Indické univerzity: Škola jako řemen

11. ledna 2012, 09:18 - Pavel Trčala
11. ledna 2012, 09:18

Indické školství je asi nejvíc konkurenční na světě. Vedle jednoduchých venkovských škol tu totiž jsou i elitní technologické instituty a rodiče sní o tom, že právě jejich dítě se na vyvolenou univerzitu dostane.

 

 Foto: Profimedia.cz

Konkurence je neuvěřitelná. Přijat je každoročně zhruba jeden z každé padesátky uchazečů, v přijímacích testech někdy nesmí udělat byť jen jedinou chybu. Tito studenti jsou pak ovšem skvěle vzděláni pro praxi. Sen indických středoškolských studentů je dostat se na nejprestižnější vysoké školy, kterými jsou Indické instituty technologie. Z těchto škol bývají často otevřeny dveře na postgraduální stipendia do Spojených států. Dostat se však na technologické instituty je někdy až nadlidský úkol. Každoročně se hlásí až 450 tisíc studentů a přijato může být pouze osm tisíc z nich. A vy jste si dodnes mysleli, že váš ročník 1973 byl silný ročník?

Postoupí jenom bezchybní

Pro přijetí na některé vysoké školy je potřeba získat 100 procent bodů. To znamená, že student nesmí u přijímacích zkoušek udělat jedinou chybu. V Indii proto existují speciální privátní střední školy, které připravují studenty na přijímací zkoušky. Tyto školy se familiérně nazývají „crammers“, což bychom mohli volně přeložit jako „šroťárny“. Jedna taková střední škola má často více studentů než některé naše univerzity.

Avšak testy nejsou o biflování. Protože se jedná o technologické instituty, studenti musejí u zkoušek prokázat extrémně dobré analytické a logické schopnosti. Přípravné školy studenty chystají, aby na základě svých znalostí sami dokázali najít řešení příkladů v testech.

Studenti na těchto školách mají denně předepsáno šest hodin učení s profesory a osm až devět hodin učení samostatně. K tomu je nemusí nikdo nutit. Jejich rodiče platí velké peníze, aby měly děti šanci na lepší budoucnost. Ty si to uvědomují a neuvěřitelně dřou. Na koníčky a osobní zájmy čas není. Starší studenti na své středoškolské období často vzpomínají jako na nejpřísnější část života.

Pokud se setkáte s takovým studentem, budete v úžasu nad jeho schopnostmi a analytickým dovednostmi. Autor tohoto článku strávil při svém návratu z expedice na Mount Everest osm hodin čekání na letišti v Dillí. Téměř celý čas byl vyplněn rozhovorem s mladou dívkou, studentkou jedné ze speciálních přípravných škol.

Těžký život středoškoláka

Přísný život indických středoškoláků je často námětem článků v zahraničním tisku. Například jistá osmnáctiletá indická studentka popsala své studijní návyky v nedávném rozhovoru pro BBC. Absolutně v něm zatracuje aktivity, které vám připadají běžné u vašich náctiletých ratolestí. Popisuje, co v Indii musí student dělat, aby uspěl na speciální přípravné škole:

učit se osm až devět hodin denně

nečíst noviny pro zábavu, studovat pouze odborné časopisy

zakázat službu SMS na telefonu

nedávat nikomu kromě rodiny své telefonní číslo

nepoužívat Facebook

spát pět až šest hodin denně

Tato patnáctiletá dívka měla obecné znalosti objektivně vyšší než absolventka univerzity ve Spojených státech nebo v Evropě. Bylo neuvěřitelné, kolik vědomostí a do jaké hloubky měla osvojených. Ještěže nebyl k dispozici čtverečkovaný papír, protože by jistě následovala i ponižující porážka v piškvorkách. Nutno podotknout, že toto pozorování mohlo být ovlivněno ztrátou mozkových buněk autora po výstupu na Everest. Stejný poznatek však byl vypozorován i při dalších setkáních s indickými studenty a studentkami v Evropě i ve Spojených státech.

Sebevraždy studentů

Indičtí studenti jsou pod velkým tlakem. Hold když jste jedno zrnko v jedné miliardě, musíte se extra snažit, abyste nepropadli sítem. Ovšem tento tlak má často tragické následky. V posledních letech rostou případy sebevražd způsobených neúspěchem u zkoušek. Hlavní příčinou těchto tragických událostí jsou podle indických psychologů obrovská rodičovská očekávání a tlak studijních nároků. Studenti často odhadují vlastní hodnotu podle dosažených výsledků v testech. Pokud jsou tyto výsledky pod očekávání jejich rodičů a jich samotných, dostávají se do spárů frustrace, která může přerůst v depresi a v extrémních případech skončit sebevraždou.

Inspirace pro české školáky?

Na jedné straně by píle a vůle indických studentů mohla být příkladem pro naše středoškoláky. Na druhé straně pokud se vaše dítě neučí osm hodin denně, asi by se sice nedostalo na prestižní Indický institut technologie, ale zato se naučí lyžovat nebo hrát na klavír. A co je hlavní, neztratíte ho, doslova, když neudělá zkoušky. Naše děti mají paradoxně obrovskou výhodu. Umějí totiž česky, a proto nemají miliardovou konkurenci. I když samozřejmě není dobré jen tak si lebedit na našem bezpečném pískovišti dva krát 300 kilometrů. Ruku na srdce, něco mezi by pro vzdělání bylo ideální.

Autor je mezinárodní konzultant společnosti Trcala Consulting.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče