Italská invaze pokračuje

25. května 2012, 16:03 - Irena Blunt-Mastná
25. května 2012, 16:03

Po přestěhování nabízí podnik atraktivní polední menu, ale večer se hosté dočkají za spoustu peněz málo zapamatováníhodných zážitků

Když se mne zahraniční přátelé ptají, co Pražané jedí typicky k obědu, čekají patrně odpověď ve smyslu knedlíků, omáček a řízků. Zarazí je ovšem, když zjistí, že typickým obědem bankéřů, právníků, podnikatelů a jiných příslušníků pražské urbánní profesionální kasty bývá italská kuchyně. Tyto chutě vytvářejí dobrou synergii s přitažlivostí barokní Prahy a jejích mladých (zejména blonďatých) obyvatelek pro italské restauratéry a výsledkem je téměř exponenciální růst italských restaurací, trattorií a vinoték. To je případ i podniku VinodiVino, který se nedávno přestěhoval do nových prostor ve Štupartské ulici, jen kousek od bývalé La Provence, na kterou milovníci dobrého jídla vzpomínají se slzou v oku.

Bezchybné obědy

V centru staré Prahy se objevilo několik míst, kde se dá dobře a za rozumný peníz poobědvat, a to navíc docela rychle. Právě v tom vidím největší přínos nového počinu. Jak se říká v Itálii – kdo dobře žije, dobře jí – a to o obědu zde platí bez výjimky. Bez rezervace prakticky nemáte šanci, což dá příchozímu najevo i obsluha za pultíkem, která bohužel nepůsobí dojmem, že by se zvláště snažila vyjít vstříc.
Podnik je rozdělený na dvě části. V parteru se sedí na vysokých, téměř barových stoličkách u vysokých stolků, v suterénu jsou klasické stolky, opět s dřevěnými, tentokráte nízkými židlemi. Trochu mi připomínají školní jídelnu, ale přes oběd to vůbec nevadí, menu je totiž prakticky bezchybné. Vždy se v něm najde polévka pod sto korun a těstoviny zhruba o padesátku dražší. Doporučuji zejména jakékoli těstoviny na másle a šalvěji, měla jsem je několikrát a rozplývají se na jazyku. V nabídce je většinou i jednoduchý masitý a rybí pokrm na úrovni dobré trattorie kdekoli na jih od Alp, a to za velice rozumnou cenu. Jste-li příznivci například francouzského bistra La Gare nedaleko od Štupartské, ve VinodiVino najdete prakticky stejný poměr ceny a kvality, ovšem v italském provedení.
Netřeba ale zůstávat jen u denní nabídky, která se obměňuje každý týden. Pokud chcete utratit trochu víc, nenechte si ujít vaječné taglioni s lanýži případně spaghetti alla chitarra. Pokud vám jejich název připomíná kytaru, jste na správné cestě. Jde totiž o těstoviny formované pomocí zvláštního nástroje, na jehož dřevěném rámu jsou nataženy struny, kterými těstoviny propadají ve velmi tenkých nudličkách.

Výběr vín je nepřeberný

Jak vyplývá z názvu podniku, vše se točí kolem vína. Sklepní prostory jsou jednou velkolepou galerií italské vinné produkce. Je ovšem škoda, že tento potenciál není zdaleka rozvinut tak, jak by mohl být. V restauraci v prvé řadě chybí odborná rada. Nepřekonatelný je v tomto personál třeba restaurace Ambiente hned za rohem v Celetné ulici, která se také specializuje na italská vína a kde místní sommeliér (či sommeliérka) vždy zasvěceně poradí. Ve VinodiVino jsem se ani při jedné z návštěv pomoci nedočkala, a pokud se personál o nějaké moudro pokusil, byly to rady typu „tohle je dobré“ nebo „zkuste třeba tuhle láhev“. Skutečně fundované vysvětlení týkající se odrůdy, způsobu zrání nebo půdy nikde. Navíc jsem vždy měla pocit, že se mě obsluha snaží dotlačit spíše do dražších vín, a na to jsem alergická. A poměr kvality a ceny úplně neodpovídá: zejména u červených vín by cena mohla být aspoň o deset procent nižší.

Osudný večer

Po několika příjemných obědech jsem se rozhodla zkusit strávit ve Štupartské večer. Podnik má totiž vyšší aspirace než jen rychlé obědy. Při příchodu nás uvítal lehký jazz a nekuřácké prostředí. K dobru podniku přičítám i to, že mají i obyčejnou mattonku – nejsem sice zrovna volička zelených stran a příznivkyně batikovaných sukní se sandály, ale restaurace, které servírují jen vodu dováženou přes půlku Evropy, mi nepřipadají zcela v pořádku. Všech těchto detailů si mohu všimnout, a dokonce si nerušeně psát poznámky, protože ačkoli jsou obsazené jen dva tři stoly, personál si očividně neví rady. Místo toho, aby nám co nejrychleji přinesli menu a až poté začali nosit hotová jídla k vedlejšímu stolu, volí postup opačný a až po nějaké době si nás pořádně všimnou.
Po nějaké době se dopracujeme aspoň k lahvi bílé franciacorty, která je naštěstí servírována v dokonalé teplotě. Za předkrm můj společník volí opečené plátky z tuňáka podávané s buvolí mozzarellou a rajčatovým džemem, zatímco já jsem se rozhodla pro rizoto s červenými krevetami a cuketou. Tuňák jistě na pohled vypadá bezvadně; je servírovaný na skleněném talíři a má krásnou strukturu i barvu, proužky mozzarelly jsou zajímavě posypané makovými semínky. Přítel ovšem po chvíli rozpačitě koulí očima a přisouvá mi porci na ochutnání. Čekám řezavě slanou chuť čerstvého tuňáka, kterou zjemní krémovitá chuť pravé buvolí mozzarelly, nekoná se ovšem ani jedno. Výsledek je velmi mdlý, navíc pokrm působí trochu uleželým dojmem.
Ani moje rizoto neoslní. Konzistence je příliš vodová, takže se nedá jíst způsobně vidličkou otočenou hroty dolů, a také v tomto případě chybí sůl. Krevety nacházím možná dvě a i cenovka mi připadá neadvekvátní. Mezitím jsme se dopídili důvodu, proč kyblík s ledem na bílé víno zůstal stát na našem stole. Máme si dolévat sami, protože personál nestíhá.
Svíčková s redukcí vína nebbiolo s novými bramborami coby hlavní chod je prý z italského chovu. Přítele ovšem hlavně překvapilo, že se nikdo neptal, jak má být maso propečené – kuchaři mají zjevně vlastní představu. Výsledku se nedá asi mnoho vytknout, i když není kulinářským zážitkem vrývajícím se do paměti (a za 450 korun má host rozhodně právo něco zásadnějšího očekávat). Já jsem si objednala restované kotlety z mladého jehněčího, prý z malé farmy odněkud z moravského pomezí. Pokud jsou míněny jako dietní pokrm pro dámy v tom smyslu, že vlastně neobsahují skoro žádné maso, a přitom zaplní opticky talíř, je to asi dobrý marketingový tah, jak nalákat modelky. Jsou-li ovšem míněny vážně (a to při ceně bezmála pěti stovek věru budou), pak jsou tukem prorostlé miniaturní kotletky pouze nezdařeným vtipem nebo spíše neumětelstvím. Kdyby se raději drželi těstovin! Navíc talíře nebyly nahřáté, a tak jídlo rychle vystydlo. K dobru podniku naopak musím přičíst, že i když restaurace již pomalu zavírala, mohli jsme zcela v klidu dopít víno a nikdo na nás nespěchal ani dlouho po zavírací době.
Pokud jde o obědy, je VinodiVino jedním z nejpodařenějších nových pražských počinů. Kvalita – zejména těstovinových jídel – výběr vín i celková atmosféra si zaslouží pochvalu a není divu, že si místní stačili podnik rychle oblíbit. Večerní zkušenost ale potvrzuje, že se nelze divit tomu, že zatímco v poledne je podnik k prasknutí nabitý místními, při večeři kolem nás seděli až na výjimky turisté.

Plusy: + ideální místo na polední posezení
+ výborné těstoviny z domácí produkce
+ jeden z nejlepších výběrů italských vín ve městě

Minusy: - neodpovídající provedení masitých pokrmů
- nedostatečně vyškolený personál, pokud jde o víno
- zbytečně vysoké ceny některých červených vín

VinodiVino Štupartská 769/18
Praha 1, 110 00
tel: +420 222 311 791
e-mail: info@vinodivinopraha.cz
http://www.vinodivinopraha.cz

Otevírací doba Po–So 12.00–22.30, Ne 12.00–22.00
Kuchyně italská
Země původu nabízených vín Itálie

Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.

Výběr z jídelního lístku Culatello di Zibello (italský salám) s pěnou z kozího sýra a šafránem podávaný s redukcí portského vína 320 Kč
Variace z mořských plodů pro 2 osoby 650 Kč
Chřestový krém s šalotkou a sýrem grana 95 Kč
„Mediterranea“ salát s hlávkovým salátem, mozarellou, sušenými rajčaty a piniovými oříšky 195 Kč
Strozzapreti se slaninou a hříbky 220 Kč
Rizoto s červenými krevetami a cuketou 290 Kč
Pennette s rajčaty a bazalkou flambované v parmazánové formě 250 Kč
Špagety „alla chitarra“ s divokými srdcovkami a zeleným chřestem 320 Kč
Plátky z tuňáka modroploutvého na grilu se sezonním salátem 450 Kč
Flambované krevety podávané s krémem na bázi brandy 450 Kč
Grilovaný mořský vlk „Orbetello“ podávaný s mladým špenátem 450
Semifreddo s pistáciemi a mandlemi podávané s kopečkem hořké čokolády a čerstvými malinami 125 Kč
Ananas flambovaný s brandy a třtinovým cukrem 125 Kč

Výběr z vinného lístku Bollinger Special Cuvé, Brut 2560 Kč
Ca Del Bosco Millesimato, Dasage Zero 1700 Kč
Gavi di Gavi, D. O. C. G., Marchesi di Barolo 980 Kč
Gewutztraminer St. Valentine, D. O. C., St. Michael Eppan 1250 Kč
Vintage Tunina, I. G. T., Jerman 1900 Kč
Barbera d’Alba, D. O. C., Batasiolo 2008 630 Kč
Marzemina di Isera, D. O. C., A. A. De Tarczal 2005 860 Kč
Amarone, D. O. C., Pra 2006 2360 Kč
Lupicaia, I. G. T., Castello del Terriccio 2005 4200 Kč

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče