Itálie, braň se!

19. ledna 2011, 16:42 - Milan Ballík
19. ledna 2011, 16:42

Dobrých italských podniků se v hlavním městě najde asi půl tuctu, a tento mezi ně nepatří

Italských, potažmo středomořských restaurací jsou v Praze stovky. Bohužel zdaleka ne všechny si tyto přívlastky zaslouží. Ristorante Porto láká zajímavým názvem a překvapuje lokací v trochu ponuré části Karlína. Nabízí atraktivní sortiment a kromě něj záruku klidného, „neprofláknutého“ prostředí. To jsou důvody, které stojí za prozkoumání
Nevelké místnosti, neokázale zařízené, navozují díky plastickým tapetám a noblesní dřevěné podlaze příjemnou, pozitivní náladu. Výšku lokálu eliminují svítidla, prostá a v detailech nedotažená. Zářící opálová „okna“ v jedné ze stěn vcelku poetický prostor trochu přesvětlují. Vysoké židle světlého odstínu, stoly velikosti spíše kavárenské – sotva dostačující pro jednoho, a to i přes absenci košíku s pečivem, jehož jsem se během večera nedočkal – nedbale prostřené se špatně vyžehlenými ubrusy a jen skrovným založením, to vše působí jako salonek zchudlé vesnické šlechty. Nabídka jídel je ovšem veselejší a slibuje dobrou, potěšující večeři. Nejlépe bude, uvažuji, naladit se na italskou notu zeleninovou polévkou minestra (ono upřesňující „di verdure“ v lístku chybí, ale jsme zvyklí, víme už, že je míněna polévka zeleninová).

Probuzené senzory

Péče personálu je od počátku vstřícná, nepřehnaná, ale ani italsky uvolněná, jak se často v podobných podnicích děje. Kouřící miska se široko daleko vonící polévkou je na stole v minutce. Na pohled přitom slibuje vše chtěné. Perleťová očka oleje na zlatooranžové hládi, uvnitř spousta zeleniny všeho druhu. Jásavě červená rajčátka, bělavé ostrůvky brambor, kolečka karotky, cuketa a kdovíco ještě. Vše spoluvytváří pestrou mozaiku barevné slunné země, jež dala světu jednu z nejobdivovanějších kuchyní. První dojem z chuti je příznivý. Čistá, lehce navinulá autentická příchuť probouzí zatím ospalé senzory. To ovšem netrvá dlouho. S první lžící zeleniny se objevují oku skryté nedostatky, jichž není málo. Půlené plody cherry rajčat nabyly varem prazvláštního vzezření. Slupka se oddělila téměř po celé ploše a přichycena pouze na „vrchlíku“ vytvořila tvar jakéhosi klobouku se širokou, zprohýbanou krempou. A vůbec nešla pozřít: právě pro tohle se rajčata loupou. Slupka, vložíte-li ji do úst, se v lepším případě přilepí k patru. Je potom velice těžké a pro ostatní jistě málo pohledné ji dolovat a vracet zpět do talíře.
Příliš se nevyznamenaly ani brambory. Šlo patrně o nějakou levnou sortu škrobovitých, krupičkovatých plodů, navíc rozvařených a zcela bez chuti. Vůbec se stupněm uvaření byl problém – karotka zůstala téměř nedotčeně tvrdá (samo o sobě mi to nevadí), ostatní bylo na hranici rozvařenosti. Počáteční příznivý pocit se rozplizl do rozpaků až zklamání.

Upovídané intermezzo

Ještě ale nelámu hůl, očekávaje, čím se předvede další part. Linguine con le cozze, po našem těstoviny se slávkami, rajčatovou omáčkou, česnekem a petrželí, mohly mnohé napravit. Obaleny háďaty nudlí se na sebe vršily otevřené tmavé lastury poodhalující oranžové oříšky masa slávek. Dílem potom vše tonulo v tomatové šťávě, občas odkudsi živě zářily kuličky minirajčátek.
Těstovina, pevná a čisté chuti obilí, dobře snášela zdařilou omáčku, vyváženě se porovnala i se slávkami. Ty byly čerstvé, bez sebemenšího náznaku nepravých vjemů vložily do jídla čistou vůni pobřeží. Vydařenou kombinaci pouze opět pozlobila svou slupkou rajčata, zachovala se stejně jako v polévce. Slávky vskutku vylepšily pocuchanou fasádu dojmu z minestry.
S obnovenou důvěrou jsem se zamyslel nad pokračováním, jímž měla být svíčková ve smetanové omáčce z hřibů a s lanýžovým carpacciem. Tam se snad, proboha, nedá nic pokazit! Odpověď jsem dostal za chvíli. Ještě předtím se však něco změnilo. Nevím, jaká síla přibila servírku i číšníka k pracovnímu baru v meziprostoru. Vedli tam však za občasné konzultace s hosty u nejbližšího stolu patrně nějakou zajímavou debatu. Natolik, že na mne zcela zapomněli. Po delší než dlouhé chvíli mne slečna mávnutím ujistila „vydržte přece, už to bude“, načež nerušeně pokračovala v hovoru. Nevadilo mi to až tolik, dolít vodu do sklenice si umím sám. Jen si dojít pro další do lednice za barem mi přišlo jako přílišné vměšování do kompetencí diskutující dvojice. Vodu jsem dostal až po závěrečném debarasu.

Finále s montepulcianem

Čekání jsem si krátil těšením se na steak. I když dotaz na stupeň propečení nezazněl, věřil jsem ve schopnost obsluhy odhadnout hosta a servírovat mu maso tak, jak ho má rád. Jakmile proto temný útes svíčkové trčící ze světlého jezera kropenatého kousky hub přistál na stole, na nic jsem nečekal a vrhl se na něj. Víra v telepatický um servírky však byla lichá. Maso bylo více než medium. Navíc zcela prosté sebemenší kapky šťávy. S totálně vysušeným, až drolivým soustem si nedokázala poradit ani omáčka, hodně se blížící naučené chuti konveniencemi „vylepšeného“ produktu z „třetích cenovek“. To ovšem kuchaři nepodsouvám, jen jsem měl takový dojem. Uvedené lanýžové carpaccio sestávalo ze dvou plátků velikosti novorozeneckého nehtu, což se ve finále ukázalo jako výhoda. Drakonicky panovačná chuť houby, patrně naložené, dokázala přizabít všechny ostatní projevy jak masa, tak omáčky, byly-li tam už předtím nějaké. Obvykle se stává, že konečný efekt v rámci možností podpoří zvolené víno. I zde tomu tak bylo. Konečný efekt, ten veskrze negativní, podpořilo – údajně montepulciano – trpkou, naoxidovanou až čpavou příchutí, jež dokonale schovala sebemenší náznak jakés takés stopy slušného vyznění. Probíraje se nabídkou dezertů – v úvahu přicházela panna cotta s jahodovým krémem, nebo jahody s mascarpone, na tiramisu jsem ani nepomyslel – se nakonec sladkého závěru vzdávám. Nerad bych si ještě více kalil dojem z podniku, který se zdál tak přívětivým. Sympatická „zašívárna“, dalo by se říci. Pokud ovšem nebazírujete ani na prostředně dobré krmi a s jakostí doušku vína si neděláte starosti. Porto jen potvrdilo můj úmysl spolupodepsat se pod tvrzení, že opravdu dobrých italských podniků se ve městě najde tak půl tuctu, víc asi ne. Value for money 4 hvězdičky z 10

Hodnocení restaurace
Jídlo 20 bodů z 50
Obsluha 13 bodů z 20
Nápoje 9 bodů z 20
Prostředí 7 bodů z 10
Celkem 49 bodů ze 100

+ Jistý náboj klidné poetiky
- Česky odbyté snahy o italskou kuchyni

Ristorante Porto Urxova 436/10, 186 00 Praha 8-Karlín, Tel./Fax: +420 222 313 926
e-mail: ristoranteporto@seznam.cz, www: http://www.ristoranteporto.cz Otevírací doba Po–Ne 11.00–23.00 Kuchyně mediteránní
Země původu nabízených vín Česká republika, Francie, Itálie

Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě

Výběr z jídelního lístku Krémová houbová polévka 65 Kč
Vittelo tonnato (telecí maso, tuna, majonéza, kapary, ančovičky) 180 Kč
Salát z chobotnice (chobotnice, celer, cibule, petržel, olivový olej 250 Kč
Penne porcini con tartufo (hřiby, nakládané sekané černé lanýže, smetana, petržel) 180 Kč
Fettucine all’Astice (1 humra na lůžku z pasty s rajčatovou omáčkou) 380 Kč
Zeleninové risotto 160 Kč
Jehněčí kotletky na grilu s rozmarýnem 290 Kč
Svíčková ve smetanové omáčce z hřibů a s lanýžovým carpacciem 395 Kč
Krevety tygří – na grilu, v citrónové omáčce 325 Kč
Mořský vlk 350 g – 400 g – grilovaný, v soli 320 Kč
Jablečný koláč s vanilkovou zmrzlinou 85 Kč

Výběr z vinného lístku Rose Brut, Louis Barthélémy 1690 Kč Muškát moravský, kabinetní víno, polosuché 2008 - Vinařství ing. F. Mádl 320 Kč Ryzlink rýnský, pozdní sber 2007 – Vinařství Radomil Baloun 370 Kč Gewürztraminer Crescendo DOC, Südtirol, Ritterhof 2007 650 Kč Menetou Salon Les Thureaux, Joseph Mellot 2006, Loire 670 Kč
Rully 1er Cru Gresigny, Domaine Michel Briday 2006, Bourgogne 1190 Kč Cotes de Provence Rose, Domain Houchart 2007 390 Kč
Thaóra rosato IGT, Sardegna, Cantina Del Vermentino 2007 330 Kč Modrý Portugal, pozdní sber, barrique 2007 – Vinařství Hort 540 Kč Canaiolo IGT, Umbria, Fattoria Le Poggette 2006 490 Kč Chateau Batailley 1997 Grand Cru Classé, Pauillac 1590 Kč
Chambertin Grand Cru, Jean-Claude Belland 2002 3990 Kč

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče