Investice sem i tam

27. ledna 2010, 01:00 - Petr Korbel
27. ledna 2010, 01:00

Otevření hranic a pád tradičních východních trhů přežilo české hospodářství hlavně díky zahraničním investicím. K tahounům domácí ekonomiky dnes patří především automobilový průmysl v čele se Škodou Auto, ale v roce 1989 byla třeba ocelárna Poldi Kladno ve svém oboru dál než mladoboleslavská automobilka. Rozdíl byl v privatizaci.

Zahraniční investoři přinesli vyspělé technologie, znalosti, moderní systém řízení a přístup na západní trhy. Noví čeští soukromí majitelé většinou nic takového nabídnout nemohli.

Různá cesta, různé osudy

Tehdejší Karosa a Liaz stály před dvaceti roky na stejné startovní čáře. Do Karosy vstoupil zahraniční investor, a přestože se majitel od té doby změnil, firma stále úspěšně vyrábí autobusy, byť pod jiným názvem. Z Liazu, který byl privatizován českou cestou, nezbylo téměř nic.

Zahraniční investice pomohly také odvrátit katastrofu v regionech, kde se utlumovala těžba uhlí. Bez příchodu zahraničních firem by tam byla nezaměstnanost mnohem vyšší, stát by musel vyplácet ještě větší sociální dávky a vznikaly by mu i další výdaje, protože patologické společenské jevy kráčejí s beznadějí a bídou ruku v ruce.

Na stejné straně bilance

V době, kdy se slovo dluh skloňuje ve všech pádech, je však vhodné připomenout, že přijímání úvěrů a příliv zahraničního kapitálu jsou vlastně dvě strany téže mince. Mnoha lidem se to zdá nepochopitelné, protože největší příznivci zahraničního kapitálu bývají často zároveň nejrazantnějšími kritiky zadlužování, avšak stačí se na to podívat z druhé strany, tedy z pohledu zahraničního subjektu, který má peníze. Ten může prostředky půjčit, přičemž by se mu měly vrátit i s úroky. Nebo bude vystupovat v roli zahraničního investora, ale chce totéž. Tedy aby se mu peníze vrátily, a to pokud možno s ještě větším ziskem, než kdyby šlo o pouhou půjčku. Jen termín tam není přesně stanoven, ale dnes už jsme v situaci, kdy investoři si své zisky skutečně vybírají.

Tuzemský akcionář by dividendy utratil tady a prostřednictvím daní by tak přispěl k příjmům českého státního rozpočtu. Cizinec zpravidla přispívá rozpočtu jiného státu.

Zahraniční investory přitom bezpochyby potřebujeme, měli bychom o ně pečovat a snažit se, aby neutíkali jinam. Ale na druhé straně potřebujeme také úspěšné ryze české firmy, které budou investovat v cizině. Aby se to vyrovnalo.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče