Investice hrou

17. července 2008, 12:08 - Michal Kučera
17. července 2008, 12:08

Deskové společenské hry mohou naučit přemýšlet o penězích, ale nelze čekat zázraky

Od nepaměti trápila lidstvo otázka, jak co nejsnáze získávat znalosti. Efektivní výuka má být především zábavná. Proto již dlouho existují stolní deskové hry, jejichž účelem je vedle zábavy také hráče něco naučit. Například v devatenáctém století používala německá armáda pro výuku strategického myšlení důstojníků speciální tahovou hru. Tento nápad se později velmi rozšířil. Dnes existuje s výukovou tématikou množství her, díky nimž se lze učit cizí jazyky, matematiku nebo jiné obory, aniž byste museli otevřít knížku. Do tohoto seznamu patří i společenské hry, jež se zabývají financemi a investováním. Jsou to jednak klasické Monopoly, které jsou na trhu již více než sedmdesát let a vyrábějí se v bezpočtu variací, nebo třeba hra Cashflow amerického spisovatele Roberta Kiyosakiho, autora známé série knih Bohatý táta, chudý táta. Doplňuje je i několik her českých, které jsou ovšem často pouze variací na tento klasický nápad. Prodej těchto her ovšem není nijak závratný a v jednotlivých oslovených prodejnách se pohybuje pouze v desítkách nebo stovkách kusů ročně. Jak dlouho bude ještě možnost zabavit se a učit současně pro zákazníky atraktivní, je proto otázka. „Prodej podobných her dlouhodobě klesá, protože ti, kteří je dříve hrávali, dnes dávají přednost počítačovým hrám,“ uvedl místopředseda Sdružení pro hračku a hru Jiří Šťastný. Podle něj má na klesající popularitu deskových her vliv také to, že málokterá rodina má čas sejít se a strávit společně pár hodin.
Lze se jen dohadovat, zda deskové hry někoho naučí hospodařit s penězi. Dozajista ale ukážou, jaký má kdo k penězům skutečný vztah. Dobře je to vidět na příkladu hry Cashflow. Ta si jako jediná na českém trhu přímo klade za cíl naučit hráče něco o světě financí. Zábava je u ní až na druhém místě. Autor slibuje, že kdo bude hru často a dobře hrát, zbohatne i v reálném životě. Na přístupu lidí k této hře je opravdu možné vysledovat, jaké má kdo šance získat finanční nezávislost. K výhře je totiž nutná základní znalost účetnictví, správy peněžních toků a investic. To předem odradí řadu těch, kteří nemají nejmenší chuť se o podobných oborech něco učit. Protože znalost správy financí je ale nezbytná i k materiálnímu úspěchu ve skutečném životě, dávají lidé svým vztahem k podobným hrám podvědomě najevo, jaké jsou jejich reálné šance zbohatnout vlastními silami. Týdeník EURO vyzkoušel několik her zaměřených na finance či investice a přináší jejich popis a stručné hodnocení.

Monopoly Předchůdce všech stolních her o podnikání. Jen v lehce zmodernizované podobě se vyrábí nepřetržitě od počátku třicátých let, kdy si ji nechal patentovat Charles Darrow. Ten podle firemní legendy nejprodávanější hru dvacátého století vytvořil, když za hospodářské krize přišel o práci. Stejně jako dříve jde i dnes o simulaci obchodu s nemovitostmi. Principem hry je nakupovat pozemky v co největším množství, stavět na nich domy a vybírat od nájemníků činži. Cílem je přimět všechny konkurenty k bankrotu, a získat tak monopol na reality ve městě. Hra se hraje na stylizované mapě s hracími políčky, která nesou jména konkrétních ulic. Původní americká verze Monopolů nesla názvy ulic města hazardu Atlantic City, později přibylo mnoho lokálních verzí. V české podobě hry najdete Staroměstské i Václavské náměstí, žižkovskou věž nebo třeba liberecký televizní vysílač na Ještědu.
Hra má jednoduchá pravidla se zajímavými detaily. Hráči házejí kostkou a posouvají po hrací desce kovové figurky. Pokud figurka stoupne na volné políčko, má právo si od banky koupit ulici na něm vyznačenou. Pokud ale postavička stoupne na již obsazené políčko, je hráč povinen majiteli pozemku zaplatit nájem. Hra obsahuje několik vtipných a celkem reálných prvků, například pokud má hráč štěstí a hodí na dvou kostkách stejný počet bodů, může házet znovu. Kdyby se mu ale taková věc podařila ještě dvakrát, skončí automaticky ve vězení. Autor hry zřejmě předpokládal, že pokud se někomu příliš daří, nemusí jít pouze o štěstí, ale možná i o podvod.
Na rozdíl od Cashflow se v případě Monopolů nedá příliš mluvit o výukové hodnotě hry, ta se omezuje na jednoduché pravidlo, že se vyplatí nashromáždit několik malých nemovitostí, vybírat nájmy a později je vyměnit za jednu velkou. Hra je ale zábavná, a tak si ji může o víkendu zahrát celá rodina a nikdo se nebude nudit.

+ Desetiletími ověřený princip hry + Jednoduchá, ale přesto zajímavá pravidla - Velký podíl náhody na výsledku - Na 21. století trochu zastaralý design

Monopoly Banking Tato hra je vlastně pouze zmodernizovanou verzí starší sestry – původních Monopolů. Změny jsou ale výrazné. „Být více in už ani nejde,“ praví reklamní slogan na krabici s hrou a je zřejmé, že snaze o větší vizuální atraktivitu více než sedmdesátileté hry podřídila firma v tomto případě všechno. Prostou a trochu nudnou hrací plochu klasické hry teď zdobí výrazně barevné obrázky mrakodrapů, vedle nichž stojí významné české stavby, jako je Národní divadlo, Staroměstská radnice nebo třeba Tančící dům. Vedle vizuální atraktivity ale hra nabízí také další, v podstatě nijak zásadní změnu, která ovšem ke hře přitahuje malé hráče a nepřestává fascinovat ty velké. Klasické papírové imitace peněz totiž v Monopoly Banking nahradily platební karty a jejich „digitální“ čtečka. Karty ovšem neobsahují magnetický proužek jako ty skutečné a od sebe se liší jen specificky umístěnými výstupky, díky kterým je čtečka může přečíst podobně jako někdejší počítače četly děrné štítky. Karty jsou navíc ozdobeny logem společnosti Visa. Jiné grafické podoby se dočkaly také jednotlivé domečky, které se ve hře kupují a kovové figurky označující jednotlivé hráče. Pravidla hry i její základní cíl ovšem zůstaly beze změny.

+ Vizuálně atraktivní podoba + Vtipný nápad s platebními kartami - Téměř dvojnásobná cena oproti základní verzi

Cashflow Tato hra si klade za cíl naučit hráče na praktických příkladech zásady a investorské principy obsažené v sérii knih „Bohatý táta, chudý táta“. Jejich autor Robert Kiyosaki si proto mohl dovolit umístit na obal své hry odvážné prohlášení: „Čím více budete hrát tuto hru, tím více zbohatnete“. K tomu ovšem patří hvězdička, která vede k drobně vytištěnému textu s informací, že tento slib platí tehdy, pokud za „bohatství“ budete považovat své finanční znalosti. A základní principy rozumného hospodaření s penězi hra opravdu naučí.
Cashflow se skládá ze dvou v podstatě oddělených částí, které se ovšem odehrávají na jediné hrací desce. První částí je takzvaný Krysí závod. Tímto pojmem Kiyosaki označuje každodenní život naprosté většiny lidí, kteří jsou finančně závislí na mzdě, a proto nejsou skutečně svobodní. Vedle Krysího závodu je na hrací ploše také druhá sestava políček nazvaná Rychlodráha. Ta představuje hřiště, na kterém rozehrávají své investiční příležitosti bohatí lidé. Kdo je bohatý člověk? Podle Kiyosakiho definice je to osoba, jejíž pasivní příjmy přesahují její výdaje. Cílem hry je totéž, o co se snaží řada lidí i ve skutečném životě – zbohatnout, vymanit se z krysího závodu a nechat místo sebe pracovat peníze.
Každý hráč dostane na začátku hry kartu, která určuje jeho profesi a výši platu a výdajů. Na jedné hrací ploše se tak potká „lékař“ s „právníkem“ nebo „automechanikem“. S touto hotovostí hráč začíná své investice. Hra potom probíhá jako mnoho jiných, hráči házejí kostkou a na jednotlivých polích si vybírají z nabídky investic. V čem se ale Cashflow od svých konkurentů zásadně liší, je způsob, jakým se evidují příjmy a výdaje. Hráč totiž dostane skutečnou hospodářskou „výsledovku“, do které zapisuje své příjmy z platu, úroků a dividend a výdaje na jednotlivé položky, jako je hypotéka, školné pro děti a splátky automobilu. Účastník pak musí sestavit zjednodušenou podobu rozvahy svých aktiv a pasiv, stejně jako to dělají skuteční podnikatelé nebo firmy. Je evidentní, že nejméně problémů budou mít ve hře lidé s dostatečnou znalostí účetnictví a financí. Nejsilnější stránka hry, kterou je právě systém účetnictví, je současně její největší nevýhodou. Mnoho lidí totiž nebude mít chuť vyplňovat (byť značně zjednodušené) účetní papíry a sáhne raději po něčem méně náročném. Totéž činí hru jen špatně hratelnou pro menší děti. Cashflow tak budou volit především dospělí lidé, jimž nejde jen o zábavu, ale kteří přistupují ke hře s úmyslem se něčemu naučit.

+ Dobrá výuková pomůcka základů finanční gramotnosti + Učí investorskému myšlení - Nebude bavit každého - Vysoká cena

Dostihy a sázky Ačkoli tato hra na první pohled není o investování, ve skutečnosti jde pouze o českou kopii amerických Monopolů. Princip hry je naprosto stejný jako u jejího předchůdce, a to obsadit co nejvíce políček a dosáhnout co možná největšího finančního zisku. Jediný rozdíl je v tom, že namísto pozemků hráč nakupuje koně a namísto stavění domů umisťuje tato zvířata do dostihů. Hlavním hnacím motorem postupu vpřed je u Dostihů a sázek náhoda představovaná hodem kostkou. Přesto hra stejně jako její protějšky z druhé strany oceánu pomáhá učit strategickému myšlení, děti se díky ní mohou učit přemýšlet o několik tahů dopředu a také komunikovat. Nákupy a obchodní jednání totiž neprobíhají jen mezi hráčem a bankou, ale koně si mohou prodávat i jednotliví hráči, kteří se pochopitelně snaží, aby pro ně byl obchod co nejvýhodnější. Nerozhoduje tedy pouze náhoda, ale také nabídka a poptávka a v neposlední řadě vyjednávací schopnosti. Oproti Monopolům má hra výhodu v tom, že dostihy přece jen připadají řadě lidí a zejména dětem atraktivnější než obchod s realitami.

+ Tradiční a osvědčená hra + Kvalitní zpracování - Nejde o originální nápad

Akcie a opce Originální česká hra vyvinutá společností Czechwealth. Opět vychází z podobného principu jako Monopoly. Cílem hry je ovládnutí co možná největšího počtu společností v jednotlivých odvětvích nakupováním jejich akcií představovaných žetony. Hráč, který získá nejvíce majetku ve společnostech, vyhrává. Hra je originální v tom, že akcie stejně jako ve skutečném světě nemají stále stejnou cenu. Trh totiž ve hře prochází několika fázemi, a to obdobím akumulace, uptrendu (pohybu cen vzhůru), distribuce a downtrendu (poklesu hodnoty). Pro pohyb hry vpřed se využívá také kartiček nazvaných Technická a Fundamentální analýza. Stejně jako v reálném světě je potom pro hráče k finančnímu úspěchu nezbytné nakupovat akcie co možná nejlevněji a prodávat je ve chvíli, kdy je jejich cena nejvyšší. Od jednotlivé fáze akciového cyklu se odvíjí také to, kolik hráč dostane od spoluhráčů, kteří vstoupí svými figurkami na jím obsazená políčka. Hra využívá akcie dvaadvaceti skutečných společností, jako jsou například mediální agentura Reuters, mlékárna Olma nebo server Seznam.cz.

+ Zábavnou formou popisuje princip burzy + Závislost ceny akcií na fázích trhu - Opět variace na Monopoly Za zapůjčení her děkuje týdeník EURO prodejně www.svet-her.cz.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče