podle Ruska. Dříve si analytici mysleli, že region střední a východní Evropy je „tam kdesi“, daleko. Když tu ale loni někteří naši vedoucí pracovníci byli, zjistili, že máme úplně stejné problémy jako ve Francii a Británii. Finanční krize a s tím spojená snaha o úspory ve zdravotnickém systému, vypršení patentové ochrany, to vše nás postihuje stejně jako všechny ostatní členy Evropské unie.

E15: V jaké části českého trhu s léky se projevuje finanční krize více a kde méně? Máme v tom v rámci Evropy nějaké zvláštnosti?

Nevěřím na národní specifičnost, máme v rámci Evropy podobné problémy. Volně prodejné léky a antikoncepce jsou segmenty neregulované, ty stojí stranou. Bavíme se hlavně o lécích na předpis, tam je cenová deflace se všemi důsledky. Navíc poplatky u lékaře a v lékárně, stejně jako růst spoluúčasti, vedou ke snížení spotřeby léků. Trh tedy klesá, co se týká počtu předepsaných krabiček i co se týká cen.

Ve většině zemí Evropské unie jsou léky nejlépe regulovaný segment zdravotní péče. Kdyby všechny ostatní byly stejně transparentní a regulované, asi by to bylo dobře. Zatímco za léky se v Česku ze zdravotního pojištění zaplatí posledních sedm let beze změny 35 miliard korun ročně, náklady na nemocnice, praktické lékaře i ambulance rostou více než hrubý domácí produkt.

Volný obchod a regulované ceny, to je protimluv

E15: Jak se s tím vaše firma vyrovnává?

Snižuje se produkce. To vyvolává určité reakce stejně jako u každé soukromé firmy. Pokles obratu je provázen snižováním investic, snižováním stavu zaměstnanců, což určitě růstu hrubého národního produktu neprospívá. Rozumíme snaze státu snižovat ceny léků. V České republice máme ceny nastavené podle tří nejnižších cen v Evropské unii, úhradu od zdravotní pojišťovny stanovenou na nejnižší cenu v Evropě.

Problém ale je, že neumíme zajistit, aby ty léky zůstaly na českém trhu a nebyly vyváženy na jiné, lukrativnější trhy. Máme volný obchod, ale regulované ceny. To je protimluv. Buď regulujete ceny a zároveň obchod, protože máte speciálně nízkou cenu pro Českou nebo Slovenskou republiku. Anebo nic.

E15: S vývozem léků určených pro české pacienty se snaží bojovat i poslanci. V novele zákona, která míří do Senátu, ho chtějí administrativně ztížit. Pomůže to?

Věřím, že je to dobré opatření. Určité podmínky pro vývoz léků tam jsou. Nakolik je to dostatečné, to je otázka. Nechceme, aby u nás léky chyběly. Dříve byla v České republice komerční zastoupení globálních farmaceutických firem především od toho, aby se věnovala nárůstu prodejů, získávání vyššího podílu na trhu. Dnes se z velké části zabýváme tím, jakou dostaneme kvótu léku pro Českou nebo Slovenskou republiku.

Už dávno to není tak, že o kolik si v naší pařížské centrále řekneme, tolik nám dodají. Naopak, dnes naše mateřská společnost vyžaduje report Státního ústavu pro kontrolu léčiv a dodá jen tolik, kolik se skutečně v Česku spotřebuje. To je teoreticky správně, ale praxe může být jiná. Co když dvacet procent krabiček, které dostaneme do Česka, nějaký obchodník paralelně vyveze zpět do zahraničí? Za předpokladu, že by bylo množství vývozu stejné jako předtím, znamená to pětinové snížení kvóty na úkor českých pacientů. Je to nový trend, kterým jsme se začali zabývat loni.

E15: Jakých vašich léků se vývoz týká?

Jde například o nízkomolekulární heparin, který po rizikových operacích brání vzniku krevních sraženin. Protože to není levný lék a v Německu stojí dvakrát tolik, pro některé obchodníky je zajímavé ho v Česku koupit a za hranicemi prodat za dvojnásobek. Komu by se takový obchod nelíbil?

E15: Jak s tím sami bojujete?

Odpovědí je přímá distribuce, kdy se domluvíte s lékárnou nebo nemocnicí, ta prokáže, kolik má receptů od českých pacientů nebo kolik se na oddělení spotřebovalo balení, a pak jim stejné množství zase dodáme. O to se pokoušíme. Lékárna by tomu měla rozumět, ale nemá tu povinnost. Problém je, že ti poctiví čísla vždy rádi ukážou, zatímco ti, kteří se na vývozu podílejí, odvětí, že na ně nemáme nárok. I proto jsme rádi za ten zákon.

Vedle etického a medicínského aspektu paralelního vývozu je tu i daňový aspekt. Jestliže představuje trh s léky hrazenými z veřejného zdravotního pojištění zhruba dvě miliardy eur ročně, a z toho se čtvrtina vyveze, jsme na půl miliardě eur v nákupních cenách. V Německu to prodají za miliardu. Není to můj problém, ale zajímalo by mě, jak to ty firmy vykazují. Podle mne tady máte nezdaněnou půl miliardu eur.

Češi se stále více léčí sami

E15: Proč se neujaly elektronické aukce na léky, kdy měl vítěz s nejnižší cenou získat převahu na trhu?

Mimo jiné proto, že cena vysoutěžená v elektronické aukci je veřejně přístupná. To není ani v Německu. Může proto ovlivnit ceny v jiných zemích, takže chuť výrobců do toho jít není velká. Takové tendry můžete pořádat pro velké trhy.

Kdybych přihlásil Sanofi v Česku do elektronické aukce, budu mít najednou povinnost zásobit polovinu trhu. Na první pohled to působí obchodně úžasně. Jenže abychom získali takové množství léku, musíme to centrále sdělit šest měsíců předem. Když najednou zavolám do centrály: hurá, my jsme vyhráli tendr, nemůžu očekávat, že mi řeknou něco jiného, než že mám smůlu.

E15: Ceny a úhrady jdou tedy dolů, je nějaká výjimka, které se daří?

Máme určité růstové platformy. V případě Sanofi jsou to inzuliny na léčbu cukrovky. Pokles se netýká ani segmentu volně prodejných léků.

E15: Šetří tedy spíš státy než samotní lidé?

Zdá se, že samoléčba je u nás dobře zavedená. Na tom lidé nešetří. Možná se mění spektrum kupujících, možná ti sociálně slabší kupují méně. Celkově ale trh s volně prodejnými léky roste okolo dvou tří procent. Všimněte si, o čem se dnes bavíme ve farmaceutickém průmyslu jako o úspěchu. Pamatuji doby, kdy byl růst deset procent, ale je to dávno. Dnes když nějaká část trhu roste o dvě tři procenta, tak se tomu říká růstová platforma a je to velký úspěch.

E15: Zaměříte se teď více na volně prodejné léky?

S překvapením jsem zjistil, že v počtu spotřebovaných tablet volně prodejných léků na obyvatele jsme mezi prvními třemi zeměmi v Evropě. Německo má víc, pak je Česko následované Slovenskem. Když se mě lidé z vedení ptají, jestli tu jsou možnosti dalšího rozvoje, musím odpovědět, že trh se samoléčbou je tu až překvapivě rozvinutý. Dříve si pacienti u nás ve zdravotním středisku nechávali předepsat běžné léky na bolest hlavy nebo na nachlazení. Dnes se to nevyplatí. Koupí si je rovnou v lékárně.

Akcionáři nemají rádi překvapení a aféry

E15: Jak se za ta léta, kdy pracujete na vysokých pozicích ve farmaceutickém průmyslu, změnila léková politika a trh s léky u nás?

Těžko říct, jak se změnila léková politika, protože posledních dvacet let u nás žádná léková politika nebyla. Nebo jsem si alespoň žádné nevšiml. Bylo by dobré mít lékovou politiku, to určitě. Ani dnes není nic oficiálně sepsáno. V poslední době jen slyšíte proklamace o podpoře dražších, vážnějších onemocnění. Některé nemoci skutečně získaly větší podporu, například rakovina, roztroušená skleróza nebo revmatoidní artritida. Trend tady je, ale že by existoval dokument s názvem Léková politika státu, to ne. Zato model průmyslu se změnil zásadně.

E15: Co tím myslíte?

Začínal jsem v roce 1993 se třemi prodejci a dělalo se denně sedm návštěv lékařů a jedna lékárny. To bylo asi tak všechno. Prostě se jezdilo po republice a za to, co reprezentanti přivezli, byli lékaři vděční. Informace o lécích tu totiž nebyly žádné. Dnes je problematika, jak zajistit pro pacienta lék, postavená na přístupu na trh.

Na tom, jakou lék získá cenu a úhradu, jak se distribuuje a jak je zajištěna bezpečnost léčby. Na tu se dřív takový důraz nekladl. Až po aféře v roce 2004, kdy byl ve Spojených státech stažen z trhu lék na bolest kvůli nežádoucím účinkům, začaly být státní orgány stonásobně náročnější na bezpečnost. Začtvrté se změnilo vnímání etických kodexů.

E15: Opravdu?

Dnes rozdělujeme firmy na globální, které jsou na burzách, a na rodinné, které nám dělají „dobré jméno“. Když jste na newyorské burze, vztahuje se na vás Forreign corrupt practices act, zákon, který vám hrozí za nekalé nemorální chování 25 lety vězení a stamilionovými pokutami v dolarech.

Pokud si vaše akcie kupují akcionáři, potřebujete dvě věci. Nejsou to jen prodeje, jak se mnozí domnívají. Potřebujete reputaci a předpověditelnost výsledků. Když svým akcionářům řeknete: budeme v příštích pěti letech klesat o pět procent, vaše akcie stoupnou. Jen proto, že přiznáte, jak to vidíte, a opravdu to splníte. Akcionáři nemají rádi překvapení a nemají rádi aféry.

Možná se nám několikrát nepodařilo splnit náš ekonomický cíl a pořád přitom sedím ve své kanceláři. V kontrastu k určité paranoie některých zákonodárců. Kdybych se ale ocitl na první straně bulváru, na nic nečekám, vezmu si pár věcí, které tu mám, odevzdám notebook, telefon, a protože auto mám firemní, jdu si koupit jízdenku na autobus domů do jižních Čech.

E15: Korupční aféry firem a lékařů jsme ale měli i v Česku.

Panuje tu určitá paranoidní obsese, jak je to s korupcí mezi farmaceutickým průmyslem a lékaři. Podle mě je to jen nedostatek informovanosti. Velké firmy mají tvrdé samoregulační mechanismy. Máme vlastní vnitřní audit, který bere účtenku po účtence, smlouvu po smlouvě, jestli tam není něco, co by mohlo zajímat britské, americké či francouzské úřady, protože čistý štít je velmi cenný. Někteří naši zaměstnanci tvrdí, že jsme papežštější než papež.

Vedle toho vždy budou malé rodinné firmy. Fungují jednoduše: založím si společnost s ručením omezeným, koupím léky od distributora, zaměstnám tři čtyři dealery, pošlu je za lékaři a nestarám se o to, jak je budou motivovat k předepisování mých léků. Tomu nezabrání ani šedesát přísných zákonů, protože tito lidé dneska prodají a za měsíc na trhu nejsou.

E15: Novela zákona o reklamě má teď prostor pro korupci mezi firmami a lékaři omezit. Zakazují se návštěvy obchodních zástupců v ordinačních hodinách, upravuje se sponzorování kongresů a studií. Je tam něco, co vám obzvlášť vadí?

Mně jako zástupci globální firmy to nevadí. Snáz dodržím vnitřní předpisy. Pro mě ta práce bude jednodušší, ušetřím náklady. Otázka je, jestli zákaz některých věcí, které se děly čistě, není na úkor lékařů. Kdo zaplatí odborné společnosti kongres? Když se chce sejít čtyři sta kardiologů, potřebují sponzory. Když pan profesor, člen výboru mezinárodní lékařské asociace, přednáší v San Francisku, koupí mu pan ministr letenku?

Na druhé straně když jede třicet praktických lékařů z jednoho regionu na kongres na Bahamy nebo na seminář do Alp, což se stále běžně děje, tak to není v pořádku. To by ale neměl být problém odlišit. My máme ve vnitřním předpisu, že nesmíme pořádat akce v místech s turistickou atraktivitou, v zimě nic na horách, v létě nic u pláže.

Náš výhled? Pokles a zase pokles

E15: Dobře pamatujete, jak stanovoval úhrady léků ministr zdravotnictví a jeho komise. I dnešní systém má ale svoje potíže. Jak se na něj díváte?

Všechno má své chyby. Přestože bývalé členy komise znám, dávám přednost zákonu před komisí kvůli objektivitě. Žádný zákon ani vyhláška není perfektní. To, že se úhrada zdravotní pojišťovny určuje podle nejnižší ceny podobného léku kdekoli v Evropě, vede ke zvyšování doplatků. Pacienti platí víc a víc. Kupodivu ale nejsou příliš slyšet. Možná proto, že nejsou nijak organizovaní, a není, kdo by se jich zastal.

E15: Jaký máte výhled pro letošní rok?

Pokles a na další rok znovu pokles. Státní ústav pro kontrolu léčiv podle mě pracuje perfektně. Až moc. Brutálně, dalo by se říct. Ceny už nikdy nebudou vyšší. Počet prodaných léků na recept také výrazně neporoste, nemocných je pořád zhruba stejně. Jsme si toho vědomi, nikde v Evropě to není lepší. Budeme rádi, pokud se nám podaří udržet pokles tak, jak ho máme naplánovaný.

E15: Předpokládám, že plánujete udržet postavení na českém trhu?

Díky Zentivě jsme jasným lídrem trhu, každá čtvrtá krabička v lékárně má naše logo. Pozice samozřejmě trošku ztrácíme, protože v roce 1989 měla Léčiva, předchůdce Zentivy, sto procent trhu, a jak přicházejí nové firmy s novými léky, postupně nám ukrajují. Když se v roce 2009 spojilo Sanofi s firmou Zentiva, bylo to ke vzájemnému prospěchu. Díky Sanofi je dnes Zentiva nejen evropská firma, ale expanduje na nové trhy v Africe a na Středním východě. Nyní je třetí největší generickou firmou v Evropě. Ne každá pobočka Sanofi se může pochlubit tím, že nejvyšší vedení jedné z jejích důležitých firem sídlí v dané zemi. Jsme na Zentivu náležitě hrdí.


Ivo Žídek (53)

Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství v Praze. Do roku 1991 pracoval jako urolog. V roce 1992 založil a vedl pobočku firmy Synthelabo. Od roku 1999 působil jako ředitel české pobočky francouzské firmy Sanofi-Synthelabo, od roku 2004 Sanofi-Aventis. Angažuje se v Asociaci inovativního farmaceutického průmyslu.


Čtěte také:

Poslanci chtějí zastavit odliv léků do ciziny

Reklama nebo informace? O lécích se bude mlčet

Sanofi-aventis ukončila solidní rok, ale slabší než 2009


Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče