Ingvar Kamprad: Domovy ve stylu nejbohatšího Evropana

Renata Lichtenegerová 04. května 2009, 01:00
04. května 2009, 01:00

Začínal prodejem zápalek, dnes má miliardy dolarů. Ingvar Kamprad, zakladatel společnosti IKEA, proslul svou spořivostí, neotřelými podnikatelskými vizemi, ale i sympatiemi k nacismu.

Ingvar Kamprad

Autor: IKEA

Nejspořivější boháč planety, pravý opak snoba. Mimo jiné i s těmito přívlastky se můžete setkat, stočí-li se řeč na švédského podnikatele a zakladatele nábytkářského maloobchodního řetězce IKEA Ingvara Kamprada. Podle časopisu Forbes je dnes, ve svých 82 letech, nejbohatším Evropanem. Jeho jmění, o němž sám nikdy nemluví, časopis odhadl na 22 miliard amerických dolarů.

INGVAR KAMPRAD

Nejznámější švédský podnikatel se narodil v roce 1926 v jihošvédské provincii Smäland. Společnost IKEA založil v roce 1943. Od roku 2008 je nejbohatším Evropanem. V současné době žije ve švýcarském Lausanne. S manželkou Margarethou má tři dospělé syny – Jonase, Petera a Mathiase.

Ačkoliv by si mohl dovolit „sbírku“ nejluxusnějších automobilů, jezdí Kamprad ve starém Volvu a létá ekonomickou třídou. „Král obchodu s nábytkem“ zkrátka nechce být spojován s luxusem, stejně jako s ním není spojována samotná IKEA. „Vyrábíme pro obyčejné lidi, kteří se musejí ohlížet na peníze,“ konstatuje Kamprad. Aby dal jasně najevo, že se nepovažuje za něco víc, než jsou zákazníci jeho prodejen, nechává se vidět, jak obědvá v levných IKEA restauracích a novinářům dává rozhovory ze své švýcarské vily zařízené IKEA nábytkem.

Kampradova pověst má ale i své „vady na kráse“. Tou nevýraznější jsou jeho někdejší sympatie k nacistickému hnutí. K názorům, které částečně podědil po své babičce, sudetské Němce, se hlásil ještě pět let po skončení druhé světové války. Od té doby se za ně ve švédských i dalších médiích mnohokrát omluvil jako za „největší chybu svého života“. Napsal také omluvný dopis všem svým zaměstnancům židovského původu.

Stejně jako o vztahu k nacismu hovoří Kamprad veřejně také o svých problémech s alkoholem, které na veřejnost prosákly v osmdesátých letech, a o nichž v současné době říká, „že je má pod kontrolou“. Na radu lékaře vždy několik měsíců alkohol nepije vůbec, aby zregeneroval tělo.

Bez peněz můžete jen snít

Farmářský synek Ingvar Kamprad, který se narodil v roce 1926 v jihošvédské provincii Småland, už od raného dětství vymýšlel nejrůznější způsoby, jak by si vydělal nějaké peníze. S množstevními slevami nakupoval sirky, vánoční přání či notýsky, a poté je prodával sousedům.

Podnikavého ducha prý podědil po otci. „Můj otec byl farmář a neměl to lehké. Postihla ho mimo jiné i krize ve třicátých letech. Stále ale vymýšlel nějaké cesty, jak situaci zlepšit. Později jsem zjistil, že to byly jen sny. Otec neměl na jejich uskutečnění prostředky,“ vzpomíná Kamprad. Tehdy prý také pochopil, že „chcete-li dosáhnout výsledku, potřebujete peníze“. Cestu, jak je získat, hledal v prodeji něčeho, co potřebuje každý. Od začátku přitom kladl důraz na dvě věci – na maximální možné úspory a na kvalitu.

Z této filozofie vyrostly během pětašedesátileté existence značky IKEA její charakteristické rysy. Prodejny jsou samoobslužné a jejich součástí jsou prostorné sklady. Aby firma zbytečně nepřevážela „vzduch“, putuje nábytek do prodejen a následně i k zákazníkovi domů po dílech, která si pak lidé sami sestavují. Firma stále hledá levnější možnosti výroby, ale na dodavatele klade vysoké nároky. A aby snad někdo netvrdil, že IKEA vyrábí „šunty“, prochází každý kus nábytku náročným testováním kvality.

Své o tom ví například Jiří Kejval, zakladatel společnosti Techo, která vyrábí převážně kancelářský nábytek a v současné době má roční obrat kolem jedné miliardy korun. „V devadesátých letech se nám podařilo s některými výrobky do řetězce IKEA proniknout. A byla to pro nás opravdová škola kvality. IKEA trvala na svých standardech a dvakrát nám zakázku za půl milionu korun hodila na hlavu,“ vzpomíná podnikatel.

Z HISTORIE SPOLEČNOSTI IKEA

1943 – Ingvar Kamprad zakládá firmu

1948 – do sortimentu IKEA vstupuje nábytek

1951 – vydání prvního katalogu IKEA

1953 – v Älmhultu ve Švédsku je otevřeno předváděcí centrum nábytku

1956 – IKEA navrhuje vlastní nábytek pro plochá balení, zákazníci si mohou nábytek snadno smontovat

1958 – v Älmhultu ve Švédsku se otevírá první obchodní dům IKEA

1961 – IKEA zahajuje testování výrobků

1963 – otevírá v norském Oslu první obchodní dům IKEA mimo Švédsko

1982 – vzniká IKEA Group, jejímž vlastníkem je nadace Stitchting INGKA Foundation se sídlem v Nizozemsku

1986 – Ingvar Kamprad odstupuje z vedení IKEA Group a stává se poradcem mateřské firmy INGKA Holding. Prezidentem a výkonným ředitelem IKEA Group se stává Anders Moberg

1999 – prezidentem a výkonným ředitelem IKEA Group se stává Anders Dahlvig, ve funkci je dosud

Pramen: IKEA

Ráno přivezou mléko a židli

Značku IKEA zná v civilizovaném světě snad každý. Alespoň jeden její produkt je možné najít téměř v každé domácnosti. Celé rodiny, mnohé dokonce pravidelně, podnikají do těchto obchodních domů výlety za inspirací, které spojí s obědem v tamní restauraci.

Cesta k přednímu postavení mezi obchodníky s nábytkem přitom nezačínala stolem ani židlí. Na počátku byla psací pera. „Psal se rok 1943 a zuřila válka. Obchodům se ale dařilo a já toužil rozjet vlastní firmu. Dočetl jsem se, že jeden francouzský výrobce psacích potřeb hledá obchodního zástupce,“ vzpomíná Kamprad. Rozhodl se o zakázku ucházet a nechtěl se prezentovat pouze jako „student“. Založil proto společnost, aniž měl jasnou představu, v čem bude podnikat. Název rozjíždějící se firmičky složil z iniciál svého jména a prvních písmen svého domova ve Švédsku, farmy Elmtaryd a nejbližší vesnice Agunnaryd.

„Továrny v té době hledaly cesty, jak v každé fázi výroby ušetřit. Zdálo se ale, že nikoho nezajímá, jak zefektivnit distribuci. Proto jsem se rozhodl zasvětit svůj život právě distribuci,“ vypráví Kamprad. Šanci viděl v zásilkovém prodeji. Vynechat zprostředkovatele a snížit tak koncovou cenu výrobku. Z této myšlenky se zrodil předchůdce dnešních katalogů IKEA. Jednalo se o přílohu zemědělského časopisu, která nabízela široký sortiment věcí potřebných v domácnosti – vedle oněch plnicích per také peněženky, rámy na obrázky, ubrusy, hodinky, šperky či nylonové punčochy.

IKEA V ČESKU

V Česku otevřela IKEA první obchodní dům v roce 1991, v současnosti zde provozuje čtyři – na Zličíně a Černém Mostě v Praze, dále pak v Brně a Ostravě. V hospodářském roce 2008, končícím loni v srpnu, vzrostl její čistý zisk na 645 milionů korun ze 464 milionů o rok dříve. Celkové tržby obchodů IKEA v České republice včetně restaurací a prodeje potravin se meziročně zvýšily o miliardu korun na 6,8 miliardy korun.

Nábytek se v nabídce společnosti objevil poprvé v roce 1948. Kamprad oslovil nábytkáře z okolí svého bydliště ve Smålandu. Brzy se ukázalo, že jejich výrobky se z celého sortimentu prodávají zdaleka nejlépe. Zboží skladoval Kamprad doma v kůlně a zákazníkům je posílal po mlékaři. „Ta kůlna tam stojí dodnes,“ usmívá se Kamprad.

Postupně se začala rodit myšlenka prodejny pro široké masy lidí. Ještě dříve, než se jí podařilo uskutečnit, začal Kamprad svůj sortiment předvádět na prodejních výstavách nábytku. Obchodům to výrazně prospělo. Zato místní dealeři nábytku začali společnost vnímat jako nevítaného konkurenta.

Zákazník si za kvalitu připlatí

Tehdy přišly první komplikace. Organizátoři výstav najednou neměli o značku IKEA zájem, ostatní zásilkové firmy jí vyhlásily cenovou válku. „Konkurence snížila ceny, my snížili ještě víc. Brzy to začalo mít vliv na kvalitu nábytku,“ popisuje tehdejší atmosféru Kamprad. Po vzoru svého otce hledal cesty, jak komplikacím čelit. V roce 1951 tak přivítala své první návštěvníky předváděcí hala v Älmhultu. Tu za dva roky nahradil první obchod s nábytkem IKEA. „V prodejně jsme nabízeli levnější zboží vedle kvalitnějšího a dražšího. Brzy se ukázalo, že lidé se s nízkou kvalitou dlouho nespokojí. To byla pro nás tehdy cenná zkušenost. Lidé si za kvalitu rádi připlatí,“ říká podnikatel.

Druhá polovina padesátých let znamenala pro Kamprada a jeho firmu nelehké období. Společnost zavedla z důvodu úspor systém „plochého balení“, aby šetřila místem a převážela co nejméně „vzduchu“. Začala také navrhovat vlas

tní design a prodávat nábytek rozložený na díly, jak to známe dnes.

Konkurence nutila dodavatele, aby značku IKEA bojkotovali. Kamprad si uvědomil, že výrobce musí hledat jinde než doma ve Švédsku. První přišly na řadu dánské firmy, na začátku šedesátých let pak nábytkáři z Polska. V roce 1963 otevřela IKEA v norském Oslu první obchodní dům mimo Švédsko. O šest let později následovala prodejna v Dánsku, v dalších letech pak ve Švýcarsku, Německu a Austrálii.

Když v roce 1968 Kamprad rezignoval na funkci prezidenta firmy a přesunul se do pozice poradce vedení, měla již IKEA 75 obchodních domů v osmnácti zemích světa. Na konci fiskálního roku 2008 to bylo 253 obchodních domů ve 24 zemích, z toho deset procent jsou franšízy, z českých ale ani jeden. Ve světě prodala v tomto hospodářském roce zboží za 21,2 miliardy eur. Po své rezignaci na funkci prezidenta Kamprad firmu převedl do vlastnictví nizozemské nadace Stichting INGKA Foundation, kterou jeho rodina kontroluje. Nadace má být zárukou toho, že majetek společnosti IKEA nepadne nikomu „do klína“ a firma se bude moci i nadále rozvíjet.

O budoucnost obchodních domů IKEA obavy nemá. „Ve světě, kde žije osmdesát procent takzvaně průměrných lidí, kteří mají omezené prostředky, musejí být naše vyhlídky dobré. Pokud budeme hrát fér, bude tu pro značku IKEA místo i za sto let,“ míní.

PĚT NEJBOHATŠÍCH EVROPANŮ

  • *Jméno Majetek Země Firma 1. Ingvar Kamprad 22 mld. USD Švédsko Ikea 2. Karl Albrecht 21, 5 mld. USD Německo Aldi 3. Theo Albrecht 18, 8 mld. USD Německo Aldi 4. Armancio Ortega 18, 3 mld. USD Španělsko Zara 5. Bernard Arnault 16, 5 mld. USD Francie LVMH Svět vs. Ingvar Kamprad **

Kamprad byl v minulosti v médiích několikrát označen za pokrytce, který ve skutečnosti není žádný velký šetřílek. V roce 2004 například švédský list Dagens Nyheter zveřejnil seznam jeho nemovitostí. Ten kromě vily ve švýcarském Lausanne, kde dnes Kamprad žije, zahrnoval 270 hektarů na jihu Švédska a vinohrad ve Francii. Cenu tohoto majetku odhadl list na více než šest milionů eur. To by nebylo nic zvláštního u člověka, jehož pečlivě utajované jmění bylo v té době odhadováno na dvacet až čtyřicet miliard eur.

Švédské noviny se ale pozastavovaly nad tajemnem, které podnikatele v této souvislosti obklopuje, a vyslovily podezření, že „otec“ obchodních domů IKEA ve skutečnosti není tak spořivým člověkem, jak se snaží vypadat. „Ingvar Kamprad se rozhodl ztělesnit filozofii podniku, která spočívá v prostotě a šetrnosti. Všechno, co ohrožuje image prostého a šetrného člověka Kamprada, tak ohrožuje základy celé skupiny,“ napsal autor článku Bernt Hermele.

Kritice neunikla ani Kampradova společnost. V roce 1997 odvysílala švédská televize dokument o dílnách ve Vietnamu a na Filipínách, ve kterých děti mladší patnácti let pletly proutěný sortiment značky IKEA. O tři roky později zavedla společnost kodex, mezi jehož požadavky patří mimo jiné „žádná dětská práce“.

Ve svých oficiálních zprávách ale připouští, že v některých zemích se tyto otázky řeší obtížně, neboť se na ně nevztahuje místní legislativa. Aby dala IKEA jasně najevo, že proti porušování lidských práv bojuje, podporuje pravidelně UNICEF.

Poručík Sobotka Pavel Páral

Musíte si přečíst

Čína vládne těžbě ropy v Severním moři

Vesmírná mise NASA chce objasnit počátky života na Zemi

Po zemětřesení ve střední Itálii zemřelo nejméně 120…

Pfizer se rozjel. Další akvizice míří na antibiotika

Studie: závislost české ekonomiky na Německu zesiluje

Washington: Důkazy o Gülenově vině Turci nepředložili

Michal Horáček: Jen já a lidi
Michal Horáček, známý textař a možný prezidentský kandidát, v pořadu Euro TV slibuje, že se v kampani obejde bez politických stran i sponzorů. Agituje za pragmatický vztah k Číně, ale zároveň zůstává zastáncem EU. Islám je podle něj s českým prostředím nekompatibilní.
Zhlédnout další videa