Indie: Smrt globálnímu byznysu!

13. května 2008, 20:22 - Mandžít Kripalani
13. května 2008, 20:22

Šířící se násilný maoismus ohrožuje ekonomický růst země

V noci z 24. dubna se skupina tří set mužů a žen, ozbrojených luky, šípy a srpy, vedená puškami ověšenými veliteli, nečekaně zjevila na kraji hustého lesa v indickém státě Čhattísgarh. Guerillová skupina vnikla na pozemky továrny, zpracovávající železnou rudu, vlastněnou firmou Essar Steel, což je jedna z největších indických společností. Útočníci poškodili těžké stroje a k tomu vzali útokem 53 autobusů a nákladních aut. Podle zpravodajství médií za sebou zanechali vzkaz: Přestaňte vyvážet místní zdroje ze státu - nebo ještě uvidíte.
Přepadení továrny Essaru bylo dílem Nakšalitů, maoistické skupiny, která se snaží o násilné převzetí moci ve státě a jež opovrhuje vlastníky půdy a třídou byznysmenů. Nakšalité rozšiřují své řady na venkově po desetiletí. Za hranicemi Indie slyšel o těchto rebelech, kteří se pojmenovali po bengálské vesnici Nakšalbari, kde hnutí v roce 1967 vzniklo, jen málokdo. Stejně tak o Nakšalitech nevědí mnoho ani Indové. Operují totiž především v odlehlých lesích východní a střední Indie, v uctivé vzdálenosti od rušné Bombaje a rozvíjejících se center outsourcingové ekonomiky, Gurgaonu, Nového Dillí a Bangalúru.
I když jsou Nakšalité zatím jen spící hrozbou pro indickou ekonomickou sílu, potenciálně mohou být pro indické společnosti, zahraniční investory i stát nebezpečnější než třeba znečišťování ovzduší, nefungující infrastruktura či politická nestabilita. Právě ve chvíli, kdy Indie potřebuje rozeběhnout svou průmyslovou mašinérii, aby dokázala udržet růst - a kdy se zahraniční firmy k téhle párty připojují -, Nakšalité se utkávají s těžebními a ocelářskými korporacemi, které jsou pro dlouhodobý úspěch Indie zásadní. Ale ona hrozba tím nekončí. Nakšalité mohou postoupit dál do indických měst, kde se daří outsourcingu, financím a retailovým prodejcům. Rebelové, kteří se usadí ve slumech Bombaje, by nemuseli obsadit call centrum, aby uvrhli stín na indický úspěšný příběh. „Lidé ve městech věří, že Indie je silná a že Nakšalité nakonec vyšumí,“ říká Bhibhu Routrai, hlavní expert na nakšalismus z Institutu pro řízení konfliktů v Novém Dillí, „přesto, vezmeme-li v úvahu, co se stalo v Nepálu, kde se maoisté ujali vlády, mohlo by se to stát i zde. Státy, hlavní města, okresy, to vše by mohli obsadit.“
Vládní úředníci na nejvyšší úrovni si začínají uvědomovat hloubku problému, který Nakšalité představují. Květnová zvláštní zpráva Plánovací komise, což je vládní think- tank, popsala do detailů nebezpečí a „kolektivní selhání“ v sociální a ekonomické politice, která jej vyvolala. Zpráva se objevila pět měsíců poté, co premiér Manmohan Singh šokoval zemi upřímným přiznáním: „Skupiny Nakšalitů… útočí na všechny aspekty ekonomické aktivity… včetně životně důležité infrastruktury tak, aby oslabily dopravní a logistické možnosti a zpomalily jakýkoliv rozvoj. Nemůžeme zůstat klidní, dokud ten virus nezneškodníme.“
Proč taková rétorika na adresu hnutí, které koexistovalo se zbytkem Indie po více než 40 let? Jedním z důvodů je zvyšující se dosah akcí Nakšalitů. Dnes operují na 30 procentech indického území, přičemž v roce 2002 to bylo na pouhých devíti procentech. Podle Asijského centra pro lidská práva zahynulo v roce 2007 při útocích Nakšalitů téměř 1400 Indů.

Směr kolize

Dalším důvodem pro rozezvučení alarmu je stále menší vzdálenost mezi korporátním světem a lesní doménou Nakšalitů. To, že je Indie lákavým rostoucím trhem, závisí především na boomu outsourcingu v Bangalúru a na dalších místech. Svět nyní objevuje dovednosti a produktivitu indických výrobců. A navíc vzmáhající se indičtí městští spotřebitelé začali nakupovat automobily, přístroje do domácnosti, domy a požadují zlepšení stavu silnic, mostů a železnic. Aby uspokojila výrobce i spotřebitele, země potřebuje cement, ocel i energii v rekordních množstvích. Jen co se týká oceli, Indie musela zvýšit roční produkci ze 60 na 110 milionů tun. „Potřebujeme uspokojivé sociální a ekonomické prostředí, abychom této národní výzvě dostáli,“ říká šéf společnosti Essar Steel, Džatinder Mehra.
Místo toho je tu ale střet s Nakšality. Indie má k dispozici velké množství nevytěžené železné rudy i uhlí, tedy základních surovin pro výrobu elektrické energie a oceli. Ve snaze pozdvihnout své tápající ekonomiky poskytly chudé východoindické státy (ovšem bohaté na přírodní zdroje) těžební práva indickým i nadnárodním korporacím. Tato naleziště leží většinou na územích, kde operují Nakšalité. Ve východoindickém státě Čhattísgarh, táhnoucím se od Bombaje až po domovská místa Nakšalitů, leží 23 procent nevytěžených indických zásob železné rudy a uhlí. Vláda tohoto státu podepsala memoranda o porozumění a další smlouvy v hodnotě miliard dolarů s firmami, jako jsou Tata Steel, ArcelorMittal, De Beers Consolidated Mines, BHP Billiton a Rio Tinto. Ostatní státy uzavřely podobné dohody. Americké společnosti, například Caterpillar, chtějí těžebním společnostem, nyní působícím ve východní Indii, dodávat vybavení.
To, že se v hlubokých lesích objevily skupiny těžařů, stavebních dělníků a kamionů, způsobilo mezi místními kmeny, které tam žijí odnepaměti, velký poplach. Přírodní kmeny, jež jsou potomky původních obyvatel Indie, představují menšinu, čítající 85 milionů lidí. Jsou neuvěřitelně chudí, ale na rozdíl od chudých městských mas Bombaje a Kalkaty je jejich utrpení skryto nejen cizincům, ale i většině Indů užívajících si závratného ekonomického růstu země. Nakšalité ale znají původní kmeny dobře a zásobují se bojovníky z jejich řad po léta.
Kdybychom vzali v úvahu zkušenosti kmenů s rozvojem v minulosti, není možné se jejich strachu divit. Oni dobře vědí, že těžba a výstavba jejich území zcela změní. „Kmeny v Indii stejně jako všichni původní obyvatelé jsou již dnes nejvíce vykořeněnými lidmi v zemi, neboť museli ustoupit stavbám přehrad a dalších velkých projektů,“ říká Mínakši Ganguly, vedoucí výzkumník pro jižní Asii ze společnosti Human Rights Watch, která připravuje zprávu o nakšalitském hnutí. Kmeny by měly dostat náhradu za každý píď země využívaný korporacemi, ale stát má v tomto ohledu z hlediska důslednosti - přinejmenším - různorodou minulost.

Největší hrozba

A právě tohle otevírá Nakšalitům scénu. „Když se někde uskuteční zábory půdy kvůli projektům, Nakšalité přijdou a řeknou - budeme za vás bojovat,“ říká Anami Roi, policejní generální ředitel západoindického státu Maháráštra, jehož hlavním městem je Bombaj. Když se letos v březnu ujal funkce, Roi vyhlásil nakšalismus za největší ohrožení klidu ve státě.
Pro ty, kdo vidí věci jinak než Nakšalité, výsledky vyhlížejí hrůzostrašně. V lednu unesli ve státě Čhattísgarh vesnického vůdce, protože byl údajným policejním donašečem. Únosci ho mučili a nakonec zavraždili srpem - pro výstrahu všem vesničanům, kteří by se snad odvážili Nakšalitům odporovat. Ředitelé firem mluví potichu o tom, jak nebezpečné je pro vesničany hlásit se k jakémukoli byznysovému projektu. „Žádný místní obyvatel nemá odvahu postavit se Nakšalitům,“ říká jeden z manažerů, který pobývá v regionu velmi často. Možnost násilí přispěla ke zpomalení mnoha těžebních projektů. Nik Senapati, šéf pro Indii ve společnosti Rio Tinto, která má mimořádná povolení na těžbu ve východní Indii, si je hrozby vědom. „Je možné tam pracovat,“ říká, „ale vyhýbáme se oblastem, kde jsou Nakšalité. Nebudeme vystavovat naše lidi riziku.“
Nakšalité často neváhají zabíjet nebo zastrašovat své nepřítele bez ohledu na to, jak jsou mocní. Čandrababu Naidu, bývalý premiér státu Ándhrapradéš, kterému se přičítá zásluha za přeměnu Hajdarábádu, hlavního města státu, na technologické centrum, o vlásek unikl smrti z rukou rebelů.

Na města

Ale Nakšalité mohou nabídnout svým přívržencům jasné výhody. Dvaatřicetileté Lakšmí Džalma Khodape, alias Renuce, malé ženě z kmene v Iheri v Maháráštře, bylo patnáct let, když se přidala k Nakšalitům. „Neměla jsem žádné vzdělání,“ vzpomíná, „můj otec pracoval jako strážce v lesním úřadě. Nakšalité mě naučili číst a psát.“ Jelikož se jí nakonec zhnusilo násilí, Lakšmí se vzdala státní policii a nyní žije pod její ochranou.
Nakšalité jsou pro mnoho svých skutků nevyhnutelně vnímání jako Robinové Hoodové. „Kmeny získaly díky Nakšalitům řadu ekonomických výhod,“ říká K. Balagopal, advokát zaměřený na lidská práva, jenž u soudu zastupoval zajaté Nakšality. V Maháráštře lidé trhají jemné lístky tendu, z nichž se balí cigarety zvané „bidi“. Překupníci platívali ekvivalent jedné penny za tisíc lístků, nasbíraných v okolních lesích. Ty prodali vlastníkům továren s obrovským ziskem. Ale Nakšalité se do toho vložili, překupníkům pohrozili a požadovali vyšší sazby. Od roku 2002 se zvýšila cena tisícovky lístků na čtyři dolary.
Podle Institutu pro řízení konfliktů nyní Nakšalité plánují průnik do velkých indických měst. Šéf tohoto institutu Adžai Sahni říká, že maoisté plánují obklíčit městská centra, získat sympatie studentů a nezaměstnaných a vytvořit ozbrojené „tajné sebeobranné jednotky“, které budou plnit rozkazy. Jejich cílem jsou dvě hlavní průmyslové oblasti, táhnoucí se podél východního a západního pobřeží.
Je to ambiciózní plán, ale Institut pro řízení konfliktů odhaduje, že Nakšalité již mají k dispozici dvanáct tisíc ozbrojenců a k nim třináct tisíc „sympatizantů a dělníků“. Tohle není armáda pro smích. Je to organizovaná síla vycvičená pro guerillovou válku. A navíc je z centra vedena vzdělanými lidmi. Vláda se také obává, že Nakšalité mají i mnoho tichým přívrženců mezi městskou levicí. Policie nedávno přišla na stopu podezřelým spojencům Nakšalitů ve městech.

Odhodlaní rekruti

Nakšalité již operují na okrajích průmyslového státu Maháráštra asi tisíc kilometrů od Bombaje. Seznam stížností vesničanek v okresu Gadčirólí v Maháráštře je nekonečný - a hlavním důvodem je skutečnost, že Nakšalité tu nacházejí odhodlané nováčky. Učitelé ve vládní škole vůbec do školy nedocházejí, říkají místní rodiče, a když už přijdou, pijí a hrají hazardní hry. V jedné z vesnic šesťáci neumějí číst a psát, a to navzdory faktu, že stát vyplácí učitelům dvacetiprocentní příplatek za práci v oblastech působení Nakšalitů. Ve veřejné nemocnici v Gadčirólí si musejí chudí vesničané koupit veškeré vybavení nutné k zákrokům, od skalpelů až po tampóny. (Nemocnice říká, že zásoby má dobré.) „Přesně tohle se stane v nekmenových vesnicích,“ říká doktor Rani Bang, lékař ze známé americké školy Johns Hopkins School of Medicine, který vede v nedalekém lese populární kmenovou nemocnici, „můžete si představit, jak špatné to je pro členy kmenů.“
Navzdory potřebě zmírnit chudobu kmenů a oslabit přitažlivost Nakšalitů, Nové Dillí stále nakládá s rebelií jako s otázkou práva a pořádku. Státy jako Čhattísgarh, jehož špatně vycvičená policie si neví rady, založily jakási sdružení „vigilantů“, výbory bdělosti, dohlížející jak na Nakšality, tak na kmeny, a daly ozbrojeným složkám speciální zákonné pravomoci. „Vigilanti“, kteří si říkají Salwa Džudum, Mírová mise, připravili o domov již 52 tisíc příslušníků kmenů, kteří museli uprchnout do vládou špatně spravovaných a nemocemi prolezlých sběrných táborů. Objevila se celá řada obvinění ze znásilnění nebo nevynucených zabití, která ukazovala na Salwa Džudum. Pokusy oslovit tuto organizaci nebyly úspěšné, ale vláda státu „vigilanty“ sveřepě obhajovala.
Problém je tak vážný, že známý historik Ramačandra Guha podal v březnu ve veřejném zájmu žalobu k Nejvyššímu soudu, v níž požadoval vyšetření činnosti skupiny Salwa Džudum. Soud přijal podání v dubnu. Guha není ve věci ochoty státu zabývat se vážně problémem Nakšalitů nijak optimistický. „Problém je vážný, zvětšuje se a naše policejní síly jsou příliš měkké,“ říká, „tisíce životů budou v příštích patnácti letech zmařeny.“

Popisek s. 45:
Demonstrace v Kalkatě si připomněla 40 let působení Nakšalbarského hnutí
Popisek s. 46:
Zdvižené zbraně. Nakšalité cvičí ve středoindickém státě Čhattísgarh
Popisek s. 46:
Pohřeb příslušníka paramilitantní skupiny, zabitého Nakšality Popisek s. 47:
Premiér Singh. Je zásadně důležité zbavit se nakšalitského viru.

Mapa s. 47:
Rozšiřování nakšalitské hrozby

Nové Dillí Harijána Uttarakhand Uttarpradéš Džárkhand Bihár Západní Bengálsko Urísa Čhattísgarh Ándhrapradéš Bangalore Tamilnádu Kérala Karnátaka Maháráštra Mumbaj Gudžarát Madhjapradéš Rádžasthán

Indická území, ovlivněná levicovým extremismem
červená: Velký vliv
žlutá: Střední vliv
šedá: Okrajový vliv

Pramen: Institut pro řízení konfliktů

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Marjánka Růžičková

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče