Informační technologie ve službách "zločinu 419"

25. listopadu 2002, 00:00 - Zdeněk Jemelík, ekonomický poradce
25. listopadu 2002, 00:00

Oběť zaslepená vidinou snadného zisku si otevírá účet ve fiktivní bankce Nevysychající invenci prokazují provozovatelé "dopisových" podvodů z Nigérie. Jejich schopnosti rozvíjet technologii zločinu jsou obdivuhodné. Obdivuhodná je ale i naivita těch, kteří přes všechna varování padají do jejich sítí.

Oběť zaslepená vidinou snadného zisku si otevírá účet ve fiktivní bankce

Nevysychající invenci prokazují provozovatelé „dopisových“ podvodů z Nigérie. Jejich schopnosti rozvíjet technologii zločinu jsou obdivuhodné. Obdivuhodná je ale i naivita těch, kteří přes všechna varování padají do jejich sítí.

„Nigerijské dopisové podvody“, v zahraničí označované převážně jako „podvody se zálohami“ (advanced payment fraud) nebo jako „podvod 419“ (také „zločin 419“) podle čísla příslušného odstavce nigerijského trestního zákona, nejsou dnes zdaleka záležitostí pouze Nigerijců, i když ti jsou často v pozadí akcí prováděných z jiných afrických států. U nás jsou dobře známé, ale patrně nepůsobí příliš velké škody. V některých státech je škodlivost asi větší. Britská kriminální zpravodajská služba N.C.I.S. uvádí na svých webových stránkách, že nigerijský kartel vydělává ročně asi 150 milionů liber. Tomu odpovídá i zřízení specializovaných policejních útvarů v postižených zemích.

Tipaři vyhledávají oběti

Přesto nelze u nás tento druh „podnikání“ zcela podceňovat, protože díky internetu s ním přichází do styku stále více příjemců e-mailů a musíme připustit možnost, že neznalost věci by mohla některé z nich svést k zaplacení poplatků za vydání slíbeného „pokladu.“ Mimoto na našem území působí tipaři, kteří vyhledávají potenciální oběti a možná také prověřují jejich identifikační údaje. Nelze vyloučit, že by se mohli uplatnit také jako vyděrači nebo vykonavatelé odplaty na těch „zákaznících“, kteří kartelu způsobili nepříjemnosti.

Stále stejný vzorec

Podvod vždy začíná nabídkou „výhodné obchodní operace“, která má spočívat v tom, že oběť se uvolí ujmout se mnohamilionového „pokladu“, za provizi 10-30 % a za úhradu nákladů jej převést na svůj bankovní účet a pomoci jeho majiteli s usazením v Evropě a s vhodným investováním finančních prostředků. Během transakce pak vždy přijde okamžik, kdy oběť musí zaplatit poplatky ve výši několika tisíc až desítek tisíc US dolarů. Jen zřídka se vyskytují odchylky od tohoto vzorce. Například podvodník z Pobřeží slonoviny láká své oběti na účast na velkém a výnosném obchodu s veterinárními léčivy. Jeho kořistí měla být platba několika tisíc US dolarů fiktivní továrně ve Švýcarsku za vzorky. Poplatky by ovšem měl platit majitel „pokladu“, ale ten předstírá, že je finančně vyčerpán zajištěním jeho převodu do dosahu oběti, nebo je pod takovým dozorem, že si nemůže dovolit žádný velký výdaj. Poplatky se platí v hotovosti přímo na místě vydání pokladu nebo prostřednictvím Western Union, někdy i převodem na bankovní účet. Organizátoři nabízejí obětem, přijíždějícím k uzavření transakce a zaplacení poplatků, přímo mateřskou péči. Nabízejí vyzvednutí z letiště, obstarání hotelu, zvou do rodiny, ke společné návštěvě kostela, znám i případ darování mobilního telefonu.

Nejprve dárečky, potom šeky

Dosti často však požadují dárky pro sebe a své blízké. Jejich oblibě se těší kvalitní hodinky, drahá plnicí pera, kalkulačky. Většinou se poplatky formulují jako úhrada přímých transakčních nákladů, ale také jsem se setkal s požadavkem úhrady cestovní kanceláři za cestu vládních úředníků, kteří měli předat oběti bankovní šek. Jindy fiktivní „kurýrní služba“ požadovala doplatek přepravních nákladů „diplomatického zavazadla“ s mnoha miliony dolarů, které kvůli nedoplatku přepravného uvízlo na letišti v Londýně. „Kurýrní služba“ měla vlastní webovou stránku, na které bylo možno sledovat pohyb zásilky stejně, jako je tomu např. u DHL. Původ „pokladu“ je různý. Mohou to být prostředky, zpronevěřené úředníky nějaké velké korporace, nejčastěji Nigerian National Petroleum Company, opuštěné bankovní účty velkých dodavatelů, zpronevěřené úředníky banky, nebo postoupený soukromý majetek korupčního původu žijících či zesnulých významných osobností, jímž nakládají pozůstalí nebo blízcí spolupracovníci. V posledním zmíněném případě bývají zůstaviteli domorodí panovníci, šéfové diamantových či zlatých dolů nebo významné politické osobnosti, jako Sanyi Abacha, Mobutu, Laurent Kabyla, Nelson Mandela. Nelze to sice prokázat, ale je pravděpodobné, že některé z těchto „pokladů“ skutečně kdysi existovaly, ale byly ukradeny podvodnými zprostředkovali převodu do Evropy.

Rafinovaná pravidla

„Poklad“ má buď podobu hotovosti či zlata, nebo peněz deponovaných na bankovním účtu, výjimečně cenného papíru. Jde-li o hotovost, obsah zásilky bývá deklarován jako všechno možné, jen ne peníze. Proto se předstírá nepřípustnost kontroly obsahu před zaplacením poplatků, aby se předešlo vyzrazení, že došlo k zpronevěře či praní peněz nebo v nejlepším případě k daňovému úniku či porušení devizových předpisů. Tím se také vylučuje možnost zaplacení poplatků penězi ze zásilky. Oběť si musí své náklady hradit ze svého. Její multimilionářský svůdce totiž má všechny prostředky uloženy v „pokladu“, nesmí budit pozornost okolí a až do vyzvednutí „pokladu“ je chudý jako kostelní myš. Důležitou roli v tomto odvětví „obchodu“ hrají dopravní a bezpečnostní agentury, popřípadě off-shorní centra platebního styku. Ta dopraví (skutečně nebo virtuálně) „poklad“ na místo určení, inkasují poplatky a předávají zásilku příjemci. Výjimečně se jedná o registrované organizace, většinou jde o smyšlené firmy nebo zneužité názvy existujících firem.

Podvodníci jsou v civilu vážení občané

Pokud jsou komunikačním prostředkem telefony a faxy, až na vzácné výjimky to jsou mobilní telefony s předplacenou kartou. Figuruje-li ve věci banka, pak jde téměř vždy o pouhé zneužití jejího jména, popř. jmen autentických bankovních hodnostářů. Někdy se však část organizačního a administrativního zajištění podvodu odehrává na půdě skutečné banky. Nejsou ušetřeny ani banky s vysokým ratingem. Na přepravě, ať již skutečné či předstírané, se často podílejí osoby údajně s diplomatickým krytím. Provozovatelé těchto „her“ jsou více méně znalí angličtiny, která není jejich mateřským jazykem, a schopní pracovat s moderní komunikační technikou, tedy nadprůměrně vzdělaní a inteligentní lidé. Vyskytují se mezi nimi učitelé, studenti, majitelé internetových kaváren i skuteční bankovní úředníci. V přímém osobním styku mohou být společensky přijatelní. Na těchto „obchodech“ se podílejí i ženy, dle dodaných fotografií (jsou-li pravé) docela půvabné. Podvodníci se neostýchají zneužít k posílení své důvěryhodnosti jména společenské prestižní organizace, včetně církve. Právě inteligence a vzdělání dělá z provozovatelů tohoto druhu podvodů velmi nebezpečné pachatele. Někdy dochází k tomu, že podnikavci si oběti navzájem kradou. To znamená, že do korespondence vstoupí pod stejným jménem někdo další a snaží se celou transakci převést na sebe. Pokud oběť ve „hře“ pokračuje, dočká se přibližně ve stejnou dobu lákavých pozvání k vyzvednutí „pokladu“ do několika od sebe značně vzdálených míst. Místem předání „pokladu“ bývá nejčastěji Lagos nebo Johannesburg, v Evropě vede suverénně Amsterdam, následovaný Madridem a Londýnem. Platí to i pro peníze na bankovních účtech, protože vždy je třeba někam cestovat za účelem založení nerezidentského účtu a přijetí svěřených prostředků na něj.

Nový sofistikovaný trik

Přes rozmanitost detailů provedení je to stále stejný podvod, založený na zaslepení oběti vidinou snadného získání velkých peněz. Po „novátorech“, kteří klamali oběti předváděním pohybu jejich „pytle s pokladem“ na webové stránce, daleko zajímavější novinku vymyslela skupina, která založila webovou stránku neexistující banky a do ní vložila internetový ovládač účtu. Operace probíhá stejně jak výše popsáno, pouze v koncové fázi nastoupí místo obvyklé „dopravní a bezpečnostní agentury“ tato virtuální banka, která oběti sdělí, že aktivovala účet na její jméno a vyzve ji, aby si z něj převedla připsané prostředky na místo určení. Oběti je sděleno číslo účtu, jímž se jí otevře přístup do ovládače. Dále dostane bezpečnostní kód, kterým při odeslání potvrdí vydaný platební příkaz. Ovladač pak skutečně odečte z účtu zadanou částku, ale následně otevře stránku, která požaduje pro dokončení operace číslo certifikátu o čistotě původu peněz. Ten má vydat National Drug Law Enforcement Agency (NDLEA). Až potud vše probíhalo bez nároku na poplatky. Teprve při předstíraném řízení s NDLEA musí oběť platit. Je to působivý trik, protože oběť si nejdříve pohraje s ovladačem, vidí, že z účtu zmizely miliony dolarů údajně směrem na její evropský účet a najednou vyvstane překážka dokončení převodu v podobě krátkého úředního řízení a v poměru k sumě na účtu směšně malého poplatku. Kdo by těch všivých pár tisíc dolarů nezaplatil ?

Fiktivní banka má své slabiny

Trik je však poměrně dobře průhledný. Především předmětná Eco International Bank není v Nigerii registrována. Název vznikl „s křížením“ jmen dvou skutečně existujících bank, a to Eko International Bank a Eco Bank. Všechna telefonní a faxová čísla v adrese banky jsou čísla mobilních telefonů. Stránka pro písemnou internetovou komunikaci s „bankou“ je nefunkční. „Banka“ si za „převod“ prostředků neúčtuje žádné poplatky. Ovládač odčítá peníze z účtu, i když nejsou naplněny procedurální předpoklady. To znamená, že operace zdánlivě proběhne, i když zadavatel nevyplnil údaj o bezpečnostním kódu, nebo v dalším kroku číslo certifikátu NDLEA. Spolehlivě funguje pouze číslo bankovního účtu, bez jehož znalosti skutečně nelze ovládač otevřít. Vlastní příkazová stránka je citlivá na hrubé chyby při vyplňování vstupních dat. Nepřijme např. částku s mezerami, čárkami nebo tečkami a také neumožňuje zapsání přístupové cesty na účet v bance, která devizové operace provádí přes jinou banku.

Kdyby avízo o převodu z největší jihoafrické komerční banky bylo pravé, přišla by na účet oběti podvodu neuvěřitelná částka.

FOTO: ARCHIV

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče